Pštrosi se dají zužitkovat celí

Před více než miliony lety byli předkové dnešních pštrosů rozšířeni v rámci širokého pruhu, který se rozprostíral od Španělska na západě, podél severního okraje Středozemního moře až do Číny na východě. Teprve později migrovaly pštrosí populace do Afriky a usadily se na severu, východě a jihu kontinentu.

S faremním chovem pštrosů se začalo v 18. století v Africe a dále ve Spojených státech amerických, Izraeli a Austrálii. Do Evropy se organizovaný chov dostal zhruba před dvaceti lety. Nejvíce pštrosů se chová ve Francii, Holandsku, Belgii, Německu a Slovensku, odkud pochází většina u nás chovaných zvířat.

Náhrada za krávy
Jedním z českých chovů pštrosů je také družstvo Rovina Písek nedaleko Hradce Králové. Vznik chovu popisuje zootechnik Miroslav Vrzáň: „V roce 1997 jsme se rozhodovali, co bude dál s chovem dojnic. V té době jsme chovali na šest set krav v původních, již nevyhovujících vazných stájích a investice kolem třiceti milionů korun do přestavby nebo novostavby se nám zdála příliš vysoká.”
Místo krav tak nakonec bydlí ve stájích pštrosi – pro začátek se jich za dost výhodnou cenu dovezlo dvanáct, čtyři samci a osm samic ve věku jednoho roku.

Důkladné vypásání
Dovezená zvířata se po nákupu nastěhovala do téměř neupravených stájí. Pštros je býložravec, čemuž se přizpůsobuje krmná dávka. Do věku zhruba tří měsíců po vylíhnutí dostávají písecká kuřata komerčně kupované granule spolu se zpestřením, čerstvými nasekanými kopřivovými listy (pokud jsou k dispozici). Poté přecházejí na stravu pro „dospělé“, která se dělí do letní a zimní krmné dávky. „Nesmí se ale zapomínat, že pštrosi mají místo volete vakovitou jícní rouru, za kterou následuje žláznatý a svalnatý žaludek. Tato odlišnost znamená nutnost řezat potravu na malé kousky, délka stébla by neměla přesahovat dva až tři centimetry“, podotýká Miroslav Vrzáň.
Letní období je charakteristické pastvou pštrosů, podle zootechnikových slov jsou při vypásání porostů velice důkladní. Další složkou letní krmné dávky může být vojtěška, jetel, seno a také oves. V zimě ptáci nepohrdnou krmnou řepou nebo mrkví, senáží, senem a jadrným krmivem, v němž má opět hojné zastoupení oves setý.
Pohlavní dospělost nastává ve dvou a půl až třech letech věku. Období páření začíná každoročně v lednu až únoru a pokračuje zhruba do konce léta. Inkubace trvá 42 dní, samice snáší ročně 15 až 40 vajec s variabilní líhnivostí. Před osmi lety začínali chovatelé líhnout v upravené drůbeží líhni s kapacitou 120 kusů, dnes navýšili kapacitu na 360 míst a tento prostor slouží už jen jako dolíheň.

Stoprocentní využití
Pštrosi jsou zvířata s mnohostrannou užitkovostí: V kožařství je pštrosí kůže vysoce ceněna jako exkluzivní materiál, je srovnatelná s kůží krokodýla nebo slona. Je velice odolná vůči opotřebení i propustnosti vody, předčí dokonce krokodýlí kůži. Z měkké a hebké kůže se vyrábějí boty, kabelky, tašky, kabáty, vesty, límcové výložky a další. Kůže z běháků slouží k výrobě kovbojských vysokých bot.
Maso pštrosa považují znalci za lahůdku, je neobyčejně libové a obsahuje minimum tuku i cholesterolu. Dalším produktem jsou vejce a peří.
S odbytem výrobků není v Písku problém, jatečná zvířata se porážejí buď na specializovaných jatkách Lukáše Krejného v Židovicích nebo v obci Úžec. „Většina masa se prodává hotelům či restauracím, ale obyčejným lidem, kteří si rádi dopřejí něco výjimečného“, dodává Miroslav Vrzáň.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *