Doba temna pro české chovatele hus

Jediný šlechtitelský chov hus v České republice se nachází v Byňově u Nových Hradů. Vedoucí šlechtění a produkce Miloš Roule z Rybářství Nové Hrady, s. r. o., které chov patří, neměl z našeho vstupu do Evropské unie obavy. Předpokládal, že se chov v unii prosadí především vysokou kvalitou produkce, ať již jednodenních housat či chovných hus. K vyššímu odbytu jatečných hus na zahraničním i českém trhu pak měla podle něj přispět nová porážka vodní drůbeže v Mirovicích, která splňuje přísné evropské parametry. Jak dopadl jeho optimismus je zřejmé z následujícího rozhovoru.

 Splnilo se vaše očekávání?
Bohužel, situace je přímo tragická. Export se téměř zastavil a veškerou naši produkci musíme uplatnit na českém trhu. Proto jsme již letos sami vykrmili dvanáct tisíc hus. Na českém trhu klesá i poptávka po chovném materiálu, vzhledem k současné složité ekonomické situaci obměňují rozmnožovací chovy svá hejna co nejpozději, jednou za pět až sedm let místo jednou za čtyři roky.
 Ještě před vstupem do unie jste ale do Německa vyváželi značnou část produkce housat. Proč to dnes nejde?
Důvodem je skutečnost, že do Německa chrlí levná housata Polsko a podle posledních informací i velké množství tržních hus a levné husí výrobky. Poláci prodávají house za jedno euro, což je přibližně poloviční cena, za níž jsme vyváželi v minulých letech housata na západní trhy. Letos jsme měli například z Německa potvrzenou objednávku na třicet tisíc housat, vzhledem k nízké ceně jsme museli od kontraktu odstoupit. Na druhé straně známá německá firma Eskildsen, která produkuje pěknou těžkou husu, přestala housata nakupovat vůbec, neboť má sama problémy s odbytem.
 Nehrozí obdobné nebezpečí i České republice?
Domnívám se, že zatím ne. Na českém trhu je jednak přebytek housat a jednak na něm není tolik výkrmců. Řada z nich pak produkci snižuje, například společnost Jihočeská drůbež Mirovice hodlá v roce 2005 vykoupit jen 70 tisíc hus.
 A co export na východ?
Tímto směrem by samozřejmě chtěli jít všichni. Na východě mají peníze, pozemky i jezera, ale to k chovu hus nestačí. Velké problémy jsou s dopravou housat, letadlo musí mít uvnitř teplotu 28 stupňů Celsia a mláďata se nemohou v chladu překládat z letadla do letadla. I když jsme měli řadu zájemců z této oblasti, zatím se žádný obchod neuskutečnil.
 Hodně jste si sliboval od nové porážky vodní drůbeže v Mirovicích. Nahrazuje propad v exportu alespoň domácí spotřeba?
Špatná situace je i na domácím trhu jatečných hus. V letošním roce od nás Jihočeská drůbež nevzala ani kus a příští rok to asi nebude o nic lepší. Vykrmené husy jsme si v Mirovicích nechali porazit, pro část jsme našli odběratele na Moravě, zbytek jsme zamrazili a postupně je prodáváme. Důvod je obdobný jako u housat. Na český trh se valí zamražené, relativně levné husy z Maďarska, avšak bez drobů, po nichž je velká poptávka ve Francii. Maďaři vydělají velké peníze právě na játrech a méně kvalitní zbytek ještě dobře zpeněží u nás. V Maďarsku je totiž stále povolen speciální výkrm hus k produkci jater, což si v Evropské unii předjednali, stejně jako škubání. V unii a tedy i u nás je to vzhledem k týrání zvířat zakázané. Kdyby však každý Čech snědl jednu husu ročně, neměli by naši chovatelé tak velké problémy.
 Je alespoň zájem o peří?
I tato komodita zaznamenala značný propad, a to jak v poptávce, tak i v ceně. Padly celní bariéry a naši původní odběratele dovážejí levné peří z Polska, Ukrajiny a Číny. Na českém trhu tak klesla cena peří z 320 až 350 na 160 korun za kilogram. Nevíme, jak dlouho budeme moci ještě škubat, v Německu je to již zakázané a tamní chovatelé deklarují, že veškeré peří pochází ze zabitých hus.
 Máte připraven nějaký náhradní program, když není zájem o housata, husy ani peří?
Jsme šlechtitelský chov a ze zákona musíme zachovávat šlechtění. Od státu dostáváme každý rok dotace kolem dvou milionů korun, tato částka však nepokryje ani náklady na šlechtění. Přitom jen krmivo vyjde v letošním roce na necelých pět milionů korun. Proto dnes krmení restringujeme, každá husa dostane denně 170 g kompletní krmné směsi, teprve ve snášce se krmná dávka zvýší na 300 g. Dalším opatření spočívají v tom, že krmíme v halách, aby ke krmivu neměly přístup stovky divokých kachen, jinde proti nim i rackům zase síťujeme výběhy.
V krmné směsi byla masokostní moučka nahrazena rostlinou bílkovinou? Projevilo se to nějakým způsobem na užitkovosti?
Kompletní krmné směsi s bílkovinou rostlinného původu značně podražily, na užitkovost hus však neměla tato změna žádný vliv. Problém je ale v tom, že v krmných směsích jsou zakázána kokcidiostatika. A tak se stává, že začneme léčit mláďata drahými léčivy až tehdy, když uhyne sto nebo šest set housat, které se napijí vody z kaluže. Velice nákladné jsou i povolené dezinfekční prostředky. I tady platíme za vstup České republiky do Evropské unie.
 Jak chcete „přežít“ tuto nepříznivou dobu?
Protože vnější podmínky nedokážeme ovlivnit, začali jsme s opatřeními u sebe. Snižujeme stavy chovných hus, místo šesti tisíc jich budeme mít o tisíc méně, ale i zaměstnanců. Další opatření spočívá v již zmíněné úspoře krmiv, ať již restringcí či síťováním výběhů. Trápí nás také čím dál horší voda v rybnících, husy hynou na butulin, někdy je to hotová katastrofa. Proto vrtáme studně a husy budou pít jen čistou vodu z koryt. Na rybník nebudou mít vůbec přístup. Pokud jde o odbyt, snažíme se prodávat husy drobným chovatelům. Myslím si, že až na lidi přijde bída a nebudou mít za co nakupovat – tady lidé chodí do práce pro šest tisíc korun – začnou znova chovat domácí zvířata. O tom, že se tato doba blíží, svědčí i to, že jsme letos prodali v drobném 21 tisíc housat, což je téměř jedna čtvrtina naší celkové produkce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *