Jaké změny čekají naši myslivost

Lov od pradávna byl, je a bude součástí historie člověka. Myslivost je rozšířená ve všech zemích světa, zejména pro svůj důležitý aspekt tradic a kultury venkovských oblastí. Kromě toho tato lidská činnost přispívá k péči o přírodní stanoviště i divokou faunu. O tom, jaký bude další vývoj myslivosti v České republice po vstupu do Evropské unie a jak se vyřeší aktuální problémy, se živě diskutovalo na konferenci, kterou uspořádaly Fakulta lesnická a dřevařská Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně (MZLU) společně s Ministerstvem zemědělstvím ČR (MZe) a Českou lesnickou společností.

„Česká republika byla na vstup do Evropské unie připravena, a to jak po stránce legislativní, tak po stránce praktické. Při tvorbě nového zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, krátce před vstupem Česka do EU, byly do něj již zahrnuty požadavky, které vyplývají z nařízení a směrnic Rady, a přímo se dotýkají práva myslivosti,“ uvedl Ing. Jaroslav Růžička z Ministerstva zemědělství ČR. Následující období po vstupu České republiky do Evropské unie pro účely stanovení zásad myslivecké politiky je časově vymezeno asi deseti roky a vytyčuje si mnoho cílů. „Vzhledem k předchozímu dlouhému období probíhajících legislativních změn v myslivosti, je hlavním cílem pro následující období zajistit stabilizaci přijaté právní úpravy,“ informoval a doplnil, že jakákoli nová úprava bude pouze reakcí na případné změny právního řádu Evropských společenství, závazky státu vyplývajících z mezinárodních úmluv týkajících se myslivosti i ochrany přírody, popřípadě přechodu Česka na euro měnu.
Názor Ing. Růžičky na náš vstup do unie však nesdílel Ing. Luděk Králíček z Českomoravské myslivecké jednoty v Praze. „Jestli si někdo myslel, že náš vstup do Evropské unie bude nějakým výrazným mezníkem, kdy začne vše fungovat a náš stát se posune ke světlým zítřkům, hluboce se mýlil. Boj o moc nastartovaný po roce 1989 pokračoval, a některé strany tohoto procesu dostaly do rukou nové a účinnější zbraně pro dosažení svých cílů,“ konstatoval. Zvláštní místo v procesu implementací legislativy EU podle něho zaujímá vyhlašování oblastní Natura 2000 v rámci novelizace zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody. „Oblasti s nejcennějším přírodním bohatstvím vzniklé dlouhodobým a cílevědomým hospodařením lesníků, zemědělců, rybářů a myslivců se po vstupu staly oblastmi zvláštního statutu, který znemožňuje normální hospodaření,“ dodal. Své rozhořčení vyjádřil také nad nepřehlednou legislativou, která je podle něho jen živným prostředím pro klamání veřejnosti.

Charta ano, nebo ne?
Svůj nesouhlas vyjádřil Ing. Králíček také s Evropskou chartou o lovu a biodiverzitě, kterou v současnosti připravuje Evropská komise. Podle Ing. Jaroslava Kostečky, Ph.D., z Ministerstva životního prostředí ČR, by se mělo jednat o jakéhosi průvodce, který stanovuje společné principy a zásady správné myslivecké praxe. Kromě toho bude cílem charty vytvoření pan-Evropské sítě pro monitoring populací migračních druhů ptáků podél největších migračních tras. V neposlední řadě bude snaha v evropském měřítku harmonizovat systémy pro vzdělávání myslivců založené na stejném základu a stále více organizovat lov (myslivost) jako nutnou složku ochrany přírody. Ing. Králíček však chartu považuje za značnou chybu. „Myslím, že je nutné, aby lov v jednotlivých zemích zcela spadal pod národní legislativu, protože pouze ta může chápat potřeby občanů své země,“ uvedl. K jeho názoru se přiklonila většina přítomných.

Ochrana přírody
a regulace počtu zvěře
Myslivost má v péči o ochranu přírody a zvěře nezastupitelné místo. Přispívá k vytváření rovnováhy mezi ochranou živočišných druhů, přírodním prostředím a ochranou hospodářských činností člověka v přírodě. Podle Ing. Růžičky je třeba v následujícím období tento význam myslivosti zachovat a aktivně zvyšovat. Kromě toho je nutné podílet se na tvorbě i další legislativy, která přímo či nepřímo myslivost ovlivňuje. Jedním z mnoha cílů myslivosti pro následující období je zachování nebo navrácení přirozených přírodních společenstev a udržení počty jednotlivých druhů zvěře v souladu s přírodními podmínkami krajiny. „Pro příští desetiletí nepočítáme s tím, že by se zvyšovaly počty spárkaté zvěře ve volných honitbách. Naším cílem je stavy udržet na úrovni odpovídající přírodnímu prostředí a rovněž zamezit jejich rozšiřování na nové lokality. Neplánujeme ani zavádění nových druhů spárkaté zvěře na naše území,“ informoval Ing. Růžička. Naopak množství zvěře drobné se má zvyšovat, jelikož se počty bažantů, koroptví a zajíců na našem území od šedesátých let rapidně snížily. To se ovšem netýká zvěře černé, tedy prasete divokého. Těch je rok od roku více, jsou příčinou neúměrných škod v zemědělství.
„Kontrola nad početními stavy černé zvěře je nutná. Cílem myslivosti je upravit jejich počet tak, aby byl v souladu s potřebami zemědělství,“ míní Ing. Růžička. Omezování počtu se týká také některých problémových druhů, jako jsou vydra, bobr, volavka nebo kormorán. U migrující vodní pernaté zvěře, jež je jednou z nejohroženějších skupin, bude naopak snaha zlepšovat jejich hnízdní možnosti a zvýšit péči o jejich biotopy. V případě ohrožených druhů zvěře, za které lze považovat tetřevovité, bílou jelení zvěř a kozu bezoárovou, je cílem myslivosti udržet jejich počet nad kritickou hranicí přežití.

Kvalitnější metody sčítání zvěře
Základní podmínkou pro usměrňování vývoje početních stavů zvěře jsou poznatky o jejich skutečných počtech. Sčítání zvěře je proto podle Ing. Růžičky jednou z oblastí, kde se mají udělat patřičné změny. „Metody sčítání zvěře se musí v budoucnu zkvalitnit, neboť ty současné jsou z hlediska způsobů i termínů už překonány. Zjišťovací metody musí být co nejobjektivnější, jelikož jsou základem pro sestavování plánů mysliveckého hospodaření. Mělo by se také přejít na celoroční vykazování početních stavů,“ shrnul.
Mezi ostatní témata, na které se myslivost zaměří, patří například zachování sokolnictví jako legálního způsobu lovu. Podpora sokolnictví a záchranných chovů dravců se má podle přednášejícího realizovat cestou záchranných programů a dotační politiky. Na závěr se přednášející zmínil, že je také třeba prohloubit spolupráci s mysliveckými organizacemi, zintenzívnit osvětu a propagaci v myslivosti a nadále prohlubovat mezinárodní spolupráci jak zájmových organizací, tak vědeckých institucí.

Jak správně oceňovat zvěř
V České republice je v současnosti podle většiny myslivců zřejmá společenská potřeba řešit otázku škod na zvěři způsobených ať pytlačením, či vlivem ekologické újmy. S tím souhlasí i doc. Ing. Josef Feureisel, Ph.D z MZLU v Brně. „Stanovení společenské hodnoty lovné zvěře pro potřeby jejího oceňování je v zájmu zachování veškerých druhů. Tuto otázku je proto třeba co nejdříve vyřešit, neboť v České republice v současnosti neexistuje k tomuto účelu právně závazná směrnice, a pro stanovení hodnoty zvěře je nutné vyžádat posudek znalce z oboru myslivosti,“ řekl. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, hovoří o zvěři jako o „obnovitelném přírodním bohatství“, a nárok na náhradu škody na zvěři připadá uživateli honitby.
Zásadní problém ale spočívá ve stanovení ceny volně žijící zvěře, která se ve většině středoevropských zemí považuje za „věc nikoho“, a věc, která nikomu nepatří nelze podle zákona ani ocenit. Při stanovení hodnoty zvěře by měla být podle Ing. Feureisela snaha dostat co největší počet zvířat pod něčí ochranu, a také ucelit názor na metody oceňování. Šedesát procent soudních znalců volí pro vypracování znaleckých posudků metodu výnosovou, třicet pět procent vychází z metody porovnávací a zbývajících pět procent používá kombinaci obou způsobů. Obě metody však mají určité nedostatky. „V otázce oceňování volně žijící zvěře se v současnosti nacházíme ve stavu určité společenské potřeby, kterou by měly orgány státní správy naplnit“, uzavřel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *