Předpisy omezují drobné farmáře

Nový balíček nařízení Evropského společenství o hygieně potravin (č. 852, 853, 854 a 882/2004), který vstoupil v platnost k 1. lednu 2006, nabízí díky své flexibilitě nové šance pro zachování tradičních výrobků i přes velkou odlišnost podmínek v různých regionech Evropské unie. Přesto se v nových členských zemích, například v České republice, objevuje opačný trend a právě drobní faremní zpracovatelé zemědělských produktů se potýkají s přísnou národní úpravou evropské legislativy.

Drobní faremní zpracovatelé znamenají pro venkov velký potenciál, protože v oblastech, odkud se většinou lidé odstěhovávají, zajišťují další pracovní místa. Prodejem hotových výrobků namísto surovin zvyšují své příjmy a tak následně zase investují právě ve venkovských oblastech, které jsou jinak závislé na dotacích zvenku. To si uvědomili i tvůrci nové společné legislativy EU a záměrně poskytli velký manévrovací prostor, který si každá země měla přizpůsobit svým podmínkám tak, aby se při zachování vysoké kvality a bezpečnosti potravin uplatnili vedle velkých průmyslových producentů potravin i ti drobní, hospodařící většinou na rodinných farmách.
Původně zamýšlená flexibilita se ale v národní interpretaci vytrácí a staví se vůči faremním zpracovatelům velmi restriktivně. Dochází pak až k tomu, že v některých zemích (například ve Francii a Itálii) je možné za určitých podmínek potraviny vyrábět, zatímco v jiných zemích (například ČR, Německo, Slovensko) za těch samých podmínek je výroba zakázána, přestože je nakonec možné dovézt výrobek z tolerantnějších zemí i do zemí přísnějších, takže původní záměr ochránit spotřebitele před takzvaným rizikovým zbožím stejně selhává.

Setkání v Bruselu
Kde je zakopaný pes, se snažili zjistit zástupci svazů, sdružení i státních institucí z jednotlivých zemí spolu se členy Evropského parlamentu a komise zodpovědnými za tuto legislativu na setkání v Bruselu 7. listopadu 2007. Byl tam objasněn jak původní záměr, tak současná realizace této legislativy.
Jak zmínil poslanec Dr. Horst Schnellhardt, individuální posouzení a schválení určitého podniku by mělo být na základě možného rizika. To znamená, že u velkých provozů, které dodávají své produkty širšímu okruhu spotřebitelů, musí být kontrola logicky přísnější. V nových členských zemích se však v tomto ohledu doposud nedělá rozdíl a malé provozovny musí splnit stejná kritéria jako ty velké, což je pro mnohé z nich kvůli omezeným investicím nedosažitelné i za pomoci dotací. I přes dodržování kritických bodů (HACCP), jež by měly přenést zodpovědnost z kontrolních úřadů na samotné producenty, jde zatím často jen o další papírování místo opravdového usnadnění.
Zaměstnanci veterinární správy by se měli dostat z primární pozice kontrolorů do pozice poradců, řekl Horst Schnellhardt. K tomu by ale potřebovali speciální znalosti týkající se i malých provozů. Protože se ale v minulosti setkávali (jak za dob studií, tak při výkonu své práce) především s průmyslovými provozy, nedovedou si představit, že se dá požadovaná hygiena a bezpečnost dosáhnout i jinými způsoby, než jak to řeší velké podniky. Pro jistotu vše ostatní nepovolí, často s argumentem, že budou sami Bruselem kontrolováni a nemohou si to vzít na zodpovědnost. Proto bude komise (SANCO) stejně jako v případě cross compliance připravovat školení speciálně pro kontrolní úřady, aby si prohloubili své odborné znalosti a byli žadatelům o oválné razítko opravdovou pomocí, uvedl Wilem Daelman za SANCO.

Poptávka roste
Spotřebitelé ve všech zemích žádají čím dál více regionální produkty se specifickou chutí. Cílem EU není univerzální produkt se stejnými parametry od Portugalska až po Estonsko, ale naopak mnohostrannost a zachování originálních receptur při dodržení základních hygienických principů, které však nespočívají ve výšce kachliček či počtu bezdotykových baterií, ale v zodpovědném chování všech osob, které přijdou s potravinou do styku od stáje až po stůl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *