Koza bílá krátkosrstá

Mléčné plemeno koz, jehož základ položily domácí selské kozy křížené bílým sánským plemenem ze Švýcarska a Německa v období let 1895 až 1950. V letech 1950 až 1990 bylo plemeno zlepšováno opakovaným importem inseminačních dávek bílé německé kozy. Od roku 1997 probíhá revitalizace plemene podpořená zařazením do genetických rezerv, metodou řízené čistokrevné plemenitby bez přílivu genů jiných plemen.

Koza bílá krátkosrstá je odolné plemeno, vhodné pro individuální i intenzivní (průmyslové) systémy chovu. Během sedmdesáti let šlechtitelské práce se u něj stabilizovala vysoká mléčná užitkovost, když evidovaný průměr za posledních pět let je 710 kg za 280 dní (u nejlepších zvířat v individuálních chovech je to až 1400 kg mléka).
Plemeno je středního až velkého tělesného rámce a pevné konstituce s živou hmotností kozlů v rozmezí od 70 do 90 kg a koz od 50 do 60 kg, a kohoutkovou výškou u kozlů 70 až  90 cm a 70 až  80 cm u koz. Zbarvení je čistě bílé bez přípustných znaků jiné barvy s charakteristickou výrazně krátkou, hladkou srstí, s částečným výskytem kožních přívěsků a rohů. Do roku 1992 se prováděla přísná selekce na bezrohost u obou pohlaví. Díky většímu počtu hermafroditů u bezrohých párů se v současnosti zařazují do chovu rohatí i bezrozí jedinci.
Důvodem zařazení kozy bílé krátkosrsté do národního programu uchování genetických zdrojů je zejména její dlouhodobá adaptace na místní podmínky, která umožňuje využití plemene i tam, kde není reálné chovat skot a produkovat regionální alternativní mléčné výrobky.
Velikost domácí populace bílé kozy se odhaduje na deset tisíc jedinců, z nichž je 2795 zvířat v kontrole užitkovosti. Přibližně 85 % evidovaných zvířat je chováno ve stádových chovech, které sice vykazují nižší užitkovost vlivem chovatelských podmínek, mají ale mnohem lepší podmínky pro využívání perspektivních metod šlechtění (inseminace, testace plemeníků). Prakticky všichni využívaní plemeníci jsou stále produkováni v malochovech. Početně odpovídající odchov plemeníků pro potřeby přirozené plemenitby je zajištěn; v populaci působí 496 kozlů 22 genealogických linií s četností dvou až padesáti kozlů v linii.
Vzhledem k trendu vývoje početních stavů plemeno není v současné době v kategorii ohrožených nebo zranitelných.*
Více se dočtete v listopadovém čísle časopisu Náš chov

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *