Celostátní výstava opět v Lysé

Po dvouleté přestávce se do Lysé vrátila národní výstava drobných zvířat. Chovatelská událost roku představila zvířata ve všech základních chovatelských odbornostech. Expozice králíků, holubů a drůbeže pak ještě rozšířily kolekce býložravých kožešinových zvířat a japonských křepelek.

Na letošní celostátní výstavě drobných zvířat Chovatel, kterou ve dnech od 12. do 14. listopadu uspořádalo Výstaviště Lysá nad Labem, s. r. o. se v základních chovatelských odbornostech (králíci, drůbež, holubi) představilo 4780 kusů zvířat a v samostatné expozici kožešinových zvířat (nutrie, činčily) pak další padesátka. Součástí holubářské disciplíny byly dvě speciální klubové výstavy chovatelů českých bubláků a slezských plemen, tj. slezských barevnohlávků a slezských voláčů.
„Lyské výstaviště bylo postaveno se záměrem pořádat výstavy pro lidi z venkova a jsem rád, že se nám tento cíl daří naplňovat. Přispívá tomu samozřejmě i celostátní výstava drobného zvířectva Chovatel, která se do Lysé nad Labem vrací po dvou letech. Příznivou zprávou je i to, že zmiňovanou národní výstavu budeme v našem výstavišti pořádat minimálně dalších pět let. Právě pro příští ročníky se otevírají nové možnosti v podobě specializované haly, kterou plánujeme vybudovat. Těší mne, že chovatelé berou účast na této výstavě vysoce prestižně a že se každý svým dílem snaží přispět k tomu, aby dopadla co možná nejlépe. Za to jim patří dík,“ řekl na adresu aktuální výstavy ředitel výstaviště v Lysé Ondřej Matouš.

Expozice králíků
Na výstavě Chovatel 2010 v Lysé se představilo 2160 králíků šedesáti plemen, včetně tří plemen z novošlechtění. Z velkých králíků byla zastoupena všechna plemena, zahrnující belgického obra, dále belgického obra albína, německého obrovitého strakáče, francouzského berana a konečně moravského modrého, který je jedním ze sedmi domácích plemen zařazených mezi genové zdroje. Z celkem jednatřiceti u nás chovaných středně velkých plemen bylo k vidění hned osmadvacet zástupců, ze kterých počtem dominovali zejména králíci velcí světlí stříbřití, dále vídenští ve všech svých barevných variantách (modrý, bílý, černý, šedý, modrošedý) a novozélandští červení a bílí. Ani v této kategorii nechyběla národní plemena reprezentovaná českým albínem, českým luštičem, českým strakáčem a moravským bílým hnědookým králíkem. Patnácti vystaveným malým plemenům králíků počtem dominovali stříbřití malí se šesti barevnými rázy a holandští ve třinácti barvách. Z genových rezerv jsou v kategorii malých králíků dvě plemena, a to český červený, kterého v celkovém počtu třiceti kusů vystavovalo osm chovatelů a český černopesíkatý, na jehož kolekci čtyřiadvaceti kusů se podíleli čtyři králíkáři. V rámci zakrslých králíků byl nejpočetněji zastoupeným plemenem zakrslý, který byl představen v rekordních šestadvaceti barevných kombinacích. Samozřejmě nechyběli ani zástupci krátkosrstých nebo dlouhosrstých plemen jako jsou například kastorexové, rexové v prvním případě nebo angory ve druhém.
Konečně zbývá ještě doplnit, že v králikářské expozici se rozdalo 17 pohárů a 88 čestných cen. Dalších dvacet sedm kolekcí bylo oceněno titulem Mistr republiky a jednatřicet se mohlo pyšnit titulem Šampión ČR.

Expozice rozšířená o klubové speciálky
Expozice holubů nabídla 1767 kusů v sedmdesáti plemenech. Největší zastoupení měla plemena moravský pštros, který se prezentoval ve 200 kusech a v osmi barevných rázech. Nejvíce barevných kombinací v počtu devatenáct předvedli chovatelé českých staváků a díky klubové speciálce i chovatelé slezských voláčů, u kterých se jich dalo napočítat o jednu méně.
„Národní výstavě by slušela větší rozmanitost. Nebýt uznávacího řízení plemenných chovů, tak by holubářská expozice byla ještě o nějaká plemena chudší. Důvodem je nešťastný termín konání výstavy, jenž probíhá ve shodném termínu jako klubové speciálky pořádané hned na několika místech v republice. Pro úplnost jen doplním, že to samé platí i u drůbeže. Díky již zmiňovaným klubovým výstavám jsou zde k vidění čeští bubláci, slezští barevnohlávci a slezští voláči i v méně častých kresebných rázech. Z ostatních plemen bubláků tu máme i červené a černé bucharské bubláky a dále turecké, anglické nebo německé dvojvrkočaté bubláky. Vedle řady poměrně běžných plemen se na letošní akci ve větším počtu objevily i české čejky a velmi pěkné české lysky rousné mramorované,“ konstatoval vedoucí garant expozice holubů Oldřich Vízek.
Také chovatelé holubů měli mezi sebou své vítěze, když 21 z nich si odneslo pohár, třiasedmdesát získalo čestnou cenu a dvacet šest chovatelů bylo za své holuby oceněno titulem Šampión ČR.

Slušné zastoupení vodní drůbeže
Jak již bylo zmíněno, na nižším počtu expozice drůbeže se podepsaly klubové výstavy. V řeči čísel úbytek představoval asi 200 ptáků, a to na akci tohoto formátu není málo.
Chovatelé drůbeže přivezli do Lysé celkem 853 kusů, z toho 687 slepic osmapadesáti plemen, dále 93 kachen patnácti plemen, 31 husí čtyř plemen, 15 perliček ve třech barevných rázech, 19 krůt dvou plemen a 14 japonských křepelek masného typu ve třech barevných kombinacích.
Z plemen slepic byla nejpočetněji zastoupena tradičně vyandotka zdrobnělá, kterou ve sto kusech a 13 barevných rázech do Lysé přivezlo osmnáct chovatelů.
„Letošní expozici byla bohatá na vodní drůbež, v jejímž rámci se prezentovala také národní plemena, což je česká a česká chocholatá husa. Mezi patnácti vystavenými plemeny kachen byly k vidění také starorýnská, čárkovaná a selská kachna nebo kajuga, velšský harlekýn či overberžská kachna. Ze slepic byly po delší době zastoupeno také plemeno rousné zakrslé a česká slepice byla představena i ve zdrobnělé formě. Pravidelně jsou na výstavách k vidění i bojovnice, jejichž letošní kolekce reprezentovaná například plemeny sundská, falcká, brugská a tuzo nebo ve zdrobnělé formě indickou, ko šamo nebo novoanglickou byla ukázková. Líbili se mi také krůty, zejména pak v podání pohárem oceněného krocana plemene česká divoká bíle lemovaná chovatele Jana Dědka ze Sychrova,“ dodal Oldřich Vízek.
Mezi drůbežáře se rozdalo devět pohárů, udělilo se 34 čestných cen a čtrnáctkrát byl udělen titul šampióna.

Kožešinová zvířata na ústupu
Domácímu chovu kožešinových zvířat je zřejmě odzvoněno. Jestliže prakticky na ukončení chovu masožravých kožešinových zvířat (momentálně přežívají asi dva chovy norků, lišek a pesců) se lví měrou podílela iniciativa ochranářských institucí, chovatelé nutrií a činčil ztrácejí půdu pod nohama z ekonomických důvodů (například současná výkupní cena nutriích kožek je v rozmezí asi od 30 do 40 korun). Přestože předseda ÚOK kožešinových zvířat Ing. Jan Kaplan v této souvislosti optimismem nehýřil tak naznačil možné východisko z překonání krize.
„Chov nutrií u nás má dlouhou, již pětaosmdesátiletou tradici. I když v této disciplíně máme několik evropských primátů – první chov založený J. V. Kinclem, máme přeštickou nutrii a jako první jsme izolovali DNA nutrií, pak dnešní realita je taková, že chov tohoto původem jihoamerického hlodavce je na ústupu. Stále se snižující chovatelská základna čítá okolo stovky organizovaných členů. Pokud bychom se u nutrie zaměřili jako například u králíků prioritně na produkci dieteticky vynikajícího masa, pak by za jistých okolností byla šance na její znovuoživení v chovech. Vzhledem k technologii chovu a kvalitě masa lze totiž o nutrii hovořit jako o ideálu pro ekofarmy. Tomu nahrává i fakt, že se šlechtí tzv. brojlerové typy, které by dříve dosáhly jatečné zralosti. Velkou předností nutrií je také jejich zdraví, které je v porovnání s již zmiňovanými králíky bezproblémové. Snažíme se jít této myšlence naproti, chystáme výzkumné projekty zaměřené na kvalitu masa. S tím souvisí i propagace, kde jsou ještě rezervy. Ale pracujeme na tom. Například na výstavě Náš chov jsme připravili ochutnávku výrobků z nutriího masa, která se těšila velkému zájmu spotřebitelů. Bohužel zatím nejsme ve stavu vyhovět poptávce zájemců o maso z nutrie, protože chov stojí na hobby chovatelích, kteří mají jen několik zvířat. A ti svou produkci mají podobně jako malochovatelé králíků zejména pro svou spotřebu,“ posteskl si na závěr Ing. Kaplan.
Expozici nutrií tvořilo sedmatřicet zvířat čtyř barevných mutací (standard, přeštická, stříbrná, grőnland), poháry a titul šampióna v rámci plemen zařazených mezi genové rezervy získali Josef Kotfald z Dolní Ředice za standardní, František Homola z Křižanova za stříbrnou a Josef Kubal ze Sušice za vícebarevnou přeštickou nutrii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *