České drůbežnictví – historie a současnost

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se provádělo zušlechťování drůbeže převážně v malochovech, protože velké drůbeží farmy neexistovaly. Zušlechťování drůbeže podporovala Česká zemědělská rada, z jejíž iniciativy byla v roce 1923 uskutečněna první soutěž snášky slepic v Uhříněvsi. Tyto soutěže snášky probíhaly až do roku 1939 a prověřovala se v nich užitkovost různých plemen slepic. O zušlechťování jednotlivých plemen pečovaly drůbežnické spolky (kluby).

Vývoj drůbežnictví u nás zhruba do třicátých let byl charakterizován především extenzívní formou chovu, která byla charakteristická zejména nízkou užitkovostí drůbeže. V tzv. rolnických chovech s 50 až 100 slepicemi průměrná roční snáška činila pouze 70 až 80 vajec na 1 slepici za rok.
Od roku 1936 byla plemenářská práce v chovu drůbeže prováděna podle zušlechťovacího plánu, vypracovaného ČAZ. Tento plán byl zaměřen pouze na zvyšování snášky vajec. Výroba drůbežího masa byla uvažována především z hus a kachen.
V předválečných letech tvořilo drůbežnictví u nás stejně jako v jiných středoevropských státech jen menší podíl z celkové hrubé produkce zemědělské výroby. V roce 1936 to bylo 3,6 %. Spotřeba jatečné drůbeže byla 2,5 kg a vajec 138 kusů na 1 obyvatele za rok.
Drůbež se chovala převážně pro krytí potřeby vajec pro samozásobitele. Stavy drůbeže v roce 1949 dosahovaly asi 41 % z průměrného stavu let 1934 až 1937. Rovněž užitkovost nosnic byla nižší o 15,5 vajec na nosnici.

Nákup i zpracování jatečné drůbeže včetně líhňařské činnosti prováděly drůbežářské podniky, které byly ve všech krajích. Teprve od roku 1956 byla zřízena na Ministerstvu potravinářského průmyslu hlavní správa pro drůbež.
Výroba vajec byla organizována v zemědělských podnicích, převážně v kapacitách od 250 slepic a jatečná drůbež sestávala z jatečných slepic, kachen, hus a kohoutů nosných a kombinovaných plemen.
Šlechtitelský program „uznaných chovů“ neodpovídal potřebám velkovýroby. Průkopníci nových výrobních technologií proto prosadili dovoz hempšírek a bílých plymutek pro výkrm kuřat. V roce 1959 pracovníci šlechtitelského podniku Nichols-Lohmann poslali nadšencům v drůbežnickém výzkumu násadová vejce hybridních brojlerů a krmnou směs pro porovnání s výkrmem kuřat u nás uznaných plemen. Kuřata rodajlendek za 84 dní dosáhla živé hmotnosti 1,08 kg při spotřebě 6,60 kg krmiva na 1 kg přírůstku, zatímco vyšlechtěná brojlerová kuřata za stejnou dobu dosáhla 1,50 kg hmotnosti při spotřebě krmiva 3,20 kg.
V šedesátých letech naše podniky začaly dovážet hybridní drůbež pro výkrm brojlerů a později i pro výrobu vajec. Záhy se prosadila spolupráce se zahraničními šlechtitelskými podniky, doprovázená poradenskou službou pro zdokonalování technologie a organizaci výroby.
Další rozvoj výroby jatečné drůbeže a vajec si vyžádal ustavení podniku, který by se zabýval šlechtěním a rozmnožováním drůbeže a technickým zdokonalením drůbežnické výroby. Proto byl vytvořen podnik pro šlechtění drůbeže v Chrustenicích v roce 1961. Současně v roce 1963 vzniká Drůbežnictví Xaverov o. p. jako největší podnik pro rozmnožování slepic masného typu.
K 1. 1. 1973 byl sloučen PŠD Chrustenice s o. p. Drůbežnictví Xaverov a vytvořena tak hospodářská organizace pro šlechtění i rozmnožování slepic nosného typu, masného typu a krůt. Tento podnik byl posléze začleněn do Drůbežářského průmyslu, koncern Praha. Šlechtěním a rozmnožováním kachen a hus se zabývalo především Státní rybářství, o. p., České Budějovice.
V osmdesátých letech se úroveň výroby a zpracování drůbežnických výrobků blížila stavu ve vyspělých zemích. V podmínkách ústředního plánování výrobci neměli problémy s odbytem. Neměli však také dostatečné prostředky pro výstavbu nových objektů s dokonalejší technologií, která se zaváděla v zahraničí.
Privatizací po roce 1990 vznikla v ČR řada specializovaných subjektů v oblasti rozmnožování, líhnutí, chovu a výkrmu drůbeže včetně zpracovatelských kapacit, které plně pokrývají spotřebitelskou poptávku v komoditě drůbež – vejce.
V roce 1999 dosáhla spotřeba drůbežího masa 20,5 kg/1 obyvatele za rok a je v podstatě na průměru zemí EU. Výrazně tak předstihla spotřebu hovězího masa, která činila 13,8 kg a řadí se na druhé místo za vepřové maso, jehož spotřeba byla 44,7 kg.V nárůstech meziroční produkce v posledních letech je celosvětově i v ČR drůbeží maso jednoznačně na prvním místě.
Drůbežnická výroba je odvětvím živočišné produkce, které prakticky využilo objevy v teoretických vědách, zejména v biologii, chemii a genetice a aplikovalo řadu technických a mechanizačních prvků do technologie chovu i zpracování drůbeže a vajec.
Užitkovost hybridních kombinací drůbeže při testování v organizaci pověřené vedením ústřední evidence hrabavé a vodní drůbeže – Mezinárodní testování drůbeže, s. p. Ústrašice, ukazují následující výsledky v tabulkách.

Z uvedených přehledů vyplývá, že užitkové vlastnosti drůbeže produkované špičkovými firmami jsou značně vyrovnané a svědčí o dosaženém pokroku v této oblasti za sledované období vývoje drůbežnictví. Genetický potenciál produkčních vlastností z hlediska spotřeby krmiva na jednotku produkce předstihuje ostatní komodity živočišné výroby.
Podstatným faktem je skutečnost, že drůbeží maso jako potravina budoucnosti je z hlediska krátké doby výkrmu a složením komponentů do krmiv v podstatě bezkonfliktní potravinou z pohledu nutričních a hygienických aspektů. Jde zejména o krátkou dobu akumulace nežádoucích látek a reziduí z krmiv do masa jatečné drůbeže a vajec a tím i do organismu člověka.
Produkce jatečné drůbeže a vajec využívá kromě dovážených komponentů (rybí moučka, sója) zejména tuzemskou výrobu obilovin a zušlechťuje ji na výsledné produkty. Vzhledem k nízkým světovým cenám obilí je tento aspekt zvlášť významný.
Oblast dovážených komponentů jako významná část nákladů na produkci zřejmě dozná v budoucnosti ještě potřebnou analýzu a to z pohledu možné dílčí náhrady tuzemskými surovinami (luskoviny apod.) tak, aby bylo možné tyto náklady snížit. Důvodem je skutečnost, že asi 70 % veškerých nákladů na produkci jatečné drůbeže a vajec představuje krmivo.
Dalším zdrojem úspor nákladů je možný i v technologické oblasti, kde významný podíl sehrávají položky za vytápění a ventilaci. Posouzení a revize technologických systémů sehraje v budoucnosti roli v definici nákladů na výsledný produkt. Například americké firmy používají systémy větrání a orientace staveb ve směru převládajících větrů, stavby mají snížené stropy a přesně definované a umístěné zdroje vytápění s optimalizovaným propočtem na danou kapacitu.
Jak by se zdálo, jsou genetické zdroje proměnlivosti jednotlivých druhů drůbeže již vyčerpány. Několikanásobné snížení spotřeby krmiva na jednotku produkce a rapidní zvyšování růstových schopností a produkce masa a vajec svědčí o značné plasticitě těchto druhů.

V dalším výhledu světového i českého drůbežnictví lze očekávat:
 zaměření šlechtitelské činnosti světových firem na senzorické vlastnosti drůbežího masa a vajec, snižování podílu tuku apod.,
 využití metod genetických manipulací a širší zapojení základního výzkumu do procesu šlechtění,
 vyhledávání nových zdrojů proměnlivosti užitkových znaků při využití genových rezerv (původní plemena drůbeže, syntetické populace apod.),
 optimalizaci složení krmiv ve vztahu k používanému genofondu a fázím produkce a zdokonalování metod testací,
 vývoj úsporných technologií orientovaných na snižování spotřeby energií a surovin včetně zvyšování odolnosti technologických prvků a staveb proti agresivnímu vlivu ustajovacího prostředí a opotřebení,
 dořešení ekologických koncovek staveb z hlediska pachových a dalších emisí vně i uvnitř staveb z hlediska vlivu na životní prostředí a životní pohodu – welfare drůbeže,
 vyšší stupeň využití a zhodnocení tzv. vedlejších produktů z drůbeže, například peří apod.,
 využívání drůbeže pro produkci enzymů, očkovacích látek,
 systémové využívání podestýlkových materiálů a trusu pro fermentace, hnojení atd.

Z pohledu České republiky, kde preference drůbežího masa v posledních letech značně stoupla, je na místě se zamyslet nad těmito trendy a nadále podporovat v zájmu našich spotřebitelů tento dynamický úsek živočišné výroby.
Ing. Jaroslav Oplt, CSc., MZe ČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *