Jak krmit bez (GM) sóji?

O výrobě non-GMO mléka bylo napsáno mnoho článků. Sám jsem jich spousty přečetl a musím připustit, že je to opravdu téma velmi bouřlivé. Nicméně ať je jakýkoliv důvod zavedení tohoto projektu mlékárnami, prvovýrobce je jasně postaven před novou výzvu, a to krmit krávy bez surovin, které jsou geneticky pozměněny.

Zákon určuje že: geneticky modifikovaný je takový organismus (kromě člověka), jehož dědičný materiál byl změněn genetickou modifikací, tj. cílenou změnou dědičného materiálu způsobem, kterého se nedosáhne přirozeně – např. křížením, šlechtěním. Tato definice se vztahuje na organismy schopné rozmnožování nebo přenosu dědičného materiálu, tj. mikroorganismy, rostliny, živočichy a buněčné kultury (nevztahuje se na člověka).

V zemědělské praxi na území EU se takovýchto surovin, které lze označit za GMO mnoho nevyskytuje. Celou situaci lze zjednodušit na zkrmování sójového extrahovaného šrotu dovezeného zpravidla z Ameriky. Tím vyvstává výživářské téma – jak krmit bez sóji? Uvědomuji si, že se dostávám k velmi kontroverzní otázce. Proto se budu snažit popsat danou problematiku z vlastních zkušeností, ze zkušeností zahraničních výživářů a farmářů a z dlouhodobých pokusů.

Abychom mohli lépe posoudit zdroje proteinu ve výživě dojnic, musíme nejprve začít trochu opomíjenou stránkou výživy u přežvýkavců a tou jsou aminokyseliny. Pro dojnice je nejvíce prozkoumán vliv tří aminokyseliny – lyzinu, metioninu a histidinu. Přirozeným bohatým zdrojem lyzinu jsou sójové šroty, metioninu řepkové šroty a histidinu krevní moučka. O posledně jmenované surovině nelze na území Evropy mluvit i přesto že histidin je pro dojnice velmi významnou aminokyselinou, mající značný vliv na reprodukci. Evropská legislativa ji naprosto vylučuje. Proto nám zbývá o to více balancovat v krmných dávkách dojnic lyzin a metionin. Právě proto se stala velmi oblíbenou krmná kombinace sójových a řepkových šrotů. To však může teď, po zavedení non-GMO mléka být problémem, pokud se nebudeme bavit o možnosti nákupu non-GMO sójového extrahovaného šrotu. Pak nám zbývá pouze kombinace řepkových šrotů s ostatními zdroji proteinu. A to je otázka, která napadá většinu výživářů – je to dostačující?

 

Řepkový extrahovaný šrot

Použití tohoto zdroje proteinu je v našich podmínkách nejdostupnějším řešením. Otázkou však zůstává, zda je dostačující pouze tento samotný zdroj. Podle ústního sdělení Alexandra Nikolova Hristova (profesora výživy na univerzitě Penn State), lze krmit řepkový extrahovaný šrot do výše až 4–5 kg na dojnici a den v případě, že pochází z odrůd řepky, které mají snížený obsah glukosinolátů (sirné sloučeniny) a ostatních antinutričních sloučenin. Pokud se budeme chtít tomuto riziku vyhnout,  lze použít různě tepelně opracované řepkové šroty. Jejich výhodou je garantovaný nízký obsah antinutričních látek (většinou mívají nepříznivý vliv na reprodukci) a zároveň i nižší podíl proteinu.

Ing. Jiří Kostkan,

Mikrop Čebín, a. s.

Celý článek najdete v Krmivářství 5/2016

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *