Koně, koně, koně – a pokaždé jinak

Záslužná, dobře načasovaná a rozhodně úspěšná akce, tak se dá zhodnotit mezinárodní konference nazvaná Aktuální otázky chovu koní v České republice. Společně jí uspořádaly Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Asociace svazů chovatelů koní ČR a Národní hřebčín Kladruby nad Labem. Konference s 34 přednáškami na nejrůznější téma odstartovala v aule brněnské univerzity a po přesunu směrem na západ skončila pro Čechy na téměř posvátném místě: v Kladrubech, které před 425 lety císař Rudolf II. svým podpisem dostal na mapu této planety.

Víte, kolik u nás máme momentálně koní? Podle Českého statistického ústavu jich bylo k 1. dubnu 2004 přesně 20 371. Ústřední evidence koní ale v září letošního roku uvedla naprosto odlišné číslo – 47 483 kusů. Na první pohled skutečně pořádný rozdíl způsobilo to, že statistický soupis neregistruje zvířata z hobby aktivit obyvatelstva. Tím vysvětlil existenci dvou naprosto rozdílných čísel Ing. Jiří Machek z odboru živočišných komodit ministerstva zemědělství.
„I přes stoupající počet koní nelze jednoznačně konstatovat, že jde o nějaký rapidní nárůst stavů. Počty připuštěných klisen na stanicích hřebců a z nich narozených hříbat jsou důkazem, že jde pouze o mírné zvýšení,“ uvedl Machek ve svém příspěvku.
Nejrozšířenějším plemenem v ČR je podle něho český teplokrevník (počet reprezentantů kolísá mezi 40 až 50 % z celkového počtu koní), po něm následují anglický plnokrevník (asi 10 % stavu) a chladnokrevníci (českomoravský belgický kůň, norik a slezský norik dají dohromady také 10 %). Teprve po nich přicházejí na řadu starokladrubský kůň, hucul, slovenský teplokrevník a plemena patřící k velké skupině pony.

Finance, evidence
označování a průkazy

V České republice nadále existují tři státní podniky: již zmíněný Národní hřebčín Kladruby nad Labem a Zemské hřebčince Písek a Tlumačov. Ministerstvo zemědělství kromě nich samozřejmě finančně pomáhá také chovům koní privátních majitelů. Dotace poskytované na základě zákona o zemědělství slouží k udržování a zlepšování genetického potenciálu zvířat a podporují rovněž poradenství a vzdělávání.
Další zdroj peněz je určen genetickým zdrojům. K nim patří starokladrubský kůň, českomoravský belgik, slezský norik a hucul.
Poslední možností je čerpat finance prostřednictvím Horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP). Ti, kteří odchovávají koně pastevním způsobem, mohou zvláště využít agroenvironmentální opatření (AEO) a podporu méně příznivých oblastí (LFA).
„Každý chovatel koní má podle plemenářského zákona zaregistrovat u pověřené osoby nejen všechna svá hospodářství, ale i jednotlivá zvířata. Osobou pověřenou vedením ústřední evidence koní je Českomoravská společnost chovatelů (ČMSCH). Před zaregistrováním je chovatel povinen zajistit označení koní, a to vždy slovním a grafickým popisem a výžehem nebo stanovením genetického typu,“ vysvětluje Ing. Machek. „A pozor – od 1. ledna 2005 musí být všichni koně bez rozdílu věku doprovázeni průkazem, který vydává právě pověřená osoba.“

Chovatelská sdružení
a oprávněné osoby

Šlechtitelskou činnost a šlechtitelská opatření zajišťují ministerstvem zemědělství uznaná chovatelská sdružení a oprávněné osoby.
Asociace svazů chovatelů koní ČR vede plemenné knihy českomoravského belgického koně, norika, slezského norika, haflinga, shetlandského pony, welšského pony a coba, českého sportovního koně a arabského koně.
Do kompetence Jockey clubu ČR patří anglický plnokrevník, Česká klusácká asociace vede plemennou knihu klusáka.
Další plemenné knihy vedou: Svaz chovatelů českého teplokrevníka, Národní hřebčín Kladruby nad Labem, Svaz chovatelů Shagya – araba ČR, Asociace chovatelů plnokrevných arabských koní, Asociace chovatelů huculského koně, Svaz chovatelů lipického koně, Svaz chovatelů slovenské teplokrevníka v České republice a Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka.
„Oprávněné osoby zajišťují činnosti, k jejichž vykonávání je nutný souhlas MZe. Pro kontrolu užitkovosti, výkonnostní zkoušky, výkonnostní testy a posuzování je jich celkem osmnáct, pro ověřování a osvědčování původu a stanovování genetického typu plemenných zvířat pouze dvě (vedle ČMSCH ještě Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně). Další osoby jsou oprávněné pro provozování inseminačních stanic, pro provádění inseminace a pro provozování středisek pro přenos embryí,“ končí potřebný obecný přehled o současném českém chovu koní Jiří Machek.
Týdeník Zemědělec dodává, že nejlepší přednášky z konference se postupně objeví na stránkách odborného měsíčníku Náš chov.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *