Ozdravovací program od IBR už platí

Od 1. ledna 2006 platí v České republice Národní ozdravovací program od IBR, který je pro chovatele skotu povinný. Měl by trvat zhruba sedm let a je podporován státní dotací. Jak probíhá, jaké se vyskytly rozpory mezi chovatelskými svazy a Komorou veterinárních lékařů a další otázky byly předmětem diskuse u kulatého stolu. Sešli se u něj v redakci týdeníku Zemědělec Ing. Miloš Lukášek (Ministerstvo zemědělství ČR), MVDr. Jan Bažant (Státní veterinární správa ČR), MVDr. Karel Daniel (Komora veterinárních lékařů ČR), doc. Ing. Jiří Motyčka, CSc., a Ing. Karel Horák (Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR).

Považujete Národní program ozdravování od IBR v ČR? za užitečný pro české zemědělství? Podporujete jej?

Lukášek: Národní ozdravovací program je nastaven zatím na sedm let. Pokud se podaří, známe dopředu vítěze, pokud nikoliv, známe viníka. Vítězem budou jednoznačně chovatelé, viníkem bude ministerstvo zemědělství.
Pokud se vrátíme se do historie, zjistíme, že likvidace IBR je dlouhodobá záležitost. Po druhé světové válce jsme se pokoušeli již čtyřikrát ozdravovat naše chovy od IBR, bylo to za pomoci státních prostředků a bohužel se to nepovedlo. Důsledky nese ministerstvo zemědělství dodnes na svých bedrech, přestože na neúspěchu nemělo tu největší vinu.
Když Státní veterinární správa (SVS) přišla v letech 2002 až 2003 opětovně s nabídkou ozdravovacího programu od IBR, ministerstvo zemědělství (MZe) se k ní postavilo odmítavě právě z těchto důvodů. V roce 2004 však přišla SVS znovu s nabídkou. Následně jsme 11. února 2004 svolali zástupce chovatelských svazů, výzkumné sféry a soukromých veterinářů i státního veterinárního sektoru. Po diskutování problému jsme všichni jednoznačně dospěli k tomu, že ozdravování od IBR v republice proběhne za třech předpokladů: Prvním byla povinnost ozdravovat pro všechny chovatele skotu, druhým základním požadavkem bylo plošné ozdravování a jako třetí bod jsme si všichni podali ruku na to, že uděláme všechno pro úspěch celé akce.
V té době jsme věděli, že okolní státy ozdravují a že tedy není jiné cesty pro zajištění konkurenceschopnosti českých chovatelů.
Dosavadní diskuse se zvrtla ke zpochybňování povinnosti programu, ale hlavní slovo by měli mít chovatelé. My všichni ostatní, ať ministerstvo, nebo státní veterinární správa v tomto případě zasahujeme do života chovatelů, nejsou to naše zvířata. Vracet se k tomu, zda ano, nebo ne, je dnes zásadní chybou. Velice jsem ocenil, když na zmíněném únorovém setkání v roce 2004 chovatelé řekli: Ano, jiné cesty není. Proto bych byl rád, aby se diskuse vedla k tomu, co všichni uděláme pro úspěch akce a nikoli, že budeme zpětně cokoli zpochybňovat.

Bažant: To je otázka integrace českého chovu skotu do evropského chovatelského prostředí. A nejde jen o IBR, kterým se začíná, a program byl zahájen 1. ledna 2006. Důležité je to, že se chovatelé rozhodli ozdravovat od komplexu takzvaných produkčních nákaz (IBR, BVD a paratuberkulózy, popřípadě dalších). IBR není nákazou s nebezpečností slintavky a kulhavky, moru, plicní nákazy skotu a jiných. Při výskytu těchto nákaz jsou opatření zcela nekompromisní a chovateli jsou uhrazeny veškeré náklady spojené s jejich likvidací. IBR je nákazou, která škodí chovateli sice méně, ale zato vytrvale a dlouhodobě, takže svými důsledky se mnoha nebezpečnějším nákazám vyrovná.
U českého chovu skotu v posledních letech významně stoupá užitkovost a bylo by škoda, abychom zaostávali po stránce zdraví. Toto se v budoucnu stalo překážkou v obchodu se skotem a zárodečnými produkty (spermatem, vaječnými buňkami a embryi). Povinný program a regionální princip ozdravování, ať už v rámci celého území, nebo určitých velkých regionálních celků je vlastně podmínkou Evropské unie, pokud nám má být tento program schválen. Chceme o schválení požádat buď v letošním nebo příštím roce, jakmile se program rozběhne. Mělo by to pro nás ten význam, že bychom byli zařazeni spolu s Německem na přílohu č. 1 rozhodnutí komise č. 2004/558/ES a obdrželi od EU dodatečné garance. Tyto garance budou pro nás významné při obchodování se skotem a zárodečnými produkty do České republiky. Důležité je, že jsme ozdravili inseminační stanice býků a máme z tohoto pohledu v samčí části populace jistotu, že z této strany nemůže být nákaza rozšiřována a naše inseminační stanice mají možnost obchodovat inseminační dávky do zahraničí. Myslím si však, že by nemělo zůstat jenom u IBR, a že by se měly postupně uplatnit dobrovolné programy na další produkční nákazy.
Pravidla obchodu se skotem, spermatem, vaječnými buňkami a embryi se zeměmi prostými nákazy, jako jsou například Dánsko, Rakousko a další, jsou dána výše zmíněným rozhodnutím komise. S těmito zeměmi může obchodovat jen chovatel, který má prosté stádo. Výjimkou jsou jatečná zvířata určená k bezprostřednímu poražení. Do Německa lze vyvážet i rozkrmený skot, ale musí být splněna minimálně jedna ze čtyř možností daných výše uvedeným rozhodnutím komise. V ČR nejvíce chovatelé využívali možnosti tento skot zavakcinovat.
Povinnost ozdravovat nelze chápat jako násilí, ale jako snahu zavést cílený systém, který by měl ve stanovené době vyústit v ozdravení celého státu. V žádné zemi, která je dnes prostá, se toto dobrovolnou formou nepodařilo.

Daniel: Měl bych mluvit za 2500 veterinářů, z nichž osm set a tisíc dělá v chovech skotu a může mít 8000 až 1000 jiných názorů. Takže jsem to zúžil na názor představenstva, kde je šestnáct členů a otázky, které jsem dostal, jsem předložil k diskusi představenstvu a nakonec jsme se shodli na nějakém závěru:
Pro nás je těžké definovat, co je to česká chovatelská veřejnost a české zemědělství, protože je to velké množství právnických nebo fyzických osob, které mají velmi různé zájmy. To na úvod.
Obě tyto otázky spolu úzce souvisí. Jako prezident Komory veterinárních lékařů ČR, která sdružuje 2500 praktických veterinárních lékařů mohu prohlásit, že praktikující kolegové všeobecně nemohou být nespokojeni s nárůstem objemu zakázky od chovatelů v souvislosti s národním ozdravovacím programem od IBR NOP), na druhé straně celoplošný a povinný národní ozdravovací program je záležitost, která organicky nezapadá do tržního prostředí zemědělské prvovýroby a přináší proto řadu komplikací. Tyto komplikace vidím především ve stanovení všeobecné povinnosti pro chovatele. Program ozdravování od IBR je užitečný z hlediska exportérů – či potenciálních exportérů – skotu do států prostých nákazy, ale ti chovatelé, kteří v této dimenzi uvažovali nebo uvažují, již vesměs ozdravili, ozdravují nebo mají chov prostý na základě vlastního rozhodnutí, i bez celostátního povinného ozdravovacího programu. Jestliže hovořím v této souvislosti jako praktický veterinář se svými zákazníky v chovech skotu, zdůrazňuji, že rozhodnutí o povinném celoplošném programu vycházelo z řad vedení chovatelských svazů – nikoli od státních a soukromých veterinářů. Je to zakázka jako každá jiná a každý chovatel, fyzická či právnická osoba by měl sám zvažovat, jestli ozdravení od IBR mu přináší pozitiva nebo zbytečnou finanční zátěž. Přítomnost IBR v chovu nemá negativní dopady na zpeněžení mléka či masa, pouze v některých chovech se projevují klinické příznaky, které opět mohou nebo nemusí mít dopady na reprodukční ukazatele či frekvenci respiračních onemocnění zejména mladého skotu; je to tedy chovatel, který musí zvážit veškerá pro a proti – tj. náklady versus benefit pro jeho vlastní podnikatelskou jednotku, a praktický veterinární lékař je v této věci dodavatelem služby. Takovou službou může být i takové či onaké doporučení či podpora ve věci ozdravovacího programu.
Použil bych příklad prasat, kde už několik let lidé chápou zdraví jako komoditu – to je můj ozdravený chov. Tito dodržují dnes striktní hygienu, protože zjistili, že je to pro ně finančně nejefektivnější. Stejně tak, když je IBR negativní, chovatel tak se musí domluvit se sousedem a například mezi pastvinami udělat pruh padesát metrů. Praktický přenos je teoreticky možný, ale nedochází k němu zase tak často.

Horák: Rozhodně ano. Důvody: zásadní už řekl Ing. Lukášek. Počátkem roku 2004 se sešli všichni zástupci zainteresovaných stran a už na tomto prvním jednání byla shoda názorů, že ano- ozdravovat a že pokud ano, musí to být povinné, celoplošné a všichni musíme udělat vše proto, aby se to dokázalo zrealizovat. To znamená v momentě, kdy některá ze stran udělá jakékoli zatáčky a úhybné manévry, tak je tento program silně ohrožen. To není otázka jen chovatele, ale týká se to vícero stran. Důvody, proč ano, jsou rozsáhlé a složité, větší část tady byla řečena. Chci připomenout, že kvóty na mléko hrají do určité míry významnou roli. Jestliže je předchozí dva roky Česká republika nečerpala ze sta procent a jak víte, teď skončil kvótový rok. Česká republika nikoli významně, ale překročila kvótu. To znamená, že nastává období, že nás kvóta na mléko limituje, že nás nějakým způsobem začne v tuto chvíli omezovat a v ten moment přichází na řadu to, že nám v republice začnou přebývat chovné jalovice a ty na českém trhu neuplatníme a musíme s nimi jít z republiky ven. IBR jako takový je možností realizace nějakého opatření z jiných zemí k tomu, aby nám zabránili v obchodu. Takže už v roce 2004 padlo rozhodnutí. To, co říká dr. Daniel, není tak docela pravda, vytvořenou bariéru mezi sousedícími chovateli lze snadno prolomit.

Motyčka: V republice je zhruba dvacet tisíc držitelů skotu, kteří mají různé podnikatelské záměry. Chovatelé skotu mají společnou platformu, kde se těmito otázkami dlouhodobě zabývají. Je to společná zdravotní komise, kde jsou zastoupeni reprezentanti všech těchto organizací, tento orgán funguje celou řadu let a na jeho půdě byla problematika nejen IBR, ale i celé řady dalších onemocnění dlouhodobě diskutována. Byly také stanoveny určité priority. Dá se tedy říci, že z této platformy vzešla shoda v tom, že IBR vzhledem ke svému charakteru tou prioritou je. Na řadu těchto jednání byly zváni i představitelé SVS a terénní veterinární sféry. Samozřejmě, že se zvažovaly možnosti dobrovolného ozdravování, které ale nesou problémy toho druhu, že jeden chovatel ozdraví a jeho zvířata se pak například na pastvinách potkávají se zvířaty jiného – neozdraveného chovatele. Jaké má potom ten, který investuje do ozdravování garance, že jeho zvířata budou ochráněna?
Na základě dlouhodobého a seriózního zvážení všech aspektů pro a proti vzniklo usnesení, že pokud ozdravovat tak jedině v té formě, která tady byla prezentována.

Jaké by to mělo důsledky, pokud by Česká republika neozdravovala? Mělo by to důsledky pro vývoz z ČR? Mohly by sousední země blokovat import nejen plemenných zvířat, ale i jatečného skotu či transport přes jejich území z ČR?

Bažant: V rozhodnutí komise č. 2004/558/ES jsou stanoveny zásady pro obchod se živým skotem, spermatem, vaječnými buňkami a embryi do zemí prostých IBR a do zemí, které ozdravují a mají od Evropské unie schválen ozdravovací program. Tento legislativní předpis má tři přílohy. V první příloze je uvedeno Německo jako stát, kterému byl schválen ozdravovací program, v druhé jsou vyjmenovány státy prosté IBR a třetí příloha stanovuje podmínky pro získání statutu hospodářství prostého, dále co může vést ke ztrátě statutu a podmínky pro jeho znovuzískání. Česká republika bude usilovat o zařazení do přílohy č. 1 vedle Německa. Toto se nám však podaří až po schválení programu. Samotná Evropská unie tyto iniciativy chovatelsky špičkových států, které se snaží být dobré i z pohledu zdraví, na jedné straně vítá a na druhé straně lze říci, že tyto snahy „lepších“, chovatelsky vyspělých států znamenají po danou dobu určité překážky volného obchodu. Ale to se nedá nic dělat, v obchodu se nakonec vždy lépe uplatňují ti, kteří nabídnou kvalitnější zboží a mezi takové chceme patřit i my. Mezi IBR prosté státy v Evropě již dnes patří Norsko, Švédsko, Finsko, Island, Dánsko, Švýcarsko, Rakousko a provincie Bolzano v Itálii. Pro nás je důležité, že je prosté Rakousko a v Německu je nejblíže k dokončení programu Bavorsko, které dokončí ozdravení asi za dva roky. Bude pro nás výhodné, když se co nejdříve s těmito dvěma sousedy nákazově z pohledu IBR srovnáme.

Bažant: Rok 2005 se považoval, pokud jde o ozdravovací program od IBR, za rok přípravy. Řekl bych, že byl využit naplno. Bylo pořádáno mnoho akcí, především chovatelskými svazy, KVL, Státní veterinární správa ČR školila své pracovníky, Ministerstvo spolu se SVS vydalo odbornou brožuru pro veterinární lékaře, pracovníky zemědělských agentur i chovatele. MZe vydalo informativní leták, který byl rozeslán všem chovatelům skotu. Rozjezd programu byl z počátku letošního roku rozpačitý. Vše musí začít sérologickým prošetřením stád, aby se konkretizovala nákazová situace až na jednotlivá zvířata. Zde patrně chovatelé vyčkávali, jak to dopadne s dotacemi, zda stát skutečně úvodní vyšetření uhradí tak, jak sliboval. Také letošní dlouhá zima v řadě případů neumožnila včas odběry vzorků krví provést. Lze říci. že lednové a únorové zpoždění se v březnu a dubnu podařilo dohonit.
Zabezpečení národního ozdravovacího programu od IBR je akcí organizačně, administrativně i odborně náročnou. Základním organizačním stupněm je okres. Ve všech okresech byly ustaveny okresní pracovní skupiny – realizační týmy. Vedoucím skupiny je pracovník zemědělské agentury MZe ČR. Činnost skupiny začíná zmapováním nákazové situace v okresu a rozhodnutí o tom, jak bude probíhat vstupní sérologické prošetření jednotlivých stád skotu. To vede následně k rozhodnutí o postupu zapojování jednotlivých hospodářství do ozdravování. Nejdříve by mělo být zahájeno ozdravování v chovech s vyššími stavy skotu, protože v nich bude celý proces trvat nejdéle. Samozřejmě je nutné vyhovět všem zájemcům, kteří se k ozdravování dobrovolně hlásí, přednostně také začít s ozdravováním nákazově rizikových stád a postupně pak zapojit ostatní a na závěr nejmenší stáda. Toto však není dogma. Důležité je, aby okresní pracovní skupina vzala v úvahu individualitu okresu a podle toho rozhodla. Není také možné nutit hned na začátku drobné (hobby) chovatele, aby se zbavili pozitivních zvířat a koupili si skot zdravý. Možnosti nákupu jsou v současné době velmi omezené.
Příjemným zjištěním je, že dosavadní výsledky vyšetření ukazují, že v kategorii drobných chovatelů je hodně těch, kteří chovají zdravý skot. Zejména Morava je v tomto směru příjemným překvapením. Je potřebné, aby tito chovatelé příznivý status svých stád či stádeček zachovali, zejména uzavřeným obratem stáda. Pokud bude pro ně nevyhnutelné koupit si tele, jalovici nebo krávu, je nutné, aby se informovali na inspektorátu KVS z kterého stáda si mohou skot koupit. Příznivý nákazový status lze velmi lacino ztratit, ale velmi draze se získává zpět. Všem chovatelům, u nichž je výsledek laboratorního vyšetření negativní, musí být dána informace, jak tento stav nadále zachovat a jak zabránit zavlečení původce IBR do chovu. Informovat by je měl především soukromý veterinární lékař, úřední veterinární lékař nebo někdo z okresní pracovní skupiny.
Úvodní screening, tedy vstupní sérologická vyšetření, jsou určitě za polovinou. Před zahájením vyšetření jsme měli jen hrubý přehled o nákazové situaci v České republice. Znali jsme stav ve stádech nad deset kusů skotu, v nichž bylo zhruba 38 % prostých hospodářství. Vyšetření provádí šest státních veterinárních ústavů a VÚVeL v Brně. Přísun vzorků je rovnoměrný. Lze předpokládat, že rozhodující počet stád bude vyšetřen do července 2006.
Výsledky vstupního sérologického vyšetření v jednotlivém stádě rozhodnou o metodě ozdravování. Přál bych každému chovateli, aby výsledky vyšetření prokázaly ve stádě tak malý počet pozitivních zvířat, aby bylo možné použít první z ozdravovacích metod, což je eliminační metoda bez vakcinace. Výhodou ozdravovacího postupu bez vakcinace je, že je rychlejší, levnější a hlavně na konci po provedení předepsaných vyšetření je možné stádo prohlásit za prosté nákazy. Jestliže vstupní sérologické vyšetření prokáže vyšší procento pozitivních zvířat, nezbývá než aplikovat metodu s vakcinací markerovými vakcínami. Vakcinování ve stádě může skončit až tehdy, kdy chovatel přirozeně eliminuje ze stáda všechna původně sérologicky pozitivní zvířata a provede první ze závěrečných sérologických vyšetření a toto má u všech zvířat negativní výsledek. To trvá vesměs několik let, v závislosti na zamoření stáda a rychlosti obměny stáda krav. Na konci ozdravení zůstává ozdravené stádo, a to až do doby, než jsou ze stáda eliminována zvířata s protilátkami po markerových vakcinách. Poslední metodou ozdravování je radikální metoda, která se použije jen výjimečně v případech, kdy chovatel již nechce v dalším chovu pokračovat nebo stádo je natolik zamořené, že by nebylo ekonomické jinou metodu použít. Podrobné postupy ozdravování jsou uvedeny na webových stránkách SVS ČR: www.svscr.cz.

Lukášek: Vše je o konkurenceschopnosti, u ní to pro chovatele začíná i končí. Šlechtitelská práce v naší republice je na vysoké úrovni a neexistuje důvod, proč by se naši chovatelé neuplatnili na trzích v rámci Evropské unie nebo na trzích v třetích zemích.

Motyčka: Stávající text evropské legislativy hovoří o stádech prostých, nicméně ozdravení je proces dlouhodobý. Není proto jisté, že tento stav, který je dnes legislativou formulován, bude aktuální i za pět, sedm, osm či více let, kdy by se Česká republika měla chýlit k závěru ozdravování. To je jeden aspekt. Dále bych se chtěl vyjádřit k tomu, co zde zaznělo, a sice, že ozdravování je otázka chovatelských špiček. Tito přední chovatelé však většinou již ozdravili nebo ozdravují již delší dobu.
Pokud se týká mezinárodního obchodu, je třeba říci, že se počet vyvážených zvířat stále zvyšuje. Vyváží se především zástavová zvířata pro výkrm. V některých zemích, jako jsou Rakousko a Bavorsko se ozdravování od IBR chýlí ke konci nebo jsou již zdravé (Rakousko) a naši chovatelé jsou tímto faktem limitováni.

Daniel: Podle rozhodnutí Evropské komise č. 2004/558/ES je možné, aby se státy prostými od IBR obchodovala se skotem a zárodečnými produkty pouze hospodářství nákazy prostá. Tedy nikoli státy nákazy prosté. Státy IBR prostými jsou v současné době Rakousko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko a Švédsko. V řadě dalších zemí probíhají regionální či dobrovolné ozdravovací programy. V Německu se uplatňuje povinný program, situace je však velmi rozdílná podle jednotlivých spolkových zemí. Z dikce nařízení komise tedy nelze odvozovat důvod pro zavedení celoplošného a povinného programu ozdravování. Tranzit přes území států nákazy prostých doposud omezován nebyl a neexistuje pro to ani žádný zdokumentovatelný nebo praktický důvod. Na druhé straně je řada našich sousedů velmi vynalézavá v uplatňování různých bariér a omezení, byť nepřijatelných v kontextu evropského práva. O to více jsem nucen vyjádřit obavy z nadějí vkládaných do ozdravování od IBR. Zcela jasně existuje řada dalších možností, které mohou být za některých okolností využitelné k postavení eventuálních obchodních překážek – paratuberkulóza či například BVD.

Jaké jsou dosud zkušenosti (od 1. 1. 2006) s plněním národního programu z pohledu chovatelů, Státní veterinární správy ČR a veterinárních lékařů? Jaká máte doporučení pro chovatele?

Lukášek: Národní ozdravovací program je součástí schválené Metodiky kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace, která je zveřejněna ve věstníku ministerstva zemědělství, částka 3 z prosince 2005. Bylo také vydáno několik informativních brožurek, popřípadě se veškeré informace dají najít na stránkách státní veterinární správy: www.svscr.cz, kde je prostor i pro dotazy chovatelů.
Na ozdravovacím programu se pracovalo dva roky. Jeho součástí byla všestranná osvěta a propagace tak, aby mohl proběhnout bez větších komplikací. Chtěl bych v této souvislosti ještě jednou poděkovat chovatelským svazům, které pro zdar programu dělají maximum.

Daniel: Doba od 1. ledna 2006 je příliš krátká, aby bylo možné zevšeobecňovat praktické zkušenosti. Samozřejmě jakékoli praktické zákroky jsou daleko obtížnější u volně ustájeného masného skotu, jsou významné rozdíly mezi chovateli, soukromými veterinárními lékaři i krajskými veterinárními správami v jejich flexibilitě, administrativních schopnostech a tak dále. Na druhé straně dostupnost informačních technologií i počítačová gramotnost je daleko větší než v průběhu předchozích pokusů v devadesátých letech. Doporučení jsou jen dvě – administrativní důslednost a dodržování dané metodiky.

Motyčka: Akce je v České republice nebývalého charakteru, protože program se rozbíhá po celé zemi najednou. Aby fungoval přenos informací, byly chovatelskými organizacemi a společnou zdravotní komisí vytvořeny okresní pracovní skupiny, kam byli nominováni vedle zástupců státu a veterinární sféry i zástupci chovatelů. Tyto skupiny se scházejí a řeší konkrétní záležitosti, protože zdravotní program je a musí být koncipován do jisté míry obecně. Program nepovažujeme za dogma, ale za živý dokument, který by se měl v průběhu ozdravování měnit a upravovat podle aktuálních potřeb.
Signály, které máme od těchto zástupců jsou rozmanité. V některých okresech to funguje velice dobře, někde jsou problémy. Generálně se program rozbíhá dobře, na základě výsledků vyšetření chovatelé konzultují vhodnou metodu ozdravení. Program totiž umožňuje varianty podle frekvence výskytu pozitivních zvířat a dalších ukazatelů.

Kdo může ovlivnit a rozhodnout o výběru vakcíny? Přirozenou snahou každého podnikatele je snižovat náklady, jakým způsobem může chovatel ovlivnit cenu, za kterou úkon vakcinace provádí praktický veterinární lékař?

Daniel: Po řadě seminářů i diskusí na toto téma jsou všechny podstatné vlastnosti vakcín známé. Markerové vakcíny k použití v chovu objednává praktický veterinární lékař u registrovaných distributorů veterinárních léčiv. Považuji za naprosto samozřejmé, že výběr vakcíny od toho nebo onoho výrobce proběhne po formálním schválení chovatele, který je bezesporu konečným „investorem“.
Ceny veterinárních úkonů stejně jako ceny veterinárních léčiv jsou ceny smluvní; ceny stanovené dohodou mezi chovatelem – zákazníkem a praktickým veterinárním lékařem – dodavatelem. Komora veterinárních lékařů zásadně nekomentuje ani neovlivňuje cenovou politiku svých jednotlivých členů. V této souvislosti je zajímavé, že v průběhu devadesátých let došlo k přirozené stabilizaci cenových hladin a výsledky cenových průzkumů, které jsou k dispozici, hovoří výmluvně. Je samozřejmé, že zájmem každého chovatele, fyzické či právnické osoby je minimalizace nákladů a maximalizace zisku. Totéž platí i pro jednotlivé veterinární lékaře podnikající vesměs jako fyzické osoby. Komora veterinárních lékařů nijak neomezuje konkurenci mezi svými jednotlivými členy a zastává striktní právo zákazníka – chovatele na výběr svého dodavatele – veterinárního lékaře za oboustranně co nejvýhodnějších podmínek. Chtěl bych podtrhnout: V Čechách dochází v současné době k tomu, že věková skladba veterinárních lékařů působících v chovech skotu se dost podstatně zvyšuje. Když řeknu svému chovateli: vyberte si jiného veterináře, tak jsou tam dva faktory. První – on ho těžce najde a druhý – trvá půl roku nebo rok, než se ten člověk vůbec dostane do té běžné rutiny. Nechci to rozebírat, ale každopádně ta možnost tu je a odmítám, že bychom konali monopolně že bychom jednali jako cechovní organizace. Absolutně ne. Dohodnete se, pokud ne, volejte jiného veterináře.
V zákoně o léku, který vychází z evropské legislativy, je výrobce nebo dovozce jedna hladina, a to je jedna cenová úroveň, další je distributor, to je další cenová hladina. Další cenová hladina je veterinární lékař nebo lékárna a další jsou cenové hladiny individuálního veterinárního lékaře. Opět samozřejmě nelze podnikat s nulovými maržemi. Cena musí být na základě diskuse a souhlasu individuálního soukromého veterinárního lékaře a jeho zákazníka.
Nevykonáváme žádný nátlak na svoje jednotlivé členy ve věci cenové politiky, konkurenčního prostředí. Já s řadou věcí absolutně souhlasím, co řekl Ing. Lukášek a sice, že věci fungují přirozeně dobře dole v chovech. Tak, jako já vycházím dobře se svými chovateli, tak váš veterinární lékař s vámi. Nevidím nejmenší problémy a pokud ty problémy jsou, existuje institut stížnost, opět jdeme do toho profesního řádu – oficiální stížnosti. Pokud má chovatel stížnost, prosím pošlete to, všechny se řeší, pokud nejsou anonymní, nekončí v koši. Šetří je revizní komise.

Horák: Jak to na mém konkrétním případě probíhalo, uvedu. Začal jsem s ozdravováním před čtyřmi roky, takže teď v době nastartování oficiálního povinného programu jsem zhruba v polovině ozdravného procesu. První tři roky jsem kupoval vakcínu, kterou jsem musel pochopitelně zaplatit, za cenu od 90 do 100 korun. V letošním roce došlo k dost výraznému posunu v tom, o tom tady zatím řeč nebyla, že proběhla určitá jednání, to znamená, že se podařilo po určitých jednáních vytvořit (nastartovat) konkurenční tržní prostředí. Takže letos v únoru jsem koupil vakcínu za 51 Kč, a to je úplně jiná cena, než byla těch 90 až 100 Kč. Šlo o vakcínu od toho samého doktora, od té samé distribuční a výrobní firmy, tedy tu samou vakcínu. Vakcínu stále stejně nakoupil veterinární lékař. A bohužel, a to je jádro sporu, který my nyní s veterinární komorou vedeme, cena vydržela řádově tři neděle. A důvod byl, a to je to, kde ten zásadní a hlavní spor je, my obviňujeme komoru z toho, že nám vlastně zbourala tyto podmínky, které se nám podařilo v začátku letošního roku nastavit. V tuto dobu se vakcína zase prodává zpátky za 90 až 100 korun a někde i za 120 Kč. Jediné, co jako chovatel mohu, je za cenu, kterou mi veterinář určí, si koupit lék.

Motyčka: Nejprve bych se rád vyjádřil k legislativnímu rámci celé záležitosti. Vakcína je výrobek jako každý jiný, přičemž výrobců je více a každý z nich pokrývá celý sortiment nebo jeho značnou část.
Dále existuje citace ze stanoviska Komory veterinárních lékařů ČR, kde se uvádí, že podle v současné době platné lékové legislativy je to veterinární lékař obeznámený se zdravotním stavem zvířete nebo skupiny zvířat, kdo je činitelem rozhodnutí o preskripci, výdeji nebo použití hromadně vyráběného léčivého prostředku. To je konstatování Komory veterinárních lékařů, které bylo rozesláno všem veterinárním lékařům a zveřejněno. My jsme si byli vědomi této nevýhodné pozice majitele zvířat a toho, že možnosti chovatele jsou v těchto případech velmi omezené stejně jako praktické možnosti výběru libovolného veterinárního lékaře či změna veterinárního lékaře.
Komora veterinárních lékařů klade totiž této liberalizaci trhu významné bariéry, které jsou zakotveny v profesním řádu závazném pro všechny její členy. Tyto mechanismy vytvořené Komorou veterinárních lékařů brání volné soutěži mezi veterináři.
V České republice existuje několik výrobců se srovnatelnými produkty. V zafixovaném řetězci výrobce – distributor – veterinární lékař – chovatel, ze kterého díky legislativě není úniku, jde o marže (vysoké – až v několika desítkách procent), které se zde pohybují. Chovatelé, vědomi si toho, že nemůžou nakoupit od nikoho jiného než od veterinárního lékaře, informovali výrobce a některé distributory, že budou nakupovat velký objem zboží a že by bylo dobré, aby jeho cena klesla. Tento princip byl nastartován, vytvořila se konkurence mezi výrobci a distributory a cena vakcín začala klesat. Chovatelské organizace následně vydaly určité metodické doporučení, které bylo formulováno do podoby prohlášení zdravotní komise s uvedením v daný moment nejlepší cenové nabídky, která byla zaregistrována. Název distributora byl v prohlášení uveden s tím, že pokud má být dosažena konečná cena pro chovatele 51 Kč, měla by marže veterinárního lékaře být pět procent. Toto prohlášení bylo před vydáním konzultováno s MVDr. Danielem a teď je kamenem úrazu. Musím konstatovat, že podání podnětu na Úřad pro hospodářskou soutěž stejnou osobou považuji za svým způsobem nefér. Co se týká veterinárních úkonů, tak podle mého názoru je terénní plošná aplikace vakcíny práce středně technického kádru a podle toho by měla být také honorována.

Horák: Máme informace z terénu, že ten úkon, když to přepočtu na hodinu práce, vychází třeba kolem 4000 korun, ale to jsou extrémy.
Z pohledu chovatele je tady řetězec: výrobce – distributor – privátní veterinář – chovatel. Nám se podařilo, že po nějakých jednáních a diskusích jeden z výrobců učinil oficiální prohlášení, že snižuje cenu své vakcíny o třicet procent pro všechny distributory. Podařilo se nám nalézt distributora, který řekl: ano, my vám jakoukoli vakcínu po celé republice za pětiprocentní marži rozvezeme. V mém konkrétním případě mně to dovezl úplně jiný distributor, než který byl uveden v tom prohlášení, které zde MUDr. Daniel zpochybňuje. Byl stejný jako minulá léta. Dodal to s nějakou marží a já jako chovatel jsem se dostal na těch cílených padesáti korun. Takže ta cesta byla nastartovaná dobře.
Řetězec má čtyři články, na konci ten čtvrtý je chovatel. Když to vezmu na své podmínky, tak při ceně 90 až 100 korun pak 40 Kč dotace na jednu vakcínu odevzdám tomu řetězci přede mnou. To znamená, že tento dotační titul se ve finále minul účinkem. Peníze se ztratí v tomto řetězci. A to je na tom to, co nás mrzí, protože si myslím, že to bylo zbytečné a nebylo to nutné.
Vše se odvíjí od ceny vakcíny. My vývoj nepovažujeme ještě za uzavřený a pokud se podaří dostat cenu dolů a KVL k tomu přispěje, pak napraví, co pokazila. Pokud se dostaneme na původní verzi z kraje roku, tak vyjde cena vakcíny pro chovatele asi na jedenáct korun za kus. Pokud jde o úkon, tam je to individuální, takže těžko konkretizovat. To je opravdu věcí každého chovatele, jak se s veterinárním lékařem domluví. Dotace na vakcínu je 40 Kč, pokud se cena bude pohybovat kolem 55 Kč, tak to není tak dramatické a je to řešitelné a výrazně by to pomohlo i k úspěšnosti tohoto programu.

Lukášek: Položme si otázku: Jak může Komora veterinárních lékařů ovlivnit cenu vakcíny? Ministerstvo zastupuje stát, který na tuto akci vynakládá nemalé finanční prostředky v řádu stamilionů korun. Ministerstvo zemědělství je odpovědné za správné vynaložení těchto prostředků, ale nemůžeme vstupovat do dodavatelsko-odběratelských vztahů. Na jednání pracovní skupiny pro ozdravování od IBR, které se účastní zástupci chovatelů, veterinářů, Státní veterinární správy a ministerstva zemědělství byl přednesen návrh, aby se chovatelé snažili ovlivnit cenu vakcíny tak, aby náklady na ozdravování byly pro ně co nejnižší a tím i pro státní rozpočet. Chovatelé toto splnili.
Jsme bohužel svědky jedné obecné skutečnosti. Jakmile se vyhlásí dotační program, tak ve většině případů reagují ostatní tím, že zvyšují ceny výrobků nebo služeb a dotace pak chovateli pouze „protečou“ a skončí někde jinde. I v tomto případě panovala obava, že se při vyhlášení dotačního programu na podporu ozdravování od IBR bude zvyšovat cena vakcín.
Když se vrátím k otázce třetí, tak mohu prohlásit, že jsem obrovsky zklamán pouze v jedné části. Předpokládal jsem problémy s chovateli, které nenastaly, ale objevily se problémy s Komorou veterinárních lékařů. Nejsem zklamán chováním soukromých veterinárních lékařů, kteří v praxi jednají korektně. Jsem tedy rád, že MVDr. Daniel zde řekl, že prezentuje názor šestnácti lidí a ne osmi set až tisíce praktických veterinářů. Od Komory veterinárních lékařů jsem očekával podporu a ne kladení překážek.
Ve chvíli, kdy se Komora veterinárních lékařů postavila proti chovatelům tím, že je dala k úřadu pro hospodářkou soutěž, podle mého názoru jednoznačně zneužila svého dominantního postavení. To je podle mě to nejhorší, co se mohlo stát.
Veterinární lékaři dostali prostřednictvím ozdravovacího programu dobře finančně ohodnocenou zakázku. Na přání veterinární komory se také objevila v dotačním programu k ozdravování od IBR nestandardní klauzule, že chovatel dostane dotaci pouze za předpokladu, když doloží, že za použití vakcíny veterinárnímu lékaři zaplatil. Chovatelé tento požadavek Komory veterinárních lékařů v rámci bezproblémového průběhu ozdravování akceptovali, a proto podle mého názoru nemají provozní veterináři důvod k nespokojenosti.

Daniel: Trvám na tom, že komora nevyzývala k bojkotu a ani není v její síle nějaký bojkot prosadit. To je nereálné. Další věc nechápu, proč komora je viněna z problémů špičkami chovatelských svazů a ministerstvem. Jediná věc, ke které došlo na popud legislativní komise představenstva komory, bylo podání na antimonopolní úřad. Šetření Úřadu pro hospodářskou soutěž reflektovalo obavy veterinárních lékařů a ve svém sdělení o výsledku šetření přiznalo, že prohlášení společné zdravotní komise a doprovodná korespondence mohly mít dopad na skupiny soutěžitelů a vést k porušení hospodářské soutěže deformováním stavu nabídky a poptávky, je možné se o tom přesvědčit ze sdělení úřadu o výsledku šetření ze dne 9. března. Jak jsme se však shodli, pro zvýšení ceny markerové vakcíny proti IBR bylo podle sdělení jejích zástupců šetření Úřadu pro hospodářskou soutěž zcela nevýznamné. To znamená, že na pohnutí ceny nemělo vliv šetření antimonopolního úřadu. Společnost se údajně rozhodla o zvýšení ceny po údajném bojkotu ze strany některých praktických veterinárních lékařů. Nevyzývali jsme, neorganizovali jsme bojkot. Jestli se někteří veterináři jako členové veterinární komory k tomuto bojkotu rozhodli, je to jejich izolovaná aktivita. Není to aktivita komory. Ani to nemá jak udělat. Chovatel si může udělat výběrové řízení na veterinárního lékaře jako dodavatele vakcíny. To je legální. Chovatel vakcínu nakupuje od veterinárního lékaře.
Profesní řád vznikl proto, že je řada stížností, že chovatelé přecházejí od jednoho veterináře ke druhému. Dochází k různým vyjádřeným názorům a následkem tomu ke stížnosti.
Promiňte, ještě se musím vrátit k prohlášení chovatelů. Tvrdíte, že se mnou bylo konzultováno. MUDr. Osička mi jej poslal s dotazem, jestli by mohlo být uveřejněno v časopise komory. Jistě, proč bychom to tam nedali.

Může komora iniciovat výběrové řízení na vakcínu?

Daniel: Komora sama nenakupuje, nemůže svým členům poroučet vnucovat marži. Pokud budeme v červenci vědět reálný stav prevalence (výskytu IBR v ČR), budeme vědět o jakou výši zakázky jde, můžeme říci dodavateli vakcíny: myslíme si kolegové, že byste si měli počínat rozumně, nepřepínat svoje očekávání ve výši marže. To je asi tak všechno, co můžeme, a to uděláme.
Distribuční nákupní cena a cena pro veterinárního lékaře šla z 92 na 46 Kč a nazpátek. Čili tam je obrovský prostor. Výrobci jsou tři, není problém je posadit k jednomu stolu, distributoři jsou čtyři hlavní, zástupci veterinárních lékařů a chovatelů, ale musí tam zaznít silný argument. To je objem takového obchodu.

Proč nedošlo zároveň s ozdravováním od IBR k dobrovolnému ozdravení od BVD?

Lukášek: Právě na základě minulých zkušeností s dotahováním ozdravovacích projektů jsme se obávali, že rozšíření programu na další choroby by se nemuselo zvládnout.
Na základě zájmu ministerstva zemědělství o ozdravovací program od IBR se ministerstvo rozhodlo, že se stát bude podílet zhruba padesáti procenty na nákladech, které chovatelé s ozdravováním mají s tím, že se bude poskytovat dotace do 40 Kč za vakcínu a do 13 Kč za odběr krve. Celková částka pro letošní rok schválená parlamentem činí 112 milionů korun. Při tvorbě náhrad se vycházelo z ceny vakcíny, která byla v dané chvíli kolem 80 Kč a úkon stál 28 Kč. Další prostředky, které půjdou do tohoto programu, zahrnují přesun 25 milionů korun na Státní veterinární ústav, který bude provádět laboratorní vyšetření laboratorních vzorků krve chovatelům zdarma. V materiálu zaslaném do vlády byl navíc dodatečný požadavek na záruku čerpání státních prostředků po dobu sedmi let. Dotační program je již schválen i Evropskou unií a je tedy platný.

Bažant: Už zhruba před šesti lety na chovatelském shromáždění na Českomoravské společnosti chovatelů v Hradištku pod Medníkem prezentoval a nabídl chovatelům SVÚ Jihlava program tlumení BVD. Chovatelé mají možnost nechat si vyšetřit stádo a doplňujícími vyšetřeními pak ve stádě identifikovat riziková (perzistentně infikovaná) zvířata a tato ze stáda eliminovat. Je určitou nevýhodou, že zatím je připraven spolupracovat s chovateli (pokud jde o BVD) jen SVÚ Jihlava, popřípadě VÚVeL Brno. Bude nezbytné diagnostiku na BVD rozšířit ještě minimálně do Státních veterinárních ústavů Praha a Olomouc, aby i z hlediska regionálního bylo řešení problematiky BVD pro chovatele dostupnější. Ozdravování od BVD se nemusí chovatelé obávat hlavně proto, že rizikových zvířat nebývá ve stádě mnoho, vesměs jeden až dva kusy, a rovněž laboratorní diagnostika je pro každého cenově dostupná. Další chovatelsky významnou produkční nákazou je paratuberkulóza skotu. Zde bychom chtěli chovatelům rovněž nabídnout dobrovolný program tlumení této nákazy a nákazové certifikace stád.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *