Domácí plemeno v boji s byrokracií

Český strakatý skot je v současné době, necelé dva roky před plánovaným vstupem do EU, s počtem 730 000 kusů nejpočetněji zastoupenou populací skotu v ČR. V rámci populací evropských strakatých plemen je co do počtu zvířat v aktivní populaci dokonce na třetím místě. Velkou předností českého strakatého plemene je především velmi dobrá přizpůsobivost velkovýrobním technologiím, neboť šlechtění tohoto plemene probíhalo řadu let právě v těchto podmínkách, které jsou mnohdy velmi odlišné od ostatních evropských zemí.

Vysoká obliba tohoto plemen u řady chovatelů vychází v současné době především z velmi dobrých reprodukčních ukazatelů. Český strakatý skot navíc při odpovídající výživě dokáže bez problémů dosáhnout užitkovosti 8000 kg mléka. I při této úrovni mléčné užitkovosti si zachovává výborné výsledky růstu v kategoriích jalovic a býků. Když k tomu ještě připočteme účinný selekční program tohoto plemene, jehož prostřednictvím se může do šlechtění zapojit každý chovatel, který má své stádo zapsané v plemenné knize, může se cena jedné inseminační dávky nejlepších býků pohybovat na úrovni 230 až 300 Kč. Jakkoliv se tato cena může zdát někomu vysoká, je při srovnatelné kvalitě podobná jako u dávek importovaných ze zahraničí. Z tohoto pohledu by se dalo soudit, že je naše domácí plemeno dobře připraveno na vstup do EU.
Skutečnost je však, bohužel, úplně jiná. V zemích EU je totiž obvyklé, že všechna chovaná plemena mají vytvořeny zhruba stejné ekonomické podmínky pro svoji existenci. V Čechách je v tomto směru myšlení úředníků příslušných ministerstev naprosto odlišné. České strakaté plemeno tak již několik let svádí nerovný boj s byrokracií a je vůbec zázrak, že se dosud udrželo jako nejpočetnější domácí plemeno.
Každý rozumně myslící člověk by se nyní pokusil stabilizovat stavy českého strakatého skotu, a to nejenom proto, že toto plemeno může být v brzké době mimo tradiční způsob chovu s kombinovanou užitkovostí velice efektivně využito v systémech bez tržní produkce mléka. Po jednání v Bruselu a podpisu dohod v Kodani je totiž zcela jasné, že stávající „systém“ chovu krav bez tržní produkce mléka se v brzké době začne potýkat s problémy splnění podmínek Bruselu a naplnění přidělené kvóty krav bez tržní produkce mléka. V době, kdy celá Evropa řadí strakatý skot a fylogeneticky příbuzná plemena do stejné skupiny plemen jako ostatní masná plemena se začínají ozývat hlasy skutečně renomovaných „odborníků“ o tom, že v České republice je zařazení českého strakatého plemene třeba dobře zvážit… A tak, světe div se, domácí plemeno je jediné, kterému pro rok 2003 není přiznána ani koruna státního příspěvku, kterým jsou štědře podělena plemena importovaná.
V tomto případě je třeba si položit otázku, proč má vůbec daňový poplatník přispívat na plemena často cizokrajného původu, když máme doma plemeno evropských či dokonce světových kvalit, plemeno, které je díky nefungujícímu systému zpeněžovaní jatečných zvířat (SEUROP) bohužel ztrátové, ale podle představ představitelů MZe ČR a poloviny zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, naprosto soběstačné. Vkrádá se proto myšlenka, zda v případě minoritní skupiny, jakou je chov krav bez tržní produkce mléka, nepostupovat stejně jako v případě zoologických zahrad (základní podmínka – pestrá směsice zvířat – je již splněna) a pro pár kusů, které splňují požadavky EU na kategorii krav bez tržní produkce mléka, raději nenajít bohaté sponzory. Široká veřejnost by to jistě přivítala. Od celkového zaplevelení pak naši zemi zachrání zubři a bizoni, kteří už dostali svoji kolonku v novele zákona o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat.
Při této příležitosti také neškodí připomenout, kolik peněz již bylo skutečně velkorysým a v Evropě neobvyklým způsobem věnováno chovu krav bez tržní produkce mléka. Jenom v roce 1993 byla do ČR nakoupena zvířata masných a mléčných plemen za 94,5 mil. Kč, v roce 1994 bylo v rámci titulu „nákup genetického materiálu hospodářských zvířat 2Ae“ uvolněno 464 mil Kč. Až v roce 1995 dochází k poklesu na „pouhých“ 126 mil. Kč. Není divu, že při této velkorysé politice vznikla celá řada plemenářsko-obchodních firem, které později, když pramen peněz začal vysychat, opět zanikla. V rámci zmíněných finančních částek bylo do ČR přivezeno asi 1500 inseminačních dávek otců býků strakatého plemene určených pro záměrné připařování a asi 20 býků plemene fleckvieh a 500 jalovic v celkové hodnotě asi 25 mil Kč.
Co z toho vyplývá? Že jsme od roku 1993 podporovali nákup plemen, která máme i v roce 2003 intenzivně podporovat dotacemi, zatímco domácí plemeno elegantně pošleme ke dnu.
Není zatím bohužel zřetelná nejmenší snaha alespoň v náznaku se přiblížit systému dotací, který je používán ve státech EU a který by řadu věcí už v předstihu narovnal. Naopak. Opět budeme z peněz daňových poplatníků dotovat telata, nikoliv krávy bez tržní produkce mléka, jako je tomu v EU. A to mnohdy i tele, které je z 50 % holštýnského původu, což je v zemích Evropské unie naprosto nepředstavitelné a nepřijatelné.
Je těžké odhadnout, jak daleko ještě půjde arogance ministerských úředníků ve vztahu k původnímu domácímu plemeni, ale jedno je jisté: všechna tato nekoncepční a nesmyslná opatření se po vstupu do EU dotknou skotu jako celku. Násilným způsobem prosazovaná koncepce specializovaných mléčných a masných plemen je na pořadu dne v době, kdy členské státy EU uvažují o radikální změně společné zemědělské politiky. Kombinované plemeno, které je nejlépe přizpůsobeno místním podmínkám, však patrně do českých plánů příliš nezapadá.
Chovatelům národního plemene tak nezbývá nic jiného než naděje, že když ne oni, tak alespoň zákony Evropské unie jim pomohou narovnat pokřivený stav současnosti. Tedy, pokud se český strakatý skot dočká aplikace evropského práva i u nás…

Ing. Roman Šustáček
ProAgro Radešínská Svratka, a. s.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *