Některé poznatky k výživě slepic nosného typu

Přestože výživa drůbeže patří na úseku hospodářských zvířat k nejprobádanějším, stále ještě nejsou k dispozicci všechny vědecky podložené znalosti o spektru nutričních požadavků ve výživě slepic. Proto některé kalkulace vycházejí z odhadnutých veličin. Mnohdy nutriční potřeby drůbeže bývají odvozeny z empirických pozorování. V některých případech byly pro nutriční modely použity odhady, především pro splnění požadavků na aminokyseliny. Těchto nutričních modelů drůbeže je však málo, neboť nejsou k dispozici všechny potřebné údaje, nicméně jsou k dispozici modelové výpočty pro určení požadavků energie a aminokyselin u drůbeže. Integrací energetických nároků a potřeb aminokyselin lze získat matematický model na určení aminokyselinových nároků pro určitý genotyp. Model potřeby energie, množství a kvality aminokyselin kolísá u nosnic nejen v závislosti na genotypu, ale i výši užitkovosti - snášky v daném časovém úseku snáškového cyklu.

Potřeba stanovení předpovědní rovnice na odhady energetického obsahu složek krmných směsí prodělala svůj vývoj. Mnoho let byly konány pokusy najít metody, jak předpovídat hodnoty využitelné energie krmiv z jejich chemických složení. Původně se obsah ME stanovoval z hodnot hrubého propteinu, eterového extraktu a bezdusíkatého extraktu a takto byla odvozena série procentních multiplikátorů pro kalkulaci hodnot ME na různé krmné komponenty. Použitím multiplikační regresní analýzy byly odvozeny odhady MEn krmných směsí. Podvýbor Evropské federace Světové drůbežářské vědecké asociace vyvinul sadu rovnic pro energetické odhady krmných ingredientů. Existuje však značná variabilita u týchž krmných komponentů pocházejících z odlišných zdrojů, pak stanovíme jeden parametr odhadem, ostatní dle dvojího měření.
Významné postavení mezi souvisejícími faktory ve výživě jsou věk drůbeže, úroveň tukové inkluse a celková skladba masných kyselin ve výživě.
Obecně možno konstatovat, že nelze určit nejlepší rovnici pro stanovení ME z chemického složení, neb žádná studie neporovnává různé rovnice se skutečně stanovenou hodnotou.
Na vaječné užitkovosti slepic se podílí celá řada vnitřních i vnějších faktorů. Důležitým faktorem je i hmotnost nosnic. Ukazuje se, že fenotypová korelace mezi hmotností vajec a nosnicí se pohybuje v rozmezí 0,4 – 0,7 a genotypová 0,2 – 0,3. Řada autorů uvádí hodnoty i značně odchylné.
Problematika tělesné hmotnosti v závislosti na vaječné užitkovosti se odráží i v příjmu krmiva mezi 21., 40. a 60. týdnem věku u hnědovaječných i bělovaječných nosnic. Byla zjištěna závislost změny živé hmotnosti na genotypu, vaječné užitkovosti i věku. Tyto změny lze pak zobecnit do vzorce pro první i druhé období. Kolísání živé hmotnosti během snášky může ukazovat na měnící se nutriční potřebu během snášky v závislosti na genotypu.
Efektivní využívání těchto poznatků pro určitý genotyp může přinést ekonomické aspekty do sestavování krmných směsí během snášky při maximální užitkovosti.
Výsledky mnoha pokusů prokázaly, že jednotliví, přesně geneticky definovaní hybridi drůbeže mají odlišné potřeby hlavních živin, ME, ale i spektra aminokyselin pro optimální užitkovost. Z tohoto hlediska musíme přistupovat i ke všem normám potřeby pouze orientačně, ať je to již ČSN 46 70 70, či NRC, AEC nebo ARC. O nejednotnosti v potřebách aminových kyselin pro nosnice svědčí řada prací i odkazů.
O uvedených závěrech svědčí i následná tabulka potřeby základních živin pro nosnice v závislosti na genotypu ( viz. tabulka č.1).

Růstovou křivku kuřic a nosnic, ale i snášku výrazně ovlivňuje kromě genotypu především obsah a spektrum bílkovin v krmné směsi. V našich podmínkách se doposud exaktně neprověřily všechny možnosti snížit obsah N – látek v krmné směsi. Podnětné jsou v tomto směru experimentální závěry prací, kde snížili obsah N – látek až na 11 % z obvyklých 17 % .
Kromě spektra a množství aminokyselin u krmiv ovlivňuje snášku i řada dalších faktorů, které působí souběžně. Aminokyselinová potřeba může záviset jak na výši ME, tak i na teplotě prostředí, či přídavku biostimulátoru .
Jako příklad lze uvést Leuzeus safronovou (Rhaponticum carthamoides Iljin), jako možný biostimulátor (viz tabulka č.2.), obsahuje jak v semenech, tak v kořenové i nadzemní části ekdysteroidy. Jsou to tzv. hmyzí hormony, jejichž účinky byly prostudovány převážně u bezobratlých. Mechanizmus působení ekdysteroidů není doposud dokonale objasněn, i když v pokusech s křepelkami, při perorální aplikaci ekdysteroidů, bylo dosaženo výrazných účinků.

Z tabulky je patrné, že jednotlivé přídavky vyvolávají rozdílné odezvy v užitkovosti především podle genotypů slepic.
Doc. Ing. Jaroslav Holoubek,CSc.
Katedra chovu prasat a drůbeže
Doc.Ing. Miroslav Jankovský, Csc.
Katedra chemie
Česká zemědělská univerzita v Praze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *