O trh v Evropě se musíme poprat

Strategie výroby vepřového masa v České republice má jasné cíle. Především zachovat stoprocentní samozásobení v tuzemsku a zapojit se do společného trhu Evropské unie. Obstát v takové konkurenci ale nebude vůbec jednoduché, zvláště když z přistupujících nováčků nepatří Česko mezi země prvořadého zájmu.

V areálu Vyšší odborné školy, Střední odborné školy a Středního odborného učiliště v Kostelci nad Orlicí uspořádal Výzkumný ústav živočišné výroby ve spolupráci s Ústavem mikrobiologie a imunologie v listopadu seminář, zaměřený na aktuální problémy chovu prasat. Kolem šedesáti účastníků, včetně žáků jmenovaných školních institucí, si vyslechlo informace o současném stavu komodity na trhu nejen v tuzemsku, ale v širším kontextu i v rámci společného evropského trhu.
Podle údajů Ing. Čestmíra Pražáka, CSc., ředitele Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, konfrontace domácí úrovně chovu prasat s chovatelskými evropskými velmocemi typu Dánska, Nizozemska nebo Belgie pro naše barvy nevyznívá vůbec příznivě. Pro konkrétní představu nejvýmluvněji hovoří strohá fakta čísel.

Slabinou je užitkovost
Podle odborníků je největší slabinou našich chovů prasat užitkovost prasnic. Celostátní nízký průměr je ovlivněn tím, že dosud přežívají chovy, které vykazují dlouhodobě záporné hospodářské výsledky. Zatímco například v Dánsku chovatelé dosahují 23 odchovaných selat na prasnici za rok, u nás je tento reprodukční ukazatel již dlouhodobě na průměrné úrovni 18,5 až 19 odchovaných selat. Podle statistik má užitkovost prasnic v našich chovech již dlouhodobě stagnující charakter, přestože právě zvyšování těchto ukazatelů reprodukce je nejúčinnější cestou k dosahování dobrých hospodářských výsledků. V některých chovech se to ale daří. Podniky nad průměrem počtu odchovaných selat od prasnice za rok s vykázanými 21 až 22, respektive i 24 odchovanými selaty prezentují dobrou evropskou úroveň.
Jestliže základem konkurenceschopnosti je snižování nákladů na jednotku produkce, pak zvyšování koncentrace zvířat, zlepšování ukazatelů produktivity práce a intenzifikace výroby jsou jejím nezbytným předpokladem.

Koncentrace prasnic
„Bohužel, náskok, který si naše republika zprůmyslněním výroby prasat již před třiceti lety vytvořila, se již smazal. Například v Dánsku více než třetina farem vykazovala v loňském roce koncentraci prasnic od 500 kusů výše. To podle uváděných výhledů strukturální přestavby odvětví EU pro rok 2010 znamená hodnoty doporučované minimální koncentrace pro producenta, který chce být konkurenceschopný. Podle údajů z roku 2000 byly průměrné koncentrace prasnic ve většině našich podniků ještě na úrovni malovýroby. Z uváděných 90 kusů připadalo na soukromé podniky v průměru 27 prasnic proti 161 kusům v držení podniků právnických subjektů. Optimisticky nevyznívaly ani průměrné koncentrace 337 prasat ve výkrmu, počítané z průměrných 79 kusů v podnicích soukromého vlastnictví a z téměř 700 prasat ve stavech právnických subjektů. Z hlediska koncentrace se perspektivně jevily zemědělské podniky bez půdy, kde kolem 5000 prasat v kategorii výkrmu již překračovaly doporučovanou minimální koncentraci,“ zaznělo z úst nejvyššího muže svazu.

Ekonomika produkce
Ruku v ruce se vznikem podniků s vyšší koncentrací zvířat zanikají menší farmy. V této souvislosti uvedl Pražák příklad ze sousedního Německa, kde po polovičním snížení počtu farem chystají jejich další, až dvoutřetinovou redukci, ale za současného udržení výchozího stavu zvířat.
Pokud se vychází z Evropskou unií doporučovaných minimálních koncentrací pro konkurenceschopnost, pak produktivita práce vyjádřená počtem hodin v obou kategoriích, tedy prasnic a prasat ve výkrmu, by měla odpovídat maximálně 14 pracovním hodinám na prasnici za rok a maximálně něco málo přes hodinu na jedno ustajovací místo ve výkrmu. Vyjádřeno počtem zvířat pak na jednoho ošetřovatele připadá v průměru kolem 150 až 160 prasnic nebo kolem 2000 prasat ve výkrmu.
„Dosažená úroveň intenzifikace výroby vypovídá o ekonomice produkce. Pro dosažení konkurenceschopnosti se s výhledem do roku 2010 doporučuje 25 a více odchovaných selat na prasnici za rok, přírůstek v odchovu selat na úrovni 400 g, ve výkrmu pak 850 g na kus a den. Spotřeba krmné směsi na kilogram přírůstku by neměla přesáhnout 2,5 kg. Jatečná zvířata by měla být hmotnostně vyrovnaná, z kvalitativních parametrů by měla vykazovat 56 až 58% podíl libové svaloviny a minimálně 1,5% obsah intramuskulárního tuku,“ konstatuje Pražák.

Nejsilnější exportéři
Z přednášky dále vyplynulo, že produkce vepřového masa celosvětově vzroste. Předpokládá se, že na zvýšení objemu obchodu na světovém trhu se bude významně podílet i EU, která by měla svými více než 14 procenty patřit k největším exportérům. Současná produkce 21 309 tisíc tun by se měla výhledově do roku 2011 zvýšit o téměř 7 % až na 22 765 tisíc tun. Co je ale zajímavé, produkce deseti nově přistupujících zemí by do roku 2011 měla narůst o více než 12 %, tedy ze současných 3475 tisíc tun na objem 3895 tisíc tun. Je ale třeba si uvědomit, že pro vnitřní trh EU nejsme zemí prvořadého zájmu. Z nově přistupujících zemí patří pozornost především Polsku, dále Maďarsku a Rumunsku.
Situace uvnitř trhu Evropské unie staví do jednoznačné role exportní velmoci Dánsko, které dosahuje produkce 528 %, to znamená, že nadprodukce více než pětinásobně převyšuje požadavky místního trhu. V dalším pořadí s 250 % následuje Nizozemsko, pořadí třech nejsilnějších exportérů uzavírá Belgie a Lucembursko s 222 % samozásobení.

Kde jsou pozice Česka
„Je v našem zájmu navazovat intenzivní obchodní vztahy. Vybudování pozic na vnitřním trhu unie vytváří předpoklad jisté stability a nezávislosti producentů na domácích odběratelích. Vykazovanými 90 % samozásobení se Německo se svým velkým trhem řadí mezi významné importéry vepřového masa. Zvláště nedaleko hranic vzdáleném Bavorsku a Sasku, kde dosahují produkce na úrovni kolem 60, respektive 50 % je pro naše producenty dobrým signálem. Potenciální možnosti odbytu signalizují také poklesy stavů prasat na Slovensku, které by pro nás bylo z pohledu přepravní vzdálenosti stejně jako Německo zajímavým partnerem. Z hlediska odbytu je zajímavým importérem také Itálie, která kryje požadavky svého velkého trhu jen ze 66 procent,“ dodal předseda.

Kvalita, inovace a marketing
Vedle soběstačnosti v zásobení tuzemského trhu a odbytu produkce na vnitřním trhu unie je benchmarking – česky řečeno brát si za vzor jen nejlepší příklad (srovnávat vlastní výsledky s nejlepšími a usilovat o dosažení jejich úrovně) – dalším z mnoha bodů strategie výroby vepřového masa. Ta dále zahrnuje například výstavbu a zavádění nových technologií podle evropských trendů. „Příslušné úřady by měly chovatele motivovat a udělovat priority těm projektům, které mohou v konkurenci obstát,“ uvedl předseda.
„Nebát se počítat s alternativními programy. To znamená vedle převažující výroby výsekových prasat podle potřeby produkovat i těžká prasata s minimální hmotností 125 kg JUT pro výrobu trvanlivých salámů,“ vypočítával dále.
Z přednášky vyplynulo, že obstát v konkurenci na trhu vepřového masa bude vyžadovat také pestrost sortimentu, jeho vysokou kvalitu a inovaci. Dále propagaci a nabídku zboží, o které je mezi spotřebiteli zájem. Především k tomu by měla sloužit marketingová agentura, která v této době při SZIF vzniká.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *