Kam kráčíš naše zemědělství?

Má vůbec smysl se zemědělstvím zabývat, když devadesát procent lidí žijících v České republice nemá k tomuto oboru žádný anebo spíše negativní vztah?

Tuto otázku si položil v úvodu své přednášky děkan Mendelovy lesnické a zemědělské univerzity prof.  Ing. Ladislav Zeman, CSc. na setkání, které pro zemědělské příznivce uspořádala výživářská společnost Nutratech.

„Na vesměs negativním postoji veřejnosti k zemědělství se nemalou měrou podílí i to, jak je zemědělství prezentováno v médiích. Když dojde v televizním zpravodajství řeč na zemědělství, jde v 99 procentech případů o zprávy negativní, jako jsou demonstrace zemědělců, výskyt BSE, zkažené maso na pultech supermarketů či protesty členů Greenpeace proti GMO,“ upozornil prof. Zeman. Zbylé jedno procento tvoří zprávy poetické, popřípadě záběry na krajinu nebo stroje na polích. Pozitivní zprávy (v zájmu sledovanosti) jakoby nestály za to, aby se k veřejnosti dostaly.

„Má vůbec smysl se zemědělstvím zabývat, když co se nevyrobí, to se doveze a vše zajistí neviditelná ruka trhu?,“ naráží přednášející na stále se opakující věty z úst mnoha představitelů státu.

 

Priorita – získávat dotace?

„Za posledních osmnáct let došlo v sektoru zemědělství k nemalým změnám. Celkový počet lidí, pracujících v zemědělství klesl téměř čtyřikrát. Změnila se i filozofie podnikání. Dříve bylo cílem vyrábět zemědělské produkty, zatímco nyní je prioritou získávání dotací…,“ zamýšlí se profesor Zeman. 

Další citelnou změnou je všudypřítomná globalizace. „Evropská unie sice slovně podporuje malé podniky, avšak předpisy a legislativa nahrávají jednoznačně podnikům velkým…“, dal další podnět k zamyšlení profesor.

 

Perspektivy zemědělství

Pokud budeme předpokládat, že světová populace dosáhne v roce 2050 devíti miliard lidí, bude třeba vyrábět dvakrát tolik masa než v současnosti (dnes 229 mil. tun). U produkce mléka lze odhadovat, že jeho výroba se rovněž téměř zdvojnásobí.

Zemědělská výroba a především živočišná výroba patří mezi největší znečišťovatele životního prostředí. Pokud by měla produkce mléka a masa být v roce 2050 dvojnásobná, zdvojnásobila by se i produkce výkalů. Znamená to, že pokud budou chtít ti, co přijdou po nás žít v normálním prostředí, musí zvýšit užitkovost zvířat, tedy zintenzifikovat výrobu. V opačném případě skončí v moři výkalů nebo budou muset přestat konzumovat potraviny živočišného původu.

 

Chybí koncepce

„Podle mého názoru nemáme žádnou koncepci, pokud za koncepci nepovažujeme strategii postupné likvidace zemědělství a iluzi, že je možné dovést maso z jiných regionů,“ prezentoval svůj názor profesor Zeman a dále zhodnotil ekonomiku jednotlivých sektorů:

„V chovu prasat jsou vlivem různé úrovně dotací pokřivené ceny na všech úrovních. Obchodní řetězce této situace spolehlivě využívají při jednáních.

Co se týče ekonomiky chovu drůbeže, jsou ceny produktu také nízké (vlivem různé úrovně chovu, ustájení, dotací, legislativních opatření), ale přece jen reagují lépe na současnou situaci. Např. výrobci jednodenních kuřat celkem rychle zareagovali a zvýšili cenu o 1 až 2 Kč na kus. 

 

Téměř vše závisí na ropě

„Největší nebezpečí pro chov zvířat je ukryto v ceně za barel ropy“ podotýká přednášející a své tvrzení opírá o statistiku z USA: Na výrobu potravin pro jednoho člověka za rok, se v USA spotřebuje 1400 litrů ropy – 31 % výroba anorganických hnojiv, 19 % operace s polními stroji, 16 % přeprava, 13 % zavlažování,  8 % živočišná výroba (bez pastvy), 5 % sušení sklizené hmoty, 5 % výroba pesticidů, 8 % jiné vstupy.

„Zemědělská výroba v české republice bude, jen si budeme muset zvyknout na vyšší ceny“, zní závěr přednášky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *