Potřeba živin pro ovce

Chov ovcí dnes stojí v České republice na okraji zájmu jak zemědělců tak i vědeckovýzkumné základny. Před deseti lety se ve federální republice zabývalo ovcemi víc jak 20 specialistů, z nichž značná část byla soustředěna ve Slovenské republice. Když před 7 lety byla vydána nová norma (SOMMER aj., 1994) potřeby živin, prošla celkem bez jakékoliv reakce z praxe, protože v té době procházel chov ovcí nejkritičtějším obdobím své existence. V současné době (především kvůli možnému exportu do EU) dochází k renesanci chovu, ale na naprosto jiném základě než tomu bylo dříve. Chovatelé se místo produkce vlny snaží nyní efektivně produkovat maso.

Základem výživy ovcí jsou pastevní porosty a jejich kvalita je také rozhodující pro celkovou efektivnost. Těmto porostům je třeba věnovat maximální možnou péči, protože jen kvalitní porost s optimálním fytocenologickým zastoupením jetelovin, trav a bylin je zárukou efektivních výsledků užitkovosti. Z našich sledování pastevních porostů vyplývá, že neošetřené (zanedbané porosty) mají obsah energie o 2 až 3 MJ energie nižší než kvalitní porosty s vyšším zastoupením jetelovin a trav. To pak v praxi znamená, že buď musíme porosty ošetřovat a nebo ovce na pastvě přikrmovat. Protože z předchozího textu jasně vyplývá, že v krmných dávkách ovcí s dobrou užitkovostí chybí především dostatek energie bude nutné především přikrmovat energetická krmiva (např. na bázi kukuřice, kvalitních trav, okopanin, obilovin, aj.). Velmi citlivě je potřeba přistupovat k příkrmu především v letním období (srpen), kdy vlivem přísušku se mění kvalita trav a přitom ovce jsou v té době na pastvinách obvykle jen velmi obtížně přístupných. Nesmíme zapomenout také na přístup k pitné vodě a k minerálním lizům. Nedostatek dusíkatých látek v krmných dávkách bývá pouze u mladých intenzívně rostoucích zvířat a ze zdrojů dnes přichází v úvahu jeteloviny, řepka a vedlejší produkty jejího zpracování. Jistě by se dalo vyjmenovat nejméně 20 druhů bílkovinných krmiv, ale většinou z finančních důvodů se používají jen vzácně (např. sójový extrahovaný šrot). Při příkrmu kvalitních bílkovinných krmiv se musí věnovat pozornost kvalitě úpravy těchto krmiv. Mělo by podle našeho názoru platit jednoduché pravidlo, čím je zdroj bílkovin kvalitnější, tím by mělo být krmivo jemněji šrotováno, aby uniklo degradaci v bachoru. Jednoduchým propočtem lze zjistit, že kvalitní protein degradovaný v bachoru poskytne zvířeti maximálně 56 % bílkovin ze zkrmených zvířeti. Naproti tomu protein nedegradovaný v bachoru může poskytnout zvířeti 70 až 92 % kvalitních bílkovin pro pokrytí metabolických potřeb.
Přikrmování ovcí závisí na produkci (přírůstku), na vzdálenosti, kterou za pastvou musí ovce překonat a také na teplotě vnějšího prostředí. Při chovu ovcí v zimním období závisí potřeba příkrmu na kvalitě základního krmiva (sena z pastevního porostu) a možnostech ovčáka doplňovat další krmiva.

Potřeba živin pro ovce
Potřeba živin pro ovce se za posledních 10 let v celém světě studovala a na základě nových znalostí se zpřesňovala norma potřeby. Počátkem devadesátých let došlo v České republice ke změnám v definování potřeby živin a původně platné škrobové jednotky byly nahrazeny novými jednotkami energetickými (NELo – netto energie laktace pro ovce a NEVo – netto energie výkrmu pro ovce) a stravitelné dusíkaté látky (SNL) byly nahrazeny jednotkami PDI (protein stravitelný v tenkém střevě).
Normy jsou zpracované pro bahnice jalové, březí a laktující. Normy pro březí bahnice do prvních 75 dnů březosti jsou vypracované diferencovaně pro předpokládaný porod jednoho nebo dvou jehňat. Normy pro laktující (kojící) bahnice jsou rozdělené pro první 2 měsíce laktace a pro zbývající období laktace a potřeba živin je stanovená pro bahnice s jedním nebo dvěma jehňaty. Vzhledem k zastoupení plemen u nás je potřeba živin udávaná pro živou hmotnost bahnic 45 kg, 60 kg a 75 kg. Hodnoty však v naší práci neuvádíme a zaměříme se pouze na výkrm jehniček a beránků.

Potřeba živin pro výkrm
V platné normě potřeby (SOMMER aj., 1994) je doporučená potřeba definována souborem regresních rovnic. Pro stanovení potřeby živin vykrmovaných jehňat je třeba znát především hmotnost a plánovaný přírůstek. Pak lze z těchto rovnic odhadnout potřebu živin. Protože nelze předpokládat, že chovatelé ovcí budou přesně počítat potřebu živin podle rovnic v tabulkách 1 a 2, uvádíme potřebu živin pro rostoucí jehničky a v tabulkách 3 a 4 pro beránky. Údaje v tabulkách umožňují vypočítat krmné dávky při hmotnosti beránků v rozpětí od 15 do 40 kg a jehniček od 15 do 30 kg při předpokládaném denním přírůstku živé hmotnosti 150 až 400 g u beránků a 125 až 325 g u jehniček.
Potřeba živin pro výkrm jehniček a beránků je vzhledem k různé růstové schopnosti a různému podílu svaloviny a tuku v přírůstku mláďat uvedena v samostatných tabulkách 1 až 4.

Závěr
Pro chovatele je podstatné si uvědomit, že nelze ze špatného krmiva dosáhnout u rostoucích ovcí vynikajících přírůstků. Nelze předpokládat, že nekvalitní porosty a krmiva poskytnou dostatek energie pro ekonomicky efektivní chov ovcí. Jen optimální výživa může zajistit zdraví zvířat a optimální užitkovost

Literatura:
SOMMER aj. : Potřeba živin a tabulky obsahu živin v krmivech pro přežvýkavce, VUVZ Pohořelice, 1994, 250 s.

Ke zpracování tohoto textu jsme použili údaje zjištěné při řešení Výzkumného záměru MSM 432100001 a grantu qd0211.

Ladislav Zeman. Pavel Veselý,
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *