Koza jako ideální společník na cesty

Jen stěží by se asi domáhal zákazník cestovní kanceláře zájezdu, na který by mohl vzít i své kozí stádo. V dávné minulosti tomu ale bylo jinak. Genetické analýzy současných kozích plemen jasně dokazují, že koza provázela člověka na cestách světem nejčastěji ze všech hospodářských zvířat. Dnes se na světě chová asi 700 milionů koz a tento druh je co do počtu zastoupen mnohem méně než skot, buvol, ovce nebo prase. V dávnějších časech byla koza pro člověka lepším přítelem než pes a mezi hospodářskými zvířaty zaujímala zcela privilegované postavení.

Kozy byly domestikovány hned několikrát a to v různých kotech světa. Francouzští a švýcarští genetici to potvrdili analýzou genetické informace 440 koz náležejících k 88 kozím plemenům ze 44 zemí světa. Za odběrem potřebných vzorků se vědci vydali například do hor Řecka, na pláně Mongolska, na Island nebo do Jižní Afriky.
První centrum domestikace kozy se nacházelo v oblasti tzv. úrodného půlměsíce, tedy v oblasti Středního východu zasahující na území dnešního Turecka a Iráku. Tam zdomácněla asi před 10 000 roky divoká koza bezoárová a její potomci jsou dnes chováni na většině území Evropy a Afriky.
Další plemena koz vznikla před 9 000 roky domestikací divoké kozy na území dnešního Balučistánu v pákistánské části údolí řeky Indus. Potomky této kozy najdeme na indickém subkontinentu, v Mongolsku a v jihovýchodní Asii. Až potud nepřinesl výzkum původu kozích plemen větší překvapení.
Genetické analýzy ale odhalily ještě třetí tajemnou větev kozích plemen, jejichž zástupci jsou chováni v Mongolsku, Švýcarsku a Slovinsku. Původ těchto plemen „třetího druhu“ je obestřen tajemstvím. Tým genetiků vedený Gordonem Luikartem z Université Joseph Fourier ve francouzském Grenoblu nicméně doufá, že se jim podaří tajemství původu těchto poměrně vzácně se vyskytujících plemen odhalit. Velké naděje vkládají do výzkumu dědičné informace získané z kostí koz nalezených při vykopávkách na pravěkých sídlištích.
Výzkum dědičné informace koz z pravěku a starověku by měl také zodpovědět otázku, kdy se tato tajemná kozí plemena rozběhla po světě a jak se dostala do tak vzdálených končin jako je Mongolsko a alpské země . Mohlo k tomu dojít už v pravěku, ale vyloučit nelze ani pozdější migrace na velké vzdálenosti. V úvahu připadá například období vrcholného rozmachu římského impéria anebo doby nájezdů mongolských hord vedených Čingischánem.
Genetické analýzy také odhalily, že se kozy různých domestikovaných linií od počátku intenzivně mísily . Vypovídá to o tom, že naši dávní předci se vydávali na dlouhé cesty s kozími stády v patách. Koza byla ideální „parťák“. Nevadily ji ani velmi tvrdé podmínky a na rozdíl od náročnějších druhů hospodářských zvířat našla pastvu prakticky všude. Pravěký člověk také chovem většího počtu koz rozložil rizika z případných ztrát. Když přišel o jednu ze čtyř koz, neocitl se na mizině, jako když ztratil svou jedinou krávu. Část stáda mohl také chovatel směnit za potřebné věci a přitom stále nezůstal bez obživy, které mu chov koz skýtal.
Jaroslav Petr
VÚŽV Praha – Uhříněves

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *