Pohled na minulost a současnost red holštýnského plemene

Současný červený holštýnský skot je u nás považován za barevnou odchylku od jinak převážně černostrakatě zbarveného holštýnského plemene. Jde o skot, který má stejný nížinný, fylogenetický původ. Podíváme-li se do minulosti můžeme jeho kořeny rozdělit do několika částí. Předci dnes nazývaného holštýnského plemene se původně vyskytovali na území dnešního Nizozemí a severozápadního Německa. Tento skot byl chován v kombinovaném užitkovém typu a ve dvou barevných formách, převážně odděleně, ale občasné propojení také existovalo. Tato zvířata bylo možné porovnat v případě černostrakatého zbarvení ke k nám dováženému nížinnému skotu, označovanému u nás písmenem N a v případě červenostrakaté barvy k tzv. MRI plemeni, u nás označovanému písmenem M. Dále v původní černostrakaté populaci občas vyštěpovala červenostrakatá zvířata, s pozdějším označením u nás F.

Koncem minulého století byl černostrakatý skot z Evropy exportován do zámoří, kde byl šlechtěn ve vyhraněně mléčném užitkovém typu. Zde také, stejně jako v Evropě vyštěpovala červenostrakatá zvířata, tentokráte ve výrazně mléčném užitkovém typu, která dala základ červené zámořské formě holštýnského skotu – tzv. red-holštýnskému. Tento skot je ve shodném užitkovém typu jako černostrakatý holštýn, ale liší se pouze jedním párem genů, podmiňujících červené zbarvení. Zámořský holštýnský skot se k nám později dovážel jednak v podobě černostrakaté jako plemeno H, jednak v červenostrakaté variantě jako R. Černostrakatý skot chovaný v Evropě byl od 60. let postupně holštýnizován a o něco později se totéž dělo i v případě červenostrakatého skotu. Tímto způsobem docházelo k postupnému zlepšování mléčné produkce, ale také ke zhoršování jatečné hodnoty.

Genetický základ červenostrakatého zbarvení
Tzv. red faktorový gen je jednoduše recesivním genem, rozšířeným v holštýnské populaci na celém světě. Ačkoliv rozšíření červenostrakatých zvířat v populaci je poměrně nízké, tak se udává přibližně 10 % zastoupení genů pro červenou vlohu a 90 % zastoupení genů černé vlohy. Ve stádech, kde jsou záměrně využíváni býci RC (skrytí nositelé červeného zbarvení), nebo ve stádech z převodného křížení z červenými plemeny je to samozřejmě mnohem více. Červené zbarvení však nemá naprosto jednotný stupeň a setkáváme se s jeho odstíny. To je způsobeno několika různými geny „modifikátory“. Dokonce existují i speciální jednoduše se přenášející geny, které zbarvení modifikují. Takovým zajímavým genem je také tzv. gen pro Black-Red faktor (vyčerňující). Nositelé tohoto genu se rodí červenostrakatě zabarvení a postupně jejich srst tmavne, takže v dospělosti jsou z nich normální černostrakatá zvířata. Tyto geny nesou některé světoznámé linie, odvozující svůj původ od kanadského holštýnského býka Roybrook Telstar, jeho syna Hannover Hill Triple Threat Red a vnuka Tripleho – Inspirationa. V ĆR se s tímto jevem může chovatel setkat například u dosti využívaného Inpirationova vnuka Darwina (NEB 641).

Současná situace
Dnešní pohled na červeného holštýna není celosvětově jednotný. Převažuje názor, že jde pouze o červenou variantu klasického černostrakatého holštýnského skotu a také se tomu podřizuje jeho šlechtění. Většinou to znamená, že v tomto případě jsou red holštýnští plemeníci testováni na společné bázi s černostrakatými býky na černostrakatých i červenostrakatých plemenicích. Jejich výsledné plemenné hodnoty jsou potom publikovány ve společných žebříčcích. Chovatel se rozhoduje pouze mezi barvou kabátu, avšak selekční kriteria a cíle jsou totožné s černostrakatým holštýnem. Mezi státy, kde převažuje tento pohled můžeme zařadit USA, Kanadu, Itálii a Maďarsko. V některých zemích však zůstává plemenářský prostor „reda“ oddělený od šlechtění černostrakatého holštýna. Často jsou uplatňována jiná selekční kriteria a cíle, red holštýni jsou porovnáváni na vlastní oddělené bázi a mají vlastní žebříčky plemenných hodnot. Přesto i zde jsou čím dál patrnější genetické mosty na klasického černostrakatého holštýna. Mezi země publikující výsledky červených a černých holštýnů odděleně patří především Nizozemí a Německo. V těchto zemích také funguje program genových rezerv, kdy je malá část populace držena v původním kombinovaném typu, bez přílivu zámořských genů. Býci s větším podílem kontinentální (kombinované) krve však v současnosti nenacházejí ve světě větší uplatnění. Pokud bychom se podívali na býky s nižším podílem této krve (do 25 % především MRI), můžeme zde nalézt jistá pozitiva, která umožňují zařadit tyto plemeníky do red holštýnských programů. Asi nejvýznamnějším přínosem této plemenné skupiny býků je jejich průkazně lepší genetická dispozice pro obsah bílkovin v mléce. Dalším jejich cenným přínosem může být zejména v budoucnosti rozšíření genetické variability, a tím i prostoru pro účinnou selekci. Mezi hlavní představitele této skupiny můžeme označit především býky: Pigeonwood, Marty red, Claras´Orkan. Tito býci však mají zatím svoje působení většinou omezené na oblast Nizozemí, Německa, Belgie a Francie. V ČR bývá někdy u býků odvozených od těchto plemeníků problém se zápisem do plemenné knihy.
Protože je červená populace méně početná než černá a v průměru lehce zaostává v mléčné produkci za černostrakatou, plemenařící firmy současnosti využívají ve šlechtění také potenciálu černého holštýna. Proto jsou nyní v pozici otců býků velmi rozšíření černostrakatí býci nositelé red faktoru. Pro red holštýnskou populaci je také velmi významné zkracovat generační interval a využívat jako otce býků neprověřené mladé syny černých holštýnských býků a červených matek. Dnes ovšem vyvstává riziko, že dojde ke značnému potlačení genů, které zůstaly zachovány pouze v červenostrakaté podobě, přestože byly v minulosti široce rozšířené také v populaci černostrakaté. Je to především linie Enhancer (v ČR známá jako NOM), Jubilant (v ČR známá jako NAT), nebo částečně Marty (v ČR NUN). Na příslušníky těchto linií si určitě všichni pamatujeme mezi černostrakatými býky, ale dnes se s nimi těžko setkáme, neboť většinou už nemají u černého holštýna pokračování. Myslím si, že není daleko doba, kdy naopak red bude pomáhat černostrakatému holštýnu v obnově těchto linií. Chovatelé červeného holštýna se nesmí nechat unést přílišným rozšiřováním genetické základny pomocí černostrakatých býků (např. Bell, Cleitus, Aerostar, Blackstar) a ztratit krevní linie ještě nedávno tak rozšířené. Vzájemné rozumné propojení bude však jistě pro obě skupiny velkou výhodou.

Situace v České republice
V současné době je hlavní konkurenční výhodou červeného holštýna proti černému vyšší cena plemenných zvířat a snadnější prodejnost červenostrakatých zástavových býčků. Je však pravda, že pro vyšší cenu v případě zástavových telat většinou chybí objektivní důvody a pouze převládá ničím nepodložený, konzervativní pohled na vyšší jatečnou hodnotu červených zvířat, který pravděpodobně se zavedením systému objektivního zpeněžování zmizí.
V České republice jsou nyní red holštýnští býci zapisováni do společné plemenné knihy holštýnského skotu. Jejich plemenné hodnoty jsou počítány společně s černostrakatými býky a jsou oficiálně testováni také na černostrakatých plemenicích. Toto propojení je zatím pouze jednostranné, díky recesivitě červeného genu a nezájmu chovatelů „očerňovat“ svoje stáda. Pokud jde o PH pro mléčnou produkci, můžeme výsledky uvedených býků srovnávat s černými, a to jak pokud jde o prověření v ČR, tak pokud jde o přepočet Interbullu. Jenom pro zajímavost uvedu, že ještě v minulém počítání Interbullu byl nejlepším holštýnským plemeníkem na světě pro PH mléka červený holštýn z Německa Monet. Pokud jde o znaky zevnějšku, tak si musíme na první plemenné hodnoty počkat přibližně do konce roku 2001. V ČR se v současnosti testuje do 10 redů ročně, toto číslo se každoročně zvyšuje. Zatím však nemáme vyhlášeného žádného českého red holštýnského zlepšovatele a tak jsou chovatelé zcela odkázáni na import tohoto spermatu, od největších dodavatelů těchto inseminačních dávek – z USA, Německa, Nizozemí, Itálie a Maďarska. Věřím, že budeme časem schopni alespoň částečně pokrývat tento segment také z domácích zdrojů. Bohužel dnes mnoho českých chovatelů využívá přednostně neprověřené plemeníky, byť z domácí produkce a nedbá zásady alespoň rozkládat riziko případného neúspěchu do většího počtu takovýchto mladých býků.

Josef Šlejtr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *