Chov ovcí v Karpatech

Pro zachování biodiverzity karpatských polopřírodních horských luk a pastvin je zapotřebí zachovat i původní (či jim podobné) extenzivní a vyvážené systémy hospodaření, které vedly k jejich vzniku i jejich dosavadní přítomnosti v krajině. Mezi ně patří i pastevectví, které utvářelo obraz zdejší krajiny a druhové bohatství přírody, ale rovněž kulturní a ekonomický vývoj populace místních lidí.

Karpaty představují svou rozlohou skoro 210 tisíc km2 plošně největší horský systém Evropy, který zasahuje na území osmi zemí, respektive Rakouska, České republiky, Maďarska, Slovenska, Polska, Ukrajiny, Rumunska a Srbska. Tak jako v jiných horských oblastech je i zde hospodaření omezeno řadou faktorů klimatických (kratší vegetační období), geomorfologických (svažitost pozemků, nízká hloubka a úrodnost půdní vrstvy) i ekologických (výskyt velkých šelem i mnoha chráněných druhů flóry i fauny). Díky výrazně nižší výšce Karpat v porovnání se sousedními Alpami se původně pouze asi 5 % území tohoto pohoří nacházelo nad horní hranici lesa (podle oblasti zpravidla nad 1600-1800 m n.m). Další oblasti horských luk a pastvin, však v průběhu staletí vznikaly a mnohde i zpětně zanikaly působením člověka. Řada těchto vlivem lidské činnosti vytvořených bezlesí však dnes patří mezi krajinářsky a ekologicky cenné lokality a útočiště vzácných druhů rostlin i živočichů. V Karpatech bylo zaznamenáno skoro 500 endemických a subendemických druhů rostlin, z nichž naprostá většina je vázaná právě k ekosystémům horských travních porostů.
Velký význam v procesu osídlování Karpat měla tzv. valašská kolonizace. Valaši byli pokračovateli pasteveckých tradic antických Dáků, Trákú a Staromakedonců. S Valachy přišly i valašské ovce, vyznačující se hrubou vlnou, poměrně dobrou dojivostí, skromností a otužilostí, dále technologie výroby sýrů pomocí sýřidla a tradiční výrobky z ovčího mléka jako hrudkový sýr, bryndza, oštěpky či žinčica. Na salaši probíhala i určitá kontrola užitkovosti. Zpravidla týden či dva po jarním výhonu ovcí (redyku, miyšaniu) přicházeli hospodáři (výsadníci) znovu na salaš a dojili každý své ovce. Přitom probíhalo měření množství nadojeného mléka. „Celá ovce“ nadojila stanovený objem mléka. Ovce, které daly mléka méně, byly označovány jako „půlky“ a z nich výsadníkovi náležela pouze polovina přídělu sýra. „Nicalky“ nadojily velmi málo nebo vůbec a nepřinesly majiteli žádný sýr. Je přirozené, že každý z výsadníků chtěl mít na salaši pouze „celé ovce“ a po nich si rovněž přednostně nechával jehnice k dalšímu chovu.*
Více se dočtete v prosincovém čísle časopisu Náš chov

 

.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *