Jak řešit problémy s odchovem selat

V horizontu nejbližších 10 – 15 let se předpokládá, že konkurenceschopný užitkový chov bude muset dosahovat následující parametry: 25 a více odchovaných selat na prasnici a rok, 850 g denní přírůstek ve výkrmu, spotřeba směsí na kg přírůstku do 2,5 kg, 56 – 58 % libového masa, jednotnost a vyrovnanost jatečných prasat i hlavních jatečných částí, nejméně 1,5 % intramuskulárního tuku a minimální výskyt PSE masa.

Současně bude požadována zvýšená rezistence vůči chorobám a snížení nálezů na jatkách (Pražák 2000). Jednou z podmínek dosažení požadovaných parametrů je snížení ztrát selat úhynem a ztrát užitkovosti během odchovu. Vývoj selete a tím vlastně užitkovost celého chovu významným způsobem ovlivňují dva časové úseky – porod a odstav. Porod – ve většině chovů je běžná přítomnost ošetřovatele při porodu. Ten sele zbaví zbytků plodových obalů, osuší, ošetří pupeční pahýl, zaskřípne zoubky a přiloží sele k prvnímu napití. Méně pozornosti bývá věnováno hygieně porodu, okamžitému odstranění výkalů prasnice z porodního kotce, po kálení omytí okolí rekta, porodních cest a ocasu. Je nutné si uvědomit, že sele se rodí se sterilní trávící trubicí a jeho kolonizace začíná okamžitě po porodu bakteriemi z vnějšího prostředí. Bakterie, které jsou běžně přítomné v zažívací trubici dospělých zvířat s vyvinutým imunitním systémem a jsou vylučovány výkaly, mohou být pro selata, která obranný systém vyvinutý nemají, nebezpečné nebo alespoň nežádoucí. Během dalších několika dní nežádoucí mikroflóra spotřebovává živiny, které sele získává mlékem a je buď potlačena pomocí protilátek mléka prasnice a činností rozvíjejících se složek tzv. konstruktivní mikroflóry čímž dojde k vytvoření bakteriální rovnováhy, nebo si nežádoucí mikroflóra převahu ponechává a nastupují zdravotní problémy, případně úhyn. Konstruktivní složku mikroflóry je vhodné v prvních hodinách života selete podpořit podáním probiotik, kterých je na našem trhu bohatý výběr.
Během porodu je žádoucí zkontrolovat funkčnost topného tělesa v prostoru pro selata a teplotu prostředí v prostoru prasnice. Vzhledem k tvorbě mléka je pro prasnici považována za optimální teplota 20 oC. Zvýšení o každý 1 oC se projeví sníženým příjmem krmiva o 130 g , snížení o 1 oC znamená zvýšení spotřeby energie krmiva prasnicí o 4 %. Naproti tomu selata, která nemají po narození vyvinuty termoregulační mechanismy, potřebují v prostoru lože teplotu 30 – 32 oC. Pobyt selat v prostředí s nižší teplotou během sání urychluje rozvoj termoregulace.
Dalším opomíjeným bodem v řadě chovů je kontrola přísunu napájecí vody pro prasnici. Nedostatečný přístup k vodě má za následek snížený příjem krmiva a tím sníženou produkci mléka. Kojící prasnice potřebuje nejméně 30 l vody na den a toto množství je schopna přijmout během 20 minut. Pro kojící prasnici je vhodná napáječka, která má průtok větší než 2 litry/minutu. Nesmí se zapomínat ani na pitnou vodu pro selata – bez ní nemohou přijímat příkrm.
Výživa nejmladších kategorií
V prvních dnech života je selatům dodáváno železo. Někteří chovatelé preferují minerální doplňkovou krmnou směs. Je však nutné si uvědomit, že její použití přináší výhody i nevýhody. Nespornou výhodou je návyk na sypký příkrm již v prvních dnech života, je ale nutné kontrolovat, zda selata krmivo opravdu přijala, případně zajistit dodání železa jiným způsobem.
Zhruba od 10 dne se doporučuje podávat selatům příkrm. Někteří chovatelé podávání příkrmu zavrhují z důvodu dostatečné mléčnosti prasnice. Ve většině takových chovů jsou však problémy po odstavu nejen se selaty, ale i se zaprahnutím prasnice. Proto je vhodné regulací krmné dávky prasnice, případně regulací přístupu selat k prasnici, snížit v posledním týdnu produkci mléka a naučit selata přijímat krmnou směs.
Kritické období – odstav selat
Odstav – představuje pro selata celou řadu změn, na které nejsou ještě dostatečně připravená. Není zcela dokončen vývoj obranných mechanismů, trávící soustava se teprve přizpůsobuje k plnému využití krmných směsí. Při odstavu jsou selata přemístěna do jiných prostor, vybavených jinou technologií, někdy dochází ke změně ošetřovatele. Většinou se mění skladby skupiny selat v kotci – je třeba si vytvořit novou hierarchii. Končí kontakt s matkou a výživa mateřským mlékem. Změnou prostředí, krmiva a ukončením příjmu protilátek z mateřského mléka dochází k přestavbě střevní mikroflóry. Nejmenší problémy s odstavem můžeme vždy pozorovat u „slabších“ selat, pocházejících od málo mléčných prasnic. Tato selata se již na porodně naučila přijímat krmnou směs. Selata, která nejsou na směs naučena, nejprve několik dní většinou nepřijímají krmivo, potom přijmou velké množství krmiva s následnými zdravotními problémy. Během prvních deseti dnů po odstavu se u selat projeví občasné průjmy a současně se v tomto období výrazně diferencují pěkná, dobře rostoucí selata a horší, zaostávající selata, která mnohdy ztrácí i svou odstavovou hmotnost.
Výživa v období odstavu
Větší či menší problémy s odstavem mají všichni chovatelů. Většinou si vypracovali svůj speciální postup a o jeho správnosti jsou plně přesvědčeni.
Dříve používaný ječný šrot s postupně zvyšovaným podílem směsi ČOS, který byl oblíbený zejména jako prevence edémové choroby, používá již jen malý počet menších chovatelů. Většinou jsou používány kompletní směsi ČOS nebo tzv. prestartéry – směsi určené především pro příkrm a krátké poodstavové období a následně ČOS. Převážná většina kompletních směsí pro selata obsahuje růstové stimulátory. Stimulátory mají schopnost do určité míry regulovat mikrobiální populaci ve střevě a v chovech s lepším až průměrným zdravotním stavem. Dokáží projevy poodstavového stresu potlačit a v praktickém dopadu zvýšit užitkovost o cca 5 %. V chovech s výborným zdravotním stavem je možné uvažovat o náhradě stimulátorů probiotiky, která urychlují ustavení rovnováhy střevní mikroflóry, charakteristické pro zdravá rostoucí prasata. V chovech s horším zdravotním stavem je nutné provádět medikaci. Domníváme se, že právě medikace je nejzávažnějším problémem u odstavených selat. Najdou se chovatelé, kteří si krmivo prostě medikují sami, bez vědomí veterináře. Jiní požadují od svého veterináře předpis na určité antibiotikum. Účinná a účelná medikace však vyžaduje vzájemnou spolupráci chovatele a veterináře. Většina poodstavových průjmů a následných úhynů souvisí s haemolytickými kmeny E. coli. Tato bakterie si postupně dokáže vytvořit rezistenci k většině antibiotik. Proto je nutné provést bakteriologické vyšetření, nalézt původce, určit vhodné antibiotikum a v dalším období včas podchytit vznikající rezistenci a medikaci změnit. Tento postup může účinně potlačit projevy, avšak pouze zakrývá existující problém. Žádoucí je použít taková opatření, která povedou k postupnému odstranění problému. Tím jsou pokud možno turnusový systém, pravidelná očista, desinfekce, deratizace, hygiena kotců, krmítek, napáječek.
V době, kdy je zakázáno použití některých stimulátorů, zákazy jiných se připravují, zpřísňují se podmínky pro plošné použití antibiotik, je požadována produkce kvalitního vepřového masa bez reziduí, nezbývá chovatelům nic jiného, než se více zaměřit na uplatňování zoohygienických opatření. V současné době je za nejvýznamnějšího přenašeče infekce v chovech prasat považován člověk – ošetřovatel, který na svém oděvu a pracovním náčiní přenáší původce poodstavových problémů od dospělých – rezistentních zvířat k mladým vnímavým selatům.

Příspěvek je součástí řešení projektu EP 0100 podporovaného MZe ČR – NAZV

MVDr. Petr Daněk, CSc.,
Ing. Růžena Bečková, CSc.
VÚŽV Praha – Uhříněves
Kostelec nad Orlicí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *