Ozdravování skotu od IBR

Infekční rinotracheitida skotu (IBR) patří mezi celosvětově významná onemocnění velkých přežvýkavců, která chovatelům vpřináší velké ztráty. Jsou to již dva roky, co i čeští chovatelé skotu povinně zahájili plošnou eliminaci IBR ze svých stád. Podle informací Státní veterinární správy ČR se za tuto dobu v rámci schváleného národního ozdravovacího programu zvýšil počet úředně prostých a ozdravených hospodářství na bezmála padesát procent, což proti počátečnímu stavu představuje jejich navýšení o 29 procent.

Ještě před schváleným národním ozdravovacím programem od IBR proběhly v České republice tři ozdravovací pokusy, zaměřené zejména na ozdravování šlechtitelských chovů českého strakatého skotu, dále inseminačních stanic býků a plemenářsky významných chovů skotu. Po zhodnocení všech tří na sebe navazujících programů ozdravování se dospělo k závěru, že výsledky neodpovídaly očekávání.
Z důvodu reálné hrozby bariér při obchodování s plemenným a chovným skotem i zárodečnými produkty s tradičními obchodními partnery, u nichž jsou stáda IBR prostá nebo zapojená do ozdravovacího programu, bylo nezbytné přijít s novým řešením.
„Vyšli jsme ze zkušeností států, které jsou IBR prosté, což je například Rakousko, nebo u nich probíhá ozdravovací program a společně se svazy chovatelů a ministerstvem zemědělství jsme v roce 2005 vypracovali národní ozdravovací program. Po jeho schválení ministerstvem zemědělství byl spuštěn prvního ledna následujícího roku. Hlavní zásadou ozdravování bylo povinné zapojení všech chovatelů skotu. Pro plošnou vakcinaci je důležitou podmínkou použití markerové vakcíny, která na rozdíl od dříve využívané konvenční vakcíny umožňuje rozlišit protilátky po přirozené infekci od protilátek postvakcinačních, čímž se ozdravování urychlí,“ uvedl ředitel odboru ochrany zdraví a pohody zvířat Státní veterinární správy ČR MVDr. Zbyněk Semerád.
Uvádí se, že ozdravovací programy úspěšně dokončené ve skandinávských zemích, Dánsku i Rakousku se obešly bez vakcinace. V době realizace ozdravovacích programů v těchto zemích nebyl ještě zcela ukončen vývoj markerových vakcín a ozdravování konvenčními vakcínami by bylo velmi zdlouhavé. Navíc tam byly v porovnání s českými chovy nižší průměrné stavy skotu připadající na jedno hospodářství. Použitá metoda ozdravování spočívala ve vyšetření stád a následné eliminaci pozitivních zvířat odsunem na jatky nebo do izolační stáje, odkud po dokončení laktace nebo výkrmu pokračovala na jatky.

Nákazová situace v chovech
Podle evidence Státní veterinární správy (SVS) bylo u nás před zahájením národního ozdravovacího programu (NOP) 4 239 hospodářství (19,02 %) úředně prostých IBR. K 31. prosinci 2007 pak vzrostl jejich počet na 10 366, k tomu v dalších 37 chovech bylo ukončeno ozdravování. Podíl IBR prostých a ozdravených hospodářství tak z celkového počtu chovů skotu představuje necelých 48 %.
Vstupní sérologická vyšetření ELISA testem provádělo pět státních veterinárních ústavů a Výzkumný ústav veterinárního lékařství v Brně. Výsledky ukázaly, že v 76,15 % hospodářství nebylo zjištěno jediné pozitivní zvíře. Ve zbývajících 23,85 % hospodářství byla prokázána pozitivní zvířata.
„Tato vyšetření rozdělila stáda do tří skupin. První skupinu tvoří stáda, v nichž byl všechen skot shledán sérologicky negativním. Zde se neozdravuje. Po prvním vyšetření se stanoví šestiměsíční pozorovací doba a po negativním výsledku v pořadí druhého sérologického vyšetření může kompetentní autorita, tedy KVS prohlásit hospodářství za prosté IBR. Druhou skupinou jsou stáda, v nichž byl zjištěn malý počet pozitivních zvířat. V tomto případě je možné ozdravit rychle a levně eliminační metodou bez vakcinace. Konečně třetí skupinou jsou stáda silně zamořená, kde nezbývá jiné řešení, než zavést ozdravování eliminační metodou s vakcinací markerovými vakcínami,“upřesnil ředitel odboru ochrany zdraví a pohody zvířat SVS.

Metody ozdravování
Ozdravování od IBR se zavádí jen ve stádech s pozitivními zvířaty. V rámci NOP se podle stupně zamoření a velikosti stáda využívají tři metody, a to eliminační metoda bez vakcinace, dále eliminační metoda s vakcinací markerovými vakcínami a radikální metoda.
Eliminační metoda bez vakcinace nachází uplatnění v méně zamořených stádech. Její předností je poměrně krátká doba ozdravování a ekonomické úspory.
V silně zamořených stádech je nutné vakcinovat. Při dokončení ozdravení je hospodářství ozdravené – ve stádě totiž nadále zůstávají zvířata s protilátkami po markerových vakcínách. Teprve jejich brakací lze hospodářství prohlásit za prosté IBR.
Radikální metoda v podstatě spočívá v likvidaci stáda odsunem zvířat na jatky. Uvolněné objekty lze využívat k dalšímu chovu skotu teprve po důkladném vyčistění a dezinfekci a následně po negativním sérologickém vyšetření indikátorových zvířat ustájených ve zmiňovaných stájích na zkušební dobu čtyř až šesti týdnů.
Při sestavování ozdravovacích plánů jednotlivých hospodářství, které probíhá ve spolupráci s krajskou veterinární správou se vždy respektuje procento přirozené obměny základního stáda, stupeň zamoření a další objektivní skutečnosti, jimiž je průběh ozdravování individuálně ovlivněn. Ozdravovací plány při metodě s vakcinací bylo možné ve většině hospodářství sestavit na dobu pěti až sedmi let.

Dodatečné garance
„Po necelých dvou letech jsme v listopadu 2007 zažádali Evropskou komisi o uznání dodatečných garancí, které jsou poskytovány zemím, jež mají podle směrnice Rady č. 64/432/EHS schválený ozdravovací program na IBR. Na jaře letošního roku nám byly dodatečné záruky přiznány, a tak od 17. března letošního roku jsou čeští chovatelé úředně chráněni před případným zavlečením původce IBR do svého stáda ze zahraničí. V rámci unie jsme třetí zemí, které byla tato významná legislativní ochrana udělena (v příloze I rozhodnutí Evropské komise č. 2004/558/ES jsou ještě uvedeny Německo a Itálie). V této souvislosti pak musím ještě doplnit, že jsme první členskou zemí, která může uplatňovat dodatečné záruky ve všech regionech. Německu chybí tento status v některých vládních obvodech v Bavorsku a Itálie může uplatňovat jmenované garance jen v některých provinciích,“ sdělil MVDr. Semerád.
Naši chovatelé tak již nemusejí řešit ochranu svých stád před zavlečením IBR bilaterálními smlouvami. Na základě rozhodnutí komise mohou před přemístěním (nákupu) plemenného materiálu od chovatelů ze zemí, které nejsou úředně prohlášené za prosté IBR požadovat splnění podmínky třicetidenní izolace. Po jednadvaceti dnech v izolaci musí být zvířata sérologicky vyšetřena na IBR s negativním výsledkem. To se týká i obchodování, tj. dovozu skotu určeného k výkrmu. Chovatelé si nemohou mezi sebou domluvit mírnější podmínky obchodování se zvířaty. Kompetentní autorita toho kterého státu musí garantovat, že obchodovaná zvířata splňují požadavky legislativy unie.

Minimalizace možných rizik
Ve zprávě SVS se uvádí, že i přes legislativní ochranu ustanovením Evropské komise č. 2004/558/ES rizika zavlečení nákazy stále přetrvávají. Zejména v případech dovozu plemenných zvířat. Chovatelé skotu by se měli orientovat při dovozu nezbytného genofondu více na zárodečné produkty, které jsou méně rizikové než živá zvířata.
Infikované zvíře není však jediným rizikovým zdrojem zavlečení původce IBR do stáda. Hrozbu představují i infikované předměty, krmivo, hlodavci, hmyz nebo člověk, který přichází do kontaktu se zvířaty a zapomíná dodržovat nezbytné hygienické zásady. Provádění DDD – dezinfekce, dezinsekce a deratizace by nemělo být nahodilé, ale mělo by být součástí režimu chovu skotu. Pro pracovníky biologických a ostatních služeb by pak chovatel měl zajistit minimálně pracovní plášť, gumové boty, které budou nepřenosné z daného hospodářství, mýdlo a teplou vodu na umytí rukou.
Se zvyšováním počtu úředně prostých a úředně ozdravených stád bude úměrně klesat i riziko zavlečení nákazy. Proces ozdravení všech hospodářství v České republice však bude dlouhodobý, zejména potom v těch chovech, ve kterých vstupní testy prokázaly nejvyšší stupeň zamoření.
(Více o průběhu ozdravování skotu od IBR v našich chovech naleznete v červnovém čísle časopisu Náš chov.)

Klíčové informace
 Původce nákazy BHV-1 se může do stáda nejčastěji dostat infikovanými zvířaty, jež virus vylučují sekrety dýchacího ústrojí, dáleočním sekretem a sekrety a exkrety pohlavního ústrojí.
 Virus se šíří kontaktem mezi zvířaty nebo kapénkovou infekcí i na vzdálenost několika metrů. Pokud jsou na pastvině dvě stáda s odlišným nákazovým statusem, musí být oddělena volným koridorem o šířce sedm až deset metrů.
 Pro zavlečení nákazy jsou nejrizikovější zvířata s neznámým nákazovým statusem.
 Při vakcinaci proti respiračním, popřípadě jiným onemocněním nelze použít vakcínu obsahující BHV-1 (původce IBR).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *