Raků pomalu, ale jistě přibývá

Jejich prvořadý význam spočívá v sanitární funkci při odstraňování zahnívajících rostlinných i živočišných zbytků. Mimoto jsou i vhodným bioindikačním objektem a nezanedbatelnou složkou potravy některých vodních živočichů.

Raků pomalu, ale jistě přibývá
Jejich prvořadý význam spočívá v sanitární funkci při odstraňování zahnívajících rostlinných i živočišných zbytků. Mimoto jsou i vhodným bioindikačním objektem a nezanedbatelnou složkou potravy některých vodních živočichů.
Raci žijí skrytým způsobem života, mají noční aktivitu a jsou samotáři. Vyhledávají se pouze v době rozmnožování, u raka říčního v říjnu až prosinci. Tehdy samečci nalepují samičkám, ležícím na hřbetě, bílé trubičkovité spermatofory do blízkosti pohlavního otvoru. Samička si při kladení lepí až 200 červenohnědých vajíček (podle velikosti samičky) velkých jako špendlíková hlavička pod zadeček a zadečkové nožky. Inkubace je poměrně dlouhá a závisí na teplotě vody. Ráčata se líhnou na jaře. Malí, asi půlcentimetroví ráčci jsou první dva dny spojeni se samicí bílkovinnými snopci, později se aktivně drží. Poprvé se svlékají při teplotě vody 20 °C a také začínají přijímat potravu s převahou rostlinné složky – vláknitých zelených řas a vodních rostlin. Malí ráčci se v prvních dvou letech svlékají až pětkrát, v dalších letech samečci dvakrát a samičky jednou ročně. Starší raci se svlékají i jednou za tři roky. V době svlékání jsou raci velmi zranitelní, schovávají se téměř týden než se jim vytvoří pevná tělní schránka. Ta obsahuje buňky, v jejichž plasmě jsou pigmenty; nejčastěji červený, žlutý a modrý. Modrý pigment se za určitých chemických a teplotních podmínek mění na červený, proto rak při vaření červená. Tělní schránka (kutikula) je zpevňována uhličitanem vápenatým, jehož zdrojem jsou rakůvky (tzv. gastrolity), obsažené ve střevu raka. V zažívacím ústrojí se tvoří pouze v době před svlékáním.
Z dnešních čtyř druhů raků, vyskytujících se v našich vodách, jsou pouze dva druhy původní, a to rak říční (Astacus astacus) a rak kamenáč (Astacus torrentium). Rak kamenáč se od raka říčního liší nejen odlišně utvářeným rostrem a pouze jedním párem hrbolků na karapaxu za očními výkroji, ale také výskytem v horních tocích podhorského pásma. Po zdecimování stavů našich raků račím morem na přelomu století k nám byl z Haliče dovezen rak bahenní (Astacus leptodactylus), který rychle zdomácněl a začal vytlačovat původního raka říčního. Vyznačuje se dlouhými, úzkými klepety a drsným, i když poměrně měkkým krunýřem. Dalším druhem raka, který se k nám rozšířil přirozenou migrací proti proudu Labe z Německa, kam byl koncem předminulého století introdukován, je severoamerický rak pruhovaný (Orconectes limosus). Jeho výskyt u nás byl zaznamenán v roce 1988, kdy se v Ústí nad Labem podařilo ulovit prvního jedince. V souvislosti s importem dalšího severoamerického raka signálního (Pacifastacus leniusculus) pro komerční využití do Evropy je pouze otázkou času, kdy obohatí naše vody o pátý druh.
Rak říční i rak kamenáč patří mezi zvláště chráněné živočichy nejen na našem území, ale ve většině států, kde se vyskytují. V souvislosti se zlepšováním čistoty vodního prostředí by tak snahy o reintrodukci původních druhů raků do naší přírody mohly přinést ovoce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *