Když město podniká v zemědělství

Největším zemědělským podnikem v oblasti Šumavy byl do počátku 90. let státní statek Sušice. V privatizačním projektu sušického „velkostatku“ se nenašlo místo pro zemědělské využití Kašperských Hor. S tímto střediskem se totiž počítalo jen na pokrytí restitučních nároků. To však nebylo jedno radním města Kašperské Hory, kteří se obávali o vzhled krajiny a dalšího úbytku pracovních míst. Radnice se proto rozhodla pro podnikání.

Statek Kašperské Hory, s. r. o., stoprocentně vlastní město. Zemědělství ale není jedinou oblastí, do níž se pustilo, doplňuje Jaroslav Rajtmajer, tajemník městského úřadu. Město s 1630 obyvateli vlastní také hrad Kašperk a společnost Kašperské lesy s 6000 ha lesa. Z této výměry však 4800 ha zasahuje do národního parku, část dokonce do první zóny, která je zcela bezzásahová. Podle tajemníka by situaci vyřešila kompenzace ztrát, které tento způsob hospodaření v lesích přináší. Ta by měla být součástí nově připravovaného zákona o Národním parku Šumava. „Přijíždí stále více turistů, které láká nově otevřená turistická stezka kolem města se zpřístupněnými důlními díly, kde se těžilo zlato,“ poznamenal Rajtmajer.
Obce prý nemají podnikat
Iniciátorem privatizačního projektu na hospodářství Kašperské Hory byl Ing. Jaroslav Kratochvíl, který se také podílel na jeho vypracování. Situaci dobře znal, protože pracoval jako vedoucí střediska. „Byli jsme několikrát na ministerstvu u výběrových komisí. Tam nám sdělili, že města by podnikat neměla, ale starat se o občany,“ vzpomíná Kratochvíl. Kašperští se však nenechali odradit a jelikož se o privatizaci tohoto majetku nikdo jiný nezajímal, nakonec jejich projekt vláda schválila. Mohla být sepsána kupní smlouva s Pozemkovým fondem o prodeji majetku. To se psal rok 1996. Do té doby již město na středisku hospodařilo prostřednictvím příspěvkové organizace, ale šlo o pouhý nájem, navíc podle nově přijaté vyhlášky příspěvkové organizace nemají nárok na státní dotace.
Počátkem roku 1996 měli na statku 25 zaměstnanců a výměra byla nižší, nyní činí 856 ha. Chovali 130 dojnic a 60 jalovic, obrat stáda byl uzavřený a zástavová telata se prodávala jako teď, jen výkrm probíhal ve stáji. V jedné stáji se ještě dojilo. „Stáli jsme před rozhodnutím, jak pokračovat. Normy na kvalitu mléka se zpřísňovaly a vybavení stájí bylo zastaralé,“ popisuje situaci ing. Kratochvíl. To ho vedlo k vypracování koncepce, respektive návrhu pro zastupitelstvo, jak by mohlo zemědělské podnikání pokračovat. Pokud by chtěli dále produkovat mléko, čekala by je alespoň pětimilionová investice do stájí. Jaroslav Kratochvíl proto navrhoval jinou, pro podmínky Šumavy vhodnější cestu – přejít na systém chovu krav bez tržní produkce mléka. Veškerá zatravněná plocha by se tak ocitla pod dotacemi. Určité zkušenosti už měli, protože vlastnili menší stádo masného simentála dovezeného z Kanady. Po určité diskusi bylo rozhodnuto a podnik přešel na chov skotu masného plemene. „První léta jsme se samozřejmě učili. Postupně, vlastní pílí a za podpory města, se stavy skotu zvyšovaly.“ Za strop považují stádo krav o třista kusech, aby se nedevastovala krajiny.
Že se chovu masného skotu naučili, mohou posoudit ostatní chovatelé. Vítězka II. Národní výstavy v Letňanech byla z Kašperských Hor, odsud jsou také prodáváni býčci v odchovnách. A spokojení kupci vybraných býčků se vracejí.
Odbyt většinou do ciziny
Zisk v podniku pochází z prodeje zástavových telat. Převážná část zástavu však končí mimo republiku. „Byl bych radši, kdyby se takové maso objevilo na pultech u nás. Podařilo se nám vloni a předloni najít partnera z Moravy, který nakoupil zástav. Byli spokojení, zvířata měla vysoké přírůstky a zpeněžení splnilo představy výkrmců.“ Letos však zájem z tuzemska kvůli poklesu cen hovězího ani nečekají a zástav zřejmě prodají za hranice. „Klidně bych prodal 300kg zástav za 12 tisíc korun za kus, ale když už ho prodám českému chovateli, tak mi není schopen zaplatit v dohledné době. Protože je to náš jediný výdělek, nemohu si dovolit prodat zvířata a nemít peníze na stole. Veškeré prodeje se odehrávají tak, že naložený kamion do zahraničí neodjede dříve, než je zaplacený.“
Ekologické hospodaření na Šumavě samozřejmostí
Dokud se v Kašperských Horách ještě dojilo, tak se také oralo. Ještě v roce 1993 měli na 200 ha obiloviny, ale postupně zatravňovali. Vloni zbylo posledních 80 ha, které má v nájmu sousední zemědělský podnik. Statek Kašperské Hory totiž vstoupil do systému ekologického hospodaření a v něm není možný souběh klasického a ekologického zemědělství. „Zasít obilí a neošetřit ho chemicky nemá v naší oblasti význam. Nic nenaroste a naše potřeba jadrných krmiv je minimální – 300 q za rok. Tak ho kupujeme.“ Na loukách a pastvinách nebo zatravněných polích už ekologicky hospodaří dávno, proč tedy nemít certifikát? Další omezení se týkají pouze chovu zvířat – nesmí se využívat synchronizace říje, zakázané jsou vitamíny, jenom původní minerální látky. Ekologické hospodaření je podle Kratochvíla spíše vkladem pro budoucnost. „Ekologické maso bude mít určité místo v obchodě. Najdou se zákazníci, kteří si rádi připlatí.“ Zatím však prodávají z podniku zástav, který nemůže mít ekologický certifikát, protože nejde o konečný výrobek.
Podle zootechničky Martiny Kopáčkové mají dnes na statku 260 krav základního stáda, 60 jalovic a 11 plemenných býků. Z toho je ještě 100 krav českého strakatého plemene, které jsou připouštěné třemi býky plemene charolais. „Po těchto býcích se zástav lépe prodává,“ vysvětluje zootechnička. Ostatní krávy jsou buď simentálského plemene, 25 kusů bylo dovezeno z Kanady, nebo jsou jejich potomky s minimálně již 50% podílem masného simentála. Aktuální letošní přírůstek u telat ve 120 dnech dosáhl 1,25 kg denně.
Výživa je jednoduchá: seno, senáž, minerální lizy a sůl. Během pastevního období jen pastva. Stádo je rozdělené do skupin. V ní nesmí být více než 50 kusů, to je podmínka hospodaření v národním parku. V přirozené plemenitbě připadá na jednoho býka kolem třiceti plemenic.
V podniku o výměře 860 ha pracuje 15 lidí. Zpočátku měli problémy udržet zaměstnance, protože většina mladých jezdila za prací za blízké hranice. Platy v zemědělství jsou nízké, ale postupem času se situace urovnala, také díky tomu, že sousední, např. dřevařské firmy, krachují a o práci je nouze. „Přesto dostat do zemědělství kvalitního kvalifikovaného pracovníka je problém,“ tvrdí jednatel.
Pokud někdo oblast Kašperských Hor navštívil, vzpomene si možná na jinou turistickou atrakci – chov bizonů. Několik zvířat švýcarského chovatele od Bodamského jezera láká pozornost kolemjdoucích, od nich je však odděluje pevná ohrada. Pokud by chtěl někdo nápad z Kašperských hor opakovat, má příležitost – dvě buvolí telátka jsou právě na prodej.
Město neprodělalo
Roční obrat statku se pohybuje kolem deseti milionů korun. „Nejsme odkázáni jen na podporu města. O tom svědčí už to, že jsme od roku 1996 dvojnásobně rozšířili stádo jen z vlastní produkce, koupili objekt v konkursu, pořídili nové zemědělské stroje. Do firmy investujeme ročně 200 až 300 tisíc korun a je to vidět nejen na krajině.“ Podle Kratochvíla se dá zemědělstvím uživit, ale poctivou prací a od rána do noci. Statek platí městu nájem, který z části pokrývá splátku Pozemkovému fondu. Že zemědělský podnik nezatěžuje městský rozpočet, potvrzuje také tajemník úřadu Rajtmajer. Radnice poskytuje příležitostně podniku jen překlenovací krátkodobé půjčky.
Posoudit zvířata z Kašperských Hor budou moci také návštěvníci letošní třetí podzimní Národní výstavy masných plemen v Letňanech. Do Prahy jich přivezou sedm. Zemědělci ze Šumavy tak budou v metropoli propagovat i své město.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *