Další noční můra v chovech prasat

Chovy prasat u nás i ve světě se neustále potýkají se zdravotními problémy. Až donedávna se za největší hrozbu považoval virus porcinního reprodukčního a respiratorního syndromu prasat (PRRS), ale nyní se objevila nová. Největším nepřítelem chovů prasat je v současnosti syndrom multisystémového chřadnutí selat po odstavu (PMWS), který nejčastěji postihuje selata ve věku šesti až čtrnácti týdnů a chovatelům způsobuje velké ekonomické ztráty.

Podle Zigmunda Pejsaka z National Veterinary Research Institute Pulany v Polsku je syndrom multisystémového chřadnutí selat po odstavu(PMWS) známé onemocnění, které ale poslední dobou nabývá na významu. Nyní se totiž rozšířilo i do těch částí Evropy, ve kterých dosud nebylo zaznamenáno. „V Evropě se PMWS poprvé objevilo ve Francii, poté se přes Anglii, Španělsko a Dánsko rozšířilo i do Německa a dalších zemí. Je to velmi nákladná záležitost, ztráty chovatelů za rok v rámci Evropské unie dosahují až 600 milionů eur,“ oznámil Z. Pejsak. O problematice tohoto onemocnění hovořil na konferenci, kterou uspořádala společnost Delacon Biotechnik ČR, spol. s r. o., koncem října v Hustopečích na jižní Moravě.

Nová hrozba pro prasata PMWS je infekční onemocnění vyvolané cirkovirem typu 2 (CPV2), který se v chovech prasat běžně vyskytuje, ale jen v některých z nich nemoc propukne. Ještě před několika lety se vědci domnívali, že jde o onemocnění postihující pouze odstavčata. V současnosti se ale klinické příznaky PMWS objevují i u starších jedinců, a to v období na konci předvýkrmu nebo začátku výkrmu. V chovech prasat to způsobuje velké ekonomické ztráty.
Na vzniku PMWS se spolu s cirkovirem podílí i řada dalších faktorů. Podle Z. Pejsaka mezi ty nejrizikovější patří vysoká hustota prasat v ustájení, kontinuální produkce (neturnusový systém), a také míchání prasat různých věkových kategorií nebo pocházejících z různých zdrojů. Dalším problém je vysoký obrat základního stáda a míchání selat z různých vrhů.
Vzhledem k tomu, že cirkovirus je schopen přežívat ve vnějším prostředí po velmi dlouhou dobu, Z. Pejsak chovatelům doporučuje, aby se snažili eliminovat počet rizikových faktorů vyvolávajících nejen PMWS, ale i jakékoli jiné onemocnění, a tím předcházeli ekonomickým ztrátám. „Až do této doby jsme považovali za největší problém ve stájích PRRS, v tuto chvíli se PMWS stává tím nejdůležitějším,“ poznamenal Z. Pejsak.

Obtížná diagnostika Dnes je PCV2 rozšířen téměř ve všech chovech prasat. V řadě z nich ale bohužel nedochází ke klinickým projevům onemocnění a tak bývá těžké je správně diagnostikovat.
Infekce PCV2 postihuje imunitní systém zvířete. V důsledku jeho oslabení se pak výrazně zvyšuje riziko uplatnění dalších infekčních onemocnění. Nejvýznamnější jsou přitom koinfekce s virem reprodukčního a respiračního syndromu prasat (PRRS) nebo virem parvovirózy prasat (PPV). „Cirkovirus PCV2 se ve stájích často vyskytuje v kombinaci s virem parvovirózy prasat. Očkováním prasniček a prasnic před porodem proti parvoviru se výrazně omezuje i riziko vzniku PMWS,“ informoval Z. Pejsak. Dalším onemocněním, které se vyskytuje v chovech většinou současně s PMWS je syndrom dermatitidy a nefropatie prasat (PDNS). Jeho diagnóza je mnohem snazší, neboť se projevuje se vyhublostí a snadno rozpoznatelnými nekrotickými skvrnami na kůži. Pejsak upozornil, že v případě objevení se takovýchto příznaků diagnostikujících PDNS, je vysoká pravděpodobnost, že se ve stejném chovu vyskytuje i PMWS.

Snižuje užitkovost Podle přednášejícího se PCV2 vyskytuje častěji ve velkých chovech s vysokou koncentrací zvířat (nad tisíc kusů). Výjimkou nejsou ani chovy s vynikající užitkovostí. Nakazit se přitom může až padesát procent zvířat. Zajímavý je podle přednášejícího především fakt, že se ve stejném kotci mohou vedle nemocných jedinců vyskytovat zároveň i zdravá zvířata. U infikovaných prasat lze zpozorovat zejména hubnutí a bledost, někdy se vyskytují i průjmy. Typickým příznakem onemocnění PMWS jsou zvětšené mízní uzliny, které mohou být až třikrát větší oproti normálu. V postižených chovech je zvýšená mortalita a zhoršují se parametry užitkovosti. „PMWS je infekční onemocnění, které se šíří kontaktem z prasete na prase. K přenosu onemocnění nedochází rychle, je však nutné separovat postižené kusy od zdravých co nejdříve,“ sdělil Z. Pejsak. Velmi důležité v takové situaci je snížit hustotu zástavu a dodržovat všechna hygienická opatření.
Pozitivní zprávou pro chovatele prasat může být skutečnost, že je nyní v Evropě k dispozici vakcína proti cirkoviru, která má podle dosud získaných informací z praxe pozitivní účinky. Je určena pro vakcinaci prasnic ve stádiu šest až dvou týdnů před porodem.

Zisk za každou cenu? Podle Carlose Pineira ze španělské společnosti Pig Champ Pro Europa s. a. existuje velmi úzký vztah mezi imunitou, výživou a užitkovostí v chovech prasat. Výživa podle něj hraje důležitou roli v rozvoji imunitního systému. Už to, jak jsou krmeni rodiče, významně ovlivňuje imunitu potomků. Jak ale podotknul, přestože se snažíme mít v chovech prasat vše pod kontrolou, víme jak a čím krmit, a dodržujeme nezbytná zdravotní opatření, prasata jsou stále nemocná. „Každé desetiletí přineslo do chovů prasat nějaké závažné onemocnění. Zvířata jsou k nim v důsledku intenzivního šlechtění velmi náchylná, a proto se v chovech neustále potýkáme ze zdravotními problémy. Myslím, že stojí za to zvážit, jestli není lepší mít o něco nižší produktivitu, ale za to stabilní a odolný chov ,“ shrnul C. Pineiro.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *