Koňský domov důchodců

Není to tak dávno, co rozvířila vody poklidných zpráv aféra jménem Rolinka. Sdružení O.S. Rolinka – koňský domov důchodců, založila Zuzana Poláková v roce 2003. Účelem tohoto činu bylo pomoci majitelům koní, kteří se o svého miláčka dále nemohou starat, vykoupit ho a nechat ho v klidu dožít. Ve výjimečných případech a za speciálních podmínek může být kůň prodán, ale nový majitel je povinen se o něj postarat a zajistit mu důstojné stáří.

Zuzana Poláková se pohybuje kolem zvířat už od malička a ke koním se dostala podobně jako mnozí další přes jezdecký oddíl. Jako svého prvního koně si pořídila dvouletou kobylku českého teplokrevníka. Kobylu měla ustájenou v nájemní stáji blízko Liberce. Už tenkrát začala uvažovat o své vlastní stáji, ale o domovu koňských důchodců teprve poté, co se setkala v jedné chovné stáji s klisnou Rolinkou. Rolinka prý měla nemocné nohy, ale protože byla dříve úspěšná ve sportu, byla zařazena do chovu. Když se však zjistilo, že Rolinka má problémy se zabřeznutím, byla prodána kamsi dál. Po několika letech se s ní Zuzana Poláková opět setkala, a to co viděla, byla hrůza. Rolinka byla kost a kůže, nemocné nohy ještě horší. A tak ji slečna Poláková vykoupila a založila stejnojmenné občanské sdružení.
Naplno začalo sdružení pracovat v roce 2005, kdy se podařilo získat zázemí z bývalého JZD v podobě stodoly, kravína a okolních pozemků. Bohužel, na začátku roku 2007 byla Rolinka postižena požárem a ze stájí přestavených ze stodoly nezbylo takřka nic. Původní záměr postavit stáje na stejném místě znovu, byl nakonec přehodnocen a opravy začaly na bývalém kravíně. Ten koně obývají v provizorním stavu i dnes.

Kauzy, které hýbou koňským světem
Od doby požáru v únoru 2007 je ale Rolinka propírána v médiích. Po požáru se totiž zvedla vlna solidarity a mnoho lidí přispělo finanční částkou na to, aby Rolinka jako Fénix znovu vstala z popele. V té době se samozřejmě nikdo neptal, zda účet, na který odesílají svou pomoc, je bankovní účet občanského sdružení nebo osoby Zuzany Polákové. Až později vyšlo najevo, že účet je soukromý a možná právě díky tomu, že dárci očekávali za účtem skutečné občanské sdružení, navíc respektující závazek, který vyplývá z přijetí vyšší finanční částky, se rozhořela ostrá kritika proti O.S. Rolinka.
Na účet nakonec podle Zuzany Polákové dorazilo přibližně 2,6 milionů korun. Za tento obnos prý nebylo možné objekt rekonstruovat, a tak se pozornost obrátila na bývalý kravín. Na rekonstrukci střechy dostala zakázku firma STA – ZAP, která nakonec zakázku nedokončila a spolupráce skončila dohady o tom, kdo komu dluží peníze. Hlavním faktem však bylo, že ani v září kravín neměl střechu, a tak nebyly splněny vyhláškou stanovené minimální podmínky pro chov koní a tedy Krajská veterinární správa nařídila, že pokud se situace nezlepší, tehdejší stádo v Rolince se bude muset zúžit z 36 na 20 koní. Navíc se veřejnost začala ptát, kam se poděly darované peníze.
Na tiskové konferenci svolané v září k tématu bylo uvedeno, že peníze byly použity opravdu pouze na zachování koňského domova důchodců a po hloubkové kontrole finančním úřadem byla nalezeny jen nepodstatné prohřešky.
Kauza nakonec dopadla pro Rolinku dobře. Provizorně zastřešený kravín zachránil celé stádo a čeká na jaro.
Jak se stalo, že stáje začaly hořet, je rovněž předmětem spekulací. Podle šetření policie byla na vině špatné elektroinstalace. Zuzana Poláková má ale na to jiný názor. Prý ohniska požáru byly dvě a jedno z nich dokonce v místě, kde žádná elektroinstalace není. Na otázku: Proč by někdo stáje zapaloval, prozradila, že by se mohlo někomu jednat o pozemky, na kterých koňský domov důchodců působí.

Nejasné okolnosti úmrtí několika koní
Další tragédií smolného roku 2007 byl fakt, že během prosince uhynulo v Rolince sedm koní. Podle Zuzany Polákové, která své tvrzení opírá o slova veterináře, je pravděpodobné, že koně uhynuli cizím zaviněním.
První, co člověka napadne při zdravotních obtížích více koní, je závadné krmivo. Koně prý ale nebyli ustájeni v jedné ohradě a tedy nebyli krmeni stejně. Také to, že se objevili u všech stejné příznaky, přibližně ve stejnou dobu, by mohlo ukazovat na otravu zaviněnou cizí osobou. Slečna Poláková kontaktovala Policii České republiky, která ovšem posléze případ odložila.
Zda se tedy opravdu jednalo o možnou otravu způsobenou další osobou, nešťastnou shodu náhod či důsledek špatného zdravotního stavu starých zvířat, zůstane otázkou spekulací.

Kauza Drak
Drak byl jedním z koní, který byl odvezen do Rolinky. Co vedlo původní majitele k tomu, aby daroval koně do koňského domova důchodců, nemá smysl rozebírat. Původně byl Drak ustájen v jezdeckém oddílu v Pticích. Na konci loňského léta se dvacetletému koni zhoršil zdravotní stav a pro použití v oddílu už nebyl vhodný. Do Rolinky byl převezen na zasloužený důchod na konci srpna. Odtud se výpovědi minulých chovatelů a Zuzany Polákové liší. „Drak přišel velmi pohublý, měl dýchací potíže a bylo mi řečeno, že je zvyklý být mezi koňmi,“ říká Zuzana Poláková.
Podle TJ Ptice sice byl Drak v horší výživové kondici a opravdu trpěl lehčí dušností, ale jinak byl zdráv. Na konci listopadu se zástupci TJ Ptice zajeli na Draka podívat, a to co spatřili, v nich vyvolalo pochybnosti o možnostech přežití Draka v nastolených podmínkách. Podle článku na webových stránkách TJ Ptice: „ …uskladněné seno sice vypadalo pěkně a jeden balík měli koně i ve výběhu, ale Drak byl velmi hubený.“ Ve výběhu prý nebyl žádný přístřešek, a to s nastávající zimou mohlo znamenat pro starého plnokrevníka zvyklého na boxové ustájení, smrt. Podle slov Zuzany Polákové ale Drak přístřešek k dispozici měl, a díky pastevnímu ustájení se mu zlepšily i dýchací obtíže. Zástupci TJ Ptice se tedy rozhodli jednat a koníka vykoupit zpět, tentokrát do majetku přímo jezdeckého oddílu. Slečna Poláková nesouhlasila, ale nakonec se obě strany dohodly, a tak byl Drak 29. 11. 2009 převezen. Teprve při bližším pohledu bylo prý vidět nejen vychrtlé tělo, ale také množství kousanců a kopanců od ostatních koní. Dva dny po převozu kůň uhynul a rozběhla se diskuse na téma, kdo za to nese vinu, zda dlouhý převoz, špatný zdravotní stav nebo nedostatečné podmínky pro chov starých koní v Rolince.

Současná Rolinka

Do Rolinky se redakce Zemědělce zajela podívat v lednu letošního roku. Mrzlo až praštělo. Ve výbězích zasypaných sněhem postávali koně u balíků sena. Někteří měli na sobě deky. Také v provizorně zastřešeném kravíně bylo několik koní, mimo jiné i vysokobřezí kobylka. Po rozhovoru se Zuzanou Polákovou jsme se vyrazili podívat k výběhům blíž a také na večerní krmení. Krmná dávka byla zalita v kolečku horkou vodou a pak po kupkách předkládána před jednotlivá zvířata.Většina koní vypadala dobře, sem tam bylo zvíře v horší výživové kondici.

Etika chovu koní

O Rolince i Zuzaně Polákového se toho napsalo mnoho. Jistě jsou věci, které jsou tak trochu kontroverzní, například pokud se vrátíme ke kauze „Požár“, proč nemělo občanské sdružení Rolinka svůj účet? Nebo proč slečna Poláková přesně nerozepsala, ačkoli nemusí, protože se nejednalo o veřejnou sbírku, jak byly peníze utraceny, a umlčela by tak všechny kritiky?
Při kauze Drak zase vyvstává otázka, jestli je vůbec fyzicky možné, pokud má jedna osoba na starosti čtyřicet koní, zajistit jim patřičnou individuální péči?
Do očí bijící je však jiný fakt: Jak je možné, že se tolik zvířat stane nepohodlnými a je umístěno právě sem?
Pokud si přeci dospělí člověk pořídí koně, musí mít jasno i o jeho budoucnosti, potažmo konci. Co dál s koněm, z jehož hřbetu už nemůžeme obdivovat krásy světa? Zodpovědný chovatel ho může někomu darovat jako společníka k jiným koním, ale to je těžké. Spíše je tedy odsouzen svého koně do konce jeho života živit a pečovat o něj. Krásně to vyjádřila liška v knize Antoina de Saint-Exupéryho Malý princ: „Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal …“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *