Genetické živočišné zdroje v České republice

Současná situace v zemědělství je charakteristická maximální snahou o intenzifikaci především v živočišné výrobě a intenzivním využíváním pouze několika geneticky nejhodnotnějších plemen hospodářských zvířat. V posledních dekádách se ale poněkud pozapomnělo na původní, mnohdy ekonomicky méně efektivní, ale jinak významné druhy a plemena, která měla a dosud mají nejen ve své lokalitě svůj nezastupitelný význam. V posledních desetiletích tak ve světě i u nás zanikla mnohá původní plemena hospodářských zvířat, která představovala cenné genetické, ale i kulturně historické dědictví každého národa.

V celosvětovém měřítku můžeme dnes konstatovat, že z asi 5000 plemen domestikovaných druhů savců a drůbeže je nejméně 1000 z nich ve stavu ohrožení. Přitom z celkového počtu zhruba 40 živočišných druhů jen asi 14 z nich zajišťuje přes 90 % potravinové produkce. Proto je nanejvýš žádoucí pomocí globálního managamentu genetických živočišných zdrojů a s využitím vhodných biotechnologií zachovat ohrožené populace hospodářských zvířat pro běžné užití a jejich budoucí manipulaci. Jako možné řešení tohoto problému ustanovila organizace FAO při OSN program tzv. Globální strategie a managamentu genetických zdrojů hospodářských zvířat a genetické zdroje hospodářských zvířat se tak staly náplní práce Komise genetických zdrojů pro výživu a zemědělství. Tato komise doporučila FAO úzkou spolupráci s jednotlivými státy, respektive s jejich národními středisky.
Jen v České republice je ohroženo více než 20 plemen skotu, koní, ovcí, koz, prasat, drůbeže, králíků, ryb a nutrií. Na základě těchto alarmujících čísel přistoupila naše republika počátkem 90. let k důsledné ochraně konkrétních ohrožených druhů a připojila se tak k celosvětovému programu FAO, který vychází z potřeby zachování biodiverzity v oblasti hospodářských a hospodářsky využitelných zvířat. Součástí tohoto projektu je zachování ohrožených populací in situ, kryokonzervace pohlavních buněk, u některých druhů i embryí a zřízení centrální databanky pro všechny jedince daného druhu či plemene zařazeného do tohoto programu.
V souvislosti se zpřesňováním počtu jedinců a s přihlédnutím k jejich věku i reprodukčním schopnostem, definovala FAO několik kategorií populací podle stavu jejich ohrožení takto:
►vyhynulé plemeno: plemeno, které již není možné obnovit.
►kritické plemeno: plemeno, kde celkový počet chovaných samic je menší než 100, nebo celkový počet samců je menší než 5
►ohrožené plemeno: plemeno, kde celkový počet plemenic se pohybuje mezi 100 a 1000, nebo kde celkový počet plemeníků je menší nebo roven 20 a větší než 5
►kritické–udržitelné a ohrožené–udržitelné plemeno: plemena zařazená v těchto kategoriích jsou udržitelná pomocí aktivního programu chovu a konzervace
►rizikové plemeno: jakékoli plemeno, které může vyhynout, jestliže faktory které mohou toto způsobit nejsou eliminovány nebo zmírněny
Jaké jsou důvody pro uchování původních druhů, které mají mnohdy pouze lokální význam? Každé plemeno v průběhu svého dlouhodobého vývoje získalo jedinečnou genetickou výbavu k adaptaci na dané prostředí, které umožňuje realizovat užitkovost na úrovni odpovídající poskytované péči. Dále je výlučným nositelem genů determinujících jejich specifičnost. V neposlední řadě tkví jejich význam i v oblasti ochrany přírody a péče o krajinu.
Při výběru konkrétního postupu k udržení populace vycházíme v prvé řadě z údajů o celkové četnosti populace, tzn o počtu plemenic a plemeníků a o celkové stabilitě dané populace. U početně malých populací přistupujeme ke kryokonzervaci pohlavních buněk, nebo embryí. Jako nejrozšířenější a nejsnažší se jeví kryokonzervace spermatu, která je prakticky možná u většiny druhů zvířat. Další vhodnou metodou, o které je možno uvažovat v této souvislosti, je metoda uchovávání embryí a následně, v případě potřeby pak embryotransfer. Embrya mohou být získávána buď metodou in vivo, tzn vyplachováním po superovulaci, nebo in vitro z oocytů jatečných zvířat a jejich následnou fertilizací. Metoda ex situ znamená ucelené zachování genetického materiálu in vivo, ale mimo prostředí, ve kterém se vyvinulo.Naproti tomu in situ zahrnuje všechny způsoby zachování populací živých zvířat v původním prostředí.
V České republice byla v minulosti chována celá řada plemen, která se v současné době vyskytují jen ve velmi omezeném rozsahu nebo již zcela vymizela. Do „Národního programu uchování a využití genetických zdrojů hospodářských a užitkových zvířat“ byly zařazeny následující druhy a plemena:
a) skot: česká červinka – 96 zvířat a 50 zmrazených embryí
český strakatý skot – 200 zmrazených embryí
b) prase: přeštické černostrakaté – 368 zvířat
c) koně: starokladrubský kůň – 84 kusů
českomoravský belgický kůň – 91 kusů
slezský norik – 114 kusů
huculský kůň – 93 kusů
d) ovce: šumavská ovce – 2336 kusů
valašská ovce – 45 kusů
e) koza: bílá krátkosrstá – 2 134 kusů
hnědá krátkosrstá – 475 kusů
f) drůbež: česká slepice zlatě kropenatá – 505 kusů
česká husa – 226 kusů
g) ryby ve schválených formách a liniích: kapr obecný, pstruh duhový, pstruh obecný, síh maréna, síh peleď, lín obecný, sumec velký, jeseter malý, vyza velká
– celkem 47 kmenových hejn
h) včely: včela medonosná kraňská – 360 plemenných matek

Jako odpovědného a výkonného garanta programu ochrany a využití genetických živočišných zdrojů ustanovilo v roce 1995 Ministerstvo zemědělství České republiky Výzkumný ústav živočišné výroby v Praze – Uhříněvsi, který metodicky řídí chov plemen a populací zvířat zařazených do tohoto programu. Nejvyšším a rozhodujícím orgánem je Rada genetických živočišných zdrojů složená z nejlepších odborníků v daném oboru. Výkonným orgánem zodpovědným za komplexní realizaci programu je Národní středisko, které je prostřednictvím národního koordinátora ve styku se všemi držiteli genových živočišných zdrojů. Každoročně vydává Ministerstvo zemědělství ČR ve spolupráci s Národním střediskem ve VÚŽV Praha – Uhříněves závazné „Zásady ministerstva zemědělství pro poskytování a čerpání finančních podpor na udržování a využívání genetických zdrojů pro zemědělství“ (www.mze.cz), podle kterých jsou jednotlivým chovatelům poskytovány finanční podpory na chov jedinců zařazených v databázi genetických živočišných zdrojů. Každý druh, popř. plemeno zařazené do projektu ochrany má svého odpovědného garanta, který smluvně zajišťuje spolupráci Národního střediska s příslušným svazem chovatelů, či ostatními odpovídajícími institucemi.
Náplň práce Národního koordinačního centra je v první řadě v metodickém vedení a schvalování konkrétních projektů a metodik ochrany a využití genetických živočišných zdrojů. To se děje ve spolupráci s odpovědnými osobami (garanty) pro jednotlivé druhy a plemena. Dále je pozornost zaměřena na kontrolu čerpání dotací na podporu a využití finančních prostředků určených pro jednotlivé chovatele. V Národním koordinačním centru je vedena podrobná, každoročně aktualizovaná databáze, jsou kontrolovány všechny žádosti o finanční podporu a jejich doporučení MZe ČR. Součástí náplně střediska je úzká a trvalá spolupráce s jednotlivými svazy chovatelů a plemenářskými organizacemi. V neposlední řadě se Národní koordinační středisko stará o kvalitní propagaci genetických živočišných zdrojů doma i v zahraničí. V loňském roce proto byly vydána dvoujazyčná propagační a osvětová brožura představující naše GŽZ a instruktážní videokazeta o této problematice. Samozřejmostí jsou přednášky na odborných seminářích a aktivní účast například na 6. Evropském workshopu pořádaném v Haagu, kde hlavní část jednání byla zaměřena na uplatnění problematiky ochrany genetických zdrojů v 5. Rámcovém programu EU.
Z uvedených informací je zřejmé, že programu ochrany a využití GŽZ se věnuje v naší republice nemalá pozornost a úkoly, které stojí před kompetentními činiteli budou vyžadovat ještě velkou spoustu práce.
Iveta Závodská, František Urban,
Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha – Uhříněves

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *