Alternativy zmírnění negativních dopadů snížených podílů živočišných mouček v krmných směsích

První výskyt BSE v České republice byl mementem, vracejícím na zem všechny lehkovážné optimisty, kteří tvrdili, že u nás se nic stát nemůže. Ne že by došlo k nějaké zásadní změně, jen politická a psychologická atmosféra se vyhrotila. Jsme tak nuceni důsledněji se podřídit všem opatřením, která již v Evropě řadu týdnů a měsíců existují. Je třeba také konstatovat, že kauza BSE celou situaci neiniciovala, ale logický proces ochrany živočišné části potravinového řetězce jen urychlila.

Již čtyři roky věnuje EU značné úsilí a velké finanční prostředky na ochranu potravinového řetězce, zejména v části rostlina – krmivo – živočišný produkt a je třeba přitom poznamenat, že 80 % rizik, ohrožujících bezpečnost potravin, lze hledat právě v krmivech.
Podmínky krmného využití živočišných mouček v zemích EU jsou známy, postupně se však mění. V této době (červen 2001) je zřejmé, že dočasný zákaz krmného použití živočišných mouček (převážně pouze masokostních, v Německu a Francii i rybích mouček) neskončí dnem 30. 6. 2001, ale bude nejméně o šest, spíše však o 18 měsíců prodloužen, přičemž následnou situaci nelze přesně odhadnout.
Je třeba počítat i s tím, že dojde k úplnému a trvalému zákazu krmného použití živočišných mouček v EU od roku 2003 (jedna z variant). Toto opatření by přineslo zemím EU ztrátu ve výši 5,2 miliard Euro. Již od 1. 10. 2000 platí v zemích EU zákaz použití rizikových partií přežvýkavců (hlava, páteřní části, slezina a střeva), pro výrobu masokostních mouček lze počítat pouze se surovinou, splňující potravinářské standardy. Mimo uvedené rizikové suroviny se jedná zejména o zákaz použití kadaverů, což bude mít významné biologické a ekonomické negativní dopady. V EU není zatím rozhodnuto o krmném použití živočišných tuků, zejména hovězího loje a směsných kafilerních tuků. Předpokládá se, že bude krmné použití těchto tuků možné pouze za předpokladu jejich úpravy stejným způsobem, jako v případě masokostních mouček (133 0C, 20 min., 3 bary). Z uvedených údajů je zřejmé, že návrat do režimu krmného využití živočišných mouček a tuků z let 1999/2000 je nereálný, a to nejen v zemích EU, ale i u nás.
V České republice se vyrábí ročně cca 3,3 mil tun krmných směsí. Z tohoto množství je zkrmováno skotu, ovcím, kozám a dalším zvířatům mimo prasata a drůbež celkem cca 800 tis. tun krmných směsí. Živočišné moučky (tj. především masokostní, v malé míře i rybí) jsou zkrmovány drůbeži, rostoucím prasatům, kojícím prasnicím a kancům. Z celkového množství vyráběných krmných směsí v ČR (3,3 mil. tun) činily živočišné moučky v letech 1999/2000 cca 90 tis. tun, tj. 2,8 % z celkové výroby krmných směsí. V zemích EU činil v minulém roce podíl živočišných mouček z celkového objemu výroby krmných směsí 1,8 % a měl v posledních letech mírně sestupnou tendenci. Průměrný podíl živočišných mouček ve směsích pro prasata a drůbež v ČR činil v minulém roce cca 5 %. Z výše uvedené spotřeby živočišných mouček v ČR v objemu 90 tis. tun činil dovoz téměř 40 tis. tun, zbývajících více než 50 tis. tun bylo domácí provenience. Na základě opatření v zemích EU a ještě tvrdších opatření v Německu, odkud ČR dovážela převážnou většinu živočišných mouček, se dovoz živočišných mouček zastavil. Vzhledem k tomu, že s vysokou pravděpodobností bude zákaz dovozu masokostních mouček z třetích zemí (především ze zemí s výskytem BSE) trvat i po 30. 6. 2001 a pravděpodobně i v dalším roce, nebude možný návrat k původní struktuře použití živočišných mouček v krmivářství ČR. V zemích EU již došlo k totálnímu zákazu použití masokostních mouček z kadaverů a ČR bude nucena ve vlastním zájmu tento zákaz akceptovat.
Reálným výsledkem u vedených skutečností bude v následujícím roce poloviční spotřeba živočišných mouček, neboť podíl masokostních mouček z kadaverů z celkového množství živočišných surovin činí cca 18 %. Je tedy reálné, že objem skutečně využitých živočišných mouček bude v dalším období v ČR na úrovni 45 tis. tun ročně.
Snížení spotřeby živočišných mouček o 50 % pro výrobu krmných směsí v ČR představuje tedy také 45 tis. tun. Vyjádřeno v živinách to je 22,5 tis. tun dusíkatých látek (bílkovin), 1215 tun lyzinu, 495 tun methioninu, 765 tun treoninu, 4815 tun vápníku a 2160 tun fosforu. Tento výpadek lze v položkách NL (dusíkaté látky), energie, lyzin, methionin a treonin nahradit (s výjimkou Ca a P) následujícími krmivy: 30 tis. tun sójového extrahovaného šrotu, 27 tis. tun řepkového extrahovaného šrotu.
Touto náhradou není řešen deficit 4,8 tis. tun vápníku (formou CaCO3 to není problém, jedná se o levnou surovinu) a deficit 1750 tun čistého fosforu, což představuje v průměru 8700 tun krmných fosfátů o obsahu 20 % fosforu.
Je třeba konstatovat, že lze náhradu uvedeného výpadku masokostních mouček řešit i jinak, než je výše uvedeno (např. vyšším podílem krmných obilovin a mlýnských krmiv a aminokyselin, zejména lyzinu a treoninu), ale i toto řešení má biologické a ekonomické limity (účinnost vysokých podílů syntetických aminokyselin, nižší stravitelnost živin a energie krmných obilovin, vyšší ceny aminokyselin).
Zákazem použití uhynulých zvířat (kadaverů) pro výrobu masokostních mouček dojde ke změně výživné hodnoty těchto mouček. Kadavery vnášely do masokostních mouček velké množství bílkovin, i tuku (tkáně celých těl). Jejich vyloučením ze zpracování pro krmné účely (MKM) se charakter těchto živočišných mouček přibližuje moučkám kostním, jejichž výživná hodnota je ve srovnání s klasickou MKM poloviční (viz tabulka 1). Uvedený deficit a tedy i dodatečná potřeba krmných fosfátů tak může potom klesnout na 5 až 5,5 tis. tun.

Zvýší se však výpadek, a tím i další nároky na zdroje energie, bílkovin a syntetických aminokyselin. V tomto případě bude třeba kalkulovat s navýšením potřeby extrahovaných šrotů o dalších 10 tis. tun sójového extrahovaného šrotu a 5 tis. tun řepkového extrahovaného šrotu, v této situaci bude také aktuální další potřeba 200 až 250 tun lyzinu. I tak je třeba počítat se snížením produkční účinnosti krmných směsí o 2 až 3 %, s ohledem na horší stravitelnost a využití živin a energie rostlinných krmiv. Negativní dopady nelze očekávat jen ve sféře biologické, ale především ekonomické. Náklady na zpracování živočišných surovin, vyřazených z přímé lidské spotřeby se relativně i absolutně zvýší. S ohledem na cca padesátiprocentní restrinkci MKM lze předpokládat, že MKM zmizí z receptur krmných směsí pro prasata nad 40 kg ž. h. úplně, ve směsích pro mladá rostoucí prasata a pro drůbež klesne podíl MKM na 30-80 % původního obsahu.
K biologicky plně ekvivalentním možnostem náhrady masokostních mouček patří rybí moučky. Jejich výživná hodnota je zpravidla významně vyšší. Použití rybích mouček je vesměs v EU povoleno s výjimkou Francie a Německa. Hlavní motivací lokálních zákazů použití rybích mouček je riziko jejich falšování moučkami masokostními. Evropská komise deklarovala již v loňském roce, že neexistují žádné důvody pro zákaz krmného použití rybích mouček, omezila však jejich použitelné zdroje na ryby z volných moří. Použití rybích mouček v krmných směsích však má určitá omezení, k nimž patří vysoká cena a negativní chuťové dopady na drůbeží maso při použití rybí moučky po celou dobu výkrmu. Dá se předpokládat, že objem spotřeby rybích mouček neklesne, ale ani se výrazně nezvýší.
Dominantním zdrojem bílkovinných krmiv rostlinného původu jsou krmiva sójová. Sójové extrahované šroty , sójové koncentrované moučky a tepelně upravená plnotučná sója – to jsou krmiva, s jejichž využitím lze v mnoha aspektech nahradit masokostní moučky. To lze konstatovat obecně, záleží na konkrétní výživné hodnotě jednotlivých krmiv z obou skupin. Apriori lze konstatovat, že ve srovnání s kvalitní masokostní moučkou je v případě rostlinných bílkovinných krmiv horší stravitelnost a využití živin a energie, včetně horšího využití bílkovin a aminokyselin. Další nevýhodou je výrazně nižší obsah fosforu v rostlinných krmivech, z něhož je navíc významná část blokována ve fytátové formě. Ekonomika použití sójových krmiv je závislá na tržním pohybu cen (úroda sójových bobů ve významných světových oblastech), na pohybu cen syntetických aminokyselin a v neposlední řadě na aktuálních legislativních opatřeních, týkajících se krmného použití živočišných mouček a živočišných tuků. Tržní pohyb cen lze v tomto případě předvídat jen částečně.
Významným zdrojem bílkovin jsou i řepková krmiva, z nichž nejčastěji je využíván řepkový extrahovaný šrot. Jeho výživná hodnota i rozsah použití je sice nižší než v případě sójového extrahovaného šrotu, je ale důležitým bílkovinným komponentem, použitelným pro všechny druhy hospodářských zvířat. V konečné fázi výkrmu prasat lze použít krmných směsí s obsahem 8 až 10 % řepkového extrahovaného šrotu (ŘEŠ), rostoucím prasatům do 35 kg živé hmotnosti však toto krmivo nedoporučuji. Ve výkrmu kuřecích brojlerů lze použít až 7 % ŘEŠ, ve výkrmu krůt až 6 % ŘEŠ v krmných směsích. Řepkové výlisky a pokrutiny jsou s ohledem na relativně vysoký obsah zbytkového tuku (oleje) vhodným krmivem pro vysokoprodukční dojnice i pro drůbež. Celé řepkové semeno se s ohledem na vysoký obsah tuku (až 40 %) nedá krmivářsky zpracovat samostatně, lze však vyrobit v kombinaci s jinou zrninou s minimálním obsahem tuku (např. ječmen) kvalitní extrudát. Řepkový olej je přitom přijatelnou alternativou krytí potřeby energie (zejména u vykrmované drůbeže) v případě zákazu použití živočišných tuků, zejména hovězího loje a kafilerních tuků. Určitou hrozbou je v tomto případě zhoršení kvality (konzistence, struktury) tuku vykrmované drůbeže. Obdobný problém není aktuální ve výkrmu prasat, jelikož je potřeba energie v závěrečné fázi výkrmu kryta z jiných zdrojů.
V situaci, v níž se výrazně mění sortiment bílkovinných krmiv, narůstá význam syntetických aminokyselin. V dobách standardního použití živočišných mouček se ceny komerčně dostupných syntetických aminokyselin(LYS – lysin, THR – treonin, MET – metionin, TRP – tryptofan) řídily dostupností a cenou extrahovaných šrotů, zejména sójového, v podmínkách Evropy i řepkového. Restrinkce použití živočišných mouček vnáší do ekonomiky živočišné produkce další významný faktor, jehož důsledkem je další nárůst cen syntetických aminokyselin. V případě použití koncentrovaných bílkovinných krmiv rostlinného původu bude ovlivnění finální ceny krmných směsí nižší, než v případě použití převážně cereální krmné směsi, v níž bude vyšší obsah syntetických aminokyselin nezbytný. Tato nová situace má dva rozměry. Tím prvním a dominantním je rozměr ekonomický, který vyžaduje konsenzus použití extrahovaných šrotů, cereálií a syntetických aminokyselin s cílem minimalizovat krmivové náklady na jednotku produkce. Tento konsenzus není zpravidla záležitostí pouze jednoduché optimalizace, ale do hry vstupuje rozměr další, tj. rozměr biologický. Extrémní podmínky deficitu živočišných mouček v krmných směsích mohou způsobit aktuální potřebu extrémně vysokých doplňků syntetických aminokyselin a cereálních komponentů, což se může jevit jako ekonomicky výhodné. Sekundárním negativním dopadem však může být riziko zvýšené produkce čpavku do stájového prostředí při převažující cereální dietě i nejasné dopady extrémně vysokých doplňků syntetických aminokyselin. To pak může vyvolat dodatečná ekonomická negativa.
Redukce krmného použití živočišných mouček výrazně mění i poměry minerální výživy zvířat, zejména v krmné bilanci fosforu. I při zvýšeném podílu kostí v masokostních moučkách zůstane deficit krmných fosfátů ve výši cca 5,5 tis. tun. Tento deficit nelze nahradit rostlinnými krmivy při pouhé kalkulaci obsahu fosforu v těchto krmivech, jehož využití fosforu z rostlinných krmiv je podstatně horší, než využití P krmných fosfátů i P masokostních mouček. Fosfor v rostlinných krmivech je ve značném podílu vázán ve fytátové formě, což bez enzymu fytázy brání ve využití fosforu. Konjunkturu tak mohou prožívat jak producenti fytázy, tak výrobci kvalitních krmných fosfátů.
Uvedené alternativní studie jsou jen částečně platnou informací pro řešení situace v krmivářství při restrinkci krmného použití živočišných mouček i tuků. Exaktní posouzení této situace je možné pouze na základě seriózních experimentů, na něž však nejsou peníze, priority jsou zřejmě někde jinde. I tak však doufám, že výše uvedené informace pomohou naplnit cíl tohoto článku, tak jak jej vyjadřuje jeho název.
Vít Prokop,
Výzkumný ústav výživy zvířat, s. r. o. Pohořelice

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *