Čeká naše producenty mléka lepší budoucnost?

Podle evropské komise by se měla cena mléka v příštích několika letech mírně zvyšovat, ale výrazněji by měla začít růst po roce 2020. Přestože přibližně od podzimu loňského roku cena mléka u nás i v EU mírně vzrostla, stále nepokrývá výrobní náklady a je u nás dokonce nejnižší v celé EU. Jaké jsou důvody tak nízké nákupní ceny a jaká čeká producenty mléka a naše zemědělství budoucnost?

Ing. Oldřich Obermaier

člen správní rady Savencia Fromage & Dairy, a. s.

 Co mě napadá, když se zamyslím nad budoucností zemědělství u nás

Vloni byla Ministerstvem zemědělství publikována koncepce rozvoje českého zemědělství do budoucna. Navázala na úvahy, které představili po dohodě s agrární komorou a dalšími zemědělskými organizacemi minulí ministři zemědělství.

Taková představa je důležitá, protože v dobách rychlého střídání ministrů (ministr Jurečka je za deset let jedenáctým ministrem zemědělství) je třeba mít alespoň v základních rysech jasno, kam jdeme.

Při rozmýšlení nad budoucností je třeba si vyjasnit několik otázek. Řeší představy státu to, co chce stát od zemědělců, nebo to, co chtějí oni od státu? Je třeba se na zemědělství dívat jako na ekonomický obor stejný jako ostatní, či nějak zásadně odlišný? Je nutno zemědělství z hlediska životního prostředí a zaměstnanosti na venkově trvale podporovat dotacemi? Je to těžké, vytvořit koncepci oboru, který v letošním roce potřebuje 103 miliard Kč dotací (a každý předchozí rok přes 50 miliard Kč)?

Klademe důraz na soběstačnost oboru ve smyslu zajištění potraviny pro českou populaci. Je tomu tak i v ekonomice zemědělství, závislé na dotacích?

Globalizace skončila, říká prof. Milan Zelený. Opravdu? Kromě hladem zmítané Severní Koreje není na světě stát, který by nebyl na globalizaci závislý. Podívejte se kolem sebe. Neobejdeme se bez materiálů a výrobků z celého světa. (Za socialismu jsme to zkoušeli, Československo vyrábělo 70 % světového sortimentu, většinou v mizerné kvalitě. Ani pětadvacet let tržní ekonomiky to nestačilo napravit.) Soběstačnost je v dnešním globalizovaném světě zbytečná. K čemu dostatek brambor, nebude-li energie nebo benzín. Na komoditách z celého světa jsme závislí a nemůžeme bez nich být. Ze širšího hlediska musí být české hospodářství konkurenceschopné v komoditách, v nichž má komparativní výhody, a vytvořit dostatek prostředků pro nákup třeba i zemědělských a potravinářských komodit.

Budeme-li subvencovat vlastní produkci bez zvyšování efektivity, budeme snižovat přidanou hodnotu. Ekonomické modely ukazují, že každá koruna podpor do zemědělství snižuje výkonnost hospodářství. Mezi charakteristiky českého zemědělství patří kromě vysoké závislosti na dotacích také nízká produktivita. Ano, preference sofistikovaných komodit (ovoce, podpora chovu hospodářských zvířat) je žádoucí a je třeba podporovat výroby, kde je české zemědělství schopné konkurence (vím např., že Francie podporuje produkci rýže!).

Osobně myslím, že preference velkých farem je to správná cesta. Až na výjimky se hlavní výrobci zemědělských surovin ve světě (EU, USA, Oceánie, Čína) orientují na průmyslovou výrobu. Tím nechci popřít podporu rodinných farem (např. ve Francii a ve třetím světě je to převažující forma zemědělství), ale ve výhledu globalizovaný svět spěje k průmyslové výrobě i zemědělských surovin, a to především z ekonomických důvodů.

I když často (mnohdy k nelibosti zemědělců) používám jako zástupce potravinářů  – zpracovatelů zemědělských surovin, slogan „jsme na jedné lodi“, nelíbí se mi propojení zemědělců a zpracovatelů v jediné agrární komoře. Před lety jsem byl jedním z iniciátorů oddělení do dvou komor, vždyť jsme ve vzájemném obchodním vztahu na opačném břehu. Majetkové propojení průmyslových zpracovatelů se zemědělci už tady také s pochybnými výsledky bylo.

Samostatnou kapitolou českého zemědělství je ochrana zdrojů – půdy a vody, vztah našeho zemědělství ke klimatickým změnám. V ochraně základních zdrojů se mnoho v minulosti zanedbalo a je správné klást důraz na obojí. Podívejte se na hladiny rybníků, jezer a řek v létě plných řas, pole bývají rozrytá černou zvěří, rychle ubývá kvalitní půdy kvůli průmyslovým a obchodním aglomeracím. Dalším problémem je nadužívání dusíkatých hnojiv a na druhé straně představy o biozemědělství, spojené ovšem s podstatně nižšími výnosy. K otázce sucha jedni říkají, že vodní plochy zvyšují odpar vody, jiní je chtějí budovat.

Problémem EU, tedy i nás, zůstává uzavřenost evropského trhu pro dovoz zemědělských komodit ze třetích zemí, což přispívá k všeobecné chudobě. Jak bychom se stavěli k takové konkurenci? Otázek je víc a odpovědi by měla přinést teprve diskuse.

Rád bych na závěr krátkého zamyšlení zdůraznil základní myšlenku, se kterou se na zemědělství a potravinářství padesát let dívám. Je to podnikání, jehož výsledek je vidět v regálech obchodů (v širším smyslu). Není to činnost pro činnost, abychom zaměstnali venkov.

…náklady na výrobu 1 l mléka jsou 8,75 Kč/l a při současné (listopad 2016) ceně mléka 6,50–7,00 Kč/l je zisk na 1 l mléka díky dotacím 0,50 Kč/l… (ministr zemědělství v týdeníku Zemědělec)

 

Ing. Jaroslav Lád

předseda
ZD Ostaš

Mléčná krize je důsledkem syndromu „krpatosti producentů“!

Od roku 1989 trpíme jako výkonní producenti mléka pocitem velikosti a efektivnosti. Dozajista výchozí pozice byla proti drobným farmám EU-15 dobrá, ale dovolili jsme to, kde jsme dnes, kdy jsme ve zpeněžení mléka možná už na posledním místě v EU.

Jaké jsou důvody:

Politická rozhodnutí

Restituce a transformace udělaly zemědělským podnikům i z neaktivního majetku 100% dluh – později převedený na finance = záměrné odkapitalizování a zbrzdění investičního rozvoje, včetně možnosti tvorby moderních vertikálních struktur.

Zrušení mléčných kvót – naprosté selhání politické garnitury ČR, kdy jsme část produkce dali producentům EU-15 po přistoupení do EU a následně nebyly vytvořeny mantinely toho, co nastane po zrušení kvót, i když se o zrušení a dopadech vědělo od roku 2009. V roce 2015 to i sama evropská komise predikovala, že nové země předají další část své produkce producentům do EU-15, kteří se na zrušení kvót společně s politickým záměrem ekonomicky připravovali, a to i se svými zpracovatelskými vertikálami.

Ztráta vertikál  – producenti nezískali a někde i neudrželi vliv na vertikální propojení se zpracovateli. Byli jsme odkapitalizování, pod politickým, společenským i finančním tlakem, proto záchrana mateřských podniků měla přednost.

Zaplacení privatizace zpracovatelů – svojí nejednotností a nerozhodností jsme zaplatili zbytečnému množství zpracovatelů privatizaci, následně modernizace a průběžně jim dodnes udržujeme ziskovost. Díky tomu jsou dnes producenti ČR nekonkurenceschopní a v rámci EU neperspektivní. Francouzští experti po revoluci na ZS prohlásili, že ČR by měla mít jednu vysoce produktivní mlékárnu a pokud budeme plýtvaví,  ještě jednu na Moravě (kromě regionálních specialit). Dodnes si proto živíme ze své ceny i dotace 42 zpracovatelů, kteří se ani nepotřebují realizovat ve vývozu a efektivnosti, protože jim nic nebrání si říci svým dodavatelům o cenu. Zkušený majitel mlékárny mi vždy jako kolegovi a producentovi říkal: „nám se daří nejlépe, když je mléčná krize, protože se nestydíme vám říci o minimalizaci ceny!“

Řešení

Obnovení vertikál zpracování a obchodu – v EU-15 to dlouhodobě funguje. Politici je vzali, tak pokud nás a mléko chtějí, musí umět pomoci! (vize MZe do roku 2030 produkci nezachrání).

Producenti se ale musí sdružit (zastřešit) do opravdu funkčně akčního mlékařského družstva.  Získat spoluinvestora pro zpracovatelský závod s vysokou kapacitou zpracování, skladování, vývozní strukturou produkce s vysokou přidanou hodnotou. Kapacita denního příjmu zhruba 2 miliony litrů mléka s možností stavebního „lego“ řešení. Jen takový závod se bude moci stát cenotvorným a producentům by přinesl možnosti korekce výkyvů zpeněžování.

Mléko se musí dostat na cenovou úhradu vlastních nákladů s přiměřeným ziskem u průměrných a lepších.

Dotace a další nástroje musí dočasně pomoci přežít perspektivním producentům, ale podstatné je, zda se najde cesta k sjednocení názorů politiků a producentů na dočasnou finanční podporu obnovení funkčních vertikál (stálo by to dozajista méně než periodické dotační řešení mléčných krizí).

Neřešení:

Dnešní producenti, ale i většina mlékáren zanikne! Pořekadlo ptáčníků „Kos sám sobě záhubu si sere“ bude opět potvrzeno. Mlékárny budou i dál bezohledně vysávat finančně své producenty. Producenti budou pomalu z důvodu finanční nedostatečnosti a vize perspektivy zanikat. Nějakou chvilku finančně silní (ti „nejkrpatější“) budou jejich produkci radostně nahrazovat, ale postupně, s plánovanou ztrátou dotační podpory, budou pomalu od „sponzorování“(nejdražší koníček v ČR) mléčné produkce odcházet v sebezáchově také. Bod zvratu bude i pro ně jednou příliš nedosažitelný. Urychlujícím efektem bude odchod zemědělské inteligence – pravověrných chovatelů, snižování podpor, násilné i dobrovolné skupování zemědělských podniků – producentů, investičními skupinami. Ti se zemědělským zaměřením si sami vybudují vertikálu, a tím zahubí podstatnou část zbylých producentů, ale i zpracovatelů. Někteří bojovníci možná budou chvilku vést „gerilovou“ válku, ale majitelé vertikály jim rázně vysvětlí, že jejich produkci nepotřebují a případný odbojný producent a zpracovatel nebude mít kam dodávat. Proces je již nastartován!

Závěr – Pokud výkonní zemědělci – producenti, to dopustí, bude plně dovršena změna struktury vlastnictví na venkově.

Producenti, ale i většina mlékáren budou pomalu zanikat. Urychlí to odchod pravověrných chovatelů, snižování podpor, násilné i dobrovolné skupování zemědělských podniků investičními skupinami, z nichž si některé vybudují vertikálu, a tím zahubí podstatnou část zbylých producentů, ale i zpracovatelů. Proces je již nastartován!

Komentáře ke článku 1

  • ing. Jaroslav Lád

    Jsem diskutér z druhého břehu této stránky. Použitý citát diskutujícího kolegy je největším mediálním zločinem našeho resortního ministra na svých producentech mléka.
    „náklady na výrobu 1 l mléka jsou 8,75 Kč/l a při současné (listopad 2016) ceně mléka 6,50–7,00 Kč/l je zisk na 1 l mléka díky dotacím 0,50 Kč/l… (ministr zemědělství v týdeníku Zemědělec)“
    Je pravda, že UZEI to ministrovi takto vypočítalo, a to třeba i s odůvodněním, že podle metodiky OECD. (VÚZV má pragmatičtější názor na dotační podporu mléka v CR)
    Při přemýšlení obyčejným „selským rozumem“ ale každý normální výkonný zemědělec ví, že do dotací k mléku nikdo nemůže započítávat dotace, na které dosáhne každý jiný zemědělec s DJ(masný skot, ovce, kozy, koně) a už vůbec ne dotace, na které dosáhne i zemědělec bez jakéhokoli chovu. Ohnout se dá v politice všechno, ale takto účelově ohnout přímé dotace na podporu mléka je síla, která pochopitelně brzdí růstu ceny u zpracovatelů, obchodníků a vyvolává negativní názory na zemědělce u spotřebitelů. PRV je pak druhou politickou sílou ohybu, které s ostatními „tlaky“ již spustila proces „investorské restrukturalizace agrokomplexu“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *