Pštrosí porážka omezí černý obchod

K zamezení nebo alespoň omezení černých domácích porážek běžců mají přispět první pštrosí jatky v České republice, jejichž dveře se oficiálně otevřely v polovině listopadu v Židovicích na Litoměřicku. Novotou ještě zářící zpracovna je schopna porážkou dva tisíce kusů za rok plně pokrýt spotřebu tohoto masa v tuzemsku. Na etiketě vakuového balení vyniká oválné razítko, které je známkou kvality a volnou vstupenkou na společný evropský trh.

Pštrosí farmu Studánka začal majitel porážky a chovatel pštrosů Lukáš Krejný budovat před čtyřmi roky v době, kdy studoval na Střední zemědělské škole a pokračoval pak při studiu na Vyšší odborné zemědělské škole v Roudnici nad Labem. „Bylo to období, kdy jsem měl tuto činnost spíše jako koníčka. Když jsem školu ukončil, rozhodl jsem se, že rozšířím farmový chov pštrosa afrického dvouprstého, a to už se pro ně začaly stavět ohrady,“ odpovídá L. Krejný na otázku, jak se dostal k podnikání právě v tomto oboru.
V podnikání nejde jen o to vybudovat farmu, je třeba vysondovat, co na trhu chybí. „Věděl jsem, že obchodu by prospělo pštrosí maso zlegalizovat,“ uvedl podnikatel. Nebyla totiž u nás speciální porážka, chovatelé zvířata poráželi doma nebo na jatkách pro skot. Maso se prodávalo spíše na černém trhu a s odbytem byly problémy, popsal situaci.
A co dál zavedlo židovického podnikatele ke pštrosům? Vlastnictví zemědělské půdy o výměře 50 hektarů, kterou bylo třeba nějakým způsobem využít. Hodila se k vybudování ohrad pro vlastní chov pštrosů. „Výhradně do podnikání v zemědělství se mně totiž moc nechtělo, jsem spíše obchodník než zemědělec, proto se soustředím víc na obchodní činnost. V chovu pštrosů jsem viděl perspektivu a vidím ji dál za předpokladu, když budu mít k dispozici veškeré zázemí“, prohlásil.

Perla ve zchátralém objektu

Uprostřed zdevastového objektu bývalého velkokapacitního kravína Státního statku Roudnice nad Labem září čistotou nová provozovna jatek, vybudovaná v první etapě revitalizace celého areálu. Je to v České republice první a jediná zpracovna pštrosího masa a podobných v Evropě je přibližně asi pět. „Investovali jsme do ní řádově několik milionů korun, aby vzniklo reprezentativní sídlo ke zpracování masa,“ řekl L. Krejný.
Výstavba jatek byla financována částečně prostřednictvím nenávratné dotace ve výši 1,6 milionu korun, kterou obdržel L. Krejný od Ústeckého kraje v rámci dotačního titulu z programu ekonomického rozvoje na podporu malých podnikatelů a obnovu venkova. Žádost musela být se všemi formalitami vyřízena během měsíce. Přitom bylo třeba splnit podmínky podnikatelského projektu – prokázat jeho životaschopnost s reálnou návratností investic a vytvořit nová pracovní místa. „Nutné bylo také investovat vlastní prostředky, v mém případě to byla část z bankovního úvěru a část z vlastních zdrojů,“ vyjmenoval. Pracovníci Ústeckého kraje nyní průběžně kontrolují, zda se dodržuje smlouva o poskytnutí dotace. Projekt bude ukončen závěrečnou zprávou a konečným vyúčtováním finančních prostředků jak vlastních, tak poskytnutých krajským úřadem.

Smutná dokonalost porážky
Ačkoli dokonale, už méně povzbudivě působí vstup do místa porážky. Poslední cesta opeřence začíná ve špinavé části, kde se naskladňuje, poté prochází naháněcí uličkou do boxu, kde se omráčí elektrickým proudem, zavěsí se, odkrví, nasucho ve visu oškube a stáhne z kůže. Odtud se přemístí do čisté části, tam se vyvrhne, vyřeže srdce a játra. Následně se zavěšuje do chladírny, kde se při 2 oC chladí dvanáct hodin. Nakonec řezníci nabourají maso, vakuově zabalí, označí předepsaným způsobem včetně oválného razítka. „Řezníci se zatím zaučují, ale od ledna budou na farmě ve stálém pracovním poměru čtyři,“ upřesnil L. Krejný.
Kosti a zbylé vnitřnosti se likvidují v kafilérii. Jako velmi ceněný obchodní artikl se na trhu uplatňuje podle majitele farmy pštrosí kůže. Staženou kůži dezinfikují v roztoku asi tři hodiny a pak ji rozprostřou nejčastěji na paletě, zemi nebo na stole z nerezového materiálu, mnoho na tom prý nezáleží. Nasolenou ji dodávají velkoobchodu MBUNI, s. r. o., kde se vydělá a šijí z ní kabelky nebo různé kufříky. Protože o pštrosí kůži je zájem i v zahraničí, vyváží se v soli přímo do států Evropské unie, například do Polska, SRN, Rakouska, Itálie, Francie a Belgie. Odběratelé platí za kus 700 Kč, řekl L. Krejný.

Odběratelé z domova i zahraničí
Pštrosí maso ze Studánky putuje z jedné pětiny na český trh, do restaurací, hotelů a řeznictví. Prodávají se tam hlavně krky, gulášové maso, srdce, játra a steakové maso. „Nyní zavážíme střední a severní Čechy, ale chtěli bychom se dostat trochu dál a obsáhnout celý český trh,“ plánuje L. Krejný.
Čtyři pětiny produkce vyváží firma do některých zemí Evropské unie – zejména do Rakouska, Německa, Belgie, Itálie i Francie. Cestu na společný evropský trh jim otevřel certifikát opravňující firmu k vývozu. „Naše porážka splňuje normy Evropské unie, máme vývozní povolení a oválné razítko CZ11812EHS, a to je naše výhoda,“ pochvaluje si L. Krejný. Nemůže se tedy podle něj stát, že by z tamní porážky odcházelo závadné maso. Musí být zajištěna stoprocentní hygiena. Dodržování hygieny je každý den pod drobnohledem pracovníka ze státního veterinárního dozoru. Ten také kontroluje kvalitu masa, kdyby bylo zakrvácené, nepustí maso dál na trh.
Odběratelé se o pštrosí farmě Studánka a porážce dozvídají ze Seznamu ministerstva zemědělství, který má celoevropský ráz. Tam jsou zapsáni výrobci, kteří mají povolení k obchodování v zemích EU, uvedl L. Krejný. „Zákazníka ale vyhledáme také sami a kontaktujeme,“ dodal.

Rozdíly v cenách nejsou
Moc velké rozdíly mezi výkupními cenami v tuzemsku a v zahraničí podle Lukáše Krejného nejsou. „Když prodáváme do zahraničí, odběratelé jsou převážně velkoobchody a ty se snaží cenu srazit. Na českém trhu jde o přímé odběratele. Tržby jsou tedy téměř ve stejné výši. Rozdíl je v tom, že v zahraničí rozlišují cenu masa podle jeho druhu. Kilogram filetu, nejjemnější a nejšťavnatější části, se prodává za 420 Kč, steaku za 260 Kč, gulášového masa za 130 Kč,“ uvedl.
Na českém trhu se cena jednotlivých částí masa podle Krejného nerozlišuje, protože na něm není taková kupní síla. Kilogram filetu tedy přijde zákazníka včetně DPH na 320 korun. Na vysvětlení dodal, že z jednoduchého výpočtu lze zjistit, že průměr cen v zahraničí zhruba odpovídá ceně v České republice.
Podle Krejného nelze zlevnit chov pštrosů a snížit výkupní ceny. Chovatelé přežívají, protože odběratelé, zejména hypermarkety a supermarkety, tlačí ceny dolů. Hranice únosnosti pro chovatele, kdy vydělá a může investovat, je výkupní cena 50 Kč za kilogram živé hmotnosti. „Pokud by cena měla spadnout pod tuto hranici, pak se chov pštrosů nevyplatí,“ zdůraznil.

Komisaři EU mohou přijít kdykoli
Komisařů Evropské unie, kteří dohlížejí na dodržování norem a hygieny ve zpracovatelském průmyslu v České republice, se L. Krejný neobává. Potvrdil, že kontroly se týkají i jeho porážky. „Přestože návštěvu komisaři oficiálně neoznámili, počítáme s nimi v co nejbližší době, až budou mít v našem okolí naplánovány nějaké cesty,“ potvrdil. „Nijak se na ně nepřipravujeme, není k tomu důvod. Provoz je nový a v pořádku, vše je schváleno, hygienu a normy dodržujeme, vždyť je to v našem vlastním zájmu, abychom nepřišli o zákazníky,“ přesvědčoval.

Dodavatelé běžců na jatky
Ještě před fungováním porážky bylo Lukáši Krejnému jasné, že vybudovat jen porážku na pštrosy se dnes nevyplatí. „Výkupní ceny nejsou nejpříznivější a aby ekonomika vycházela, znamená to zpracovávat velké objemy. Jatky by neuživilo porazit dvacet pštrosů až padesát za měsíc. V současnosti to vypadá, že kapacita porážky v Židovicích dosáhne 2000 kusů zvířat ročně. Kapacitu hodlá však farma z ekonomických důvodů postupně zvyšovat až na 3000 kusů za rok. „To nám vcelku stačí, už dál nechceme jít,“ prohlásil. V židovické porážce končí nejen pštrosi z vlastní farmy, ale i od chovatelů ze všech koutů republiky. Živé běžce vozí také ze Slovenska a v jednání je jejich dovoz z Polska a Chorvatska. Zahraniční dodavatelé dostávají nyní 50 korun za kilogram živé váhy.
Farma Studánka zajišťuje farmářům porážku jejich pštrosů. Chovatelé zhruba do dvou dnů si odvezou vlastním chladicím vozem hotový produkt – zpracované maso, zabalené a s razítkem, které otevírá cestu na společný evropský trh. Se vším všudy, včetně likvidace kafilérního odpadu, zaplatí chovatel za porážku 1200 Kč za kus, informoval podnikatel.

Investice do rozvoje
Pštrosí farmy v České republice ubývají, proto se firma snaží ztrátu na trhu kompenzovat vlastním chovem. „K rozšíření chovu rekonstruujeme haly pro odchov mladých kuřat, kde zůstávají do věku tří měsíců. Pak přecházejí do ohrad a tam pobývají až do jatečné hmotnosti. Příští rok chceme mít zhruba šest stovek kuřat. Zároveň nakupujeme další chovné pštrosy ve věku tři až pět let,“ doplnil L. Krejný.
Na jednoho jatečného pštrosa stačí v ohradě plocha menší než pro chovného. Jateční pštrosi nejsou totiž v ohradě tak dlouho, asi jen půl roku, takže nepotřebují takový prostor jako chovní, kteří vyžadují 0,1 až 0,3 hektarů na jedince. Majitel farmy proto nepotřebuje celých padesát hektarů polí, které jeho rodina vlastní. Čtyřicet hektarů pronajal a deset připadá na ohrady pro pštrosy. V současnosti se starší chovní pštrosi spolu s pětiměsíčními celoročně prohánějí v ohradách na čtyřech hektarech zemědělské půdy. Dalších asi šest hektarů hodlá firma připravit během zimy, aby se mohla dostat na šest stovek kuřat. „Zbytek pozemků pronajímám, hospodařit na vlastních pozemcích nemám sílu, ani potřebu. Stačí jeden zaměstnanec, který se stará o chod ohrad, nakrmí pštrosy a líhne,“ vysvětlil L. Krejný. Cenu za pronájem kompenzuje nájemce pozemku krmením pro pštrosy, dodává obilí. Pštros je totiž nenáročný býložravec, pokud to jde, tak se pase, v zimě se mu dává řezané seno. Celoročně se dokrmuje obilím míchaným s pštrosími granulemi.
Farma Studánka buď líhne vlastní pštrosy, nebo nakupuje zvířata až v jatečné hmotnosti. Běžci se chovají v triádách, tedy dvě slepice, jeden kohout, snáška je od února do září, za rok snesou maximálně 80 vajec. Posbíraná vejce se dají do líhně. Kuřata rostou do jatečné hmotnosti 12 až 14 měsíců, kdy váží v průměru kolem 80 až 100 kg. Do třech měsíců jsou v hale, nesmějí zmoknout , po třech měsících se přemisťují do ohrad, kde se otužují, aby zimu v ohradách přežili. „Máme vyzkoušené, že pštros vydrží v ohradách až –20 stupňů Celsia,“ uzavřel L. Krejný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *