Praha zadaná pro jeleny a daňky

Světová elita odborníků, věnujících se především jelenům a daňkům si dala po čtyřleté přestávce další schůzku, tentokrát v hlavním městě naší republiky. Víc než 250 delegátů z pěti kontinentů čeká nabitý program šestého ročníku Mezinárodního kongresu biologie jelenovitých. Ten nabízí kompletní pohled na ústřední téma kongresu, včetně informací o aplikaci získaných poznatků do praxe. Čtyři dny vědecké prezentace v suchdolském areálu České zemědělské univerzity doplní exkurze, mimo jiné do obory bílých jelenů Žleby, a návštěvy Národních parků Krkonoše a Šumava.

Hlavním pořadatelem významné akce je Výzkumný ústav živočišné výroby z Prahy – Uhříněvse (VÚŽV). Jeho oddělení etologie totiž získalo právě zásluhou dlouholetého angažování v problematice jelenovitých velmi respektované postavení ve světě.
Vedle VÚŽV si navlečou pořadatelskou „pásku“ ještě Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU a Federace evropských chovatelů jelenovitých (FEDFA), zatímco hlavním partnerem akce se staly Lesy České republiky.
Kongres je oficiálně prezentovaný jako The 6th International Deer Biology Congress, přednášky a jednání se uskuteční výhradně v angličtině a rovněž sborník je vytištěn ve stejném jazyce.
Všechno začne v pondělí 7. srpna. Prostory fakulty jsou rezervovány i následující úterý, čtvrtek a pátek, vždy od 9 hodin dopoledne. Jak již bylo uvedeno, zbývající tři dny týdne absolvují účastníci mimo Prahu.
Hlavní příspěvky přednese sedm renomovaných expertů. Jsou to profesoři Valerius Geist, George A. Bubenik a Murray Woodbury (všichni z Kanady), Chunyi Li (Nový Zéland), Mads C. Forchhammer (Dánsko), Marco Apollonio (Itálie) a William J. McShea (USA).
Zajímavé pro české praktiky bude zvláště vystoupení Kanaďana Woodburyho o chorobách jelenovitých a jejich výskytu u zvířat žijících volně i na farmách.

Profesor mezi esy

Oddělení etologie VÚŽV se na kongresu představí v osmi vystoupeních, autory jsou vedle jeho stálých pracovníků i diplomanti a doktorandi z pěti českých univerzit a zahraničních škol, kteří v 21 členném týmu z Uhříněvse aktivně působí.
Vedoucí oddělení profesor Ing. Luděk Bartoš, DrSc. má bilanci, kterou není třeba příliš komentovat: více než 100 publikací ve vědeckých časopisech, 18 kapitol v recenzovaných, převážně zahraničních monografiích, 15 vyžádaných přednášek na mezinárodních konferencích a 12 samostatných vystoupení na univerzitách od Kanady a USA přes Japonsko a Čínu po Evropu.
Prof. Bartoš „pověřený mezinárodní vědeckou komunitou k organizaci kongresu“ bude v Praze i přednášet o fyziologii parožení (růstu paroží) a dále představí delegátům experimentální chov jelenů VÚŽV, využívaný nyní v první řadě coby demonstrační objekt pro názorné ukázky praktické denní manipulace se zvířaty.
Domácí farmáři prof. Bartoše kromě toho dobře znají jako bývalého prezidenta a současného viceprezidenta Asociace farmových chovů jelenovitých ČR.

Bubeníkova cena

Pracovních sekcí kongresu je připraveno celkem 14.
Vedle obecných témat (genetika a evoluce, reprodukce, choroby nebo chování a welfare) jsou na pořadu jednání i specifické záležitosti – například reakce jelenovitých na globální změny prostředí, problémy s přemnožením, ochrana volně žijících populací a střety zájmů či zvěřina a její potencionální přínos pro spotřebu lidí.
Velký prostor a to i v diskusních setkáních je věnován tzv. hospodaření s jelenovitými a týká se pochopitelně také ohrožených druhů.
Jedním z plánovaných bodů programu má být udělení Tony Bubenik Memorial Award. Cena k uctění památky známého českého vědce je jako vždy předtím určena úspěšným mladým pokračovatelům. Pro úplnost dodejme, že syn dr. Antonína Bubeníka prof. George (Jiří) A. Bubenik emigroval po srpnu 1968 do Kanady, je uznávaným fyziologem a jak již bylo zmíněno výše, pražské akce se aktivně zúčastní.

Změna kurzu?

Předchozích pět ročníků kongresu se konalo postupně na Novém Zélandě, ve Spojených státech, Velké Británii, Maďarsku a Kanadě. Při výběru první pořadatelské země rozhodl i tehdejší neuvěřitelný nárůst počtu novozélandských farem jelenů – dnes v nich žijí tři milióny zvířat.
Čeští chovatelé jelenů lesních (dříve jelenů evropských) a daňků evropských (skvrnitých) se dlouho snaží získat stejné podmínky pro podnikání, jaké kolegům a současně konkurentům z Evropské unie umožňuje za hranicemi platná legislativa. Čechům se to zatím nepodařilo, přestože už třetí rok patří do téhož nadnárodního společenství.
Pražský kongres není zaměřen na řešení problematiky farmových chovů jelenovitých, ale přesto může domácím farmářům k postupnému prosazování jejich požadavků pozitivně přispět.
Slušnou zásobu pádných argumentů (o tom, jak to „jede“ u sousedů) chovatelé k dispozici mají a o vlastních praktických zkušenostech a výsledcích není třeba diskutovat, ostatně jezdí se sem s nimi seznamovat profesionálové od Nového Zélandu po Německo.
A teď k nám po běžných poznávacích pracovních návštěvách zamířila vybraná vědecká společnost, která není na žádné paradoxy zvyklá a už vůbec neslyší na tolerování nějakých krajových specifik.
Státní úředníci by měli brát uspořádání kongresu v České republice velmi vážně. Přesvědčit je potom o správnosti změny postoje k chovu jelenů a daňků nevypadá pro nezainteresovaného a nezasvěceného pozorovatele jako složitá operace. Opak je pravdou. Většina dosavadních pokusů o zavedení všude jinde ověřených postupů skončila neúspěchem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *