Představy nového předsedy svazu

Na jubilejním 20. členském shromáždění Českého svazu chovatelů masného skotu byl do funkce předsedy na další čtyřleté období zvolen Ing. Miroslav Vráblík. Nahradil tak v této funkci Karla Šebu, který na post nejvyššího představitele svazu již nekandidoval. S novým předsedou jsme diskutovali na téma, jak si představuje budoucnost organizace, která zastupuje chovatele dvanácti různých masných plemen skotu.

I když jste díky Vašim aktivitám většině chovatelů dobře známý, můžete se ve stručnosti představit novým a začínajícím chovatelům?
Jsem původní profesí zootechnik. Po absolvování českobudějovické zemědělské školy jsem pracoval na Státním statku Šumava. První skutečné seznámení s masným skotem jsem zažil při postgraduáním studiu, kdy nás prof. Jindřich Kahoun vzal na exkurzi do Maďarska a ukazoval nám perspektivní systém produkce hovězího masa. Bylo to stádo asi 300 krav domácího plemene a v něm v harému působilo osm limousinských býků. Bylo to něco úplně nového a velmi se mi to zalíbilo. Hned jsme také doma zkoušeli připouštět vyřazené červenostrakaté prvotelky tím, co bylo tenkrát k dispozici – limousinským inseminačním býkem. Zásadní změnu do mého života přineslo setkání s dávným přítelem MVDr. Milošem Menhartem, který se po revoluci vrátil z emigrace do Čech. Působil jako veterinář v kanadské provincii Saskatchewan a měl velmi blízko k masnému skotu. Tehdy padlo rozhodnutí pustit se do chovu plemene Aberdeen Angus. Vše začalo importem pěti březích a čtyř nezapuštěných jalovic v roce 1991. Přirozeně s chovem úzce souvisí i realizace, a tak jsme se, opět podle kanadského vzoru, pustili do pokusu dostat kvalitní hovězí maso na domácí trh. Vznikl projekt Český Angus a od roku 1994 dodáváme na náš trh vyzrálé, vakuově balené hovězí maso. V průběhu let se naše stáda rozrostla o plemena hereford, masný simentál a charolais, ale na prvním místě byl vždy angus.
Zájem o masná plemena mě také přivedl do Českého svazu chovatelů masného skotu. Byl jsem členem výboru od roku 1992 a v letech 1996 až 1998 jsem byl předsedou ČSCHMS. Byl jsem zakládajícím členem Asociace chovatelů plemene aberdeen angus a od roku 1993 jejím prvním předsedou. Plemeno aberdeen angus jsem zastupovat také na evropské úrovni – to když se v roce 2003 stala Česká republika členem evropského Angus Fóra. V roce 2005 jsem byl zvolen presidentem této organizace a spolupracoval jsem na přípravě Euro Angus Fórum 2005 v Praze. Po této akci jsem svoje „funkcionářské“ aktivity ukončil a věnoval jsem se chovatelské práci. Bydlím v jihočeském městečku Trhové Sviny, na jaře mi bylo 53 let, jsem ženatý a mám dvě dcery.

Jakou máte představu o činnosti a fungování svazu? Jaké cíle by si měl svaz v nejbližší době, ale i do budoucna vytyčit?
Jasnou prioritou pro každého chovatele a i svaz bude ekonomická situace. Dopady hospodářské recese, která je označovaná jako nehlubší od druhé světové války, se dotknou více či méně každého z nás. Jen ten, kdo je schopen takovou situaci zvládat, může provádět smysluplnou činnost a rozvíjet se. Domnívám se, že právě pomoc ČSCHMS při odbytu zvířat je jedním z nejbližších úkolů. Také bychom měli věnovat pozornost mladým chovatelům. Ti jednou převezmou rodinné farmy, ale i funkcionářská místa. Svaz by se měl zajímat a podporovat jejich odborný růst, vzdělání, zprostředkovat jim zahraniční kontakty, připravovat si osobnosti pro svazové funkce. Rozhodně nemáme juniorů mnoho a jen někteří z nich se rozhodnou pro chovatelskou budoucnost. Pokud Svaz dokáže svou činností pozitivně ovlivnit mladé chovatele a ti rozšíří naše řady, bude to velký úspěch. Také o oblasti šlechtění bychom měli pokročit ve směru světových trendů. Mám na mysli sledování jatečných ukazatelů, které se dnes ve většině zemí provádí. Jejich vyhodnocování a zařazení do výpočtu plemenných hodnot je další krokem, který bychom měli udělat.
Naším úkolem by také mělo být zvýšení aktivity jednotlivých plemen, tedy jejich klubů. Některá plemena poměrně aktivně pracují a zlepšují svou prestiž a postavení na trhu, některá moc aktivit nevyvíjejí. Samozřejmě je to o lidech, kteří jsou ochotni „táhnout“, o práci kterou jsme nebo nejsme ochotni vykonat. Proto si myslím, že by jednotlivé kluby měly za své protagonisty vybírat především ty, kteří jsou ochotni pro plemeno pracovat a něco mu přinést. Při aktivitách jednotlivých plemen svaz vždy byl a jistě i v budoucnu bude oporou a pomocníkem, nemůže však činnost klubů suplovat.

Co by měl svaz zajišťovat pro chovatele v Česku? Myslíte si, že v souvislosti se současnou krizí ve většině komodit by mohla být třeba jednou z cest založení vlastní odbytové organizace? Rozhodně. Česká republika se stala v oblasti chovu masného skotu silnou a úspěšnou zemí. Naši chovatelé dokázali zužitkovat podporované dovozy plemenných zvířat z počátku devadesátých let a dnes jsou naše výsledky srovnatelné s chovatelsky vyspělými zeměmi. Některá plemena se rozšířila natolik, že jsme schopni nabídnout potenciálním zájemcům velké kolekce zvířat. A tady je prostor pro organizaci, která by pro chovatele zajišťovala odbytový servis.
Často se stává, zvláště v posledních letech, že kupující požadují velké počty zvířat a taková dodávka je nad síly jednoho či dvou chovatelů. Pak je nezbytná koordinace a spojení více chovů. Samozřejmě lze tyto aktivity ponechávat zcela na obchodních exportérských firmách, ale zrovna tak je šance se do této činnosti aktivně zapojit. Myslím, že musíme lépe propagovat výsledky naší chovatelské práce, spolupracovat s obdobnými chovatelskými organizacemi v zahraničí, informovat o tom, že máme co nabídnout a to i v počtech, které jsou zajímavé pro velké zákazníky. Je logické, že takové kontakty bychom měli hledat především na východ od naší republiky. Máme za sebou vývozní zkušenosti na Slovensko, Ukrajinu, Polsko, ale musíme podchytit zájem o rozvoj chovu skotu v dalších východních zemích. Když se v první polovině devadesátých let začínal rozvíjet chov masného skotu v Čechách, dováželi jsme zvířata z Francie, Kanada, Dánska i Německa. Dnes jsme v situaci, kdy se dodavatelem kvalitního genetického materiálu může stát Česká republika.

Jak by měl svaz postupovat ve vztahu k nynějšímu systému podpor a názorům ostatních svazů zastupujících jiné chovatele? Zájmy nás zemědělců nejsou jednotné a od toho se odvíjí názory a argumentace jednotlivců. Bylo tomu tak v minulosti a zaznělo to i v diskusi na výroční členské schůzi. Ti, kteří chovají pouze masný skot budou jednoznačně zastávat stávající systém, ti kteří jsou i producenti mléka a zažívají tvrdé dopady současné krize v této komoditě, budou opačného názoru. ČSCHMS je však organizací chovatelů masného skotu a tím je dáno, za kterou komoditu musí bojovat. Navíc se domnívám, že nelze při odbytových potížích jedné komodity nesystémovým zásahem dostat do krize komoditu jinou.
Pevně věřím, že výsledkem jednání bude, jak řekl vicepresident AK Ing. Bohumil Belada, klidné a rozumné, argumenty podložené rozhodnutí a ne „převálcování“ těch, kteří jsou v početní menšině. Svaz se musí na tato jednání pečlivě připravit, aby byl schopen argumentačně podpořit zájem svých členů. Rozhodně to nebude jednoduché, ale konečné rozhodnutí bude na Ministerstvu zemědělství, které jistě vyslechne argumenty všech.

A co masný skot a kvalitní hovězí maso? Vnímáte současné aktivity ČSCHMS s ohledem na možnosti svazu jako dostačující či by bylo vhodné je ještě rozšířit či doplnit?
Kvalitní hovězí maso je praktickým výstupem chovu masného skotu, je to ten nejlepší argument pro nás, jak přesvědčit každého spotřebitele. Zabývám se touto problematikou 15 let a osvětu a propagaci kvalitního hovězího beru jako nekončící proces. Jen malá část veřejnosti ví, že hovězí maso je cenné pro obsah železa, zinku, vitamínu B12, aminokyselin a omega-3 nenasycených mastných kyselin, tedy látek významných pro lidskou výživu. Česká republika se bohužel ve spotřebě hovězího propadla až na 9,5 kg na osobu za rok. Je to opravdu velmi málo – pro porovnání Italové, Francouzi, Dánové a Švédi mají spotřebu okolo 25 kg. Velmi oceňuji aktivity Svazu především při praktické propagaci hovězího. Ochutnávky steaků při svazových akcích byl vynikající nápad, který se setkává s příznivou odezvou veřejnosti. Rovněž velmi přínosná byla šetření řádného označování masa v supermarketech. Ukázalo se, jaké problémy mají s plněním zákonných povinností ti, kteří nám spotřebitelům na svých letácích slibují málem modré z nebe.
Je však nutné hledat další cesty a způsoby, jak naší veřejnosti nabídnout kvalitu, kterou produkují naši čeští chovatelé. Myslím, že i tady můžeme udělat velký kus práce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *