Přežije na Vysočině chov skotu?

Zemědělské družstvo Velká Losenice nedávno otevřelo novou stáj splňující všechny požadavky na welfare. Místní šlechtitelský chov plemene české strakaté produkuje plemenný materiál, provádí embryotransfer, užitkovost je dobrá, zvířata jsou zdravá, vše funguje tak, jak má. Nikoli však ekonomika. Kvůli ceně mléka a dalších komodit se družstvo dostává do problémů, právě došly finanční rezervy, příští rok bude opravdu krizový.

ZD Velká Losenice vzniklo již v roce 1974, kdy se slučovala jednotná zemědělská družstva Nové Dvory, Pořešín, Vepřová, Malá a Velká Losenice v jeden celek. I po revoluci se družstvo zachovalo téměř v původní podobě.
Hospodaří v okolí Žďáru nad Sázavou na 2092 ha zemědělské půdy. Na orné půdě, které je 1663 ha, pěstují převážně obilí, hrách, brambory, kukuřici na siláž a pícniny. Trvalé travní porosty tvoří 429 ha. Živočišná výroba se orientuje na chov českého strakatého skotu, který je od roku 2003 uznán jako šlechtitelský. Před několika lety vedení rozhodlo, že hlavní zaměření podniku bude výroba mléka a navýšení stavů na 750 dojnic plemene české strakaté. Průměrná užitkovost za celý podnik je za prvních osm měsíců tohoto roku 7103 litrů, při 4 % tuku a asi 3,5 % bílkovin, tržnost mléka je 98,64 % a průměrná realizační cena v mlékárně Hlinsko je od počátku roku 6,18 Kč/l. Kvóta, kterou podnik částečně dokoupil, je 5 522 842 kg.
Družstvo odchovává v současnosti celkem 610 jalovic, 245 telat, ve výkrmu je více než 380 býků.
Krátce po uznání šlechtitelského chovu začali družstevníci uvažovat o modernizaci ustájení. V roce 2007 tedy na středisku Nové Dvory začala vyrůstat novostavba volné stáje s dojírnou. Kapacita moderní vzdušné stáje je 309 krav, tedy 309 boxů stlaných separátem, na ni navazuje zánovní čtyřiadvacetimístná kruhová dojírna Westfalia Surge.

Investice uvedly podnik
do červených čísel
Nová produkční stáj v Nových Dvorech byla uvedena do provozu v lednu 2008. S využitím programu Evropské unie Investice do zemědělského majetku byla získána dotace 16 milionů korun a za pomoci úvěru od České spořitelny bylo celkem investováno do zlepšení životní pohody dojnic a obsluhy celkem 50 milionů korun.
„Při kalkulacích o návratnosti investice v roce 2006 jsme počítali, že cena mléka může přechodně klesnout na 7,60 Kč/l s tím, že optimální cena pro nás je 8,20 Kč/l, což platí i při dnešních propočtech. U České spořitelny zbývá z úvěru, který máme splatit do osmi let, 23 milionů korun. Splátky a úroky zatěžují každý litr jednou korunou. Produktivitu práce nelze v tomto novém provozu již více zvyšovat, protože na jedné směně pracují jen tři lidé. Jednoduchým propočtem každý dospěje k tomu, že při současné ceně, jež v letošním roce dosáhne maximálně 6,20 Kč, nelze na splátku úvěru vydělat, i kdyby se pracovníkům neplatilo za práci,“ objasňuje neúprosnou bilanci předseda družstva Ing. Jaroslav Slaný.

Uvěr se zatím splácí
„Předpokládáme, že tržby za mléko proti minulému roku klesnou o devět milionů korun. Přesto se stále daří splácet úvěr díky velmi dobrému zpeněžení brambor z loňské úrody, úplnému zastavení veškerých investic a oprav a šetření na všech ostatních úsecích včetně mezd, kde počítáme s tím, že je ve srovnání s loňským rokem snížíme o pět procent.
Na kravách příliš nešetříme, protože máme ověřeno a spočítáno, že by to nepomohlo, ba naopak. Když spadne užitkovost, ekonomika se nezlepší, o zdravotních nebo reprodukčních komplikacích ani nemluvě,“ říká předseda.
Pro vedení družstva je každá dobrá rada drahá. Příští rok bude zlomový, protože veškeré rezervy budou vyčerpány. Do ztráty se dostaly další komodity, hlavně jde o obiloviny, v očekávání je i řepka. Solidní úroda brambor z letošní sklizně, pokud bude dobře prodána, vyrovná výpadky rostlinné výroby. Ve hře jsou pak dotace, které všechny „díry nezalepí“ a nikdo zde dnes neví, jak vysoké budou v příštím roce. Vynořují se otázky: Snížit stavy krav? Co pak s krmivy ze 450 ha luk? Co výstavba bioplynové stanice? Přechod zčásti na masný skot? Nebo kolik pracovníků propustit, protože další snižování mezd je demotivační.

Minimální cena mléka
„Nejlepší řešení by pro nás bylo, kdyby alespoň na určitou dobu byla stanovena minimální cena mléka na úrovni 30 centů s omezením produkce o pět procent. Jsme v našem družstvu přesvědčeni, že skot do našich podmínek patří a věříme, že naše rozhodnutí zůstat u této specializace je do budoucna správné,“ říká předseda tamního družstva Ing. Jaroslav Slaný, který tuto funkci vykonává již 23 let. Zatím se mu vždy podařilo se svými spolupracovníky zajistit kladný výsledek hospodaření.
Na závěr dodává optimisticky „Sedláci však musí přežít, nezničily je války, různé režimy a tak bychom měli přežít i tuto ekonomickou krizi.“

Co bude s podniky, které zkrachují?

 V podobné situaci, jako je družstvo ve Velké Losenici, se nachází řada dalších významných českých zemědělských podniků. Navíc plemenářské nebo výživařské firmy (a další dodavatelé zemědělců) mají u prvovýrobců značnou část peněz, všichni již čekají s nataženou dlaní na dotace, které by měly uspokojit jejich pohledávky. Není jisté, zda dotace budou pro všechny věřitele stačit.
Pokud půjdeme v úvaze dál a připustíme, že některé z domácích zemědělských podniků současnou situaci neustojí, co s nimi bude potom? Při konkurzu podniku se rozprodává majetek tak, aby byli uspokojeni věřitelé. Banky, kterým investující zemědělské podniky dlužily, pravděpodobně budou chtít získané nemovitosti ihned odprodat. Logicky – co by banky dělaly s budovou stáje nebo s jímkou na kejdu? Nabídnou majetek investorovi, který bude pokračovat v zemědělské výrobě. Co by s takovými objekty jinak dělal, že?
Českých investorů, kteří by mohli nějakou dobu přečkat a vyvést podniky z krize, se zřejmě příliš nenajde (možná jeden slovenský).
Proto ať se družstevníci připraví na uvítání nových majitelů z Nizozemska, Dánska, okolních států nebo možná spíše z Norska nebo Švédska, kde jsou ještě finanční zdroje. Můžeme se také pomalu začít učit čínsky, a to bez nadsázky. Je známé, že některé státy, jako jsou Jižní Korea, Čína, Saudská Arábie, Japonsko a další již z důvodů potravinové bezpečnosti zkupují nebo si dlouhodobě pronajímají půdu v dalších částech světa – například na Filipínách, Ukrajině, Brazílii nebo na Madagaskaru. Proč by taková skupina majetnějších Číňanů nekoupila české zemědělské podniky, které jim naservírujme na stříbrném podnose – dobře zavedené, koncentrované a fungující. Jistě i s českou půdou, které se někteří drobní vlastníci přestěhovaní do měst rádi zbaví.
Můžeme se ptát, kdo je odpovědný za tento stav? Je vůbec někdo odpovědný? Kdo nevypracoval koncepci zemědělské politiky? Kdo s tímto stavem ještě může něco udělat?

Lukáš Rytina

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *