Jaký zvuk má české mléko?

Nakupují mlékárny „české“ mléko? Dávají našemu mléku a mléčným výrobkům přednost spotřebitelé? Bude dostatek právě „českého“ mléka i po prvním dubnu letošního roku? Přečtěte si názory odborníků a diskutujte.

Ing. Jiří Kopáček, CSc.

předseda Českomoravského svazu mlékárenského

Požadavek mlékáren na vysokou kvalitu mléka je jedním z nejdůležitějších kritérií, která předurčují výslednou kvalitu mléčných výrobků, a tím i úspěšnost mlékárenského podniku, jeho ekonomiku a také renomé výrobků u spotřebitelů. Kvalita českého mléka je dlouhodobě velmi dobrá. Celkový počet mikroorganismů (CPM), který určuje tolik důležitou mikrobiologickou kvalitu syrového mléka, je dnes na průměru 35 000 zárodků/1 ml, ale řada prvovýrobců dosahuje kvality daleko vyšší (běžné jsou průměry i pod 10 000 zárodků).

Počet somatických buněk indikujících zejména zdravotní stav dojnic je nyní na průměru okolo 240 tisíc v ml mléka, což svědčí i o důsledcích spíše intenzivního způsobu hospodaření. Bylo by dobré docílení ještě nižšího počtu somatických buněk (okolo 150 tisíc).

Zhruba 96,5 % českého mléka je zařazováno do nejvyšších tříd jakosti (Q a 1. jakostní třídy).

Mlékárny mají k proplacení mléka uzavřeny individuální smlouvy se svými zemědělskými dodavateli a mnohdy připlácejí i za další jakostní parametry důležité pro jejich výrobu (sýraři mohou připlácet za vyšší bílkovinu, výrobci trvanlivého mléka sledují  termostabilitu, jindy se sledují další mikrobiologické parametry, jako je počet sporulujících mikroorganismů, psychrofilní mikroorganismy apod.).

Zásadním kritériem kvality mléka je množství mléčných složek, zejména tuku a bílkovin. Porovnáváme-li cenu mléka např. u nás a v Německu, jde o to, jak vysoké jsou složky mléka, jinak se často porovnávají „jablka a hrušky“. Obecně je možné říci, že objem mléčných složek u nás, zejména tuku, v posledních letech poměrně poklesl, a je tudíž přirozené, že mlékárny nemohou platit tolik jako např. v Německu, protože tyto parametry významně ovlivňují výtěžnost suroviny.

Celková cena mléka je však určována mnoha dalšími, často zcela neovlivnitelnými faktory, ale zejména pak vývojem na mezinárodním trhu s mlékem a rozměr českého mlékárenství je malý (0,4 % celosvětové a 1,7 % produkce EU). V současné době má právě z těchto důvodů cenová křivka sestupný trend.

Pokud se týká české spotřeby, je naše mlékárenství stále přebytkové. Vyprodukuje téměř 2,8 miliardy litrů mléka a spotřeba je 2,3 miliardy. V zahraničním obchodě máme sice kladné saldo, ale na vývozu se velkou měrou podílí vývoz mléčné suroviny ke zpracování zejména do Německa a Itálie. Naopak dovoz mléčných výrobků (tedy přidané hodnoty) reprezentuje nyní přes 40 % domácí spotřeby, což je zcela zbytečné, protože mnohé z dovážených výrobků jsme schopni si sami vyrobit, a to v daleko vyšší kvalitě.

Na současné situaci by nemělo podstatně změnit nic ani zrušení kvótového režimu. Přidělenou mléčnou kvótu totiž ČR dlouhodobě nevyužívá (nyní asi 4,5 % pod přidělenou kvótou) a překročila ji pouze jedenkrát (2005/2006 o 0,6 %). „Mléčná apokalypsa“, o které někdy píší některá média nebo hovoří i někteří chovatelé, tedy vůbec nehrozí.

České mlékárenství je poměrně konsolidované, konkurenceschopné a v národním hospodářství zodpovědné za zabezpečení významného podílu základních potravin, proto před ním stojí dostatek budoucích příležitostí.*

Ing. Oldřich Obermaier

TPK spol. s r. o.

Kampaň k preferenci českých potravin úspěšně běží už delší dobu. Nic proti ní nemám: těší mě důvěra zákazníků k českým potravinám.
Je ovšem třeba mít na paměti, že jen zákazník má právo rozhodovat o tom, co koupí a jí, a dobré i špatné potraviny (pokud nějaké špatné dnes vůbec existují) umíme vyrobit v České republice, v Německu i v Polsku.
Chceme být součástí evropského trhu, exportovat potraviny i suroviny pro jejich výrobu, a tak se nesmíme divit i polských a německých potravin, které ovšem představují jen kolem 20 % nabídky. Spotřebitel na dotazy agentur mluví pro preferenci českých potravin, ale při nákupu zvažuje i benefity potravin z dovozu. Tak je to normální, a je to tak i všude v zahraničí.
Mléko z českých chovů, které nakupují české mlékárny, je na stejné úrovni kvality jako mléko ve starých zemích EU, v Rakousku a v Německu. Mléka máme přes léta trvající obavy všeho druhu dostatek, Česká republika je vývozcem mléka a vývoz  převyšuje dovoz, počítáme-li i mléko v hotových mléčných potravinách. Je ovšem chybou vyvážet mléko jako surovinu a dovážet hotové potraviny z tohoto mléka. K tomu nás ovšem stát léta měl a podporoval vývoz zemědělských surovin s cílem zajistit příjem financí do zemědělství. Zemědělství se tak stalo vysoce závislé na dotacích a má ve svém celku nižší produktivitu než zmíněné Německo a Rakousko. I tak ovšem nemám obavy o naši výrobu mléka.Chovatelé mléčného skotu už dokázali své schopnosti ustát tvrdou konkurenci v roce 2004 při vstupu do EU.
Dnes májí české mlékárny dostatek kvalitního, chcete-li „českého“ mléka a zrušení kvót na tom nic nezmění. Naši chovatelé mléčného skotu nejsou o nic horší než němečtí. Slova jako katastrofa, kolaps, krize a apokalypsa slyšíme z prostředí Agrární komory už přes 20 let a pořád máme k dispozici přes 2,5 miliardy litrů mléka. Určitá diverzifikace výroby je ovšem také na pořadu dne: bioplyn a mléko, podpora živočišné výroby apod.
Mám plnou důvěru v českou produkci i zpracování mléka. Umíme vyrábět kvalitní mléčné potraviny a zákazník – spotřebitel to dovede ocenit.

Ing. Michal Škoda, Hollandia Karlovy Vary, a. s. : Jediný parametr, který je třeba brát v úvahu, je myslím poměr mezi produkcí syrového kravského mléka na evropském trhu a produkcí v ČR s přihlédnutím na nadnárodní sítě na českém trhu a prodejní plocha na obyvatele v ČR.

Ing. Pavel Vybíral, Polabské                       mlékárny, a. s. : Neustále se zvyšují nároky na kvalitu (trvanlivost) čerstvých mléčných výrobků, vylepšují se mlékárenské technologie, úzkým místem se může stát kvalita suroviny.  Přestává být zajímavý prostý celkový počet mikroorganismů, pozornost se zaměřuje na jednotlivé technologicky škodlivé typy mikroorganismů. Pro většinu zpracovatelů určují, kolik výrobku ze suroviny vyrobí. Nikdo nemůže platit a svážet „vodu“. Většina mlékáren má již dlouhodobě cenu mléka postavenou na platbě za složky. Všechna kritéria důležitá pro konkrétního výrobce a jeho výrobky by se měla odrážet i v jeho cenové konstrukci a měly by být dlouhodobě stabilní. Nakupujeme české mléko a pevně věříme, že se naši dodavatelé během posledních dvou cenově nadprůměrných let dobře připravili na nadcházející možná cenově horší časy a dobu po konci kvót bez problému překonají.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *