Česká sója ve výživě hospodářských zvířat

Výživa hospodářských zvířat je závislá na nutričních zdrojích. Mezi nejdůležitější patří dusíkaté látky. Jejich kvalita je v mnoha případech rozhodující pro dosažení příznivých ekonomických výsledků chovu. V podmínkách České republiky patří k hlavním současným zdrojům dusíkatých látek domácí bílkovinná krmiva, jakými jsou například řepka nebo krmiva na její bázi a krmné luštěniny. U skotu k tomu přistupují bílkovinná objemná krmiva, zejména jeteloviny a amidický dusík, tj. močovina. Z hlediska zastoupení zdrojů proteinu v našich krmných dávkách u hospodářských zvířat však převládají dovozové zdroje především sója a krmiva na její bázi.

Zejména nyní, kdy ze známých důvodů jsou při krmení hospodářských zvířat minimalizována krmiva živočišného původu, se jeví sója z nutričního hlediska jako nepostradatelná. Import krmných zdrojů ze zahraničí už dávno není chápán jako v minulosti a zastoupení dovezených krmiv v krmných dávkách by mělo být výhradně závislé na potřebě zvířat a očekávaných výsledcích v chovu. Přesto však by mělo být jedním z požadavků nás všech, abychom hledali všechny možnosti ke zvyšování zastoupení domácích zdrojů dusíkatých krmiv ve výživě námi chovaných zvířat. Případná kumulace finančních prostředků za jejich nákup v našich zemědělských podnicích, které jsou jejich producenty, se zase vrací zpět na celkový rozvoj zemědělské výroby. Napomáháme tím sami sobě.
Jednou z možností, jak naplnit požadavky chovatelů po kvalitních zdrojích dusíkatých látek českého původu, je pěstování těchto zdrojů a produkce přímo u nás. Nejperspektivněji se v současnosti jeví pěstování sóji. Provozní pokusy – více či méně úspěšné – se u nás realizují již více než 60 let. Největšího rozšíření pěstování sóje bylo u nás dosaženo na počátku devadesátých let. Přestože mnoho zemědělských podniků již v té době získalo první praktické zkušenosti s jejím zkrmováním, většího podílu na jejím využití u nás se nedosáhlo. Nyní se jeví situace jinak. Skupina pracovníků sdružených v Zemědělské agentuře, s.r.o. ve spolupráci se Svazem pěstitelů a zpracovatelů olejnin, Praha a ve spolupráci s firmou Semences Prograin Inc. zavádí u nás pěstování kanadských odrůd sóje. Kanadské podmínky jsou podobné našim. Jedná se hlavně o to, že Kanada leží ve stejném zeměpisném pásu jako Česká republika. Sója se obvykle pěstuje mnohem více na jihu. V Kanadě s pěstováním začali asi před deseti lety a počáteční výsledky byly stejně rozpačité jako ty naše. Dnes kanadští pěstitelé dosahují průměrných hektarových výnosů kolem 2,5 tuny z hektaru a plochy pěstované kanadské sóje se rozšířily natolik, že se stala význačným zdrojem proteinu do krmných dávek.
Většina praktických zkušeností našich chovatelů je spjata se zkrmováním sójového extrahovaného šrotu, který se k nám běžně dováží. Tabulka 1 uvádí obsah živin v běžných variantách těchto krmiv. Ty se od sebe odlišují především rozdílnou koncentrací živin vzestupně podle obsahu dusíkatých látek v původní hmotě. Výjimkou je obsah vlákniny, která je vyšší u sójového extrahovaného šrotu s nižším obsahem N-látek. Je to proto, že se do sójového extrahovaného šrotu přimíchávají po extrakci sójové slupky. Z uvedeného plyne, že sójový extrahovaný šrot s nižším obsahem N-látek by měl být nejpřijatelnější především pro skot krmený vysoce koncentrovanou dávkou, kde se vyskytují acidózy. U sójového extrahovaného šrotu je principiálně jedno, jakého původu sója je. Výsledný produkt má obdobné parametry. U sójových pokrutin a zejména sójových plnotučných bobů je situace jiná. Jedná se o krmivo, které pokud není dále nijak technologicky ošetřeno, může svým obsahem antinutričních látek snížit očekávaný nutriční efekt.
K nejvýznamnějším antinutričním látkám obsaženým v sóje patří inhibitor proteázy trypsinu, snižující využití přijatého proteinu a projevující se tak v nižší, než očekávané produkci. Mezi další patří lektiny, které mají aglutinační efekt, projevující se u prasat krvácením ve střevě. Významnou antinutriční látkou obsaženou v sóji jsou saponiny. Jde o látky snižující povrchové napětí tekutin. Problémy mohou způsobit u telat, u kterých vyvolávají nadmutí. Plnotučné neošetřené sójové boby obsahují enzym lipoxygenázu, která snižuje oxidační stabilitu a tím i skladovatelnost sóji. Neuvádíme všechny antinutriční látky, kterých je více a všechny se projevují společně. Důležité je, že se také dají společně eliminovat. Spolehlivě jsou antinutriční faktory odstraněny déletrvajícími vysokými teplotami. Existuje mnoho technologických procesů (autoklaving, mikronizace, extruze, jetsploding), jejichž popis je nad rámec tohoto článku, které tento efekt dosahují. Tyto technologické procesy se podílí také na odstranění hořké chuti sójových bobů. Uvedené technologické postupy mohou mít i negativní dopad v tom, že mohou poškodit některé aminokyseliny a vitamíny citlivé na teplo. U skotu lze však i tohoto dopadu pozitivně využít k protekci sójového proteinu při průchodu bachorem, tzv. by-pass efekt. Cílem technologických úprav je tedy maximální snížení antinutričních látek v sóji při současném zachování kvality proteinu. Protože v naší republice uvedená zařízení existují, dá se předpokládat, že budou praktickými chovateli plně využívána. V tabulce 2 jsou uvedeny nutriční parametry krmiv na bázi sóji, které budou v praxi využívány proto, že budou k dispozici. Kromě sójové slámy a sójových slupek půjde obvykle o nesystémové krmivo, které se vyrobí jako náhradní řešení v případě nepřízně počasí a podobně. Tato krmiva budou určena především pro skot.
Závěrem bych chtěl popřát českým zemědělcům, aby situace s pěstováním sóji a jejím využíváním jako zdroje kvalitního proteinu pro krmné účely byla u nás za deset let ještě příznivější, než tomu je za stejné období v Kanadě.

Ing.Antonín Krása, CSc.,
Mikrop Čebín, a.s.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *