Letos se očekává rekordní snáška

Pštrosí farma v Doubravici nad Svitavou líhne kuřata pouze do srpna, protože podzimní jedinci nestačí do zimy zesílit a za nízkých teplot se jim musí se přitápět. Loňský pozdní nástup jara zkrátil produkční cyklus o několik měsíců a hejno slepic si tak odpočinulo. Pokud mírné lednové teploty vydrží, mohla by letos snáška začít podstatně dříve než v minulých letech.

Začátky největšího tuzemského šlechtitelského chovu pštrosů dvouprstých se datují do roku 1996. „Tehdy jsme nakoupili dvacet kuřat plemene africký černokrký z farmy Oryx ve Služovicích na Opavsku. Cena jednoho kusu se pohybovala kolem dvaceti tisíc korun a návratnost vložených prostředků se nám zdála dlouhá,“ vzpomíná Marek Kubíček, jednatel a jeden ze společníků pštrosí farmy. Proto si následující rok sehnali kontakt v Rakousku. Hejno rozšířili o další africké černokrké a dva typy domestikovaného plemene africký modrokrký. První pochází ze Zimbabwe, druhý má domovinu v Namibii. V současnosti je obrat hejna uzavřený. Na každodenní chod farmy stačí jeden zaměstnanec, další pracovnice se stará o podnikovou prodejnu.

Od gastronomie k chovu
Praktické zkušenosti získávají doubravičtí chovatelé především pozorováním životních projevů zvířat. „Vystudoval jsem hotelovou školu. Pštrosí maso jsem nejdříve připravoval v kuchyni, až později jsme se vrhli na chov,“ říká Marek Kubíček. „V České republice držíme prvenství co se týče přirozeného odchovu kuřat. Už osm let necháváme pravidelně vyvádět mladé přímo na hnízdě. Další informace o běžcích čerpáme z kvalitních překladů anglické a německé literatury,“ dodává. Mnoho informací je možné získat také na Českém svazu chovatelů pštrosů se sídlem v Opavě.
Dnes bychom v Doubravici nad Svitavou napočítali sedm desítek chovných pštrosů v deseti nepříbuzných liniích. Farma si pronajímá nevyužité pozemky přilehlého zahradnictví. Oplocené venkovní nebo kryté výběhy zabírají přibližně čtyři hektary. Na třech hektarech pěstují vojtěšku na senáž, která v zimním období tvoří hlavní složku krmné dávky. Senážování si zajišťují formou služeb. Během letní sezóny spásá zatravněné výběhy 200 až 250 běžců chovaných na maso. Podle stáří se přikrmují obilím, které tvoří deset až dvacet procent krmné dávky.

Dospívají podle plemene
Plemeno africký černokrký charakterizuje kulatý kratší trup posazený na krátkých nohách. Má vysokou snášku a rychle dospívá. Poráží se ve věku dvanácti měsíců při váze 75 až 90 kilogramů. Čistí modrokrcí jdou na jatka později – ve stáří čtrnáct až šestnáct měsíců. Tomu odpovídá i vyšší váha, která může dosáhnout 100 až 120 kilogramů. „Hovoříme však o dobře zmasilých jedincích,“ upozorňuje spolumajitel farmy. „Pokud má africký černokrký přes metrák, a z toho je patnáct procent tuku, je to vždy problém.“
Pohlavní dospělost černokrkých nastává po dvou, či dvou a půl letech pro slepice, respektive kohouty. Pštrosi modrých linií většího tělesného rámce dospívají později. Slepice po třech letech, kohouti po třech a půl až čtyřech letech. Jedna linie afrických modrokrkých snáší pouze do 30 vajec, ale výška běžně dosahuje 270 centimetrů, tomu odpovídá váha 160 až 170 kilogramů ve stáří dvou let. V Doubravici zaznamenali kohouta, který vážil téměř dva metráky. Extrémně vyvinutí samci mohou dospívat až po pěti letech.

Chov závisí na počasí
Hlavní náplní pštrosí farmy je odchov jatečných zvířat. Produkční cyklus závisí na klimatických podmínkách každého ročníku. Zpravidla už během srpna omezují krmení, aby se ukončila snáška. Cílem je vychovat do zimy kvalitní jedince. „Někteří chovatelé však líhnou až do října. Mladí pštrosi pro správný vývoj kostry a trávení potřebují hodně pohybu. Pokud je studený a deštivý podzim, mohou se malá kuřata citlivá na promoknutí pouštět do venkovního výběhu jen za příznivého počasí. Omezený pohyb se negativně projevuje na fyziologii zvířat. Delší pobyt v omezeném prostoru může vyústit v deformace končetin, a poruchy trávení či dynamiky růstu. Navíc se jim musí přitápět a vzrůstá únava stájového prostředí,“ upozorňuje Marek Kubíček. Z těchto důvodů má doubravické chovné hejno od srpna období klidu. Do listopadu spásá porosty v ohradách. „Jakmile zmizí zelený porost, přecházíme na vojtěškovou senáž bez jádra. Podle dlouhodobé předpovědi počasí začínáme krmit na snášku v průběhu ledna. Základní složkou je opět senáž. Navíc se přidávají minerální látky a oves,“ dodává.

Automatický provoz líhní
Pštrosí kuřata se líhnou po 42 dnech. V Doubravici používají dvě líhně s celkovou kapacitou 2 x 360 vajec. Jde o zařízení původně určená pro husy a kachny, která byla upravena na plně automatický provoz s digitálními teploměry a vlhkoměry.
Nejvyšší produkci vajec Marek Kubíček pamatuje v roce 2002. Brzký nástup jara potvrdili ptáci rychlým zahájením snášky. Následovalo dlouhé léto, bohaté na srážky, a teplý podzim, což přineslo dostatek zelené píce. Celkem získali 1200 vajec, z toho odchovali přes 500 kuřat. Průměrné statistiky reprodukce jsou však horší.
„Na sto snesených vajec zpravidla odchováme přes čtyřicet ročních kuřat. Prvním kritickým faktorem je oplození – na sto snesených vajec jich připadne zhruba osmdesát. Při skupinovém chovu je úspěšnost vyšší, nicméně my separujeme ptáky v triádách pro zajištění paternity,“ vysvětluje. Míra oplozených vajec však v průběhu sezóny kolísá. Nejnižší je na počátku snášky, vrchol přichází v květnu a červnu (až 95 procent) a pak klesá. Dále je nutné započítat nekvalitní vejce a úhyn embryí. Výsledkem je padesát vylíhnutých kuřat. „Ztrátám se však nelze vyhnout ani v dalších fázích výkrmu. Kuřata vyžadují sucho a dostatek šťavnaté zelené píce. Pokud není unavené mikroklima stáje, procento přežití je vysoké,“ doplňuje k reprodukčním ukazatelům. Část líhnutých kuřat se prodává jako jednodenní, většina putuje do výkrmu a nejkvalitnější jedinci se prodávají jako šlechtitelský materiál.
První výběr chovných jedinců se provádí při dosažení jateční hmotnosti. „V závislosti na poptávce necháváme patnáct až dvacet procent ptáků. Rozhodujeme se podle toho, jak tělesný rámec zvířete odpovídá příslušnému druhu a linii. Dalším významným hlediskem pro výběr je také způsob pohybu. Pštros je běžec a symetrie běhu hraje důležitou roli,“ vysvětluje spolumajitel farmy. Konečná selekce probíhá přibližně ve dvou letech věku ptáků. V dalším chovu tak skončí přibližně deset procent ročníku.

Vede prodej masa
Pštrosí farma produkuje maso, kůži, vejce, peří a chovné jedince. Nejvýznamnější složku tržeb – 40 až 60 procent – tvoří prodej masa a masných výrobků. Pětinu přináší odbyt nasolených kůží, deset až dvacet procent farma získá prodejem chovného materiálu. Zbytek plyne z prodeje vajec a peří.
S prvními porážkami začali majitelé farmy před sedmi lety na jatkách v Olešnici na Moravě. Od roku 2002 do června 2004 poráželi v Brně. Protože ale stávající provoz neumožňoval certifikaci pro vývoz masa do zemí EU a z důvodu nižších přepravních nákladů přešli na moderní porážku v sousedním Bořitově.
Podle Marka Kubíčka je možné ze stokilového pštrosa získat 30 až 35 kilogramů komerčního masa, které se označuje jako filet nebo steak. Dále se vybourá 10 až 12 kilogramů ořezu, takzvaného výrobního masa. Filety se prodávají v syrovém stavu zákazníkům, ze steaků a ořezu se vyrábí masné výrobky. Veškerý nabízený sortiment lze nakoupit v podnikové prodejně farmy. Vrchol poptávky přichází v létě, kdy za den prodají v mase téměř jednoho pštrosa. Zájem projevují také gastronomická zařízení. Přestože se farma v Doubravici nad Svitavou soustřeďuje hlavně na domácí či regionální trh, část masa najde odbyt i za hranicemi.

Ekonomika
„Roční až rok a půl staří ptáci, určení k plemenitbě, stojí kolem deseti tisíc korun. Chovní běžci nad tři roky se běžně prodávají za patnáct tisíc korun. V klasickém užitkovém chovu jsou ceny zvířat přibližně poloviční,“ říká spolumajitel farmy. Naše hranice rentability je zhruba 50 korun za kilogram živé váhy,“ prozrazuje.
O konkurenci se podle něj snad nedá hovořit, protože stálých producentů jatečných ptáků je stále málo a maso má vzhledem ke svým dietetickým vlastnostem před sebou dobrou komerční budoucnost. Odbytové problémy tedy Marka Kubíčka neznepokojují. „Pomalu se rozvíjíme a většinu zisků reinvestujeme do výroby nebo zpracování. Jak se nám podaří nakoupit pozemky, plánujeme rozšíření farmy,“ vidí pozitivně budoucnost podnikání.
Extenzivní chov pštrosů na velkých výměrách podle něj nabízí obrovské možnosti – zvláště v kombinaci s žírným dobytkem. Odchov kuřat by měl však probíhat na malých kontrolovaných plochách. Výkrm nabízí dvě hlavní technologie. Buď intenzivně v hale s krmným vozem a možností výběhu, nebo na zelených pastvinách. Bez přikrmování by se na jednom hektaru mohlo uživit až patnáct pštrosů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *