Elitní chov v orlickém podhůří

Ovce plemene charollais se zpravidla chovají v teplejších a sušších oblastech. Výjimkou je stádo Františka Divíška, který své charollaiské ovce pase v Pěčíně v nadmořské výšce 580 metrů. Navzdory drsným klimatickým podmínkám orlického podhůří dosahuje vynikající výsledky, které jeho stádo katapultovaly mezi elitní plemenné chovy.

S chovem charollaiských ovcí František Divíšek začínal před šestnácti lety. To však neznamená, že s tímto v povědomí chovatelů zapsaným náročným masným francouzským plemenem teprve začínal sbírat zkušenosti.
„Chovali jsme východofríské ovce, ale potom co se v devadesátých letech minulého století přecházelo na chov masných plemen, jsme museli uvažovat o změně. Zpočátku jsme k našim bahnicím pořídili berana plemene suffolk pro užitkové křížení. Pro záměr produkovat plemenný materiál jsme se rozhodovali mezi plemeny texel a charollais, z nichž jsme si zvolili francouzské masné bílé krátkovlnné plemeno. Jeho velkou předností je nejen dokonalé osvalení všech tělesných partií s minimálním výskytem tuku, ale také skutečnost, že charollaiské prvničky mají na rozdíl od vrstevnic nizozemského texela bezproblémové porody. Prvních pět jehnic jsme si opatřili v roce 1995 od tehdejšího zemědělského družstva Opatov, rok na to jsme základní stádo doplnili nákupem šesti bahnic, dovezených firmou Agrokiwi z Francie. Plemeníka linie Charlie jsme pořídili na nákupním trhu v Přerově,“ zavzpomínal František Divíšek.

Produkce plemenných zvířat
Ovce plemene charollais se u nás chovají již více než dvacet let, když v roce 1990 je dovezlo Zemědělské družstvo Nečtiny. I když jejich stavy klesají, stále patří k nejčastěji chovaných masným plemenům v domácích chovech. Podle aktuálních statistik je do kontroly užitkovosti zapojeno1107 bahnic z jednačtyřiceti chovů, což oproti předchozímu roku představuje pokles o 335 bahnic a ukončení činnosti v sedmi chovech. V plemenitbě působí něco přes 440 beranů asi 40 linií.
Stádo Františka Divíška reprezentované více než sedmdesáti ovcemi, respektive pětadvaceti bahnicemi se třemi berany a pětačtyřiceti jehňaty, patří k jednomu ze šesti ministerstvem zemědělství uznaným šlechtitelským chovům. Držitelem uvedeného statutu je od 9. března 2006.
Pro udělení statutu šlechtitelského chovu je nutné splnit několik podmínek uvedených v zákoně č. 154/2000 Sb. a příslušné prováděcí vyhlášce. Základní podmínkou jsou dlouhodobě docilované nadprůměrné výsledky v kontrole užitkovosti a dobrý zdravotní stav zvířat. Dalším požadavkem je minimální počet deseti bahnic zapojených do kontroly užitkovosti, známý původ rodičů a v dospělosti splňující standard plemene.
„Dosud jsme na farmě vyprodukovali 140 plemenných beránků, potomků po plemenících linie Charlie, Charouzd, Chiri a Chinin. V aktuálním žebříčku nejlepších beranů jsou Charouzd na prvním a Chinin na pátém místě. Všichni berani a asi dvě třetiny bahnic jsou zařazeni v klasifikační třídě ER. Loni jsme do dalšího chovu prodali deset aukčních beránků. Letos se nám čtyřikrát narodila trojčata a na celkovém počtu pětačtyřiceti odchovaných jehňat se jehničky s beránky podílí zhruba stejným dílem,“ vypočítal chovatel.

Chov v nejvýše položené oblasti v republice
V povědomí chovatelů jsou ovce uvedeného masného plemene zapsané jako náročné, zejména pak s ohledem na klimatické podmínky. Na farmě Divíškových se pasou v chráněné krajinné oblasti žamberecké pahorkatiny v nadmořské výšce 580 metrů.
„První sníh zde napadne již koncem října, průměrná teplota dlouhodobě nepřevyšuje 7 °C a celkový roční úhrn srážek odpovídá 850 mm. Berany pouštíme do stáda od konce září, nejvíce porodů tak připadá na březen. Předpokladem zdárného průběhu porodu je ale teplý ovčín, kde teplota neklesne pod 10 °C. Jehňata se totiž rodí se slabším obrůstem vlnou na břiše a mohla by prochladnout. Za celou dobu, co se chovu charollaiských ovcí věnujeme, jsme měli při bahnění jen ojedinělé problémy. Zajímavé ale je, že jehňata jsou již více obrostlá vlnou na hlavě, která později vylíná,“ pokračovala manželka Marie Divíšková.

Odchov jehňat
Matky s jehňaty tráví asi týden v individuálních kotcích, takzvaných choulech, potom jsou ve společném kotci. Koncem dubna je Divíškovi vyhánějí na pastvu, která je základem krmné dávky v letním období. Asi jedenáct hektarů pastvin je rozděleno do několika oplůtků elektrickým ohradníkem se dvěma dráty. Před vyhnáním na pastvu se odčervují dospělé ovce i jehňata. Zatímco u plemenných zvířat se tento úkon provádí celkem dvakrát, jehňata se v pravidelných intervalech odčervují po čtyřech až pěti týdnech.
„Až do loňska jsme k tomu účelu používali přípravek Aldifal, se kterým jsme však nebyli spokojeni. Po konzultaci s profesorkou Vlastou Svobodovou z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno a doktorkou Evou Vernerovou z Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně jsme přešli na Levitape, který je účinný i na tasemnice. A to je problém, který komplikuje život mnoha ovčákům. Musíme konstatovat, že od doby, co přípravek používáme, nemáme s tasemnicemi žádný problém. Bohužel, zmiňovaný preparát u nás zatím není povolený a k jeho zakoupení je potřeba výjimka, kterou vydává Krajská veterinární správa a Ministerstvo zemědělství,“ doplnila Divíšková.
Pokud jde o krmení, tak základem je pastva, jádrem se takřka nepřikrmuje. Velkou výhodou je možnost výkrmu charollaiských jehňat do vyšších hmotností (nad 40 kilogramů), protože jejich maso nelojovatí.

Klubová tradice pokračuje
Klub chovatelů ovcí plemene charollais, který navázal na činnost Klubu chovatelů masných plemen ovcí založeného Zemědělským družstvem Nečtiny v roce 1992, sdružuje v současné době sedmnáct členů. Jedním z nich je samozřejmě i František Divíšek, který je poslední čtyři roky jeho výkonným předsedou.
„Za svůj velký dluh považuji to, že se mi nepodařilo dotlačit pověřené osoby k tomu, abychom měli jako kluby některých jiných plemen ovcí zprovozněné webové stránky. Myslím si totiž, že je to účinná forma propagace, která by napomohla k opětovnému zvýšení zájmu o toto vynikající masné plemeno, které mohu na základě svých zkušeností vřele jenom doporučit,“ řekl na závět uznávaný chovatel.
O elitě pěčínského stáda Františka Divíška vypovídá i řada ocenění z prestižních chovatelských akcí. Z těch posledních stojí například za zmínku loňský pohár za šampiónku na 11. celostátní výstavě na Zlobici nebo dožínkový džbán při VII. dožínkových slavnostech Královéhradeckého kraje za plemeníka Charouzda, který je podle spočtené celkové plemenné hodnoty momentálně nejlepším plemeníkem v domácích charollaiských chovech.
Klíčové informace:
– Charollais je masné plemeno ovcí původem z Francie.
– Podle aktuálních statistik kontroly užitkovosti je u nás jednačtyřicet chovů tohoto plemene s počtem 1107 bahnic.
– V domácích chovech se eviduje více než 440 charollaiských beranů 40 linií.
– Šlechtitelský chov Františka Divíška reprezentuje pětadvacet bahnic se třemi berany a pětačtyřiceti jehňaty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *