Naše prasata jsou konkurenceschopná

Ceny jatečných prasat míří dolů. Naopak ceny krmných směsí v důsledku zákazu zkrmování masokostní moučky stouply. Ekonomický otřes, kdy se jatečná prasata prodávají pod výrobními náklad, zažívá odvětví letos již potřetí. Počátkem listopadu vzniklo národní odbytové družstvo Centroodbyt, které se snaží cenový pád zastavit. Vlna dlouhodobě nízkých cen se navíc odrazila také ve šlechtitelské oblasti, kde o plemenná zvířata není zájem. Týdeník Zemědělec se zeptal, jak na věc pohlíží jeden z největších odborníků na problematiku chovu prasat u nás - Prof. Ing. Miloslav Pour, DrSc.

Většina zainteresovaných přičítá současnou situaci v resortu krachu masokombinátu v Martinově. Vznikl tak lokální přetlak nabídky vepřového a ostatní zpracovatelé toho využily ke snížení farmářských cen. Máte podobný názor?
Na tuto otázku je nutné odpovědět v širších souvislostech. Koncem letošního roku řada zpracovatelských subjektů shání na poslední chvíli finanční prostředky na restrukturalizaci svých zpracovatelských provozů tak, aby nějakým způsobem prošli pasportizací prováděnou Státní veterinární správou. Již v polovině roku se Brusel dotazoval našich kompetentních orgánů, zda si uvědomují, že v důsledku nesplnění řady hygienických předpisů nebudeme mít zejména na Moravě kde porážet jatečná prasata. Na Moravě a ve Slezsku se chová asi polovina prasat z celkového počtu 3,4 milionu prasat v ČR. Tím, že masokombinát Martinov přestal porážet, skutečně mohl vzniknout dojem celkového převisu nabídky jatečných prasat v naší zemi. Podle mého názoru tomu tak ve skutečnosti není a lokální problémy na Moravě se využily v neprospěch chovatelů prasat snížením nákupních cen na celém území republiky. Není přece nenormální, aby u nás byla v letošním 48. týdnu průměrná cena za 100 kg jatečně upravených půlek 106,686 eura a v celé Evropské unii v průměru 121,153 eura. Náš sedlák tedy dostal za 100 kilogramů jatečného prasete průměrně méně o 15,467 eura, tj. o 494,95 Kč méně než sedlák v EU (1 euro = 32 Kč). Např. v sousedním Rakousku jsou farmářské ceny jatečných prasat na úrovni 116,66 eura a v Německu 118,79 eura. Podle mého názoru si většina našich zpracovatelů neuvědomuje, že jsou na jedné lodi s chovateli prasat a že by měli vytvořit jednotnou frontu při jednání s obchodními řetězci, které zneužívají současný stav neexistence zákona o obchodních řetězcích. Na Slovensku již tento zákon mají a platí od letošního 1. září. Obchodní řetězce tlačí zpracovatelský průmysl uzavírat pro ně nevýhodné krátkodobé, většinou čtvrtletní smlouvy s platbou za dodané maso a masné výrobky až za 90 dní a rovněž tlačí na nebývale nízkou úroveň ceny masných výrobků, a to mnohdy na úkor kvality. To by si na západ od našich hranic nikdy nemohly dovolit.
Myslíte, že Centroodbyt situaci zachrání?
Nejsem osobně přesvědčen, že Centroodbyt situaci zachrání, ale za velmi pozitivní považuji to, že se celá záležitost medializovala, i když mnohdy věcně ne zcela se znalostí věci. Potěšující je, že se vedle Agroporku vytvořil subjekt několika odbytových družstev, který by v budoucnosti mohl být důstojných zástupcem českých chovatelů prasat v současném globalizovaném světě. Podle mého názoru potřebujeme v České republice pouze dvě odbytová družstva, která zpracovatelské podniky a obchodní řetězce budou patřičně respektovat při řešení vzájemných dodavatelsko-odběratelských vztahů.
Jaký máte názor na změny v Agroporku? Co dělal špatně?
Byl jsem při jeho zakládání, což se uskutečnilo v podniku Proma družstvo Mladá Boleslav v rámci tehdejšího Svazu producentů prasat. Je velká škoda, že management tohoto odbytového družstva neuplatňoval ve své činnosti zásadu tzv. jednoty slov a činů.
Víme, že máte bohaté zkušenosti a informace ze zahraničí. Existují podobné výkyvy ve farmářských cenách jako v Česku také v okolních státech, resp. v zemích unie? Jak je tomu jinde ve světě?
Na tuto otázku jsem již částečně odpověděl na začátku našeho rozhovoru. Přesto považuji za důležité ještě uvést některá fakta. Například v Evropské unii ve 48. týdnu absolutně nejnižší nákupní ceny za 100 kg jatečně upravených půlek prasat byly v Holandsku – 105,9 eura, v Belgii a v Dánsku to bylo 113,9 eura, resp. 113,7 eura, ve Španělsku 117,6 eura, ve Francii 117 eur, v Irsku 130,6 eura, ve Velké Britanii 152,1 eura a nejvyšší ceny byly v Itálii – 156,5 eura. Z uvedeného přehledu je patrné, že v jednotlivých zemích EU jsou farmářské ceny jatečných prasat rozdílné podle aktuální situace na trhu každé země. Při větších cenových výkyvech směrem dolů pod stanovenou mez se EU přikročí k subvencím na soukromé skladování, popřípadě i k vývozním subvencím mimo unii. V tomto směru i naši chovatelé prasat po našem vstupu do Evropské unie mohou očekávat pomoc platební agentury Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF), což přispěje ke stabilizaci cen. Pokud jde o svět, novým konkurentem evropským a americkým producentům jatečných prasat je Brazílie, která exportuje svoje levné vepřové maso zejména do Ruska a v posledním období i do Japonska. V Brazílii jsou současné náklady na produkci jednoho kilogramu živé hmotnosti vepřového masa 0,73 eura, velké farmy v USA mají tyto náklady na úrovni 0,89 eura, ale v obou případech likvidace prasečích exkrementů není na patřičné úrovni, jež je obvyklá v Evropě. Podle údajů časopisu Agrifuture 3/2003 jsou náklady ve vybraných zemích následující: SRN 1,71 eura, Holandsko 1,32 eura, Dánsko 1,38 eura, Francie 1,38 eura, Španělsko 1,19 eura. Pokud je mi známo, v ČR se pohybují náklady na produkci 1 kg vepřového masa ž. hm. ve výši 1,10 eura, tj. 35,20 Kč.
Máme se obávat levných bezcelních dovozů vepřového masa dohodnutých v rámci liberalizace obchodu s EU, nebo například z Polska?
Zde je nutné rozlišovat dvě období. Do našeho vstupu do EU bude uplatňována při dovozu a vývozu vepřového masa ještě tzv. dvounulová varianta. Po prvním květnu 2004 budeme členy EU a tady bude nutné vyjednat „určitá pravidla hry“, která se respektují uvnitř unie. Na mnoha jednáních v zahraničí společně s chovateli prasat kandidátských zemí jsme upozorňovali na nebezpečí zaplavení střední a východní Evropy vepřovým masem s přebytků dosavadní EU, kde je stále nadprodukce kolem 400 až 500 tisíc tun vepřového masa v rámci soukromého skladování. V tomto směru budou rozhodovat hlavně dosahované náklady na produkci 1 kg vepřového masa, které jsou u nás po Španělsku nejnižší a dále cena a kvalita jatečného prasete uplatňovaného na trhu EU.
Může v případě nepříznivého vývoje dojít opravdu ke krachu odvětví chov prasat v ČR?
Jsem přesvědčen, že k němu nedojde, pokud budeme mít stejné podmínky v dodavatelsko-odběratelských vztazích, které akceptuje celá EU. Rozhodovat bude především vysoká kvalita masa jatečných prasat, kvalitní řízení našich farem chovu prasat a dobrý marketing.
Chovatelé neradi přiznávají, za kolik dokážou vepřové vyrobit. Máte v rukou nějaká čísla?
Již jsem uvedl průměrnou úroveň nákladů na produkci 1 kg vepřového masa v živém stavu u nás, která je kolem 35 Kč tj. 1,10 eura. Vzhledem k tomu, že ceny krmného obilí budou vyšší než doposud a náhrada za bílkoviny živočišného původu bude také něco stát, lze v roce 2005 předpokládat zvýšení nákladů na produkci 1 kg živé hmotnosti jatečných prasat na úroveň 1,25 eura, tj. 40 Kč. Rovněž ve vyspělých chovatelských zemích EU se dá očekávat růst nákladů, konkrétně v SRN na 1,80 eura, v Holandsku na 1,41 eura, v Dánsku na 1,41 eura, ve Francii na 1,42 eura a Španělsku na 1,21 eura (pramen Agrifuture 3/2003).
Jsou naše prasata konkurencechopná? Jaký máme genofond v porovnání se světem?
Již v několika mých vystoupení v tisku a na různých seminářích a konferencích jsem upozorňoval na to, že naše prasata konkurenceschopná jsou. Náš genofond je srovnatelný se zahraničním. K dosažení vyrovnanosti jatečných prasat po jejich zabití na jatkách na háku výrazně přispělo doporučení šlechtitelské komise Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě našim chovatelům v tom smyslu, že je vhodné hybridní prasničky mateřských plemen bílé ušlechtilé (BU) a landrase (L) zapouštět buď kanci čistokrevného plemene pietrain (Pn) nebo hybridními kanci plemene Pn x bílé ušlechtilé – otcovská linie (BO), Pn x duroc (D) a případně Pn x hampshire (H). Uvedené kombinace křížení byly s dobrými výsledky testovány na detašovaném pracovišti Katedry chovu prasat a drůbeže ČZU v testační a pokusné stanici prasat v Ploskově u Lán.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *