BSE v Japonsku – příčiny, následky a výhledy

Zatímco evropská mládež si libuje ve pochoutkách asijské kuchyně včetně japonských specialit, mladí Japonci dávají před rýží se suši a saké přednost biftekům. V Zemi vycházejícího slunce se ročně sní 1,5 miliónu tun hovězího. To platilo donedávna. Teď čeká japonský trh s hovězím masem prudký pokles zájmu spotřebitelů. Důvod je jasný. Japonsko se dostalo na seznam zemí, kde byla prokázán výskyt nemoci šílených krav (BSE). Řadové Japonce zachvátil strach z prionů a ze smrtelné nové varianty Creutzfeldt-Jakobovy choroby, kterou hovězí priony u člověka vyvolávají. Politické špičky ale zůstávají v klidu.

S hlavou v písku
Japonci mají možná ke strachu z BSE vážnější důvody než obyvatelé jiných zemí. Zkušenost z dávnější i zcela nedávné minulosti totiž dokazují, že japonští politici se jen neradi staví k podobným problémům čelem. Nejznámějším příkladem „vysoké pštrosí politiky“ je aféra Minamata. Během padesátých a šedesátých let se u obyvatel pobřežní lokality Minamata projevily následky chronické otravy rtutí, kterou vypouštěl v odpadech do moře místní průmyslový závod. Důvod otravy byl zřejmý, ale japonská vláda před ním strkala dlouhé roky hlavu do písku.Celá desetiletí umírali v Minamatě lidé na následky otravy, které bylo možné včasným zásahem zabránit. Soudní spory o to, kdo je za tragédii zodpovědný, dodnes neskončily.
Podobný skandál se odehrál v Japonsku i v letech 1985 a 1986, když byla pacientům stiženým chorobnou krvácivostí podávána laboratorně neotestovaná krev. Mnozí se nakazili původcem choroby AIDS. Japonská vláda se také celých deset tvářila, že neví o problému, který představuje používání cizí tvrdé mozkové pleny při operacích mozku. V některých případech pocházela tvrdá mozková plena od zemřelých lidí, kteří trpěli Creutzfeldt-Jakobovou chorobou. Pacienti, kteří tvrdou mozkovou plenu obsahující priony dostali, se touto smrtelnou chorobou nakazili.
Mohlo by se zdát, že tyto případy se současným problémem BSE v Japonsku nesouvisejí. Bohužel, vývoj událostí ukazuje, že ani současná japonská vláda se nehodlá vzdát pochybných triků svých předchůdců. Když se experti Evropské unie pokoušeli odhadnout riziko výskytu BSE v různých zemích, spolupracovali i s japonskými institucemi. Tato spolupráce ale skončila ve chvíli, kdy bylo jasné, že evropští experti zařadí Japonsko do skupiny zemí s vysokým rizikem výskytu BSE. Tím dosáhli Japonci toho, co potřebovali. Komise nemohla vynést nepohodlný konečný verdikt.
Výskyt BSE usvědčil zodpovědná japonská místa z omylu, ale nedonutil je ke změně politiky. Ministerstvo zemědělství například nejprve oznámilo, že první japonská „šílená kráva“ byla spálena. Vzápětí se ale ukázalo, že byla zpracována na masokostní moučku a zkrmena. Teprve se zpětnou platností je prověřováno, jak mohlo k tomuto trestuhodnému pochybení vůbec dojít a kam všude se mohla masokostní moučka vyrobená z nakaženého zvířete dostat.

„Výhodný“ britský export
Příčina vzniku onemocnění BSE u japonské dojnice je zřejmá. Koncem osmdesátých let už Velká Británie nemohla vyvážet masokostní moučku do zemí Evropské unie a tak hledala nová odbytiště pro toto „horké zboží“. Britové byli ochotni „jít pod cenu“ a to nalákalo mnohé.
Jestliže v roce 1989 vyvážela Británie do zemí EU asi 25 000 tun krmiv živočišného původu (masokostní moučku, granule s masokostní moučkou a krmiva z jatečných odpadů), pak v roce 1992 to bylo už jen 2000 tun. V tom samém roce ale Británie zavalila mimoevropské trhy asi 30 000 tunami živočišných krmiv, i když před rokem 1989 to bylo pro Británii v této komoditě zcela bezvýznamné odbytiště.
K hlavním odběratelům laciné masokostní moučky potenciálně kontaminované priony patřilo Thajsko a Indonésie. Japonsko nezůstalo pozadu.
Na rozdíl od podstatně chudších asijských zemí ale mělo Japonsko dostatek prostředků, technologie a školených odborníků k tomu, aby udrželo situaci pod kontrolou. Mohlo se stát vzorem pro méně vyvinuté sousedy. Místo toho si zvolilo roli odstrašujícího příkladu.
Většina rozvinutých zemí reagovalo na britskou „BSE krizi“ velice záhy striktním zákazem zkrmování masokostní moučky přežvýkavcům. Japonsko se spokojilo se zcela nezávazným „úředním návodem“. K vydání závazného zákazu donutil Japonce teprve první případ BSE v jejich zemi.
Důvodem této do nebe volající liknavosti je těsná provázanost politických špiček s čelními představiteli průmyslu, zdravotnictví a zemědělství. Přední politici totiž nejednou odcházejí ze svých úřadů rovnou do vedení velkých korporací. I v Japonsku se tedy setkáváme se situací, kterou v Čechách i na Moravě popisujeme sloganem: „Kapři si svůj rybník nikdy sami nevypustí.“ Tento stav nevěští do budoucna nic dobrého.

Po BSE i Creutzfeldt-Jakobova choroba?
„Pokud se dostaly priony do krmiva našeho skotu někdy kolem roku 1992 až 1994, pak je v současnosti ta pravá doba na objevení prvních případů BSE,“ říká přední thajský veterinář Sumolya Kanchanapanghka.
Tím to ale nekončí, protože s odstupem několika let mohou asijské země očekávat první případy onemocnění novou variantou Creutzfeldt-Jakobovy choroby u lidí. V Thajsku se řezníci s odstraňováním rizikových částí z jatečných trupů skotu (míchy, mozku, brzlíku, tenkého střeva, sleziny, varlat býků) příliš nepářou. V Jižní Koreji, která se rovněž „svezla“ v nákupu levné britské masokostní moučky, je hovězí mozek vyhlášenou pochoutkou.
Zodpovědní představitelé těchto zemí se shodují v tvrzení, že importovaná živočišná krmiva byla použita jen pro výkrm prasat a drůbeže. Jenže to tvrdí i Japonci, které první případ BSE v jejich zemi jasně usvědčuje z omylu (když ne z něčeho ještě mnohem horšího). Navíc evropští experti tvrdí, že mají s dodržováním takových omezení nedobré zkušenosti.
Korea, Singapur a další asijské státy reagovaly na výskyt BSE v Japonsku nejprve zákazem dovozu hovězího z této země a následně se uchýlily k halasným proklamacím, že „jim se něco takového stát nemůže“. To je situace v Evropě důvěrně známá. Můžeme počítat s tím, že se ani další průběh událostí v Asii nebude příliš lišit od evropského scénáře. Jako první zjistí výskyt BSE na vlastní půdě zřejmě ti, jejichž sebevědomé proklamace zaznívají nejhalasněji.

Jaroslav Petr,
VÚŽV, Praha – Uhříněves

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *