Přivál je pouštní vítr

Achal – Teke. Asi každý, kdo se o koně trochu zajímá, se s tímto zvláštním prastarým plemenem setkal. Jejich štíhlá těla na dlouhých lehkých nohách, prodloužená ještě dlouhým krkem, na kterém sedí hlava s mandlově hnědýma očima, vypadají zvláštně elegantně. Dnešní název Achal – Teke neboli Achaltekinský kůň souvisí nejspíš s názvem turkmenského kmene Teke, který choval tyto koně v oáze Achal. Možná právě v geografické odlehlosti této oblasti se skrývá odpověď na otázku, proč jsou tito koně tak odlišní od koní většiny dnešních plemen.

Achaltekinci mají pověst zlých, tvrdohlavých a neovladatelných koní. Chovatelé však nad těmito zkazkami kroutí hlavami. Achaltekinci jsou přesně takoví, jak se k nim lidé chovají. „Jsou možná temperamentnější, jsou možná i trochu svéhlaví, ale rozhodně to nejsou koně zlí,“ říká chovatel a milovník achaltekinských koní Martin Hofman. Achal – Teke jsou velmi citliví a rychle si dokáží vytvořit velmi pevné pouto k jednomu člověku. Tomu jsou pak věrni a naprosto oddáni.

Plemeno nebeských koní
Plemeno Achal – Teke je prastarým plemenem. Soudí se, že Achaltekinci jsou přímými potomky perských koní. Pocházejí tedy z asijského kontinentu, kde jsou také dodnes v největší míře chováni. Plemenná kniha achaltekinského plnokrevníka je vedena v Rusku. V České republice sdružuje chovatele, majitele koní a zájemce o koně plemene Achal – Teke organizace Český svaz chovatelů Achal Teke (ČSCHAT), která je i členem Mezinárodní organizace chovu achaltekinských koní (MAAK).
Hlava koní plemene Achal – Teke by měla být lehká, suchá s rovným nebo vypouklým profilem čela. Obličejová část delší, velké oči speciálně zakřivené (šikmooké) a přesahující nadočnicové oblouky. Hlava je nasazena na krk pod ostrým úhlem.
Krk by měl být vysoko nasazený, dlouhý, rovný nebo esovitě zahnutý, kruhovitý a v přechodu ohebný. Kohoutek má mít vysoký, dlouhý a svalnatý, lopatka dlouhá šikmá s dobře utvářeným svalstvem. Hrudník Achaltekinců má být hluboký, široký v plecích, oválný, s dlouhými falešnými žebry. Hřbet je relativně široký s nevýznamným prodloužením. Záď se sklání v normálním úhlu, občas může být trochu sražená. Měla by být široká, dlouhá a se silnými svaly táhnoucími se k dolnímu hleznu. Ocas je nízko a hluboce nasazený, na kořeni často téměř bez žíní. Končetiny mají být suché, dlouhé s dobře utvářenými klouby a pevnými dobře znatelnými šlachami. Kopyta jsou silná a malá. Achaltekinci mají jemnou kovově lesklou srst různých barev. Hříva i ocas jsou řídké a kštice a rousy často chybí. Koně vynikají prostorným pohybem, pohodlným pro jezdce ve všech chodech. O charakteru už bylo psáno výše, zmiňme se ale o jejich pověstné vytrvalosti a houževnatosti.

Na návštěvě v Říčanech
Martin Hofman je jedním z chovatelů koní plemene Achal – Teke v České republice. Proč právě koně tohoto plemene? Prý pokud se nechcete do koní Achal – Teke zbláznit, nedívejte se jim do očí. Martin Hofman jim do očí pohlédl a výsledkem je pět plnokrevných klisen a dva plnokrevní plemenní hřebci, kteří mu spokojeně řehtají ve stáji.
V dnešní době existuje osmnáct linií, z nichž mnohé jsou zastoupeny právě v krvi koní Martina Hofmana. První obyvatelkou stáje v Říčanech se stala klisna Durana. Stejně jako další klisna Alem a hřebec Abebe pochází z Rakouska po otci z linie Sere. Zakladatelem této linie je potomek posledního syna legendárního hřebce Boinou, tedy hřebce 175 Melekuše. Tím je více než zřejmé, o jak dobrou krev jde. Tímto potomkem je zlatý plavák 919 Sere, který se stal v roce 1978 šampionem plemene. Svým potomkům předává korektnost stavby těla a pracovitost. Z matčiny strany patří Durana do linie Kara Kir, vycházející z linie Ak Sakal. Velkou hodnotou této linie je neprovázanost s hřebcem Boinou. Koně této linie jsou známí pro svůj exotický vzhled a jemné a ploché chody.Alem pochází po matce z linie Peren a Abebe z linie Karlavač.
Druhým obyvatelem říčanských stájí se stala klisna Penelope, jejíž původní domovinou bylo Německo. Po otci přísluší klisna do linie Peren. Hřebec 779 Peren se narodil roku 1955 v Turkmenistánu a byl hodnocen jako Elita. V roce 1967 se stal šampionem plemene.
Po matce přísluší k linii Kaplan, jejíž zakladatel, hřebec 721 Kaplan, byl krásný vraník s výbornou dostihovou kariérou. V roce 1967 se stal šampionem plemene.
Další přírůstek přijel do Říčan na Valentýna léta Páně 2005. Byla to Al–Kaira. Po otci tato sedmiletá klisna pochází z linie Fakirpelvan. Hřebec Farkirpelvan se narodil v Ašchabádě v roce 1951. I on byl vyhodnocen jako třída Elite a v roce 1969 se stal šampionem plemene.
Linie Ak Belek , ke které náleží Al–Kaira z matčiny strany, je velmi vzácná. Zastoupení této linie ze všech linií je jen 1,3 %. Hřebec Ak Belek předává svým potomkům typičnost a výborný exteriér.
Koupě další klisny jménem Chiva Tarki probíhala tak trochu netradičně. Netradičně v tom smyslu, že ji Martin Hofman koupil „na dálku“. V roce 2005 pozval do Čech Taťjanu Nikolajevnu Rabovou, viceprezidentku MAAK, viceprezidentku pro selekci a chov plemene Achalteke, prezidentku Ruské asociace chovatelů achaltekinských koní a hlavní inspektorku chovu achaltekinských koní. Ta mu Chivu ukázala na fotografiích a telefonicky už jen zprostředkovala její prodej. Trvalo ještě ale skoro půl roku, než se Chiva Tarki ubytovala ve svém novém boxu v Říčanech.
Chiva Tarki se stala Juniorskou světovou šampionkou v roce 2004. Není se čemu divit, protože šampiony má v rodině. Stejný titul získal i její otec a její děd. Hodnocení klisny je Elite I. Je to nejvyšší hodnocení, jaké může kůň plemene Achal-Teke dosáhnout a Chiva se tímto zařazením může chlubit. Chiva vyniká nádhernou linií krku, s typicky dlouhým zátylkem. Doplňme, že po matce pochází z linie Gelišikli. Hřebec Orlan, Chivin děd, také získal v roce 1991 titul šampion plemene.
Následoval příjezd Alem a hřebce Abebe, o kterých bylo psáno výše.
Zatím posledním dovezeným přírůstkem je plemenný hřebec 1185 Džasman. Jeho otcem byl zlatý plavák, dvojnásobný šampión plemene 1115 Jasman 9. Ačkoli šlo o výborného plemeníka, neměl mnoho potomků, neboť brzy uhynul. Do chovu byli po něm zařazeni jen dva hřebci – právě Džasman a Jaz-Jar. Z mateřské strany Džasman přísluší k rodině, založené klisnou 1252 Kepderi, z níž pochází mnoho úspěšných chovných klisen.

Vytrvalost koňská i lidská

Koně plemene Achal–Teke jsou vytrvalci. Ve sportu nejčastěji figurují v distančních dostizích, ale nejsou výjimkou ani na parkurových kolbištích či v drezurních disciplinách. Durana i Penelope mají za sebou několik distančních dostihů a některé s umístěním. Vytrvalec je i Martin Hofman. Svůj sen o nebeských koních chce dotáhnout co nejdále. Tvrdí, že se nelze donekonečna vracet do minulosti a plesat nad úspěchy koní plemene Achal-Teke někdy v historii, je třeba dívat se dopředu a kráčet těmto úspěchům v budoucnosti vstříc. Jeho cílem je chov achaltekinců na vysoké úrovni s produkcí nejen typově a exteriérově perfektních koní, ale i koní úspěšných ve sportu. Na světě je již druhý ročník „říčanských“ Achal – Teků a Martin Hofman z něho má radost. Aby ne, stejně jako jejich rodiče i hříbata jsou krásná a možná, že o některých z nich ještě uslyšíme, možná se některé stane i opravdovou legendou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *