Nizozemské nosnice, náš vzor?

Nizozemské království se stalo partnerem České republiky na cestě do Evropské unie, přesněji na úseku „nosnice a vejce“. Projekt připravený konzultační společností RDP Livestock Services B. V. (ta vyhrála v rodné zemi výběrové řízení) má za finance organizace Senter Internationaal pomoci Čechům zařadit se mezi producenty, hrající podle pravidel daných Směrnicí Rady EU z 19. července 1999.

Materiál označený 1999/ 74/ EC stanovil minimální standardy pro ochranu nosnic a týká se jak neobohacených, tak obohacených klecí a alternativních systémů chovu. Únorová studijní mise českých odborníků do Nizozemska se stala úvodní aktivitou výše zmíněného projektu, na jehož konci má být jasný nejen cíl našeho snažení, ale také konkrétní kroky k němu vedoucí. Jinými slovy řečeno – znamená to rozhodnout, jak budeme při dodržení zásad směrnice chovat nosnice ve třetím tisíciletí a co všechno pro to musíme udělat.
Výběh dojímá, klece děsí
Nizozemsko má měsíc do voleb. Nikdo v této chvíli samozřejmě nezná složení příští vlády ani parlamentu a především jejich reakci na návrh Ministerstva zemědělství, ochrany přírody a rybolovu (LNV) zcela „přeskočit“ obohacené klecové systémy a rovnou přejít k chovu nosnic na hluboké podestýlce, volným výběhům a voliérám.
Odborníci v Nizozemsku přitom dobře vědí, že alternativní chovy sice zlepšují pohodu chovaných nosnic, na druhé straně je jejich problémem především prašnost, více amoniaku v ovzduší, nižší produktivita práce, zvýšená nemocnost a spotřeba krmiva – a tedy i horší ekonomika.
Tzv. šetrný způsob chovu je zkrátka finančně náročnější, prohlašuje za všechny ostatní expertka nizozemského ústavu věnujícího se aplikovanému výzkumu živočišné výroby (PV) z Lelystadu Thea Fiks – van Niekerková, a k jeho záporům přidává ještě nutné krácení zobáků nosnic. „Náš spotřebitel, neustále ovlivňovaný nejrůznějšími organizacemi ochránců zvířat, je přes všechna vyjmenovaná negativa přesvědčen o nutnosti dát slepicím co největší možnost žít přirozeně. Díky vlastní velmi slušné životní úrovni zaplatí klidně za vejce z alternativních systémů dvakrát až třikrát víc, než za vejce snesená v klecích. Klece ho doslova děsí, zatímco výběh dojímá.“ A tak v království fandí levným vejcím z klecí zpracovatelé. Welfare je zajímá mnohem méně než peníze.

Ekonomika proti pohodě
Členové výpravy z Čech dostali šanci porovnat všechny způsoby chovu nosnic nejprve podle poskytnutých informací výzkumného pracoviště PV Het Spelderholt. Přednáška Ricka van Emouse na toto téma měla závěr, který se dal očekávat: „Pokud porovnáváme výrobní náklady na vyprodukovaný kilogram vajec z neobohacených klecí (s prostorem 450 cm2 na každou nosnici) s těmi ostatními, pak jsou na tom nejhůře volné výběhy, dražší o 31,5 %. Rovněž náklady u hluboké podestýlky a voliér jsou vyšší o 18,5 % a u obohacených klecových systémů o 14,5 %. Po povinném zvětšení plochy pro nosnici na 550 cm2 (směrnice ho přikazuje od ledna příštího roku) se rozdíly výrobních nákladů logicky sníží – na 24, 12 a 8 % – protože se v klecích bude vyrábět dráž.“
Van Emous dále dokladoval ekonomickou přednost tradičních klecí délkou snášky, počtem vajec na nosnici počátečního stavu, spotřebou krmiva na produkci kilogramu vajec a spotřebou na nosnici a den či úhynem. Klece vyhrávají podle všech těchto kritérií. To jsou fakta.
„My víme o nedostatcích alternativních systémů,“ řekl na závěrečném pracovním jednání Aad van Winden, jeden z týmu odborníků podílejících na realizaci projektu RDP. „Nemáme ale na vybranou, jiná cesta neexistuje. Nelze vůbec předpokládat, že by nizozemská veřejnost akceptovala podmínky nosnic v klasických klecích. Víra ve správnost pohodových chovů je neotřesitelná.“

Nikdo není dokonalý
Farma rodiny Wegdamových v Lochemu byla první zastávkou mise v praxi. „Viděli jsme zde nejdříve voliérový způsob chovu. Jako pozitivní technologické řešení se jeví možnost procházení nosnic do jednotlivých etáží a použití elektrického ohradníku, zamezujícího snášení vajec na podlahu u stěny, zejména v rozích. Úhyn nosnic udušením se tím sníží,“ komentuje provoz docent MVDr. Pavel Novák, CSc. z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. „Ve druhé hale s tímtéž systémem byla u věkově starších nosnic patrná ztráta peří v okolí kloaky a na krku. K záporům patří výrazně vyšší prašnost, než připouští česká hygienická norma.“
Chov v třípatrových bateriových klecích (Specht System) na této farmě neodpovídal podle zjištění ředitele odboru zemědělských komodit MZe ČR Ing. Stanislava Kozáka Směrnici 1999/ 74/ EC, přesněji požadavku na parametry klece:ta totiž musí být vysoká alespoň 40 cm na 65 % plochy. A nebyla.
Volný výběh (free range) poněkud překvapil exkurzi z Čech problematickou možností udržet veterinárně – hygienické požadavky v hale i mimo ní. „Hala se vyznačovala nejvyšší prašností, a to i v prostoru snáškových hnízd a dopravníků vajec,“ pokračuje docent Novák. „Chov zřejmě přináší i etologické problémy, protože v době návštěvy.byla většina nosnic v hale, ačkoliv měla možnost být ve výběhu. Ten neměl řádné oplocení a nosnice se volně pohybovaly i mimo něj.“ Misi udivila mimo to skutečnost, že na jedné lince se balila vejce z klecí i alternativních systémů.

Gina má příjemnější práci
Kombinaci hluboké podestýlky (deep litter), voliér (aviary) od firmy Jansen a volného výběhu bylo možno vidět na farmě van Eltenových v Barneveldu. Šlo o druhý turnus 35 500 nosnic nizozemského hybrida Bovans gold line. „Venkovní výběh je zde využíván jen část dne, většinou od 11 do 17 hodin. Je společný, takže umožňuje přebíhání nosnic z jedné haly do druhé. Po vyskladnění se provádí pouze mechanická očista suchou cestou,“ konstatuje MVDr. Karel Vondrka ze Státní veterinární správy ČR. „Vyšetření na salmonely se nedělá na začátku zástavu, ale přibližně šest týdnů před vyskladněním, aby bylo možno zajistit opatření pro následující turnus. Všechny tři haly farmy jsou naskladněny jednorázově, najednou. Kuřice ve stáří 18 týdnů jsou vakciovány proti salmonelóze a kokcidióze. Podle sdělení paní van Eltenové není kokcidióza v chovu problémem, ale každých šest týdnů se provádí sprejová vakcinace proti infekční bronchitidě.
Nosnice manželů van Eltenových mají k dispozici devět hektarů výběhů. Celkový úhyn z počátečního stavu byl u předcházejícího turnusu vyšší o 5 až 10 % než u předtím používaných klecí. Ve 30. týdnu se spotřeba krmiva pohybuje kolem 135 gramů na kus a den a snáška dosahuje 90 %.
Celá produkce farmy, kterou obsluhují oba majitelé (osm a tři hodiny práce denně), je určena pro export do sousedního Německa. „Změna systému chovu nám přinesla příjemnější práci. Jsme teď spokojenější, i když alternativní systém není tak jednoduchý jako klecový,“ prohlašuje Gina van Eltenová. Důsledek přechodu na alternativní způsob se podle ní projevil i mimo samotnou farmu – ve vyšším výskytu lišek a káňat v jejím blízkém okolí

Dva na 35 tisíc nosnic
Zbrusu novou halu s voliérovým způsobem chovu provozuje pan van Roemburg v Nijkerku: „Premiérové naskladnění má datum 29. prosince 2001. Celková kapacita 35 tisíc nosnic odpovídá přísným německým pravidlům – podle těch našich by tady mohlo snášet až o 10 tisíc kusů víc.“
Návštěva ze srdce Evropy tedy viděla první turnus, starý (nebo spíš mladý) 24 týdnů. Snáška 92 %, snáška mimo hnízdo 0,5 % (na podlahu) a 1,5 % v technologii, to vše při průměrné spotřebě krmiva 116 až 117 gramů na kus a den.
„Kuřice jsou vakcinovány před přesunem do chovu proti salmonelóze, E. coli a kokcidióze, během turnusu už ne,“ upřesňuje dr. Vondrka. „K technologii haly patří také rekuperační zařízení. Vedle úspory tepla se podílí na provzdušňování jednotlivých etáží a vysušování trusu. Součástí provozu je rovněž zimní výběh s podestýlkou a napaječkami. Navazující venkovní výběh se teprve buduje. Farmu obsluhuje majitel a jeden zaměstnanec (osm plus čtyři hodiny práce denně),“ doplňuje docent Novák.

Rekapitulace s kritikou
Vysokou prašnost a zvýšenou „hladinu“ NH3 v alternativních chovech uvedli reprezentanti české mise na prvním místě, při konečné rekapitulaci svých poznatků. „Oba faktory je třeba brát ve vztahu k obsluhujícímu personálu i chovaným nosnicím,“ říká MVDr. Jiří Dousek, reprezentující v Nizozemsku vedle Státní veterinární správy ČR (kde vede oddělení péče o pohodu zvířat) i Ústřední komisi pro ochranu zvířat. „Volné výběhy znamenají víc amoniaku v ovzduší, zvětšující se podíl chemie v životním prostředí a prohru ekologie, na to nezapomínejme. A ze své pozice se musím ještě jednou zmínit o kauterizaci zobáků, což je zákrok sice potřebný, ale u lidí výrazně nepopulární. Společně s přídělem amoniaku do přírody to alternativním chovům reklamu nedělá.“
„Zdravotní stav nosnic, ve volných výbězích pak zvlášť, je až třikrát horší než v klasických klecích. Nosnice z alternativních chovů ohrožují daleko víc vnější a vnitřní paraziti, velmi významným nebezpečím je kokcidióza, hned za ní číhají koliinfekce a tak by se dalo dost dlouho pokračovat. Bohužel, uvedený způsob chovu přináší další nevýhody při léčbě onemocnění či prevenci proti nim,“ argumentuje dr. Vondrka.
„V České republice je chováno ´alternativně´ asi 120 tisíc nosnic a o jejich produkci není na domácím trhu zatím žádný zvláštní zájem. Vejce z těchto chovů jsou proto prodávána za stejnou cenu jako vejce z klecí, nebo exportována do Švýcarska. Drtivá většina výrobců uvažuje stejně – pokud nemají nákladově dražší vejce odbyt, nebudu je prostě dělat,“ konstatuje Ing. František Novák, předseda Českomoravského svazu výrobců drůbeže a vajec.
„Naše poznámky jsou kritické a tomu se nikdo nemůže divit. Pokud mám nějaký směr a systémy k němu patřící propagovat, pak musím být nejprve přesvědčen o výhodách zvolené varianty“ shrnul postoj české strany ředitel Kozák.
Nizozemský tým v barvách RDP určitě nečekal, že by hosté s nadšením zatleskali předvedeným ukázkám alternativních chovů a odcestovali, aby je začali doma urychleně zavádět. „Je určitě důležité neztratit kritický pohled. Nezapomeňte ale na to, že konečné řešení problému čeká na vás. My chceme při rozhodování kudy dál Česku pomáhat všemi dostupnými způsoby. Určit definitivní strategii a přenést jí do praxe bude pro vás o to těžší, že na to nemáte tolik času, kolik mělo Nizozemsko,“ uzavřel diskusi posledního společného večera van Winden.
„Česká mise do Nizozemska byla úvodní aktivitou našeho projektu,“ sdělil Našemu chovu ředitel akce Hindri Kuipers. „V druhé polovině března se role vymění a hostiteli nizozemských expertů budou státní instituce, příslušné organizace a producenti v ČR – a to je druhá z více naplánovaných etap spolupráce.“

Silně služební pouť
Krátce na závěr: Češi toho absolvovali v programu svého služebního pobytu maximum. Křižovali „plochou“ zemi od příslušného ministerstva zemědělství (Haag), přes vzpomínaný ústav aplikovaného výzkumu (Lelystad) a jeho pracoviště Het Spelderholt (Beekbergen), Kontrolní ústav pro drůbež, vejce a vaječné výrobky (CPE, Barneveld), Komoditní rady pro pro hospodářská zvířata, maso a vejce (PVE, Zoetermeer) a Ústav pro zdraví zvířat (Deventer) až po supermarkety Albert Heijn, Super de Boer a zmíněné farmy. Podrobnější zpráva o získaných informacích by vyčerpala veškerý prostor jednoho čísla našeho měsíčníku.

Jiří Křepelka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *