Je pravda, že chovatelé dopují prasata antibiotiky?

Máte slovo: Nedávný článek redaktorky Táni Králové v týdeníku Euro s názvem Chovatelé dopují selata a kuřata antibiotiky doslova šokoval a vyburcoval odbornou chovatelskou a veterinární veřejnost. Protože slovo dopovat není v tomto smyslu vhodně použito, naše otázka do rubriky Máte slovo tentokrát zní: „Jaké jsou trendy ve spotřebě antibiotik u hospodářských zvířat (především v chovech prasat) a jak je možné spotřebu těchto látek regulovat?“

Ing. Josef Duben,

tiskový mluvčí Státní veterinární správy ČR

K problematice reziduí antibiotik v potravinách lze z pohledu státního veterinárního dozoru uvést, že z výsledků monitoringu cizorodých látek vyplývá, že v potravinách živočišného původu v ČR nezjišťujeme rezidua antibiotik v nadlimitních hodnotách. V mimořádných případech, kdy dojde ke zjištění nadlimitních množství reziduí, jsou okamžitě přijímána opatření k zamezení uvádění těchto potravin do oběhu.

Ano, antimikrobika jsou v chovech hospodářských zvířat používána, a to proto, že je nutné v systému intenzivního chovu zvířat udržet dobrý zdravotní stav a užitkovost. Ovšem pouze za legislativou daných podmínek a v odůvodněných případech. A zbytky léčiv nesmějí přesáhnout tzv. maximální limit reziduí, což je maximální přípustná koncentrace v potravinách živočišného původu a je nastavena tak, aby nevyvolala nežádoucí účinky na lidské zdraví. Na přípravě a stanovení těchto limitů se podílejí také odborní pracovníci Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně.

Sledování reziduí a kontaminantů probíhá podle tzv. Národního plánu monitoringu cizorodých látek. Na jeho základě se provádějí kontroly po celém území ČR a jsou postupně mapovány všechny chovy a všichni zpracovatelé surovin živočišného původu a také někteří prodejci. Tento postup je zárukou, že podstupovat riziko a používat antibiotika v rozporu s předpisy se nikomu opravdu nevyplatí, neboť v případě nedodržení pravidel následují tvrdé sankce a vyloučení potraviny z oběhu.

V rámci plánu monitoringu cizorodých látek se vyšetřují všechny komodity, tj. drůbeží maso, vepřové maso, hovězí maso, skopové maso, ryby, med, ale i produkty, mléko, sýry, samozřejmě i vejce na celou škálu reziduí veterinárních léčiv, pesticidů a kontaminantů. Všechny výsledky monitoringu lze nalézt na stránkách Státní veterinární správy www.svscr.cz v oddíle publikace SVS.

Státní veterinární správa kontroluje jak chovatele, tak soukromé veterinární lékaře, a to z hlediska vedení evidence a dodržování ochranných lhůt. Tyto kontroly se uskutečňují na dvou úrovních, první přímo v chovech a druhá probíhá na jatkách při kontrole jatečných těl a posléze i produktů na obsah reziduí cizorodých látek. Pokud jsou zjištěna nadlimitní množství reziduí, tak se jatečná těla i produkty musejí neškodně odstranit. Jako doložení funkčnosti státního veterinárního dozoru lze uvést, že v rámci cíleného vyšetřování cizorodých látek a antimikrobik v tkáních hospodářských zvířat a v surovinách živočišného původu bylo například v letech 2010 a 2011 pozitivních nálezů 0, 68 % (tj. 18 vzorků ze zhruba 3000 vyšetření). Z porovnání s výsledky z řady evropských zemí jsme i v tomto parametru jednou z nejbezpečnějších zemí EU. 

Na základě statistik se spotřeba antibiotik k léčebným účelům u nás snižuje, to by jistě potvrdili kolegové z Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně. A ještě musíme zopakovat, že lidé, tak zjednodušujícím způsobem nazývaní „spotřebitelé“ nemusejí mít obavy z nadlimitního obsahu reziduí veterinárních léčiv v potravinách živočišného původu. Nicméně pokrok jde dál a může se  měnit legislativa i limity, a na státním veterinárním dozoru je, aby všechny předpisy a limity byly dodržovány.

K tématu antibiotik připravujeme obsáhlý odborný článek.

 

Ing. Jan Stibal,

Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě 

 

Spotřeba antibiotik v chovu hospodářských zvířat (ačkoli od roku 2006 mírně klesá) je stále poměrně vysoká. To je nesporný fakt a možnost vzniku multirezistentních mikroorganismů je bezesporu jedním z důležitých problémů moderního intenzivního chovu. Hlavním důvodem relativně vysoké spotřeby rozhodně není touha chovatelů jen tak, „z plezíru“ podávat antibiotika. Pravda není ani to, že by to dělali kvůli vyššímu ekonomickému zisku. Ten je dokonce v příkrém rozporu s užíváním antibiotik (a v podstatě jakýchkoli léčiv) ve větším měřítku. Tlak na snižování nákladů v chovu prasat je v několika posledních letech enormní a drtivá většina chovatelů již pochopila, že pro ekonomické fungování chovu je dobrý zdravotní stav a minimální náklady na léčiva jednou z klíčových nutností.

Důvodem relativně vysoké spotřeby antibiotik je horší zdravotní stav zvířat. V České republice sice mluvíme o nákazovém klidu, ten se však týká jen zvlášť nebezpečných nákaz. V případě ekonomicky významných chorob je situace přesně opačná. Před několika málo lety byl navíc výskyt PRRS zaznamenán jen v několika málo chovech a cirkovirech nikdo nic neslyšel. Převozy zvířat napříč celou Evropou, které jsou dnes běžnou praktikou, velmi však výrazně napomáhají rychlému přenosu chorob na velké vzdálenosti. Navíc se nepřevážejí jen jatečná zvířata, ale také prasničky a selata. Každý chovatel ví, že selata jsou nejcitlivější kategorií – a právě ta jsou ve velkém transportována přes půl Evropy. Dá se tedy předpokládat, že část z dovezených více než 400 tisíc selat potřebovala po naskladnění terapeutický zákrok. Ve výsledku tedy dovoz selat bilanci antibiotik příliš neprospěl. Nicméně v každém případě jsou antibiotika využívána výhradně pro léčebné zákroky a ne jako stimulans.

Rád bych zásadně odmítl spekulaci o tom, že spotřeba antibiotik je negativním způsobem ovlivněna možností chovatele koupit antibiotika jinde než u veterináře. Od doby, kdy veterináři nejsou jedinými distributory léčiv spotřeba antibiotik, proti všem katastrofickým předpovědím komory veterinárních lékařů, setrvale mírně klesá, zatímco před změnou neustále rostla. Žádný chovatel nemá zájem zbytečně léčit – vždycky to znamená především zvýšené náklady.

Do budoucna bude možná nutné hledat mechanismy, jak snižovat spotřebu antibiotik, ale z mého pohledu ten nejdůležitější již několik let funguje – za poslední tři roky chovatelé ozdravili, s výraznou pomocí MZe, přibližně 1/3 prasnic. Zdravá stáda jsou bezesporu nejlepším receptem proti nadměrné spotřebě antibiotik. Pokud tedy budou tyto programy pokračovat, věřím, že se další pokrok – jak v oblasti užitkovosti, tak ve snižování spotřeby antibiotik.

 

Mgr. Lucie Pokludová, Dr.
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv

 

K otázce trendů ve spotřebách antimikrobik u hospodářských zvířat lze říci, že ČR se aktivně zapojila do systému sledování spotřeb veterinárních antimikrobik na evropské úrovni a dodává data pro projekt ESVAC (Evropský systém sledování spotřeb veterinárních antimikrobik). Je k dispozici zpráva o trendech ve spotřebách antimikrobik za léta 2005 – 2009 (http://www.ema.europa.eu/docs/en_GB/document_library/Report/2011/09/WC500112309.pdf) a to nejen v celkových hmotnostních objemech antimikrobik, ale také v přepočtu na tzv. PCU (korekční jednotku populace), kde je zohledněn i vývoj stavů populace hospodářských zvířat. Z těchto čísel lze vyčíst, že spotřeba korigovaná na populaci zvířat v těchto letech spíše kolísala, nicméně lze říci, že  porovnáme-li data korigovaná na populaci zvířat, lze vysledovat jednoznačně trend poklesu v období let 2008, 2009 až 2010. Prozatím nezveřejněná data za rok 2011 dle doposud provedených analýz ukazují, že spotřeba nadále klesá.

Doposud uplatňovaný systém pracuje s daty o pohybu veterinárních léčivých přípravků až do úrovně jednotlivých typů balení v rámci distribučního řetězce a data jsou sbírána od distributorů a mícháren medikovaných krmiv. Systém prozatím není nastaven a využíván tak, aby umožnil detailní sledování skutečné spotřeby na jednotlivé druhy a produkční kategorie zvířat (náročnost po stránce finanční i lidských zdrojů). Na druhou stranu však lze učinit poměrně přesné kvalifikované odhady.

Pokud bychom se například podívali na spotřeby v rámci medikovaných premixů (tj. forma medikace určená pro skupiny či stáda zvířat) zde se v chovech prasat spotřebovalo v roce 2010 celkem 19 tun antimikrobik, což činilo 79,9% všech antimikrobik spotřebovaných v premixech a 30,6% všech antimikrobik podaných v lékových formách určených k medikaci skupin zvířat spotřebovaných u potravinových zvířat (t. j. včetně prášků a vodorozpustných prášků). Pro medikaci skupin či stád zvířat jsou totiž rovněž určeny další přípravky, z nichž převažují přípravky podávané formou medikace pitné vody, u nichž se již spotřeby dělí především mezi dvě hlavní skupiny potraviny produkujících zvířat a to drůbež a prasata. Ve výrazně menším měřítku jsou medikovány další druhy potravinových zvířat, kde je léčba více individuální. Pokud bychom identifikovali nejčastěji zastoupené léčivé látky podle výkazů spotřeb v kategorii premixů indikovaných pro použití u prasat v roce 2010 lze do kategorie „top 5“ zařadit  amoxicilin (7,2 t), chlortetracyklin (5,5 t), sulfonamidy (3,3 t) a makrolidy (2 t) a pleuromutiliny(0,9 t).

V roce 2009 uskutečnil ÚSKVBL rovněž anketu týkající se preskripčních návyků veterinárních lékařů s ohledem na antimikrobika a jejich používání. Vybrané výsledky ankety byl již publikovány. Odpovědi indikovaly, že antimikrobika jsou v chovech prasat nejvíce předepisována ve spojení s onemocněními respiračního (pneumonie) a trávicího traktu (dyzentérie). Bylo zaznamenáno preventivní podání antimikrobik v prvních dnech života (injekční aplikace – zde podávána i antimikrobika s indikačním omezením) a následně preventivní podání v obdobích stresu (odstav, transport atp.). Na tuto anketu navázala celoevropská iniciativa, která se snažila identifikovat preskripční návyky a nejčastěji používaná antibiotika v celé EU. První výsledky by měly být k dispozici na počátku roku 2013.

 

K regulaci spotřeby je možno uvést alespoň dva příklady ukazující na možné přístupy v rámci EU:

V případě Nizozemska, od roku 2009 do roku 2011 byl zaznamenán 32% pokles spotřeb, který je důsledkem zásadních kroků v oblasti antibiotické politiky státu. V současnosti Nizozemí plánuje zavést restriktivní programy minimalizující preventivní podání antimikrobik a také legislativní předpisy, které budou zasahovat do interakce veterinární lékař a chovatel, tak aby předepisování léčiv bylo závislé více na odbornosti než na ekonomice. Také Dánsko, které dlouhodobě buduje systém zodpovědného používání antimikrobik již mnoho let a s nemalými finančními náklady, vykazuje pokles spotřeb. Systém v Dánsku je postaven na důsledném sledování spotřeb antimikrobik, na sledování a zveřejňování dat o citlivosti a rezistenci bakterií (zoonotických, indikátorových i patogenních). Zahrnuje v sobě nejen politiku zákazů a omezení (např. udělování žlutých karet tam, kde je předepisování antimikrobik nadlimitní), ale rovněž jsou předloženy doporučené postupy pro správné používání antimikrobik a to s ohledem na skutečnost, že v systémech intenzivní produkce hospodářských zvířat, jsou zodpovědně a rozumně předepisovaná antimikrobika nezbytná pro léčbu infekčních onemocnění zvířat (viz např. manuál Guideline on Good Antibiotic practice, publikovaný v DK na podzim roku 2011, ve třech jazycích (DK, RU,EN).

Česká republika se dlouhodobě (od roku 1998) snaží nikoliv o uplatňování paušálních zákazů, ale o odůvodněné restrikce v používání zejména záložních antibiotik potřebných pro humánní medicínu (jako např. fluorochinolony a cefalosporiny 3. a 4. generace, vyšší generace aminoglykosidů a ansamyciny). Tato výše uvedená antimikrobika jsou v tzv. režimu indikačních omezení, kde by měla být ponechána jako rezervní pro léčbu infekcí prokazatelně necitlivých na antimikrobika první volby. Od roku 2008 je zákonným předpisem posílena vymahatelnost respektování indikačního omezení v praxi. Skutečností však zůstává, že tato indikační omezení v praxi nejsou respektována tak, jak by bylo s ohledem na AMR nutné, o čemž svědčí narůstající spotřeby v rámci skupin antimikrobik s indikačním omezením. Bude tedy třeba zvolit jiné nástroje (např. obdobné jako je výše citovaný pokyn z DK), které umožní posílit zodpovědnější používání antimikrobik v praxi.

V ČR je také v platnosti Národní antibiotický program (NAP, 2009) a Akční plán NAP (2011) společný pro humánní a veterinární oblast, některé pasáže obou dokumentů jsou postupně uváděny do praxe, u jiných je potřebné ještě vykonat velký objem odborné práce, aby se dostavily praktické dopady. Pro veterinární medicínu a zodpovědné používání antimikrobik se jeví klíčovými především stanovení doporučených postupů pro klíčové diagnózy ve spojení se standardizovanými postupy odběrů a vyšetření vzorků a interpretace výsledků vyšetření. Od roku 2010 jsou rovněž plně dostupné aktuální schválené texty (SPC) registrovaných přípravků, které by měly být při použití veterinárních léčivých přípravků v praxi dodržovány.

V rámci rezortu Ministerstva zemědělství se připravuje (předpoklad IIIQ 2012) ustavení pracovní skupiny zabývající se zodpovědným používáním antimikrobik a otázkami rezistence na antimikrobika.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *