Ptačí chřipka z pohledu virologie

Načepýřené peří, pokles příjmu krmiva, náhlý pokles snůšky se snížením kvality skořápky, skleslost, narušení koordinace pohybu, potíže s dýcháním, výtok z nozder a očí (někdy dokonce s krví), promodralé lalůčky a hřebínky, otoky hlavy a nohou provázené bodovým krvácením, zelenavý průjem – tak mohou vypadat vnější příznaky onemocnění drůbeže ptačí chřipkou. Posmrtné vyšetření obvykle odhalí u nemocných ptáků zánět dýchacích cest včetně vzdušných vaků a zánět spojivek. Vaječníky samic bývají atrofované a jsou na nich stopy po krvácení. Často dochází i ke krvácení do volete a žaludku. Pod kůží na hlavě bývají patrné otoky a kůži narušují místa postižená nekrózou. Celkově jsou nemocní ptáci dehydratovaní a mají překrvenou svalovinu.

Nejnápadnější jsou tyto změny obvykle u kura domácího, méně výrazně se ptačí chřipka projevuje u krocanů. U kachen může onemocnění probíhat bez vnějších příznaků a tito ptáci jsou pak snadno přehlédnutým, ale o to nebezpečnějším zdrojem infekce jiných ptačích druhů vysoce patogenními chřipkovými viry. Jednoznačnou diagnózu lze vyslovit až na základě výsledků laboratorních testů, které jasně odliší případy ptačí chřipky od jiných onemocnění s podobnými příznaky, např. od newcastleské choroby, infekční laryngotracheitidy a dalších respiračních onemocnění drůbeže, nebo od bakteriální sinusitidy kachen.

Proti ptačí chřipce nejsou k dispozici veterinární léčiva. V chovech nakažených ptačí chřipkou se přistupuje k utracení všech ptáků. Proto je klíčová prevence. Důležité jsou hygienické podmínky chovu a kvalitní výživa. Pokud už nákaza propukne, je nezbytné dodržovat všechna veterinární opatření včetně likvidace nakažených chovů a karantény. Velký problém pro malochovy nebo pro výběhové chovy představuje potřeba omezení kontaktu drůbeže s volně žijícími ptáky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *