Je Slovensko velmoc dojných ovcí?

Slovensko je malebná země s mnoha horami, kde se chov ovcí opírá o staletou tradici. I přesto, že polovinu plochy státu zaujímají hory, došlo zde k výraznému poklesu celkového počtu ovcí. Nejvyšší početní stav a bod zlomu, od něhož následovalo už jen trvalé snižování, byly na rozdíl od ČR (rok 1990 s počtem ovcí 429 714 a poklesem k roku 2000 o neuvěřitelných 80 %) v SR dosaženy již v roce 1989, kdy stavy čítaly 621 000 ovcí a pokles k roku 1999 byl pouze o 45 %.

V ČR pokles stavů ovcí nezadržitelně pokračoval až do roku 2000, naproti tomu v SR se stavy ovcí zvyšují o 2,2 % (tabulka č. 1). V chovu ovcí se blýská na lepší časy, nejen na Slovensku, ale i u nás, neboť pokles početních stavů je již zažehnán. K 30. 3. 2001 bylo v ČR 90 241 ovcí.
Nejen tradice, ale i náročné klimatické podmínky v horských a podhorských oblastech Slovenska sehrály významnou roli při změně plemenné struktury. Základem se stala původní již adaptovaná plemena ovcí, tj. zušlechtěná valaška a cigája tvořící převážně dojená stáda, jejichž počet se nebývale zvýšil až na asi 80 % (177 700 bahnic) celkové populace ovcí. Dovoz plemenného materiálu ze zahraničí nebyl tak výrazný jako v ČR (dovezená plemena chovaná v roce 2000 podle početnosti: suffolk (319), oxford down (233), ille de France (129), berichonne du Cher (66), lacaune (57), charollais (33)).
Právě mléčná užitkovost ovcí se jeví jako velmi perspektivní užitkový směr, který je neporovnatelně příznivější než masná užitkovost. Produkce mléka a sýra rozhodující měrou ovlivňuje ekonomickou úroveň chovu a podílí se asi 60 % na tržbách. Ekonomika dojených stád ovcí závisí v SR na výši dotací (na 1 kg vyprodukovaného hrudkového sýra ve výši 27 Sk), ale hlavně na produkční úrovní.
V současné době stále ještě převažuje získávání a zpracování ovčího mléka tradičním salašnickým způsobem, jehož hlavní nevýhodou je vysoká spotřeba lidské práce, což je v daných sociálně-ekonomických podmínkách neúnosné. Mezi další negativní rysy, které se běžně vyskytují u většiny chovů, a to nejen v SR, patří nekoordinovaný program šlechtění, minimální používání některých biotechnologických metod (inseminace), nesystematické řízení výživy a nemoderní stáje z éry socialismu. Všechna tato negativa se sčítají a přisuzují ovcím pouze druhořadé postavení v chovu hospodářských zvířat.
Proto se zvláště v posledních letech klade důraz na zavádění mechanizačních prvků a progresivních metod do chovu ovcí.
Jedním z hlavních požadavků v dojných stádech je rychlý nárůst mléčné užitkovosti. Ta se na Slovensku zvýšila o 20 % od roku 1994 (85,34 kg mléka) do roku 2000 (102,98 kg mléka).V souvislosti s tím se mění i procentický obsah mléčných složek. Výrazně se zvyšuje se obsah bílkovin v % (z 5,50 na 5,75 %) a s tím zákonitě klesá i obsah tuku (z 8,32 na 7,64 %) i obsah laktózy (z 5,06 na 4,69 %).
Na zvyšování dojivosti má bezesporu i zásluhu zušlechťovací křížení domácí populace se specializovanými dojnými plemeny s vysokou plodností – lacaune (Lc), východofríské (VF). Výsledky ukazují, že kříženci s 50% genetickým podílem Lc mají produkci mléka o 30 až 40 % (asi 177 l) vyšší s porovnáním s výchozími plemeny, zatímco kříženci s 25% podílem Lc zvýší dojivost pouze o 13 až 20 % (asi 152 l). Navíc jsou obě plemena vhodná pro strojní dojení, v němž je nutné spatřovat možnou alternativu jak snížit pracovní náklady. Je pravda, že nástup strojního dojení s sebou přináší vyšší nároky na selekci ve stádě podle dojitelnosti (spouštění mléka a rychlost dojení), vhodného tvaru vemene (lineární popis vemene) a zdravotního stavu vemene (mastitidy, PSB). To vše vzbuzuje, úplně neprávem, patřičné obavy z nadměrného počtu vyřazených zvířat z chovu. Pouze takto získané mléko ovšem splňuje zvyšující se požadavky na kvalitu a hygienu mléka, a proto má v současnosti zavádění strojního dojení do chovů v SR zelenou. Důkazem toho je, že již 16 chovů ovcí je vybaveno touto technikou převážně známých zahraničních značek (Alfa Laval – PD Trsteník, Westfalia – PD Smrečany,…). Jak rozšiřování dojíren, tak i řada dalších dotačních podpor (nákup plemenného materiálu ze zahraničí, rekonstrukce stájí, nákup nové technologie) až do výše 40 % veškerých nákladů, pomohl prosadit ZCHOK (slovenský svaz chovatelů ovcí a koz). Zvláště v turisticky atraktivních oblastech (horských regionech), kde je možnost finalizace tradičních ovčích produktů, směřují další snahy k tomu, aby byly chovy dojných ovcí vybaveny zpracovnami s pasterizačním zařízením a výrobníkem sýra (podle hygienických nařízení platných v EU). Tím se výrazně rozšíří možnosti prodeje ovčích výrobků přímo na salaši (ze dvora), ale usnadní se i dodávky do obchodní sítě, popř. na vývoz. Všechny tyto kroky vedou ke zlepšení celkové ekonomiky dojných ovcí.
Protože případný nárůst produkce mléka za sledované období nemusí být způsobený zlepšováním genetického potenciálu zvířat, ale je pouze odrazem zlepšeného chovatelského prostředí. Z toho důvodu je pro odhad plemenných hodnot žádoucí zavádět BLUP- animal model (a to nejen v dojných stádech). Na základě takto stanovených hodnot lze s větší spolehlivostí předpovídat užitkovost potomků a napomoci tak pozitivní selekci (produkce a obsah mléčných složek) a co nejefektivnějšímu využívání beranů v plemenitbě.
Co se týče plemenitby je nadmíru jasné, že bez využívání inseminace spěje dojný chov ovcí do slepé uličky. Inseminace poskytuje jak nevýhody, tak i řadu výhod, předně chovatelské (vyšší genetický zisk), neboť se používají pouze nejlepší a prověření berani (s vysokou plemennou hodnotou). To umožňuje cílené zapouštění bahnic vybraným vhodným beranem (zlepšovatelem), podle konkrétních znaků a vlastností, které chceme u stáda zlepšit. Po ekonomické stránce je inseminace velmi výhodná, neboť se zjistí rychleji zdravotní komplikace ať už berana nebo bahnice v případě, že se zjišťuje březost. Rovněž se nemusí chovat tolik beranů, neboť je potřeba menší počet beranů na větší počet bahnic, v neposlední řadě je výhodou i oblast zdravotní (zamezí se přenos pohlavních nemocí ). Rozhodující však bude cena inseminační dávky.
Při inseminaci čerstvým spermatem je oplodněnost v některých chovech přes 60 %. Například PD Belá-Dulice dosáhla následující výsledky oplodněnosti při inseminaci po synchronizaci v roce 1998 – 28 %, 1999 – 55,3 %, 2000 – 69,4 %.
Všichni chovatelé se bezesporu shodnou na strategickém postavení výživy, a to nejen z hlediska nákladovosti (60 % nákladů), ale především ovlivnění produkce. Potřeba živin by měla být tudíž kryta z 60 až 65 % kvalitní statkovou pící. Mléčná užitkovost je z 65 % ovlivňována množstvím přijatého krmiva a z 35 % pak koncentrací energie v krmné dávce.Ve výživě dojných ovcí už dávno neplatí mnohokrát proklamované heslo: nenáročnost. Kvantitativní a kvalitativní nároky na výživu dojných ovcí vycházejí z fáze laktace a přibližují se požadavkům na výživu vysokoprodukčních dojnic. Tam, kde jsou chovy dojných ovcí vázány na stacionární dojírny, se uplatňuje přífaremní způsob chovu s využíváním oplůtkového systému intenzivních pastvin s možností přikrmování.
Produkty z chovu ovcí a koz tvoří nedílnou a nezastupitelnou součást racionální výživy. Celosvětový trend předpokládá všeobecně zvýšenou spotřebu sýrů (průměrná spotřeba sýrů v EU je nad 16 kg/obyvatele, zatímco ČR nedosahuje ani 10 kg (rok.1998 – 8,8 kg), přičemž poskytuje příležitost zaměřit se na unikátní regionální speciality (brynza, parené sýry, oštěpky a další speciální typy trvanlivých sýrů). A proto doufám, že i v ČR si chov dojných ovcí získá více příznivců.
Příspěvek vychází z výsledků řešení institucionálního záměru MZe ČR M02-99-03.
Ing. Gabriela Malá,
Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha – Uhříněves

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *