Quo vadis, dojený skote?

Najít úplnou odpověď na otázku z titulku není snadné. Na počátku šlechtění dojeného skotu chtěli chovatelé hlavně zvýšit mléčnou produkci. Nyní už se vědecké týmy nezabývají tolik kvantitou, ale spíše kvalitou mléka, otázkami fitness, ekonomikou chovu, ekologií a vlivem na životní prostředí a spoustou dalších úkolů.

Do chovu dojeného skotu se promítá mnoho faktorů, které s ním na první pohled nemají mnoho společného. Jestli jsou ty faktory reálné, či hypotetické, záleží na subjektivním úhlu pohledu pozorovatele. Jiný bude mít zootechnik, jiný ekologický aktivista a jiný vědec, žijící z grantů, jejichž témata jsou generována tzv. společenskou poptávkou.

V okamžiku, kdy se v hlavních zprávách na celém světě objevily informace o globálním oteplování, začali všichni horečnatě hledat příčiny a zejména viníka. Jako původce všeho toho oteplovacího zla byla označena skupina tzv. skleníkových plynů. Otázkou do pranice pak bylo určení oboru lidské činnosti, který k jejich produkci přispívá největší měrou. Jednou to byl těžký průmysl, jindy spalovací motory dopravních prostředků či spalování fosilních paliv obecně. Čas od času bylo potřeba odvrátit pozornost veřejnosti jinam, a tak se vztyčený ukazovák obrátil proti zemědělcům, přesněji řečeno proti chovatelům skotu, protože ten díky svému bachorovému metabolismu produkuje skleníkový plyn – metan. I když každému normálnímu člověku je jasné, že by se lidstvo nemělo bát každého kravského pšouku, či říhnutí, našla se dost početná lobby, jejíž působení ovlivnilo na celá desetiletí směřování výzkumu mnoha vědeckých týmů na celém světě.*

Více si přečtete ve Farmáři č. 3/2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *