Jak plnokrevník vstává

Chovat stádo plnokrevných koní uprostřed nádherné krajiny je určitě snem mnohého z nás. Ale jen některým se tento sen splní. Jedním z takových šťastlivců je i Jaroslav Kroutilík z koňské farmy v Lechovicích, která leží v blízkosti Znojma a rakouských hranic.

Jaroslav Kroutilík má ve zdejším kraji své kořeny, jeho předci žili na Jižní Moravě po několik generací. Statek, ve kterém se kromě rozlehlých stájí pro koně nachází i country restaurace a penzion pro návštěvníky, převzal trenér dostihových koní v rámci restitucí v roce 1990 ve zdevastovaném stavu. Část zdevastovaných staveb byla zbourána, ve zbytku bylo nutné okamžitě započít s opravou střech, zajistit statiku, opravit okna, dveře, podlahy i systém kanalizace.

Koňské zázemí
Chovatel a současně trenér plnokrevníků hospodaří na 110 hektarech zemědělské půdy, z toho 98 hektarů je původních a zbytek přikoupil. Na této rozloze pěstuje obilniny a potravu pro svých několik desítek čtyřnohých svěřenců. Více než polovinu plochy zaujímají obiloviny, přičemž Jaroslav Kroutilík nezapomíná hlavně na dostatek ovsa, který je pro koně opravdovou pochoutkou. Dále najdeme na několika hektarech vojtěšku, dýně, brambory a zeleninu. Krédem majitele stájí je totiž být soběstačný. A tak chová v blízkosti usedlosti ještě stovku prasat na výkrm, s chovem žírného skotu přestal jen několik málo měsíců před vypuknutím aféry šílených krav. Hovězí maso je dnes v podstatě to jediné, co pro svoje podnikání nakupuje.

Nejhezčí pohled na svět
Ve stájích s kapacitou přibližně 50 koní je v současnosti ustájeno 36 zvířat, z toho 23 vlastních. Tento počet zahrnuje i deset dostihových koní a devět chovných klisen. Všechno jsou to plnokrevníci: „Dobrý typ plnokrevníka bývá lepší než polokrevník, který je často „tupější“, méně zvídavý a temperamentní. Plnokrevník je naproti tomu inteligentnější, energičtější, charakternější a chodivější, což se projeví zejména při lonžování koní. Navíc, pokud se plnokrevník nenudí, není zlý nebo zlomyslný“, upřesňuje Jaroslav Kroutilík.
První koně do zdejších stájí byly dovezeny z Rakouska a z Anglie v roce 1990. V žilách jim i jejich potomkům koluje krev irská, anglická a americká. „Mým prvním vlastním koněm byla klisna Kressida, kterou jsem si dovezl v roce 1990.“
Dnes běhají jeho vlastní koně závody v Pardubicích, Chuchli, Bratislavě, Vídni a dalších městech a – vítězí. Příkladem může být úspěch Ceresta ve Velké Jarní ceně v roce 1994, Contessy, Voltaira, Kayen na rovinových tratích a Glawotte, Windsora, Tress Sportif a Chiccoliny v dostizích překážkových.

Péče o šampióny
K dosažení takových chovatelských úspěchů je samozřejmě zapotřebí používat kvalitní výživu. Zde na farmě se rozděluje do čtyř kategorií: hříbata do jednoho roku, chovné klisny, dostihoví koně a plemenný hřebec. Hlavní složkou je oves, kukuřice, sója, len a dostatek vitamínů a minerálů. To samozřejmě neznamená, že by se ke koním nesmělo s obligátní mrkví či jablkem, jen to podle slov Jaroslava Kroutilíka nestačí.
Připařovací plány si sestavuje trenér sám a sám asistuje i u porodu, pokud je potřeba. Nebývá to naštěstí příliš často, protože zdejší matky si při porodu i při odchovu nové generace dokáží poradit samy. Samozřejmou součástí péče v chovech koní je ošetřování končetin, kterou v Lechovicích zajišťuje stálý podkovář. Pro preventivní zásahy a případné akutní případy je připraven spolupracující veterinární lékař z nedaleké obce.

Návštěva stájí
Vyjímečnost plnokrevníků potvrdili sami čtyřnozí obyvatelé stájí. Při prohlídce většinou spořádaně vykukovaly sametově lesklé hlavy, jen hřebec Marble v posledním stání nějak zaspal a nám se podařilo zachytit jeho probuzení.

Text a foto Jana Doktorová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *