Některé základní předpoklady úspěšné inseminace

Klíčovou úlohou v chovu prasat sehrává reprodukce, neboť významnou měrou ovlivňuje celkovou rentabilitu výroby vepřového masa. Vzhledem k nízkému koeficientu dědivosti u převážné většiny reprodukčních ukazatelů, ovlivňují rozhodujícím způsobem dosahované výsledky vnější vlivy.

Proto považujeme za potřebné ve stručnosti opětovně upozornit na některé rozhodující předpoklady úspěšné inseminace, zpracované pro uživatele programem PLEMHYB®, které jsou sice všeobecně známé, ale v řadě provozů nejsou v celém komplexu důsledně uplatňovány.

Obrat základního stáda
Při volbě optimální obměny základního stáda prasnic je nutno přihlížet ke skutečnosti, že plné reprodukční užitkovosti dosahuje převážná většina prasnic na 3. až 6. vrhu. První vrh je doprovázen sníženým počtem selat a také druhé vrhy jsou ještě problematické. U starších prasnic od 7. vrhu pozorujeme vyšší ztráty způsobené mrtvě narozenými selaty, nižší porodní hmotnost selat a jejich nevyrovnanost. Přibývá též problémů s mléčností. Z uvedeného vyplývá, že optimální roční obměna základního stáda prasnic by měla činit asi 30 až 40 %.
Důležité je provádět obnovu hybridními prasničkami F1 generace BU x L dlouhodobě z jednoho a téhož chovu vyšší kategorie. Zajišťujeme tak nejen trvalé zkvalitňování úrovně základního stáda a plné využívání heterozního efektu, ale též vytváříme předpoklady pro dosažení imunobiologické uniformity a tím i pro relativní zdraví chovaných prasat.

Stimulace nástupu říje u prasniček
Na pohlavní dospívání prasniček pozitivně působí pobyt ve výběhu, periodické přemísťování skupin prasniček (relokace) a promíchávání skupin prasniček (mixáž) prováděné ve dvacetidenních intervalech, ale i dráždění kancem prubířem, což je mimořádně účinné. Používáme zásadně kance staršího 10 měsíců z důvodu dostatečné produkce feromonů, tj. specifických pachových látek stimulujících pohlavní centrum prasniček prostřednictvím transformace pachového vjemu. Při styku prasnice s kancem hrají feromony významnou úlohu. Odhaduje se, že asi 80 % dráždivého účinku kance, podporujícího sexuální procesy, připadá na kančí pachové látky.
Prasničky je třeba vystavit vlivu kance již od věku 5 měsíců 2x denně minimálně po dobu 0,5 hod. Je prokázáno, že u takto stimulovaných prasniček se urychluje pohlavní dospívání o jeden až dva měsíce a prasničky mají o 1/4 větší hmotnost dělohy a vaječníků než vrstevnice, které kontakt s kancem neměly.

Inseminace prasniček
Pro zapouštění prasniček je důležité znát, že počet uvolněných „vajíček“ v říji stoupá od první říje do třetí říje. V žádném případě bychom neměli zapouštět prasničky v první (pubertální) říji s důsledkem rizika nízkého zabřezávání a počtu selat po zabřeznutí. Za optimální lze považovat zapuštění ve druhé, případně třetí říji ve věku 7,5 až 8,5 měsíců při hmotnosti asi 130 až 140 kg. Z uvedeného vyplývá, že je velmi důležité sledovat a zaznamenat datum první říje.

Období březosti
V průběhu březosti se odehrávají významné fyziologické události v organismu prasnice a ve vývoji zárodků.
Po oplození v horní třetině vejcovodu sestupuje zárodek asi třetí den do dělohy. Do 9. až 10. dne zárodky plavou v děložním mléce a rozmisťují se do obou děložních rohů. Po vyhledání místa v děloze dochází k implantaci, k vytvoření choriových klků a ke vzniku placenty mezi 12. až 24. dnem.
Prakticky první měsíc březosti je rozhodujícím obdobím pro počet narozených selat. Ztráta zárodků v raném stadiu březosti se často projevuje přebíháním prasnic v prodlouženém pohlavním cyklu, tj. mezi 24. až 33. dnem od zapuštění. Příčinami odúmrtí zárodků v rané březosti mohou být například průjmová onemocnění prasnic, zkrmování směsí s vyšším obsahem plísňových toxinů, nedostatek vitamínů A, D, E, teplotní extrémy, mechanické inzulty, vakcinace v tomto období, nesprávné termíny inseminace v říji, infekce, přesuny zvířat, „přecpané“ kotce při skupinovém ustájení apod.
Vzhledem k výše uvedeným poznatkům se doporučuje individuální ustájení prasnic po zapuštění až do doby dokončení implantace zárodků, prakticky po dobu jednoho měsíce.

Období porodu a laktace
Nejpozději týden, lépe 10 až 14 dnů před porodem je třeba prasnice po jejich očištění přemístit do vydezinfikovaného porodního kotce.
Od 112. dne gravidity postupně snižujeme krmnou dávku podle schématu 3, 2, 1, 0 tak, aby v den porodu měla prasnice k dispozici jen dostatek tekutin. Toto snížení krmné dávky je významným opatřením pro normální průběh porodu i pro prevenci vzniku poporodních komplikací v podobě endometritid, mastitid a následné ztráty tvorby mléka.
Obdobně po porodu postupně zvyšujeme krmnou dávku systémem 0, 1, 2, 3, tzn., že na plnou krmnou dávku by se mělo přejít až 4. den po porodu.
Mezi základní problémy v době laktace patří napájení. Především u prasnic krmených suchou směsí se vyskytuje nedostatek vody. Běžné napáječky zpravidla nestačí k získání dostatečného množství vody, a proto prasnice musí být dodatečně napájeny. V případě, že prasnice nemá potřebné množství vody, omezuje příjem krmiva, snižuje produkci mléka a hubne.
Velmi důležité je respektovat na porodnách rozdílné požadavky prasnic a selat na teplotu stájového prostředí. Zatímco narozená selata vyžadují minimálně 32 oC, optimální teplota pro kojící prasnice je 18 až 22 oC. Při vyšší teplotě ve stáji prasnice nezkonzumují svoji krmnou dávku. Nejvhodnějším řešením jsou doupata pro selata.
Požadavek selat na živiny, energii a vodu zajistí mateřské mléko do sedmého až desátého dne života. Potom zpravidla nestačí mateřské mléko pokrýt potřebu selat a již v této době je aktuální selata přikrmovat a napájet. Příkrm se předkládá selatům v suchém stavu v malých, denně obměňovaných dávkách. Význam příkrmu spočívá nejen v dosažení návyku na směs, která se později stává jediným zdrojem živin, ale také v postupné změně mikrobiálního osídlení trávicího traktu, což výrazně ovlivňuje výskyt poruch trávení.
Velmi důležité je poskytovat selatům dostatek čisté, zdravotně nezávadné pitné vody nejpozději od desátého dne věku.

Období odstavu
S ohledem na délku involuce pohlavních orgánů, která trvá asi 21 dnů, by neměl být prováděn odstav dříve než 20 dnů po porodu.
Nejvyšší počet odchovaných selat na prasnici za rok dosahujeme při odstavu mezi 20. až 30. dnem. Bezprostředně po odstavu se provádí krátkodobé (zpravidla jednodenní) drastické snížení krmné dávky a omezení přístupu k vodě za účelem zastavení laktace. Tímto opatřením se vytváří potřebné předpoklady pro „přeřazení“ neurohumorálního systému z tzv. laktační dominanty na pohlavní dominantu. Tuto tzv. hladovku nedoporučujeme provádět u prasnic po 1. vrhu, zejména u těch, které jsou po první laktaci ve špatné kondici.
Po zástavě tvorby mléka stimulujeme včasný nástup říje v krátkém časovém období do zapuštění (5 až 6 dnů) adlibitním krmením směsí KPK, přídavkem kvasnic, klíčkového oleje, naklíčeného obilí, podávají se vitamíny A, D, E apod.
Velmi důležité je zahájit od druhého dne po odstavu stimulaci říje dospělým kancem prubířem 2x denně po dobu minimálně půl hodiny. Od třetího, nejpozději čtvrtého dne po odstavu je třeba začít se zjišťováním nástupu reflexu nehybnosti tlakovou zkouškou v bederní krajině za přítomnosti kance. Zjišťování reflexu nehybnosti je bezpodmínečně nutné provádět minimálně 2x denně v intervalu 12 hodin, vždy asi hodinu po nakrmení.

Inseminace
Rozhodujícím momentem pro zabřeznutí prasnice je provedení inseminace v optimální době říje fertilním semenem. Pro určení optimální doby inseminace musíme respektovat základní fyziologické znalosti o průběhu říjového cyklu i vlastní říje u prasnic. Mezi ně především patří délka říjového cyklu, který v průměru trvá 21 (19 až 23) dní, proestrus 2 až 3 dny, vlastní říje 2 (1,5 až 2,5) dny. K ovulaci dochází několik hodin před odezněním zevních příznaků říje. Doba, po kterou dochází k ovulaci, trvá 4 až 7 hodin, při zátěžových situacích i více než 10 hodin, přežitelnost vajíčka trvá 4 až 6 hodin.
Doba pasáže spermií do vejcovodu trvá 20 až 30 minut, přípravné změny na spermii k oplození (kapacitace) tři hodiny, přežitelnost spermií v pohlavních orgánech prasnice 12 až 36 hodin.
Z uvedených údajů vyplývá, že optimální doba pro inseminaci prasnice je 12 hodin po zjištění reflexu nehybnosti, za dalších 12 hodin se reinseminuje a pokud výrazný reflex nehybnosti trvá, provedeme druhou reinseminaci.
Prasničky se inseminují ihned po zjištění reflexu nehybnosti a za 12 hodin se provede reinseminace. Inseminaci je třeba provádět v klidném prostředí při šetrném zacházení s prasnicí, aby nedocházelo k narušení pohlavních reflexů, zásadně za přítomnosti kance prubíře, který stimuluje nasávací pohyby dělohy, zrychluje dopravu spermatu k ústí vejcovodů a zkracuje období od inseminace k ovulaci.
Při provádění inseminace je třeba vyčkat, až se objeví nasávací kontrakce dělohy a prasnice sama přijme inseminační dávku. Je třeba respektovat skutečnost, že se střídavě plní jeden a druhý roh děložní. Ke konci inseminace je vhodné pro usnadnění vpravení poslední části inseminační dávky do dělohy tubu ze zavaděče sejmou, nasát vzduch, opětovně nasadit a dokončit inseminaci.
Velkou pozornost je třeba věnovat manipulaci s inseminačními dávkami Pro udržení oplozovací schopnosti spermií je nutné, aby inseminační dávka byla neprodleně po dodání z inseminační stanice uložena v temnu při teplotě 16 oC. Teploty nad 20 oC zkracují období přežitelnosti, teploty pod 10 oC vedou k poškození akrozomů spermií a ztrátě fertility.
O době inseminace se u jednotlivých prasnic musí vést přesná evidence, aby mohl být sledován případný nástup další říje. Toto sledování je nutné provádět od 18. dne po inseminaci. Musí se počítat i s tím, že u řady prasnic může říjový cyklus trvat i 23 dnů.
Vhodným doplňkem tohoto sledování je též raná diagnostika gravidity pomocí přístrojové techniky.
Po inseminaci přecházíme na zkrmování směsi KPB v množství asi 2,20 až 2,40 kg na kus a den u prasnic a asi 2,60 kg na kus a den u prasniček. Rozhodující pro počet narozených selat je krmení v prvních sedmi dnech po zabřeznutí, neboť při vysoké dávce krmiva je nidováno méně embryí. Od poloviny březosti zvyšujeme krmnou dávku asi o 0,40 kg na kus a den s cílem zvýšení hmotnosti narozených selat a podpory tvorby mléka během laktace.
Je však přirozeně lepší, když se může dosáhnout takového systému krmení, kdy se přesně dávkuje krmivo po celé období březosti.
Za optimální lze považovat systém individuálního dávkování krmiva, který dávkuje na každý den prasnici příslušné množství krmiva podle krmného diagramu.

Stájové prostředí
Pro dosahování žádoucí užitkovosti je velmi důležité též odpovídající stájové mikroklima. Organismus prasat reaguje citlivě především na podmínky teplotně vlhkostního režimu včetně vlivu proudění vzduchu – tyto tři vlivy mohou nežádoucím způsobem ochlazovat nedostatečně ochlupený povrch těla prasat a tím narušovat jejich termoregulační i jiné životní pochody a reakce. Také vliv studených a vlhkých nebo dokonce mokrých podlah a povrchů ostatních stavebních konstrukcí, se kterými mohou být prasata v bezprostředním styku, působí nepříznivě. Teplé a suché prostředí má velký význam zejména při odchovu selat, protože selata jsou zvláště v prvních dnech života nedostatečně chráněna proti ztrátám tepla (nedokonalá termoregulace). Ale i ostatní prasata jsou na změny teploty citlivá.
Zajištění optimálního mikroklimatu pro novorozená a sající selata zejména v prvním až třetím, případně čtvrtém týdnu života, je pro selata faktorem zdárného přežití.
U dospívajících a dospělých prasat (prasnice, prasničky, kanečci a kanci) se naopak mohou negativně uplatňovat vysoké teploty. V kombinaci s vysokou vlhkostí se vytváří dusné prostředí, které má vliv na zvyšování tělesné teploty (hypertermie) a to vede ke snižování příjmu krmiva, zhoršení užitkovosti a zdravotního stavu (například poruchy plodnosti a růstu).
Odlišné požadavky jednotlivých kategorií prasat na stájové mikroklima jsou uvedeny v tabulce.

Ing. Miroslav Sládek, CSc.
PLEMO, a. s.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *