Dvakrát zlatý hřebčín Topolčianky

Národní hřebčín Topolčianky dostal v nedávno skončeném roce k 86. narozeninám skutečně případný dar – na Slovensku totiž vstoupila v platnost novela zákona o státním podniku a převodu majetku státu na jiné osoby. Pro garanta chovu významných plemen koní znamená tento legislativní krok především ochranu před privatizací a likvidací. O tom je přesvědčen současný tým manažerů, řídící proslulý subjekt v severní části okresu Zlaté Moravce.

Prvorepublikové ministerstvo zemědělství založilo Státní hřebčín Topolčianky tři roky po vzniku samostatného Československa, 15. října 1921.
Nový ústav začal pracovat s arabem, lipicánem, anglickým polokrevníkem a huculem. Pátým plemenem ve hře byl v době startu robustní Nonius, vyšlechtěný ještě za Rakouska – Uherska v maďarském Mezöhegyési a určený pro práci na poli, v armádě a dopravě.
Na začátku 21. století je aktivita státního podniku zaměřena především na genové fondy lipicána, Shagya – araba a hucula,. To současně neznamená, že se hřebčín nevěnuje dalším plemenům a slovenskému teplokrevníkovi zvlášť.

Léto bez deště
a sto deset hříbat

Národní hřebčín Topolčianky (slovensky: národný žrebčín, dále NŽ) hospodaří na téměř 1000 hektarech zemědělské půdy. Jednu polovinu této plochy představuje orná půda, druhou louky a pastviny.
„Osevní postupy a volba plodin jsou zaměřené na produkci jadrných a především objemných krmiv pro stádo 550 koní,“ říká na úvod ředitel NŽ Ing. Michal Horný, Ph. D.
„Intenzivní pozornost věnujeme kvalitě pastvin, systému jejich ošetřování a využívání, stejně jako složení používaných travních směsí. V létě 2007 jsme ovšem zažili hodně těžké časy, protože od poloviny července do září téměř nepršelo a to se pochopitelně projevilo jak na trvalých travních porostech, tak obilninách. Jediným řešením byl přechod na zimní krmnou dávku a s touto nouzovou variantou jsme museli přežít téměř dva měsíce,“ pokračuje muž v čele podniku.
K topolčianskému hřebčínu zdaleka nepatří jen krásní lichokopytníci, podnik totiž úspěšně reprezentuje i šlechtitelský chov černostrakatého nížinného skotu. Průměrná užitkovost stáda za normovanou laktaci se loni dostala na 8738 kg mléka v nejvyšším stupni kvality Q při obsahu 3,49 % tuku a 3,20 % bílkovin. V soutěži o nejlepší slovenský chov se Topolčianky umístily druhé a za sebou nechaly 601 konkurentů. To snad nepotřebuje další komentář.
Připouštěcí sezóna koní (období od 1. února do 30. září 2007) skončila stejně nadprůměrným výsledkem. Partnery 133 klisen se stalo 24 hřebců a březost dosáhla výtečných 92,5 %.
Životaschopných hříbat se narodilo 110, z toho bylo 38 lipicánů, 27 Shagya – arabů, 21 slovenských teplokrevníků, 20 huculů a čtyři arabští plnokrevníci.

Klasika? Lipicán!

Ve stádě lipicána působilo pět plemeníků: atraktivní vraník Conversano Toplica z chorvatského hřebčína Djakovo a domácí bělouši Favory XI Reseda, Neapolitano XII Mahonia, Siglavy XIII Corvetta a Neapolitano XI Caprietta.
Topolčianská klasická jezdecká škola se loni skvěle uvedla předváděnými cviky svých lipických hřebců nejen doma ve Slovenské republice, ale také během Grüne Woche (Berlín), v maďarském hřebčíně Szilvásvárad, na pardubické výstavě Koně v akci a v pražské Vánoční španělské škole.
Lipicáni z NŽ mají mimo jiné zásluhu o uskutečnění tzv. Evropské čtverylky, zapsané vzápětí do Guinessovy knihy rekordů. V německém Mannheimu se akce zúčastnilo 80 hřebců různých plemen z 15 státních hřebčínů devíti států. Dodejme, že v sestavě vedle osmi lipicánů z Topolčianek nechyběli ani starokladrubští koně z českého Národního hřebčína Kladruby nad Labem.
NŽ jako producent lipicána si udělal velmi dobrou reklamu rovněž na šampionátu dvojspřeží v Polsku. Mistr Evropy Vilmos Lazár zapřahá koně narozeného, odchovaného a vycvičeného v Topolčiankách. Spolehlivým partnerem maďarského vozataje je slovenský Neapolitano XII – 8.

Kouzlo Shagya – araba

Magické jméno Shagya poznali evropští chovatelé v 19. století. Hřebec importovaný ze Sýrie působil až do roku 1842 v proslulém hřebčíně Bábolna.
Základní topolčianské stádo založily po roce 1921 klisny pocházející právě z této bývalé chovatelské opory rakousko – uherské monarchie, dále zvířata původem z významných hřebčínů Radovec (Radauti, dnes Rumunsko) a Piber (dnes Rakousko) i soukromého chovu Dolná Arma.
Loni připouštělo v NŽ šest hřebců plemene Shagya – arab: hnědák Dahoman XI a bělouši Siglavy Bagdady VIII, Gazal V – Tuareg, Koheilan VI, Shagya XXV a rumunský Shagya XXX – Mersuch. Vedle nich byl využit také arabský plnokrevník, ryzák Samír.
Kvalitu Shagya – arabů z Topolčianek prokázala na evropském mistrovství plemene (konalo se symbolicky v již vzpomínané Bábolně) tříletá klisna Shagya XXV – 33, když vyhrála svou třídu a mezi mladými koňmi získala titul vicešampiónky.
Stejně dobře si vedla její podstatně starší kolegyně Siglavy Bagdady I – 24 dominující věkové kategorii nad 11 let.
Národním vítězem mezi Shagya – araby byl v programu Koní v akci (Pardubice) vyhlášen bělouš Dahoman IV – CZ Tamarix, zakoupený Zemským hřebčincem Tlumačov ze slovenského NŽ ještě jako Dahoman XI – 5.

Prověřená inseminace

V topolčianském stádě hucula dostali v sezóně 2007 příležitost plemeníci Goral XVII (odchovanec rumunského Hergelia Lucina), Gurgul X, Goral XV, Oušor III a druhý rumunský produkt Oušor V, jehož majitelem je maďarský Národní park Aggtelek.
Šestnáctiletý hnědák Goral XV si odvezl titul absolutního šampióna výstavy z polského státního ústavu Klikowa, zatímco na trávě pardubického areálu nejvíc okouzlil porotu vraník Hroby XII (ročník 1995) další vyslanec z vlasti huculů – Rumunska. Není třeba zdůrazňovat, že i druhý jmenovaný bodoval za barvy NŽ.
Ve stádě slovenského teplokrevníka je uplatňována výhradně inseminace čerstvým nebo mraženým spermatem. O 23 březích matek se loni zasloužili hřebci Boris du Melnire a Dormane du Puy (zástupci plemene francouzský jezdecký kůň, selle francais), holštýnský Caesar van de Helle, oldenburský Royal Dance a slovenský teplokrevník Formát (jinak Robinson I).
Topolčianský státní podnik nabízí služby svých osobně přítomných plemenných hřebců a sperma nejlepších reprezentantů teplokrevníků mnoha plemen i pro klisny jiných majitelů.
„Inseminační a reprodukční centrum NŽ má na skladě 3600 hluboko zmražených dávek, ale ty nepředstavují celou nabídku. Každý rok je k dispozici také čerstvé sperma minimálně jednoho z hřebců, zařazených do genových rezerv. Soukromý chovatel si tedy může plemeníka pro optimální spojení se svou klisnou vybrat, inseminační dávka je dostupná pro všechny zájemce,“ vysvětluje Ing. Horný.
Díky metodě umělého oplodnění se loni narodila i čtyři plnokrevná arabská hříbata. Na místě otců mají v rodokmenu zapsána jména Tobrok a Kasr – El Nil.

Slovak Gold

Topolčianky jsou členem organizací sdružujících světové a evropské autority v chovu lipicána (LIF), arabského plnokrevníka (WAHO), Shagya – araba (ISG) nebo hucula (HIF). Pozice hřebčína na mezinárodní scéně se dá definovat rovněž zkratkou – VIP.
Koncem května 2007 udělilo prezídium Nadace Slovak Gold certifikát a zlatou medaili službě NŽ, přihlášené do celostátního systému pro hodnocení a certifikaci slovenských produktů nadstandardní kvality.
„Hlavním posláním podniku bylo a nadále bude zachování, udržení a rozšíření genových rezerv tradičních plemen koní včetně poskytování souvisejícího kompletního servisu,“ konstatuje Michal Horný. „Uvedené ocenění samozřejmě nepatří jen současné generaci odborníků a specialistů. Všichni si dobře uvědomujeme, že jde o pokračování v realizaci dlouhodobých chovatelských a šlechtitelských záměrů.“
Už pět let předtím, v říjnu 2002, „pozlatila“ zmíněná nadace tři základní plemena koní, chovaná a šlechtěná v Topolčiankách.
„Vzácný genofond lipicána, Shagya – araba a hucula lze bez jakéhokoliv nadsázky považovat za skutečné národní kulturní dědictví a bohatství,“ říká na závěr představení hřebčína jeho ředitel. „Význam Topolčianek je tím jasně definován a víc už ani není potřeba dodávat.“
Dvakrát pozlacený hřebčín se zatím připravuje na pokus o zopakování výjimečného roku 2007.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *