Jaké byly a budou farmářské ceny za mléko?

Hlavním tématem druhého letošního čísla časopisu Náš chov je výroba mléka. Pro chovatele dojnic je důležité, s jakými náklady litr mléka vyrobí a kolik za něj od mlékárny dostane. Zeptali jsme se zástupců mlékárny a mlékařského odbytového družstva na jejich názor na situaci se zpeněžováním a výrobou mléka během loňského roku a na pohled do budoucnosti.

Ing. Oldřich Žďárský

předseda představenstva MORAVA, mlékařské odbytové družstvo

Rok 2013 z pohledu producentů připomíná rok 2007. I tehdy došlo v druhé polovině roku k nárůstu cen mléka, který vyvrcholil v ČR v lednu roku 2008 cenou 10,04 Kč/l. Průměrná dosažená cena potom za rok 2008 byla jen 8,43 Kč/l s tím, že v prosinci roku 2012 byla již jen 6,83 Kč. Při porovnání můžeme říci, že od roku 2002, kdy byla cena 8,15 Kč, byla republiková cena sedmkrát nad osmi korunami. Z tohoto pohledu se dá říci, že cena 8,50 Kč za rok 2013 není ničím mimořádným. V čem je tedy rozdíl, proč jsou producenti mléka nespokojeni, když 8,50 Kč za litr mléka je nejvyšší cenou za posledních 15 let let?

Těch důvodů je několik.

Nárůst ceny byl loni v ČR v porovnání s Německem výrazně pomalejší. Jestliže my jsme v květnu měli cenu 8,21 Kč, v Německu to bylo 9,29 Kč. U nás tento jakoby rychlejší růst začal až od září. Ale přesto se z důvodu rychlejšího růstu ceny mléka na Západě  stále rozevírají nůžky mezi cenou u nás a tam.

V lednu 2013 byla cena za mléko v Německu 33,7 eurocentu a v listopadu 40,7 eurocentu, tj. rozdíl +120,8 %. V ČR to bylo 30,2 centu   lednu 2013 a v listopadu 34 centů, tj. rozdíl +112,5 procenta.

Jestliže jsme tedy měli v květnu loňského roku cenu 8,21 Kč a v Německu 9,29 Kč, byl rozdíl v cenách 1,08 Kč. Nyní je dokonce víc než 1,50 Kč na litru v náš neprospěch. A to i přesto, že u nás cena v září rostla výrazněji než předtím. Tento rozdíl v ceně u nás a v Německu ještě prohloubila  devalvace koruny. To má negativní důsledek v tom, že je stále větší tlak na vývoz českého mléka, které se exportuje nezpracované do zahraničí. Přitom na straně druhé vidíme, že stále stoupá dovoz, a tím i spotřeba mléčných výrobků z ciziny. U sýrů to je již 40 %. A přitom mají tyto např. německé mlékárny, jak vidíme, výrazně dražší surovinu.

Takže v tomto případě můžeme konstatovat, že cena v Německu rostla rychleji a prohloubil se cenový rozdíl mezi cenou, kterou dostávají zemědělci němečtí a čeští v náš neprospěch. Zhoršila se naše konkurenceschopnost.

Co se týče vlastní ekonomiky výroby mléka, můžeme uvést, že v roce 2007 stála nafta 28,67 Kč/ l, sójový šrot  9400 Kč/t  a cena mléka byla 8,39 Kč/l. V roce 2013 se platilo za naftu 36,08 Kč/l, za sójový šrot 12 800 Kč/t  a cena mléka byla  8,50 Kč/l.  Cena  nafty tedy vrostla na 125,8 %,  sójového šrotu na 136,1 %, ale cena mléka na 101,3 %.

A takto bychom mohli pokračovat u dalších komodit, u osiv, hnojiv, postřiků, nájmů za pozemky, zkrátka všechno šlo nahoru. Tedy i vlastní krmení. Stouply také mzdy v zemědělství, kdy i my musíme lidem zaplatit, aby u nás chtěl někdo vůbec dělat. Takže když to shrneme, v roce 2013 jsme si polepšili u ceny mléka o 1,3 % a náklady vzrostly o více než desítky procent.

Proto nemůžeme po ekonomické stránce hodnotit cenu mléka 8,50 za litr jako dostatečnou. Potřebovali bychom, aby cena, která byla v loňském prosinci 9,45 Kč za litr, zůstala taková i v roce 2014.

 

Rozdíl v ceně mléka u nás a v Německu má negativní důsledek v tom, že je stále větší tlak na vývoz českého mléka, které se exportuje nezpracované do zahraničí. Přitom stále stoupá dovoz, a tím i spotřeba mléčných výrobků z ciziny. Cena mléka v Německu rostla rychleji a prohloubil se rozdíl mezi cenou, kterou dostávají zemědělci němečtí a čeští v náš neprospěch. Zhoršila se naše konkurenceschopnost.*

 

Ing. Oldřich Obermaier

TPK spol. s r. o.

Už dvacet let poslouchám a čtu obavy zemědělského sektoru o budoucnost. Předpovědi o kolapsu a katastrofě výroby mléka, obavy ze ztráty soběstačnosti a likvidace (dokonce řízené) českého zemědělství.
Za socialismu bylo nepřátel zemědělské výroby pět: čtyři roční doby a imperialismus.
Prostě: všichni kolem nás jsou nepřátelé a chtějí nás zničit. Němečtí i polští výrobci mléčných potravin, evropská legislativa i vláda, která prodala stát zahraničním firmám. I počasí se proti nám spiklo.
Teď se podívejme rozumně na realitu:
80 % potravin v obchodech je českých. Kdo si chce vybrat dobré potraviny, má na výběr jako nikdy. Kdo chce jen levné, má také na výběr a se zárukou, že jde o zdravotně kontrolované potraviny.
Ostatně informace o zdraví obyvatelstva mluví přesvědčivě. Za potraviny dáváme dnes namísto 36 % v roce 1989 jen kolem 15 %. Kvalita, výběr, balení jsou na evropské úrovni – můžete to porovnat s dovozovými potravinami.
A jak je to s mlékem a mléčnými potravinami:
Podívejme se na graf stavu dojnic a dojivosti, z něhož katastrofické předpovědi ukazují jen část o poklesu stavů krav a porovnávají ho s předválečnou dobou.

Vynásobíte-li dojivost počtem dojnic, uvidíte, že mléka vyrábíme čím dál víc.
Jiná věc je, že pětinu vyrobeného mléka vyvážíme v syrovém stavu do Německa a dovážíme sýry, které v Německu z českého mléka vyrobí. Tohle ovšem zčásti zavinily vlády, které podporovaly vývoz surovin proto, aby zůstala nadvýroba a příjmy do zemědělství. Můžeme za to i my, výrobci mléčných potravin, protože jsme nedokázali toto mléko zpracovávat na konkurenčně schopné mléčné potraviny s přidanou hodnotou. O to se teď mnozí z nás bolestně snaží.
I vlády namísto nezodpovědné podpory tzv. obnovitelných zdrojů energie deklarují obrat k podpoře živočišné výroby.
V zemědělství pracují jen necelá 3 % obyvatelstva, ale význam je daleko širší: jsou zde dodávající odvětví, zaměstnanost venkova, údržba krajiny.
Je ovšem třeba si připomenout, že podnikání v zemědělství ve výrobě mléka je  jako každé jiné a není kromě lobbistických tlaků žádný důvod, proč si trvale připlácet z daní na zemědělské subvence proto, abychom měli dražší potraviny (letos kolem 50 miliard korun).
Je to tak ale v celé Evropě a musíme to mít také, jinak na pokřiveném trhu EU neuspějeme. V dlouhodobém výhledu na to doplatíme, viz např. pohled  EU na GMO.
Dnes platí mlékárny za 1 l mléka více než 9,50 Kč.
Tvrzení, že náklady na výrobu jsou vyšší, je chybné: cena placená mlékárnami byla v roce 2013 8,55 Kč/l a přímé a nepřímé podpory představovaly 1,25 Kč/l.
Protože náklady za mléko představují dnes pro mlékárnu 60 až 70 % výrobních nákladů, závisí konkurenceschopnost českých producentů především na ceně mléka. Buďme si toho vědomi.
Průměrná cena mléka se za deset let téměř nezměnila. Výroba a zpracování mléka je tedy sektor, kde lze dobře předvídat do budoucna. To je důležité, protože chovatelé musí plánovat několik let dopředu. Je to mj. doklad stability sektoru a jeho budoucnosti.
Budoucnost vidím docela optimisticky. Podívejme se na ni z regálů potravinářských obchodů: to je jediný pohled, který ukazuje pravdu.
Spotřeba mléka a mléčných potravin je dnes kolem 250 l/osobu/rok. Konzumace mléka, které představuje prakticky jediný zdroj vápníku, dnes prakticky pokrývá potřebu populace a spotřeba  sýrů kolem  17 kg je na slušné evropské úrovni. Kritika, že je vysoká spotřeba dovozových sýrů (skoro 40 %) neobstojí. I světově obdivovaní producenti sýrů (Francie, Itálie) mají dovoz kolem 30 %, i konzument ve Francii si rád koupí klasickou fetu z Řecka nebo italský parmezán.
Všechna opatření, nazývaná eufemisticky regulace trhu, jsou ve skutečnosti omezení tržní ekonomiky a v dlouhodobém výhledu ekonomice škodí. To platí i pro mlékařství.
Malá ekonomika České republiky musí být ekonomikou otevřenou a opatření, která chtějí i netarifně omezovat dovoz, jsou škodlivá.
My mlékaři, ať už výrobci mléka nebo jeho zpracovatelé, musíme být tak dobří, aby si naše mléčné potraviny zákazník vybíral, protože jsou kvalitní a cenově dostupné, a ne proto, že nám nějaký státní úředník omezuje výběr.
Dnes je v České republice 42 mlékáren. Dojde  tedy v rámci  rozumné koncentrace k dalšímu uzavření některých z nich. Někteří  nám to budou zase vysvětlovat jako krizový jev, ale bude to další krok k ozdravení sektoru.
Dojde možná k nevýznamnému poklesu produkce mléka v zemědělství, ale jen tam, kde to mělo být už dávno. Kdyby k tomu došlo u dobrých dodavatelů, byla by to naše chyba, že z mléka nedovedeme vyrobit zákazníky žádané potraviny. Hlavně bychom měli být schopni zpracovávat mléko tak, aby se nevyváželo syrové, ale abychom vyváželi sýry. Tomu ovšem nenahrává cena, kterou jsou vývozci ochotni platit. Je ironií, že jsou to často ti, kteří pak kritizují dovoz mléčných potravin.

Resumé: nevidím problematiku výroby a zpracování mléka s obavami. Nebude to lehké, ale máme na své straně spotřebitele a nejsme o nic horší než naši konkurenti v Polsku a Německu, ať už zemědělci nebo zpracovatelé.
Do další práce přeji všem mlékařům hodně úspěchů a méně stesků nad tím, jak se všichni spikli proti nám. Budoucnost mlékařského sektoru máme ve svých rukou. A vláda kdyby se do toho raději nepletla.*

 

 My mlékaři, ať už výrobci mléka nebo jeho zpracovatelé, musíme být tak dobří, aby si naše mléčné potraviny zákazník vybíral, protože jsou kvalitní a cenově dostupné, a ne proto, že nám nějaký státní úředník omezuje výběr.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *