BSE jako důsledek nedostatku hořčíku?

Problematice všeobecného nedostatku hořčíku v krmivech a potravinách (Mg-deficit) se v posledních letech věnuje pozornost na celém světě. Hlavní příčinou Mg-deficitu je jeden z největších zásahů člověka do biochemismu přírody vůbec, který započal s nástupem 50. let minulého století. Tímto zásahem jsou aplikace značného množství umělých NPK hnojiv do půdy. Některé výsledky výzkumu nyní naznačují spojitost onemocnění BSE skotu právě s deficitem hořčíku.

Například v příspěvku Metabolismus dojených krav během inkubace BSE (The Veterinary Record, 10/2000) je celkem přehledně a názorně zdokladováno to, jak byla při zkrmování “jílku anglického” experimentálně vyvolána BSE u krav, přičemž inkubační doba netrvala desetiletí, ani roky, ale jen sedm měsíců.

Pokusy založené na siláži z jílku
Pokus probíhal tak, že u 47 krav byly během posledních šesti týdnů březosti uplatněny tři typy krmné dávky, založené na siláži z první seče jílku (ad libitum), následovně:
a) siláž jílku a ječná sláma v poměru 60 : 40 (později byly zjištěny tři na BSE pozitivní krávy),
b) jen samotná siláž jílku (později byla zjištěna jedna na BSE pozitivní kráva),
c) tatáž siláž ad libitum s přídavkem 0,5 kg bílkovinné moučky z kukuřice -„gluten meal“ (později byly zjištěny dvě na BSE pozitivní krávy).
Po otelení všechny krávy přijímaly siláž jílku adlibitně při odstupňovaném přídavku standardní krmné směsi v dávce: do 12. týdne laktace 10 kg/ks/den, později 7 kg/ks/ den. Vzorky krve byly odebírány týdně – před otelením a potom v 1., 3., 5., 7., 13., 17. a 21. týdnu po otelení. V období po odebrání posledních vzorků krve (tedy po 27 týdnech od začátku pokusu: inkubační doba = necelých 7 měsíců), začalo celkem šest krav vykazovat klinické příznaky BSE, což bylo později i histologicky potvrzeno. Přitom dojivost krav, která se pohybovala od 30 kg mléka (5. týden po otelení) do 23 kg mléka (21. týden po otelení), se výrazněji nelišila mezi kravami BSE postiženými a zdravými. Bohužel však z hlediska „nutričního“ nebylo konkrétněji nic popsáno (například jaký byl skutečný příjem hmoty jílku ve všech skupinách) včetně toho, jaký byl skutečný příjem bílkovin, draslíku, hořčíku, vápníku… Je však zřejmé, že dva typy krmné dávky (b, c – založené jen na siláži bez sena nebo slámy), nebyly pro vysokobřezí krávy zcela fyziologické, takže jejich příjem mohl být nižší ve srovnání s typem a). Jednou z variant je, že celkový příjem hmoty jílku byl u všech skupin podobný stejně jako po dobu dalších 21 týdnů po otelení. Při tomto pokusu nebyla bohužel zjišťována hladina hořčíku v krvi (magnezémie). Byla však mj.stanovena hladina močoviny v krvi, která byla v období pět týdnů před otelením signifikantně vyšší u krav postižených BSE (38,7 vs 32,6 mmol/l), avšak při dalších odběrech vzorků krve již nebyly zjištěny významnější rozdíly.
Vrátíme-li se zpět do roku 1988, do doby hledání příčin prvních případů BSE ve Velké Británii (192 stád dojnic) tak je zřejmé, že již tehdy byla opomíjena podrobnější anamnéza týkající se výživy krav, protože byly zjišťovány pouze následující údaje: typ, velikost a struktura stáda podle věku, přítomnost ovcí na farmě krav od roku 1980, původ postižených krav a jejich odchov od narození až do projevu prvních příznaků BSE, detaily ohledně použití léčivých přípravků, vakcín, pesticidů a herbicidů. Podle některých zdrojů byly zjišťovány i „výživářské“ ukazatele, a to již od narození postižených zvířat. Tyto nutriční údaje však spočívaly pouze ve zjišťování toho, zda zvířatům již od mladého věku byla nebo nebyla zkrmována masokostní moučka (MKM). Takže se při hledání souvislostí již tehdy zapomnělo na to, že by se měl vyhodnotit i vliv případné hypomagneziémie v souvislosti s nadbytkem bílkovin.
V této prvotní studii autoři dospěli k závěru, že existuje etiologická (příčinná) podobnost mezi BSE a „scrapií“ ovcí. Výsledky ukazovaly na to, že na BSE pozitivní skot dostával MKM původem z uhynulých těl přežvýkavců. Předpokládalo se, že postižená zvířata toto rizikové krmivo příjímala jako telata již v letech 1981/82.

Klinické příznaky BSE
Avšak již při této první „BSE depistáži“ byly podrobněji popsány klinické příznaky BSE. Byly rozděleny do tří základních skupin týkajíce se: mentálního – duševního chování, chování zvířat při pohybu a reakce zvířat na zevní stimuly. Téměř u 100 % postižených zvířat byla znát určitá bázlivost a u zhruba 80 % zvířat ataxie pánevních končetin a hyperestézie (nadměrná reakce) na podněty dotekové a zvukové. Přitom se toto střídalo asi v 60 % případů s projevy „šílenosti“- zuřivosti a nervozitou při změně prostředí, s projevy „potácivosti“ a „podkopáváním“ pánevních končetin a ve 40 až 50 % případů se přidalo skřípání zubů a abnormální držení hlavy s frekventními pohyby vzpřímených ušních boltců. V konečných fázích docházelo k celkové paréze a ulehnutí zvířat. Ve zmíněné studii se říká, že první případy BSE se v Británii mohly vyskytovat již v dubnu 1985 a že příznaky BSE byly rozmanité. Vždy ale docházelo k významným ztrátám hmotnosti krav a k výraznému snížení produkce mléka. Ze studie dále vyplynulo, že BSE se vyskytuje převážně jen u krav dojených, méně u krav bez tržní produkce mléka. Výskyt je častější u větších stád krav (do 50 krav výskyt 0,14 %, nad 200 krav výskyt 3,3 %), přičemž BSE byla v podstatě zjištěna (ze skotu) jen u dospělých krav.
Autoři z čísla 3/1992 (The Veterinary Record) se zaměřují na to, jak by bylo možné BSE diagnostikovat na základě klinických příznaků. Při tomto průzkumu byly uváděny jako nejčastější příznaky BSE: bázlivost zvířat, hyperestézie a ataxie. Byly však zjištěny výkyvy ve frekvenci výskytu některých příznaků během epidemie. Ve článku se říká, že tyto výkyvy zřejmě souvisí s různou úrovní „pozorovatelů“ zvířat a s rozdílnou dobou trvání nemoci. Další možnou říčinou je různorodost infekčního agens, kterému byl skot vystaven, nebo rozdílná citlivost zvířat k infekci.
Že subklinická hypomagneziémie může skutečně představovat důležitý zdravotní problém, bylo potvrzeno v Severním Irsku při podrobnější studii v období nejvyššího rozšíření BSE (1992-93) ve Velké Británii. Při testování 513 stád dojených a 1266 stád krav bez tržní produkce mléka (celkový počet testovaných zvířat 10 419) bylo z celkem 4955 krav zjištěno v prvním případě 14,1 % a ve druhém případě 33,9 % krav, u nichž byla hladina hořčíku (Mg) v krvi nižší než 0,8 mmol/l. U tří až osmi procent testovaných krav byla dokonce zjištěna hladina nižší než 0,6 mmol/l. To znamená, že u krav bez tržní produkce mléka byla fyziologická hladina (vyšší než 0,8 mmol/l) Mg v krvi nalezena jen u pouhých 66 % testovaných krav! Je však třeba připomenout, že nešlo o nějakou „cílenou akci“ za účelem zjistit rozsah subklinické hypomagneziemie, ale pouze o doplňující vyšetření v souvislostí s akcí na odběr krve při diagnostice brucelózy.
Z hlediska věku postižených zvířat bylo při šetření u početného souboru krav (celkem asi 10 tisíc stád a jeden milion krav) v letech 1990 až 1992 zjištěno, že výskyt BSE je nejčastější u krav ve věku čtyři až šest let (3 až 5 %, resp. 1,5 až 2 %), přičemž u ostatních věkových kategorií je výskyt BSE zanedbatelný.
Vzhledem ke značné závažnosti celého problému spongiformních encefalopatií a mnoha nejasnostem, které se objevují, by zřejmě měl být veden smysluplný a podrobný výzkum vedoucí k potvrzení nebo vyvrácení uvedených teorií.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *