Postup vhodný nejen pro kukuřici

Konzervace vlhkého zrna obilovin není v České republice příliš často používanou metodou - vyjma kukuřice. Tímto způsobem lze ale konzervovat i jiné plodiny, například pšenici nebo ječmen.

Vlhké zrno obilovin je dobře stravitelné a pro zvířata atraktivní, navíc odpadá složité dosušování, které je velmi často energeticky náročné. Tato metoda se dá s úspěchem použít pro menší i větší podniky.
Ekologie i peníze
Ekologické farmaření si u nás i přes přísné podmínky získává stále více příznivců, kteří jsou důkazem toho, že ekologické hospodářství nemusí být ekonomicky nerentabilní. Jedním z nich je i farmář Josef Sklenář z Biofarmy Sasov, kterou najdeme v blízkosti Jihlavy. Farma má rozlohu 550 hektarů, z nichž je zhruba polovina orná půda a zbytek tvoří trvalé travní porosty. Většina pozemků v nadmořské výšce 500 až 550 metrů nad mořem je v nájmu.
Hlavní sídlo farmy se nachází v areálu bývalého školního statku střední odborné školy v Jihlavě, který hospodář zprivatizoval již v roce 1991. Od té doby získává postupně do nájmu nebo do vlastnictví další pozemky a nemovitosti. V roce 1999 pak farma získala certifikát Uznaný podnik ekologického zemědělství a od roku 2004 hospodaří Josef Sklenář ekologicky ve všech provozech podniku.
Mnoho plodin
V počátcích hospodaření se na farmě Sasov obdělávalo pouhých 70 hektarů zemědělské půdy. Už od počátku bylo ale cílem z velké většiny zajistit krmnou základnu pro vlastní zvířata. Jedním z důvodů je i spolupráce s druhým největším svazem ekologických zemědělců v Německu Naturlandem, který požaduje 50% zastoupení vlastních krmiv v krmné směsi u nakupovaných zvířat.
Dnes se v areálu farmy pěstuje 24 různých plodin, především směsných kultur. Jak říká hospodář, mají nižší nároky na podmínky pěstování. Na druhou stranu nedozrávají naráz, farmář tedy hledal cestu, jak je co nejekologičtěji a nejlevněji zakonzervovat.
Jednou z možností je využití metody sklizně vlhkého zrna, která se již v našich podmínkách používá pro kukuřici i pro obiloviny. „Je to podstatně jednodušší a levnější než sušení a čištění, nehledě na náročnost sklizně z hlediska organizace žní. Tady na Vysočině například na přelomu června a července obvykle začínáme sklizeň ozimého žita a končíváme začátkem listopadu sklizní lupiny,“ vysvětluje náročnost hospodář. Po několika letech naštěstí organizace KEZ – Kontrola ekologického zemědělství povolila stejně jako v zahraničí použití biologických konzervantů do vlhkého obilí.
Hospodáře oslovila nabídka stroje CP2 od společnosti RomiLL. Zrno vymlácené sklízecí mlátičkou drtič vlhkého zrna zpracuje a nakonzervuje. Přitom odlišné požadavky na strukturu zrna pro skot a pro monogastrická zvířata jsou řešeny nastavením parametrů drtiče. Takto upravený produkt je při maximálním vytěsnění vzduchu uskladněn – nejčastěji lisováním do vaků s průměrem 2 metry a délkou 40 nebo 60 metrů.
„S použitím stroje CP2 se i v loňském problematickém roce podařilo sklidit 180 hektarů obilnin,“ pochvaluje si farmář. Jako výhodu vidí také možnost sklízet bez větších ohledů na počasí, nulové riziko požáru a škůdců nebo malé ztráty při následné manipulaci.
Bio výrobky
V oblasti živočišné výroby se Biofarma Sasov věnuje chovu prasat, ovcí a skotu dovedenému až „do finále“. Prasata se prodávají ve formě jatečných půlek firmě Naturland do Spolkové republiky Německo nebo se z nich vyrábí ekologické masné výrobky. „Všechna prasata jsou porážena ve společnosti Kostelecké uzeniny, s níž máme od roku 2001 uzavřenou smlouvu o porážkách v systému ekologického zemědělství. Tato firma potom vyrábí z naší produkce například Biouherák, který získal ocenění Biopotravina roku 2004. Další zpracovatelé pro nás vyrábějí například Biošunku,“ upřesňuje Josef Sklenář. Dnes je podle jeho slov naštěstí jiná situace než před několika lety, kdy nebyla jiná možnost, než prodávat vykrmená zvířata na konvenční porážky za podstatně nižší ceny.
Na farmě funguje vlastní míchárna, kde si sami tvoří receptury s co nejpestřejší skladbou krmné směsi. Jako konkrétní příklad farmář uvádí 60% zastoupení vlhkého zrna obilovin (vlhkost 24 až 32 procent) ve směsi pro prasata, protože při tomto poměru nehrozí ucpávání samokrmítek a je zajištěno kvalitní promíchání výsledné směsi.
Samotný chov zahrnuje zhruba 80 prasnic chovaných dle zásad ekologického zemědělství. Zajímavostí je tzv. rodinový chov, kdy se již čtyři roky úspěšně zapouštějí ještě kojící prasnice. Po narození v porodně se sele odchovává s matkou a ostatními sourozenci (počet odchovaných selat se na farmě pohybuje kolem 18 kusů za rok ve dvou vrzích) v hlídaném stájovém prostředí na vyhřívaných podlážkách. Ve věku asi 35 dní jsou selata společně s matkou přesunuta do rodinné stáje.
V každé takové rodince je většinou pět až sedm prasnic se selaty (přesunuty z porodny) a neustále jeden kanec, který kojící prasnice zapouští. „Zvířata mají k dispozici stálý přístup do výběhů, jsou maximálně otužilá a odolná vůči chorobám bez očkování, léků a antibiotik,“ říká chovatel.
K odstavu dochází až ve třech měsících věku selat. Během této doby se naučí přijímat tuhou stravu. Když tedy selata přestanou pít mléko, jsou již plně adaptovaná na krmnou směs a tento přechod jim nečiní problémy. Selata mají s matkou podstatně delší sociální kontakt a jejich chov probíhá prakticky beze stresu.
Po odstavu zůstanou selata ve stejné stáji, jako doposud. Prasnice se převedou do stáje pro březí prasnice, kde čekají na další porod. Selata jsou asi v sedmi měsících dokrmena a jdou na porážku.
Míchárna řízená počítačem
Z pohledu velkého podniku zhodnotil metodu konzervace vlhkého zrna obilovin Vlastimil Něrtl z Agrodružstva vlastníků Puklice. V místních podmínkách, kdy se nadmořská výška pohybuje okolo 600 metrů, se v loňské sezóně nepodařilo sklidit obiloviny v dostatečné sušině. „Víceméně z nutnosti jsme se je pokusili zakonzervovat do vaků jako základ směsi pro skot. Jsme s tímto postupem spokojeni a budeme v něm pokračovat,“ říká V. Něrtl.
Podnik disponuje také vlastní míchárnou krmných směsí s roční kapacitou zhruba 4000 tun. S nákladem na její rekonstrukci ve výši necelé dva miliony korun je tak jeden pracovník schopen zajistit krmení pro všechna vlastní zvířata: „Dokonce nám ještě zbývá,“ konstatuje Vlastimil Něrtl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *