Rozhodující faktory pro efektivní výrobu mléka

V současné době je jednou z rozhodujících otázek pro posuzování úrovně českého zemědělství rentabilita výroby a její konkurenceschopnost vůči ostatním zemím, zejména zemím EU. Pokud chceme obstát v porovnání s vyspělými evropskými státy, pak je nutné se zaměřit na zvyšování intenzity výroby zároveň se snižováním výrobních nákladů. Ne jinak je tomu i na úseku výroby mléka. I přes výrazný pokles stavu hovězího dobytka v posledních letech stále zůstává pro velkou část zemědělských podniků tento úsek jedním ze základních výrobních odvětví.

Na našem pracovišti se od roku 1996 zabýváme ekonomickými analýzami zemědělské prvovýroby. V období let 1997 až 2000 bylo na našem pracovišti zpracováno přes 50 projektů „Optimalizace hospodaření zemědělského podniku“. Metoda naší poradenské práce (výpočet příspěvku na úhradu fixních nákladů a zisku) se zabývá velmi podrobným rozborem vynaložených nákladů u jednotlivých úseků zemědělské prvovýroby, odhaluje slabá a silná místa v hospodaření, hledá rezervy a vytváří plány dalšího rozvoje zemědělských podniků ve spolupráci s jejich managementem. Jednou ze součástí ekonomických rozborů je i analýza nákladů na úseku výroby mléka. Tento článek si klade za cíl seznámit vás s rozhodujícími faktory ovlivňujícími efektivnost výroby a s dílčími závěry z těchto analýz.
Základním ukazatelem při analýze živočišné výroby, který jsme hodnotili, je ztrátovost (ziskovost) výroby mléka, tak jak se o ní již několik let diskutuje. V tabulkách za roky 1997, 1998 a 1999 jsou uvedeny zpracované podniky v daném roce, u nichž uvádíme některé výrobní ukazatele a to:
 v jaké stáji jsou dojnice umístěny,
 dosahovaná užitkovost v daném roce,
 tržnost mléka v %,
 celkové výrobní náklady na dojnici a rok,
 průměrná realizační cena v daném roce za 1 l mléka,
 celkové výrobní náklady na 1 l mléka.
Každý sledovaný rok je vyjádřen formou grafu, který zobrazuje závislost mezi úrovní užitkovosti a celkovými výrobními náklady na 1 l mléka. Obecně lze říci, že čím vyšší užitkovosti podnik dosahuje, tím jsou celkové výrobní náklady na 1 l mléka nižší. Z našich analýz také vyplývá, že není obecnou pravdou, že výroba mléka je ztrátová u všech producentů mléka. Většina zemědělských podniků, které včas investovaly do rekonstrukce stáje a technologie dojení je v dnešní době tzv. „za vodou“ a výroba mléka se pro ně stává efektivní (podniky označené v tabulkách 1, 2, 3 žlutou barvou).
Při porovnání výsledků jednotlivých let můžeme konstatovat, jak propad nákupní ceny mléka nutil zemědělské podniky k hospodárnému využívání prostředků ve výrobě, což se projevilo ve snížení výrobních nákladů. Zatímco v roce 1997 byly náklady na 1 l mléka u sledovaných podniků 9,43 Kč (nákupní cena 7,41 Kč), pak v roce 1998 a 1999 již klesly na 8,63 Kč (nákupní cena 7,05 Kč), respektive 8,64 Kč (nákupní cena 7,30 Kč). Počet zpracovaných podniků není nijak významný pro obecné závěry, ale domníváme se, že kopíruje trend vývoje výroby mléka v posledních letech. Požadavek na zvýšení realizační ceny mléka, tak jak je navrhován řadou sdružení a institucí, je jistě zcela oprávněný, neboť realizační cena by měla pokrýt nejen výrobní náklady, ale měla by poskytnout i finanční prostředky na investice do rozvoje a modernizace výroby mléka.

Důležitou položkou při kalkulaci nákladů na 1 l mléka je obnova stavu, která úzce souvisí s podílem vyřazených krav (% brakace základního stáda). Oproti tradičnímu oceňování vysokobřezí jalovice (dále VBJ) v tzv. stálých cenách (napříiklad 20 000 Kč) je v našich analýzách použita skutečná nákladová cena VBJ. O výrobních nákladech na 1 l mléka, kde je použita různá cena VBJ, pojednává tabulka 4, kde si sami můžete porovnat, jak cena VBJ při různé úrovni užitkovosti ovlivní kalkulaci nákladů na 1 l mléka.

Dalším z rozhodujících ukazatelů při hodnocení výroby mléka je výše mzdových nákladů, která závisí na technologii ustájení, dojení a krmení (podíl mzdových nákladů činil ve sledovaných letech zhruba 25 % přímých nákladů). V tabulce 5 jsou uvedeny dva zemědělské podniky s přibližně stejným stavem krav a stejnou úrovní dojivosti, liší se technologií ustájení dojnic. Podnik A investoval do rekonstrukce kravína na volné boxové ustájení s dojírnou včetně krmení krmným vozem. Podnik B má dojnice ustájeny v klasických starých vazných kravínech s tradiční technologií krmení a dojení. Změnou technologie došlo ke zvýšení produktivity práce, čímž se snížily mzdové náklady na polovinu (viz podnik 1). Volné ustájení dojnic včetně dojení v dojírně splňuje požadavky welfare zvířat, zlepší se zdravotní stav zvířat, tzn. snížení nákladů na veterinární služby. Porovnáme-li celkové výrobní náklady na 1 l mléka, činí rozdíl mezi těmito podniky 1,47 Kč.
Vazné ustájení je znevýhodněno při zavádění a stanovení výše mléčných kvót, dále nesplňuje požadavky welfare zvířat a při vstupu ČR do EU bude provázeno řadou problémů. Samotná rekonstrukce stájí nevyřeší všechny problémy, ale samozřejmě je spojena s úrovní organizace práce, produktivity práce, úspory pracovních míst, úrovní chovu a ošetřovatelské péče apod.

Důležitým ukazatelem při výrobě mléka je také % tržnosti. Se stoupajícím podílem rekonstruovaných stájí pro dojnice s dojírnou se tento ukazatel stále zlepšuje (viz tabulky 1, 2, 3). Jsou ale podniky (většinou jde o staré stáje), kde se % tržnosti mléka pohybuje pod 80 %. V tomto případě podnik přichází o značné finanční prostředky a ve většině případech je důvodem tohoto stavu selhání lidského faktoru.

Za důležité pokládáme zmínit se o podílu fixních a režijních nákladů. Jsou podniky, u kterých podíl fixních a režijních nákladů tvoří 15 %, na druhé straně jsou podniky s podílem přesahujícím 40 % celkových výrobních nákladů. Nejčastějším důvodem, proč se zvyšuje podíl režijních a fixních nákladů, je to, že jsou na režie směrovány položky za elektrickou energii, spotřebu vody, pojištění zvířat, veterináře, plemenáře, apod. Pokud jsou například náklady na elektrickou energii směrovány na režie, pak zbytečně zatěžují výrobní úseky nenáročné na spotřebu elektřiny (například odchov jalovic nebo výkrm skotu). Rovněž tak je rozdíl ve spotřebě elektrické energie u výroby selat nebo u výkrmu prasat. Je pravda, že nemůže být elektroměr na každé stáji, ale podle náročnosti jednotlivých kategorií zvířat lze zvolit rozpočtový koeficient. Co je platné, jestliže jsou přímé náklady na výrobu mléka nízké, když jsou pak povýšeny vysokým podílem režijních nákladů a výsledkem jsou celkové výrobní náklady nad realizační cenou? Řešením je správné směrování nákladů na jednotlivé výrobní úseky tak, jak byly opravdu vynaloženy. Jedině tak lze získat objektivní pohled na jednotlivé výrobní úseky zemědělské prvovýroby.

Rentabilita výroby mléka je ovlivněna celou řadou faktorů. Na prvním místě je třeba jmenovat technologii ustájení a krmení dojnic s ohledem na naplnění požadavků welfare a na splnění podmínek pro zařazení zemědělských podniků do systému mléčných kvót. Podle výsledků ekonomických analýz provedených v průběhu let 1997 až 1999 můžeme konstatovat, že v rekonstruovaných stájích dochází ke zvýšení intenzity výroby, podstatnému nárůstu produktivity práce (úspora mzdových nákladů), zvýšení tržnosti mléka a zlepšení zdravotního stavu základního stáda (úspora nákladů na veterinární služby). Problémem dále zůstává správné směrování přímých nákladů na jednotlivé výrobní úseky, popřípadě stáje, a s tím související vysoký podíl fixních a režijních nákladů na celkových nákladech na 1 l mléka. Ze zkušeností získaných při naší poradenské činnosti vyplývá, že není stáj jako stáj, ať už rekonstruovaná nebo stará, na úspěchu při výrobě mléka se velkou měrou podílí vztah lidí k práci a postoj managementu zemědělských podniků k řešení problémů na tomto výrobním úseku.

Ing. Jana Exnarová, Ing. Milan Čížek
poradenské pracoviště VÚB Havlíčkův Brod

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *